Toto je jen zlomek naší domácí květeny 🌱🪴😊 Dcera se zamilovala stejně jako já, a každý týden prostě dvě nové kytičky přibudou 😃 Jenže ňáko to už není kam dávat 🤔 Asi nutně potřebuji nějakou zimní zahradu 😎 Ale hlavně super je, jak se i dcera o ně stará, každou novou rostlinku si pečlivě nastuduje, a zachraňuje i nezachranitelné 😊 Náš společný koníček ❤️
Holka naše trochu omládla 😊 A jedna malá příhodka ze stříhání.... Stříhám Chelseu na stole na zahradě, přiběhne Viky a udiveně kouká. Po chvíli s divným výrazem odběhne do chaty. Stříhám dál, když zanedlouho přijde tatínek s Vikčou v závěsu a povídá: " Maminko, že jsi Chelsince neustřihla ocásek".... Jak tam ten náš pejsek seděl na stole, měl ho stažený mezi nožkami, a seděl si na něm 😂😂. Foto je důkaz že jsem jí ho fakt nešmikla 😂
Chtěla bych se maličko pochlubit 😊 Před cca 8 lety přinesl manžel domu z práce zamiokulkas, který byl v příšerném stavu. Měl jen jeden vyhon, který byl napůl seschlý. V práci chtěli rostlinu vyhodit, ale manželovi ji bylo líto ( také věděl jaký jsem květinomil ). Celých 7 let rostlina vůbec nerostla, prakticky vypadala pořád stejně. Ale dala jsem ji šanci. Nevyhodim nic co je napůl živé. A za poslední rok jakoby se probudila, narostly jí 3 krásné nové veliké výhony. A zřejmě za odměnu začala kvést 😍
S Vikčou ve vodním světě 😊 To je taková nádhera.. Konečně krásné počasí, bez roušek, pocit svobody.. Věci které jsme brali jako samozřejmost. O to víc vše teď vnímám. Je to ale i s přibývajícím věkem. Začínám si uvědomovat že jsem se pravděpodobně přehoupla do své druhé poloviny života. Více přemýšlím. Vnímám více svět a hlavně přírodu kolem nás. Jak je vše dokonalé a krásné. Toho se nedá nabažit 🙂






























