Mini chlapik poprve vetral narozeninovou kolobezku a letos poprve na plazi.
Ze života s Jessou: ano, moje dítě už opravdu začalo používat nočník, máme to vychytaný tak 40 na 50 no možná, 30 na 70, s tím, že mám fakt veliký štěstí a mám doma pračku a sušičku, protože ty chcanky z těch 70 procent fakt děsně páchnou.
Ze života s Amíkem: před pár lety uslyšel Amík poprvé tu českou děsně vtipnou veršovačku na středu, ano mluvím o "Středa je ho tam třeba." No bude to už nějakejch 5, 6 let a pořád to ještě nezmáknul na 100 procent, to mu ale vůbec nebrání v tom, se o tenhle vtip pokoušet pořád a pořád dokola. Vždycky, když mám pocit, že s novou variací už nemůže přijít a že už se to konečně naučí tak mě něčím překvapí. Ležim si v posteli a čtu si najednou na mě hupsne Amík a s vilnym várazem ve tváři: " Je čtvrtek." Já: "No, a co??" "Čtvrtek, přeci, chápeš ne?" Já: "Nechápu." "Jako ČTVRTEK," chláme se u toho Amík děsně natěšenej na to jak se mu to povedlo. "Jo, ty myslíš středa, no tak to si musíš ještě tejden počkat." Nebo se ke mě nečekaně přitulí a s vítězným výrazem, teď jsem to fakt zmáknul, "Strejda třeba." "Co?? Jakej strejda?" Co se Amíkovi musí nechat je vytrvalost, nenechá se zmást a furt se snaží, po každym neúspěchu si mumlá pro sebe "středa je třeba, středa ho tam je třeba, středa ho chci, středa sexovat." Takže pěknou středu všem, schválně, jestli si na to Amík dneska vzpomene nebo to zkusí zase v neděli.
Ze života s Jessou: od té doby, co jsme byli nuceni sundat mini chlapíkovi jeho zábranu u postýlky nabrali naše večery naprosto jinej spád. Zjistili jsme, že máme následující tři možnosti:
1. Výhra ve sportce, ehm za chvilku vyhraju fakt tu sportku spíš než se mi tohle splní. Mini chlapík dostane flašku mlíka jeho milovaná mamá mu zazpívá pár ukolébavek a mini chlapík to zalomí hned u flašky, následuje velice opatrný přenes do postýlky a volná zábava.
2. Mám žízeň tak to je teď asi nejčastější scénář, mini chlapík dostane mlíko, ukolébavky, mazlení, přenos do postýlky za mini chlapíkova usilovného chrápání, který je teď velikym hitem, problém je, že čím víc mini chlapík chrápe tím menší je šance, že bude brzo spát. Po přenesu do postýlky, zavře jeho věrná mamá dveře, jenže za tri sekundy je mini chlapík zpět a znakuje, že má žízeň, to se opakuje cca dalších 10-15 minut, následuej volná zábava zkrácená o cca 40 minut.
3. chó pší a hají, ehm jsme v háji všichni, mini chlapík je v děsně sladký náladě, muchluje nás, nechce nás pustit ze svý postýlky ani z naší, předstírá, že má žízeň ze svý postele slejzá asi tak každý 3 minuty, bohužel zpátky to prej samo nejde, volná zábava se nekoná neb oba rodiče jsou naprosto K.O. když to mini chlapík zabalí, což může trvat klíďo do půl jedenáctý večer....celkově bych byla spíš proto udržet mini chlapíka v zamřížovaný postýlce až do puberty...
Přeji všem tady na MK krasny den žen..my to jdem s mamkou oslavit do opery!!!
Můj předčasný a nečekaný porod, část druhá
Zřízenec mě zavezl do patra na příjem, myslete příjem z Pohotovosti, postele a plenty. Ulehla jsem, vytuhávající Amík zabral židli vedle batoh hodil na podlahu. Amík mi začal zuřivě šeptat: “Hele mě to nějak přestává myslet a chce se mi děsně spát a nemůžu mluvit.” “To zvládneš,” snažím se ho uklidnit.
Za plentou vedle provádí nějaká pani dejchání jako vystřižený z porodního kurzu, se mi to zdá trošku přehrávaný. Zpoza plenty se objevuje sestřička. “Máte porodní plán?” Amík na mě vrhnul zoufalej pohled, je zjevný, že mu tuhne i mozek. Slitovala jsem se a zašeptala: “Ne, nestihli jsme vyplnit.” Amík na mě znovu šeptem: “Nevíš jak dlouho to ještě bude účinkovat?” No, tak vzhledem k tomu, že si neurol vzal v jedenáct a teď bylo něco před jednou tak je jasný, že je v pytli. Rozhodli, jsme se, že všem řeknem, že se opil, jeho stav už je neutajitelný.
Mám pocit, že mi kontrakce začínají jen tak občas takové píchnutí, Amíkovi tuhne obličej, oči skelnatí.
Přišla doktorka, já zašeptala svůj porodní plán a sice co nejpřirozenější porod hlavně žádnej epidural, kterej se tu dává v osumdesáti procentech.
Jsem naprosto zavřená, Amík je na tom dost mimově.
Amík šel volat doulu. Doula prý dorazí do půl hodiny. Přišla doktorka a nabádá nás k vyvolávanému porodu. To se mi moc nezdá a chci čas na rozmyšlenou. Doktorka se netváří nadšeně, Amík neví, nakonec se rozhodujeme pro indukci.
Můj předčasný a nečekaný porod, část první
Tak nejdřív bych chtěla říct, že vážně nekecám a tohle se mi opravdu stalo, nepřibarvuju, na to by mi fantazie nestačila.
Jak to začalo?
Asi týden před mým nečekaným a předčasným porodem jsem onemocněla, nejdřív jsem dostala rýmu, ze který se rychle vyklubala laringityda a s ní spojený dusivý kašel a následná ztráta hlasu. Prostě parádní podmínky pro porod.
Zatímco já se dusila, Amík za mnou běhal s hrcem s párou a zároveň vyšiloval, protože se v něm prý budilo tušení. Já si mysllím, že to nebylo tušení, ale prostě jeho náhled na svět, typu budu nervovat ač se nic neděje.
Den a noc před porodem mi odešla hlenová zátka a ne, neběžela jsem k telefonu a nevolala doktorce, ne, podle mého náhledu na svět nebudu se nervovat, když se nic neděje, jsem poměrně v klidu řekla Amíkovi, že se mrknem na google a pak se rozhodnem co uděláme. A co nám na to řekl všemocný google? No tak jako většina žen tam psala, že prej asi začnu brzo rodit, ale jedna tam psala, že prej je to v pořádku a že ona takhle chodila ještě dva tejdny. Tudíž jsem se uklidnila a šla si během sledování olympiády léčit svůj zhoršující se kašel.
Den před porodem jsem ztratila hlas.
#laska_prochazi_kuchyni Mini chlapik pomaha varit, vari casto, vari rad hlavne pokud ma po ruce svoje popelarsky auto, do kteryho cpe odpad a kdyz si k tomu vezme hroudu masla na zakousnuti, tak ten den uz nemuze bejt lepsi
Ze života s Jessou: jak já jsem nesnášela, když si můj táta dělal k snídani smažený jelita nebo ohříval guláš takhle kolem 6 ráno...no a teď to budu jak vidno mít znova. Mini chlapík opovrhuje jakýmkoliv snídaňovým jídlem pořádní chlapi i ti mini si spolu s dřevorubci a mým tátou jak vidno libují v pořádným fláku sekané, pokud není sekaná dá si klíďo krevety v kokosové omáčce a rýžovými nudlemi jako dnes v 6 ráno...už vím, co bude zítra k snídani udělám mu knedlo vepřo
Ze života s Jessou: enbe dvojjazyčnost v praxi...v neděli jsme byli opět v ZOO, tak koupili jsme si tu roční rodinnou do všech ZOO v NYC tak to musíme využít, ano a ZOO se mi pořád nelíbí a pořád k nim mám víceméně odpor, ale abych se dostala k historce...přicházíme k výběhu s bizony a mini chlapík jakmile zří bizona, začíná si urputně tlouct prsa neb okamžitě ví, že se dívá na přerostlou opici. Na to reagujeme my s Amíkem. Já: "Jessínku to je bizon, ne opice!" Amík: "That's buffallo!" Jesse dál urputně znakuje opici Já: "Bizon. bizon, ne opice!" Amík: "Buffallo, buffalo, that's not a monkey." Jesse nadále znakuje opici a k tomu přidává znak obrovký..Já: "ano je to velkej bizon," Amík "big, big buffallo." Já se otočila na Amíka "bizon," Amík na mě " buffallo," mini chlapík opice...paráda, hlavně, že v tom máme všichni jasno a mini chlapík i dnes trvá na tom, že viděl velikou opici, ač opice k vidění nebyly
Ze života s Jessou: kosa palda na kámen aneb odplenkovávání mini chlapíka část druhá...moje dítě je génius, před třemi dny přišlo na to jak si zahrát písničku na nočníku, aniž by se do nočníku muselo vyčůrat..ono stačí si do nočníku stoupnout a tlakové čidlo hraje o sto šest. To hraní ho ovšem tak nadchnulo, že si nočník obrátil vzhůru nohama a našel zázračný čudlík, kterým se písnička dá spouštět jen tak a tak nám doma dva dny hrála Mašinka Tomáš juhů. Podle mé mámy a Amíka to je dobré znamení neb dítě se má s nočníkem nejdřív skamarádit a získat k němu důvěru, no tak uff seznámení tedy proběhlo na jedničku, kdykoliv teď zabloudí oko mého synka k nočníku začne si prospěvovat iiiíí, aaaajjaaj huuuuu. Pokroky jsou ovšem znát i jinde. Třeba dnes ve 4 ráno mě probudilo volání "mamá, mamá," já mírně rozespalá jsem si přenesla mini chlapíka do postele, kde jsem zjistila, že je durch pochcanej, no nic, jdu pro plíny a ujmu se převlíkání, které mi rozveseluje jednak rozesmátá tvář mini chlapíka a jednak jeho veselé ble, ech, ech. Ano, eje to zjevné zechcaný pyžamo není ve 4 ráno to nej. Dnes byl celkově dobrý den kolem 9 mi volá máma do práce, "dala jsem Jessu na nočník a on se tam úplně sám vyčůral!!!" "Pogratuluj mu." Začala jsem tedy nadšeně volat od telefonu "Jessínek je šikovnej, šikovnej kluk. Moooooc šikovnej, sám čůrá do nočníku." a k tomu mu tleskala jako blbá. Ano, někdy to není tak špatné žít v zemi, kde vám nikdo nerozumí...jdeme trénovat máme na to celý víkend a mašinka Tomáš má v zásobě překvapení...hraje oslavnou ódu, kterou Jesso ještě neumí zpustit!!
Ze života s Jessou: Tchýně s tchánem tráví teď zimu na Floridě a bohužel tam našli prý neuvěřitelný sekáč s hračkami a koupili jich tolik, že nám museli poslat balík, aby nemuseli platit nadváhu...no Jessovi jsme je dali na dva dny...vždyť to dítě dostane psotník, tchána mám fakt skvělýho, ale tohle je faaakt šílený.
Tak ne odvolávám, minulou KZ, budu děsně hodná tchýně, koneckonců to nechci mini chlapíkovi zavařit mezi jeho potencionálními tchýněmi a navíc musím být fér....ale ještě ho budu dlouho muchlovat já
Ze života s Jessou: budu děsná tchýně, už teď když si představim, že mi ho nějaká čůza bude chtít vzít tak se mi otvírá kudla v kapse...🙂
Naše včerejší procházka na Coney Island, podle mě jedno z nejfotogeničtějších a nejzajímavějších míst v NYC..a jaká místa máte rády vy?
Ze života s Jessou: Zoologický nemám ráda z principu, zvířata jsou v kleci a vůbec, tak takhle nějak jsem mluvila ještě minulý rok...minulý pátek jsme byli v NY akváriu, který Jesso absolutně zbožňuje, takže jsme si koupili roční předplatný, který ovšem platí i na všechny 4 ZOO v NYC..ano a v neděli jsme byli v jedné ZOO...tak ZOO pořád ráda nemám, ale když oni dělají různé programy pro záchranu zvířat a výzkumy a celkově se snaží naučit děti o přírodě...ehm, tak pravda to je, ale mě se tak děsně líbí, když z toho má mini chlapík radost (mimochodem jsem opradu v NYC, když vaše ZOO má koutek s domácími zvířaty a děti si můžou pohladit krávu a dát ovcím nažrat)
Ze života v USA: dnes je popeleční středa, což se v New Yorku pozná velice snadno neb velká část populace chodí s upatlaným čelem (tady se nikoho nechci dotknout)...já neznaboh jsem tuhle tradici před přestěhováním do víru velkoměsta vůbec neznala. Pamatuju si, že když jsem to viděla poprvé říkala jsem si jak je možný, že ač má dotyčný na sobě nažehlený kvádro, vypucovaný polobotky a popel na čele, popel na čele?? Kde k němu v NYC přišel a jak je možný, že o tom neví? Zrovna ve chvíli, kdy jsem se k němu chystala mu pomoc a upozornit ho na ten trapas jsem si všimla dalších asi 5 lidí s upatlaným čelem, tak to už mi fakt začalo vrtat hlavou a zeptala jsem se kolegyně...
Ze života s Jessou: Ano, už je to tady začínáme trénovat na nočník, tak Jessovi už jednak budou za pár týdnů dva roky a jednak je na největší velikosti plín, tedy zatím jen na noc, ale přeci jen. Ano, koupila jsem všechno potřebné Jessínek má jeden nočníček šedivý a jeden nočníček jako Mašinka Tomáš, který zahouká, když se do něj dítko vyčůrá, máme také záchodové sedátko a plno knížek, přípravu jsem tedy nepodcenila, ale, a zde mohutné ale narazila jsem na probélm zvaný Jesse. Ne, ten kluk tam prostě sedět nebude, mašinka Tomáš může houkat ,to ale Jesso neví, protože se do ní ještě nevyčůral. Zeptala jsem se své moudré matky jak na to, a ona mi řekla, že mě a bráchovi vadilo bejt počůraný, no Jessovi je to celkem u zadku v tom je právě ten zakopanej pes. Díky studnice vědomostí tak na tohle bych sama nepřišla. Ptát se tchýně smysl nemá, ta má americký přístup tudíž se to prý jednou naučí. No tak je fakt, že synovci se to někdy po tom třetím roce naučili, ale to mi prostě přijde moc...zatím teda chodí Jesso více méně nahatej a kudy chodí tudy chčije, výhodou je, že když se pochčije tak to víme, neboť začne zběsile běhat po bytě a hledat autíčka, aby si je mohl v těch teplých chcankách omýt..ano, zdá se, že Jesso je work in progress
Superbowl, definitivne by to chtelo nejakou holku 🙂
Ze života v USA: Včera tu byl Superbowl, největší událost v roce co se týče Amerického fotbalu a jám mám opravdové štěstí, protože mýho Amíka zajímá fotbal jenom o trochu víc než mě, tak jasně nemluvím tu o basketballu, to je něco úplně jiného..každopádně jsme dali mini chlapíka do spárů jeho bratranců a tety a šli do kina....jako vážně my jsem šli do kina a ve dne...zatímco my jsem si užívali mini chlapík byl školen v etiketě nasloouchání Maerické hymny, ruka se drží na srdci a také v tom, že Broncos musí vyhrát 😀
Dnes budu sentimentální: Dnes je to přesně 9 let, co jsem si vzala svýho hlavně milovanýho a někdy dost otravnýho Amíka. Ve čtvrtek je to 11 let, co jsem poznala svýho hlavně milovanýho a někdy dost otravnýho Amíka, ano bude to už 11 let od té památné noci v Lucerna Music Clubu na 80sátkách, co mě oslovil ten kluk v rozervané kožené bundě a řekl mi, že se jmenuje Jordan. Já mírně přiopilá a hlavně děsně vtipná jsem okamžitě odvětila jasně, "Jako Michael Jordan. Ha ha ha určitě a seš definitivně Amík." No tak to, že je definitivně Amík se potvrdilo tím, že mi definitivně ale vůbec nerozuměl. Od té doby jsme spolu prošli spoustu zemí, zažili tolik dobrodružství a prožili tolik věcí, že se to nedá ani vyjmenovat. Ale ce mě pořád překvapuje je, že v březnu to budou dva roky, co jsme s mým Amíkem načli další kapitolu našeho dobrodružství jménem Jesse a já se těším na další a další pokračování
Ze života s Jessou: Včera říkám mámě: "Hele Jesso už má jenom jednu další velikost v plínách a pak už nevim co budem dávat." Máma s bohorovnym klidem: "Hele tak mu pak začni kupovat ty nejmenší pro seniory..."
Vcera strasnej den..telefon do prace prijed do nemocnice nas pes pokousal jessouna...kousnul ho tesne pod oko a manzel s mamou se desne bali, ze ma po oku..oko vypada dobre, jeste uvidime az mu splaskne otok a co s tim bude zatim to ma strasne otekly ze skoro nevidim po tvari ma 5 ra...zasival mu to plastickej chirurg i kdyz rany nejsou moc hluboky u nas by mu na to dali maslicky...v utery jdem na kontrolu a ted to dalsi a to je rozhodnuti kam dat psa...hledame ututlek s prevychovnaim a snad se to podari musi se to vyresit co nejdriv takhle jeto desny pro vsechny dalsi krajni moznost je utraceni....nepiste pokud chcete rikat, ze deti a psi nejdou dohromady n ato mame kazdej jinej nazor...pisu tu jako varovani davejte pozor tot vse!
