Prvorozeny syn - Filip
narozen 19.15h
3360g
apgar 9/10 . 9/10 . 10
nas porod...
Po vedomem poceti a velmi pozehnanem tehotenstvi bez komplikaci az do sameho zaveru se nase miminko rozhodlo prijit na svet 16. brezna 2011. Asi 2 dny pred porodem uz se mi tak nejak instinktivne nechtelo opoustet nase mestecko i kdyz jsem byla pozvana ke kamaradce, ale drzela jsem se jen okolo komina… Den pred porodem jsem vytrela v loznici kazdy koutek a uklidila hnizdecko, odpoledne jsem si sla zaplavat a citila jsem se fajn. Vecer jsme s manzelem dali kratkou prochazku, byla jasna hvezdna obloha a pak jsme zalezli do postele a pustili si pres net jeden dil Krausovy talkshow. Usinala jsem s lehkymi jakoby menstruacnimi bolestmi, ale vytuhla jsem bez problemu. Ve 2.30 rano jsem, jako obvykle, rozespana, vstala na wc a po utreni koukam, ze je na papire skvrnka od krve. Aha – asi zatka, rekla jsem si a zalehla zpet do postele, pricemz jsem zacala pocitovat zvlastni pocit dole v podbrisku a casem zjistila, ze je to pravidelne, ale asi jen co 15 – 20 minut, tak jsem si toho moc nevsimala a lezela klidne dal, spat uz jsem ale nemohla. Po seste rano sem vstala a sla si dat do kuchyne neco do zaludku a zaroven se mi zacala vyprazdnovat streva. Ty pocity stale trvaly, ale vedela jsem ze to muzou byt jen poslicci a ze nebudu nic hrotit. Zalehla jsem zpet a kolem osme se zacal probouzet manzel, tak sem mu oznamila, ze se neco asi deje, ale ze jsem v pohode a ze to mozna bude trvat hodne dlouho. Jeste jsem ten den nutne potrebovala do banky, tak jsme tam v pul jedenacte rychle zajeli a ja si to vyridila. V bance jsem mela jednu kontrakci, ale jeste celkem slabou. Po jedenacte odjel manzel do prace a ja zustala lezet v posteli a cekala, jestli to prejde, nebo co a jak. Napsala jsem sms dule a porodni asistentce, ze se neco chysta a aby byly radeji v pohotovosti. Kolem dvanacte jsem se rozhodla zapisovat casy a merit trochu intervaly mezi stahy. Prodychavala jsem je hlubokym nadechem a vydechem a mezi tim byla uvolnena a poslouchala relaxacni hudbu. Take jsem se chodila jeste vyprazdnovat a chvilkama mi to pripominalo stare pubertalni casy, kdy jsem travivala prvni den menstruace v posteli s bolestma a take behala na zachod kazdou chvili. Kdyz sem potom sesla po schodech dolu do kuchne pro caj a jogurt tak se to malinko pohlo a intervaly se zkratily, tak mi doslo, ze kdyz bych se zacala hybat, tak se to zrychli a zintenzivni, tak sem zavolala dulu, ze to zkusime spolu. To bylo neco malo pred ctvrtou odpoledni a dula dorazila tesne pred patou (jeste se totiz vracela, aby privezla navic jednu varnou kovnici, aby bylo rychlejsi ohrivani vody do porodniho bazenu). Z jejiho pohledu a jednani jsem usoudila, ze to asi vidi jeste na celkem dlouho, ale to mi tak nejak bylo jasne, protoze doposavad to byla celkem zvladacka. Venku bylo krasne odpoledne a dula navrhla, ze bychom mohly zajet autem do parku na prochazku. To se mi teda ale vubec nechtelo. Rekla sem ji, ze jeste chodim casto na zachod a ze to na park nevidim… Ale cerstvy vzduch me lakal a pohyb sem stejne chtela zkusit, tak sem se oblikla a ze pujdem jen kolem baraku a uvidime… Po par metrech prisel stah a ja si instinktivne drepla az dolu, dotkla se rukou zeme a prodychavala to hlubokym dechem, pak jsem se zvedla a pokracovaly jsme v ceste. Timto zpusobem sem mela asi 10 drepicich zastavek nez jsme udelaly prvni kolecko a ja si zasla do domu zase na zachod. Rekla jsem, ze dame jeste druhe kolo, celkem se mi libilo, ze se to dalo vice do pohybu. Druhe kolo to same, drepici zastavky na prodychani stahu, ale ke konci uz byly nejak silnejsi. Sotva jsme dosli domu, sla jsem zase na wc a tam mela silnou kontrakci, minutu nato zase dalsi a to uz sem musela stenat “aaaaaah” a pamatuji se ze sem se drzela ramu dveri do obyvaku. Chtela jsem jit nahoru do loznice, na konci schodu me chytla dalsi vlna a smetla na kolena na schodech a stenala jsem “aaaaaah bozeeeeee”. Pak sem dosedla na postel v loznici a rikam dule “volej Emmu” (PA). Dalsi vlnu jsem prostenala na posteli, mezitim dula vyridila PA a pak volala jeste manzelovi, aby prijel. Pri dalsim stahu sem pocitila tlak na wc, prekonala jsem nejak gravitaci a v predklonu udelala 3 kroky na wc, ktere sousedi s nasi loznici. Dula mi stahla teplaky a kalhotky a ani nevim jestli jsem se i vycurala, ale kazdopadne mi odesla predni voda a hlavicka nalehla na branku. Dalsi instrukce pro dulu “dej na postel igelit nebo podlozky” (nastesti jsem ji pri jeji posledni navsteve ukazala krabici s pripravenymi vecmi) Jakmile byla postel pokryta, zvedla jsem se z wc a stahla ze sebe svetr, triko a podprdu, citila jsem jak horim, a hodila jsem se na postel na levy bok do polohy leziciho strelce… Zavrela jsem oci a bylo mi jasne, ze jsem ve druhe fazi porodu a ze se miminko tlaci na svet. Dalsi instrukce pro dulu ”ujisti se, ze je Emma na ceste a rekni ji, ze praskla voda” V hlave jsem totiz mela myslenku, ze Emma jeste nekde v klidu dopiji caj a pomalu vyrazi k prvorodicce… (Nastesti uz byla na ceste, ale nezvedla mobil a dula ji nechala vzkaz na schrance. Pozdeji potom Emma rikala, ze kdyz zpravu slysela a v pozadi moje rychle dychani, tak ze uz tusila, ze to nestihne…) Taky jsem jeste po dule chtela vedet, zda byla plodova voda, co odesla, cista… ujistila me, ze ano. Stahy ktere me na posteli pohlcovaly chodily asi tak co 2 minuty. Dula mi rikala at se snazim netlacit a ze Emma tu bude brzy, ale ja vedela, ze to nestihne (cesta ji jtrva minimalne 30 minut). Stahy nesly nijak ovladat, uz nic nebolelo, ale tlak to byl mocny. Pamatuji si, ze sem dule drtila ruku a ona mi prilozila na celo mokrou studenou zinku. Citila jsem jak miminko postupuje a vzdy se zase kousek vraci. Nevim kolik tech stahu bylo, ale jeste jsem se stihla napit a rict si o dextrozovy bonbon mezi temi intenzivnimi pocity… Pak jsem najednou citila, ze se hlavicka nezadrzitelne blizi k hrazi a rekla jsem dule, ze miminko prichazi, ta nakoukla, ale jeste nic nevidela. Ja jsem opet citila jak se hlavicka posunuje ven a zase trochu zpet, uplne tam mekkce klouzala jako na klouzacce. Citila jsem jak mi dula dava pusu na ruku, kterou sem ji drzela. Pri dalsim stahu prorazila hlavicka pres hraz, citila jsem trosku paleni, ale jen chvilicku. Dula privitala hlavicku a oznamila mi, ze ma vlasky a zeptala se mne, jestli si chci sahnout, ale ja jsem byla porad se zavrenyma ocima v takovem tranzu a celkem soku, ze jsem nemela na to nejak odvahu… Dula mi pak rekla, ze s dalsim stahem pujdou raminka a telicko a tak bylo, s dalsim navalem vysplouchlo cele miminko a dula ho ihned prilozila k memu brichu a miminko okamzite zacalo kricet. Ja sem vydychavala ten silny prozitek, hladila vlhke a hebounke miminko a nemohla uverit, ze je uz tady. Dula nas mezitim prikryla zupanem a perinou a za chvili jsme slysely prijizdet auto, Emma dorazila. “Ty me vubec nepotrebujes!” byla prvni veta Emmy, kdyz vesla do loznice. Rychle si nanosila vybavu, oblozily me dekama a dule jsem rekla at jde zapnout topeni. Bylo 19.15, venku uz byla tma, miminko se narodilo za soumraku. Za dalsich pet minut dorazil manzel, celkem v soku a pak cely dojaty, ze takove malinke miminko nikdy nevidel… S odhalenim pohlavi jsme cekaly na manzela, tak jsme pak s radosti objevili pindika (coz sem tusila od zacatku tehu, ale nechtela sem se na to upinat). Malicky (jmeno jsme vybrali az za par hodin) byl asi 20 minut stale na pupecni snure, kterou jsme pak pro snadnejsi manipulaci prestrihli a brzy na to jsem dvakrat zatlacila a vypudila placentu, tu mi pak Emma ukazala a zkontrolovala. Po rychle kontrole a zvazeni se maly prisal a taky pustil prvniho hovnouse. Emma me zkontrolovala, vse v poradku a kolem desate se rozloucila. Dula jeste zustala, sama cela celkem v soku, uvarila caj a prinesla neco na zub, zatimco my jsme s manzelem nemohli odtrhnout oci od toho maleho clovicka v mem naruci. Myslim, ze dokonce do rana byl maly bez plenky, ja sem samozrejme ani na chvili nemohla usnout a uzivala si to vonave miminko. Pak jeste dva dny byl Filipek nahatej jen v plence a my zalezli v posteli jsme si uzivali kuzi na kuzi. Emma prisla na druhy den na kontrolu a pak chodila obden a dnes ve dvou tydnech Filipka prijde na posledni navstevu…
Takze takove to tedy bylo… K prekvapeni vsech jsem nestihla vyuzit v podstate niceho z pripravenych pomucek – balon, porodni bazen, TENS, aromaterapii, masazni pomucky… Pro dulu to bylo jeji prvni odrozene miminko, takze verim, ze na nas porod dlouho nezapomene. S odstupem casu mi chvilkama prislo trosku lito, ze to bylo takove prekotne a ze jsem si to nemohla vice “uzit” a ze nemohl byt manzel pritomny u samotneho prichodu na svet, ale Filip se asi prave takto narodit chtel, vlastne od samotneho poceti s nim jde vse velmi rychle a primocare… Tak kez se mu ta rychlost a nezdrahavost v zivote vyplati…
Velká gratulace k chlapečkovi a přeju hodně zdravíčka 🙂
Jéé, hezky napsaný porodní příběh. Gratuluji k malému 🙂
Musím říct, že nejsem zastáncem porodů doma. Ale už o tom něco málo vím a maminky, které zvolí tuhle cestu, neodsuzuji, protože vím, že jste prostě přesvědčené o tom, co děláte. Taky ti musím říct, žes měla krásný porod a nádherně sis ho vychutnala. Moc pěkně jsi ho popsala. Ať ti Filípek dělá jen radost a ať jste všichni šťastní!
a rodila si doma tady v Irsku?
moc krásný příběh, jsem ráda, že se vám to takhle krásně povedlo - ale neodpustím si dodat, že já jsem měla mít také bezproblémový porod, vše šlo rychle a hladce, až se mi miminko zastavilo v porodních cestách a mezi kontrakcemi začalo zase zalézat zpět - měl tak strašně krátký pupečník, že bych ho sama neporodila - končili jsme kleštěmi - a toto je naprosto nezjistitelná komplikace - kdybychom rodili doma, určitě by umřel, protože se s natahováním pupečníku začal dusit - a kdo ví, jak bych dopadla já. Moc vám to přeji - když nejsou komplikace, musí to být úžasné, ale některé komplikace se dopředu zjistit nedají.
@kooblich jojo v Irl
@anetadr to me mrzi, ze byly u vas komplikace
ja rozhodne netvrdim, ze komplikace nemohou nastat
byla jsem v peci zkusene PA a pokud by se ji neco nepozdavalo, sanitka byla v pohotovosti pro pripadny prevoz do nemocnice (v zapadni Evrope nejsou domaci porody vytesnene ze systemu jako bohuzel v CR)
to, ze to v mem pripade PA ani nestihla bylo jen tim, ze vse slo tak hladce, ze nebylo ani treba zasahovat
a samozrejme jsou veci mezi nebem a zemi, ktere proste neovlivnime...
@nevestinka2010 no my bychom to sanitou nestihly - když se dusil, šlo o vteřiny - a porod jsem také měla velice rychlý - i s komplikacemi - od prvních příznaků byl na světě za 2,5hod. Ale jak říkám, když nejsou komplikace, musí to být naprosto úžasné - podle fotek ti tak trochu na jednu stranu závidím🙂 museli jste si to vážně užít - i pak, že jsi byla nepřetržitě s mimčem i manželem - jako musí to být úžasné🙂
krasne popsany porod,mela jsem u toho slzy v ocich. obdivuju,ze jste si troufla na porod doma.malej je moc krasnej , at se mu i vam dobre vede.
@anetadr az se setkam se svou PA, tak se ji schvalne na to zeptam, protoze me to zajima, jak by se takova komplikace resila. Byl vas porod vyvolavany?
jako porod jako takovy sem si nijak extra neuzivala, bylo to pak tak rychle a intenzivni, ze sem byla jak v tranzu, ale potom to soukromi domova, vlastni postel a manzel s nami bylo krasne a k nezaplaceni, to jo. Verila jsem, ze vse bude v poradku, kdybych mela intuitivne sebemensi pochybnost tak bych doma rodit nechtela...
@misiko dekuji, ale neni treba obdivovat, neni to zadny hrdinsky cin nebo tak...
kdyz se o to clovek zacne zajimat, zjisti, ze to neni nic zas az tak neobvykleho (teda na zapad od CR)
ale asi to v sobe clovek musi fakt citit, mit jistotu, ne odvahu, ale viru nebo tak nejak to citim...
@nevestinka2010 měla jsem vyvolávaný - tedy jen jsem dostala nějaký gel k hrdlu - strašili mě kapačkami s oxitocinem a pod., ale na nic z toho nedošlo - bylo to vážně rychlé. Měla jsem preeklampsii - ale to rozhodně nesouviselo s krátkým pupečníkem. Zas na druhou stranu, kdyby se člověk bál úplně všeho, tak by nemohl ani přejít ulici - protože by existovalo riziko, že ho srazí auto... je to asi věc názoru - asi bych nebyla tak proti, kdybych neměla tu zkušenost, co bohužel mám. Před porodem jsem i říkala manželovi, že si má v knize projít průběh porodu, že kdybychom to nestihli do porodnice, tak aby věděl co dělat a tak - byla jsem přesvědčená, že by se prostě mohl narodit na cestě... ještě že už jsem byla v té porodnici. Musím říct, že jsem byla za tu preeklampsii v podstatě vděčná - díky ní jsem byla v porodnici už týden dopředu. No ale ta doba po porodu - možná jsi doma měla víc klidu než v porodnici - já už jsem se tak těšila domu, že si trochu odpočinu - protože v porodnici to bylo pořád - ženská vizita, dětská vizita, koupání, vážení, různá vyšetření, odpoledne návštěvy a v noci řev - když utichlo jedno mimčo, začalo druhé... no prostě úžasné prostředí pro rekonvalescenci po porodu...
@anetadr no to je dobre, ze na kapacky nedoslo a ze to slo rychle samo po gelu... Fakt se zeptam te PA. A kdyz pak miminko vytahli s tim kratkym pupecnikem tak sla hned s nim ven i placenta? Kdyz byl tak kratky? Mozna ani nevis, ze?
Jinak rozhodne chapu, ze s touto zkusenosti se neda o porodu doma uvazovat... Kdyby treba nekdo v mem okoli nebo rodine mel nejake komplikace, tak by me to asi take ovlivnilo...
@nevestinka2010 tak to si fakt moc neuvědomuji - měla jsem šílenou ztrátu krve - jak mě roztrhli kleštěmi, tak jsem chvílemi jakoby spala, chvílemi trochu omdlívala... ani jsem nevnímala to, že vyhodili od porodu manžela - protože jak se děcko začne dusit a jde se na kleště, tak u toho už nesmí být. No ale slyšela jsem o mamině která měla tak krátký pupečník, že to dítě prý ani nezačalo sestupovat - prostě kontrakce jak blázen, otevřená a dítě prostě nic - tak musela jít na císaře - což já už nemohla, protože už byl hlavičkou v porodních cestách a to už ho pak zpátky tahat nemůžou. Takže určitě jsem nebyla ojedinělý případ. No ale hlavně že je to za námi a dneska jsme v pořádku🙂 dokonce už jsem uvažovala o dalším těhotenství - rozhodně né teď, ale už si to alespoň připouštím - po porodu jsem byla rozhodnutá, že pokud nevymyslí způsob, jak by mohli dítě porodit chlapi, tak budeme mít jedináčka🙂
no co k tomu říct... dojáááák jako blázen, málem jsem se udusila zmrzlinou, kterou jsem se u toho snažila sníst.... já bych tááák chtěla tohle zažít, asi jako hodně maminek tady! tak třeba v příštím životě. kdybych měla tu možnost (bohužel jí nemám a jsem jedna z těch, co prostě musí rovnou na císaře) rodím alespoň ambulantně, i když ta představa porodu doma se mi vyjevovala celý těhu 🙂)) asi touha po tom, prožít to vyloženě intimně. jak tu někdo zmiňoval krátkou pupeční šňůru, tak já zas měla dlouhou, což u nás způsobilo to, že jí měl 2x omotanou kolem krku, takže možná, že mi ten císař byl tak nějak už souzenej, jinak by byl porod asi náročnej. tak vám přeju moc zdraví a pohody!
nádhera - mráz mi běhal po zádech - takový krásny porod...kéž by to tak mohlo zažít více maminek. Jinak já jsem měla taky rychlej porod (v porodnici ale naprostá spokojenost - respektovali všechno z porodního plánu) . Taky mě mrzelo, že jsem nestihla ani vanu ani masáže svíčky..nic 🙂 Ty dny s čerstvoučkým miminkem v intimitě doma musí být nezapomenutelné. Gratuluji Vám i Filipkovi k odvážné mamince 🙂
Dobrý den, Lucko. Prohlížím si Vaše album a když jsem koukala na fotky z prvních měsíců Filípkova života, připadalo mi to, jako bych se koukala na našeho Kubíčka.. Nevím jak náš syn bude vypadat ve 4 měsících, ale aspoň ze začátku si jsou kluci hrozně podobní. Z mých fotek to možná nebude tak patrné, ale jak Kubíčka znám, tak ho ve Vašem kloučkovi úplně vidím... Mějte se hezky! 🙂
nádherný porod, hlavně závidím ten "živočišný" kontakt po porodu s miminkem, který je tak důležitý.....být celou noc s miminkem a manželem, mít tak první hodiny vlastně jen a jen pro sebe musí být úžasný zážitem na celý život 🙂
Moc krásný porod! Závidím a blahopřeji! 🙂 Hodně štěstíčka!
Moc pěkný porod- taky jsem musela být pořád v pohybu- závidím, že jsi většinu strávila pěkně na vzduchu, já chodila po nemocniční chodbě...
Dobrý den,přečetla jsem si Váš příběh(poprvé tady na MK) a mám slzu u oka,mám za sebou dva porody,boužel hodně komplikované,ale děti jsou zdraví, a tak mi moc chyběl ten nádherný kontakt s dětmi přímo po porodu,ani na bříško nemohly,ale teď mi vše vynahrazují a třeba to dopadne s třetím,kterého bychom rádi do party🙂.Máte opravdu krásný zážitek,jsem dojatá a přeji ať prožíváte co nejvíce krásných chvilek...Šárka
Už jsem tvůj popis porodu četla asi po několikáté, vždy na něho tak nějak narazím... Krásné, fakt... hezky jsi to napsala... (i když už je tomu nějaký pátek ;)) Trochu i závidím, že jste spolu byli po porodu v takové pohodě... jen spolu a s manželem. Porod je tak emocionální, že mi tohle chybělo, každopádně na porod doma bych ani nepomyslela (prostě proto, že do poslední chvíle nikdo neví, co se může stát)... Ale je to krásné, tak bych si to taky představovala, ale v nemocnici to možné není.... Hodně zdravíčka a štěstí se špuntem!!!!
moc krasny pribeh jsem si pobulela 🙂 prejeme Filipkovi hodne zdravicka do zivota.je krasny 🙂
Nahderne sepsany porod a vlastne i porod sam o sebe 😉. Velka gratulace 🙂
gratuluji...krásně jsi to popsala, stále jsem dojatá, když něco takového čtu...já si Mišku odrodila taky téměř doma...do porodnice jsme dorazili za 5´ 12. Čistě na porod, ale byla jsem moc ráda, že mi ty šikulky v porodnici pomohly. Miška se totiž tlačil rukou napřed, tak byl problém ho vytlačit. Ale nakonec kromě té domácí postele jsem měla porod stejně krásnej a pohodově přirozenej jako ty. Tak jak jsi napsala v závěru...ať se mu ta rychlost a nezdrahavost v zivote vyplati…už je to ale velkej kluk
Je to krásný porodní příběh. Přečetla jsem ho jedním dechem a dojatá. Doufám, že třetí miminko přivítám na svět podobným způsobem. Ať se Vám daří.
@riga tak drzim moc palce!
Úplně mě tvůj porodní příběh dojal, jsi krásná žena, máš rásného manžela a dětátko, úplná harmonie.Já sice doma nerodila,ale ve Vrchlabí,to je skoro jako doma a taky mám úchvatné vzpomínky na oba porody.Mějte se nádherně, všichni.
@baraka27 vy se taky mejte krasne! Dekuji... taky z vas jako rodiny je citit plno sily a lasky! At se vam dari!
Krásně napsané a odžité 🙂 Až mě přitom mrzí, že můj první porod trval vlastně 20 min. Malej byl za 3 h od prasknutí vody venku, kontrakce ale začaly až poslední hodinu a polovinu času z toho byly opravdu mírné (ale zato časté 🙂 Takže než jsem se stihla přizpůsobit, už se tlačil ven a snad na 2 kontrakce byl venku 🙂 Matně si vzpomínám, jak jsem slyšela nějaké rady okolo, ale stejně jsem si dělala co jsem chtěla a prodýchávala, i když mi říkali, že mám tlačit. Cítila jsem, že krásně postupuje ven a chtěla jsem to spíš zpomalit. 🙂
Krásně rostete. Hodně štěstí.
Já jsem se bála, abych náhodou nerodila doma... 🙂 samozřejmě zbytečně. Rodila jsem 22h, takže bych to do porodnice stihla odkudkoli. 😀 Měla jsi krásný porod, hlavně ty chvíle po porodu. 🙂
Přečetla jsem Tvůj porodní příběh jedním dechem a tak trochu Ti závidím odvahu,rodit doma.Já jsem chtěla také,ale rodina mě nepodpořila a já nakonec podlehla nátlaku a opět odrodila v porodnici,kde jsem se necítila dobře....jestli mi ještě jednou bude z hůry dáno,tak bych si porod doma nenechala vymluvit-pokud by mi nebránila zdravotní stránka....Jinak krásné fotky a z Filípka vyrostl pěkný kluk🙂 Hodně štěstí...
@monyliny dekuji a chapu! ono je tezke mit odvahu a podporu v CR, kde je to takove tabuizovane a hystericky odmitane, ja mela stesti, ze v Irsku to je mozne v ramci systemu regulerne, sice to neni bezne a nijak extra podporovane, ale rozhodne porad lepe nez v CR... Dekuji za prani a take preji vse nej a snad se ti treba nekdy taky podari splnit si tve prani v tomto ohledu, ale neni to jen o tom KDE se dite rodi, ale JAK... je ale pravda, ze jsou to dve uzce spjate zalezitosti...
@nevestinka2010 tak že jsem dobře pochopila,že jsi rodila v Irsku? A teď druhé mimi máš naplánováno rodit jak,taky doma? 🙂
@monyliny jo v Irsku. A druhe snad taky doma, pokud vse bude nadale v poradku a pokud to pujde hladce jako prvni. Ja mam vzdy tu moznost odjet do porodnice otevrenou...
Moc gratuluju k Filipkovi🙂. Ty jsi rodila doma?