Tak dobrý po tom všem čím jsem si už musela projít se asi není čemu divit, že deprese se dostavila v plné polní. Rok 2010 první dcera po 2,5 letech. Rok 2012 ukončení těhu pro VVV ve 23tt. Rok 2013 druhá dcera. Rok 2016 rozvod, nový partner, prosinec potrat, unor 2017 zjištěno další těhu, v dubnu špatný screening...riziko na Douwna 1:11, odběr z placenty,čekání přes velikonoce na zavolání výsledků. Už v roce 2012 jsem brala chvíli Lexaurin, pač jsem se složila - koho by to neodrovnalo. Jenže stres ze všeho mě vrátil do toho roku, ten odběr byl poslední hřebíček a opět to začalo, nervozita už ve velkém, bezduvodné brečení střídání s velkým vztekem a agresivitou. Dnes jsem to už v poradně řekla, pač aby to odnášely holčičky, to opravdu ne. Řekl hned, že to je deprese, ale že je dobře že jsem si to uvědomila ted a nenechala to být, pač po porodu by to mohlo být horší. Dal mi žádanku na psychiatrii, tak jsem tam šla - doktor velice chápavý, dostala jsem antidepresiva , které mohou těhotné, do 14 dní by se měl dostavit požadovaný účinek. No ptala jsem se gynekologa, jestli už vidí pohlaví, no výsledek - prý těžko říct...muže to být kluk i holka, kdyby se ale měl k něčemu přiklonit, viděl by to spíše zase na tu holku - achjo :( pokud to bude, tak budu chvilku zklamaná. Dvě holky už mám, o kluka jsem tenkrát přišla, takže ten kluk by byl vytoužený. Jasný hlavní je, že je mimi zdravé, o tom žádná. A po zpracování infa, že to bude holka vím, že i tak bych ji milovala jako první dvě. Snad zítra doktor spec. na screening už bude mít celkové výsledky z genetiky (při rychlých mi bylo řečeno když jsem se ptala, že jo že řeknou pohlaví) abych už teda konečně věděla co tedy budeme mít, jestli teda další pipinu (no už s ní raději začínám počítat) nebo toho pindu.