Jdu si k vam pro nazor.. posledni dobou me to docela znepokojuje. Dcera začala od záři chodit do školky, jiz prvni den si vytvořila nejlepsi kamarádku. Pokaždé, kdyz tam ta holcicka je, do školky se tesi, nechce se ji domu apod. Ale kdyz tam neni, tak je to opacne. Tomu rozumím. Ale vcera nam učitelka povídala, ze dcera jen seděla a strasne brecela a kdyz přišla ta holcicka, úplně pretocila. Nechce si udělat jiné kamaradky. S nikým jiným se moc bavit nechce. Nevim jak to tam cely den probíha, toto mi řekla sama. Dneska byla posmutnela a řekla mi, ze se ta holcicka ted navi více s jinou holčičkou. Přijde mi to az nezdrave se takto upnout na jednu osobu. Mate někdo podobne zážitky, zkušenosti? Napad či doporučení, jak ji mohu nejak pomoci?