Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
a uvidíš všechny příspěvky!
pajusa
23. únor 2014
Dneska začíná druhá série docusoap Čtyři v tom - těším se na svoji kamarádku Kamilu a její příběh.
Tohle se ČT fakt povedlo :slight_smile:
Zobraz celou zprávu
pajusa
14. črc 2013

Milé maminky,

znáte takové ty chytré věty: "A co prosímtě celý dny děláš, když seš na té mateřské dovolené?" A co vy na to? Snažíte se vysvětlovat, mlčíte nebo si v duchu říkáte jen počkej, však i na tebe jednou dojde?

Divadlo FESTE v rámci svého projektu DAVOS (více ZDE: http://www.divadlofeste.cz/aktualita-davos-vyzv/) hledá ochotné maminky (i tatínky!) na mateřské/rodičovské dovolené, kteří chtějí ukázat, že mateřské je všechno, jen ne dovolená.

Projekt je naprosto anonymní, jediné, oč bychom vás rádi požádali, je zapisovat si jeden, dva nebo i tři a více dnů váš denní rozvrh - takový výkaz práce, např:

  • 06.00 – děti vstávají, kojím (připravuji jídlo, posazuji na nočník apod)
  • 08.00 - pokouším se snídat, zvládla jsem si opláchnout obličej, děti si hrají
  • 10:00 - 12:00hod: vařím oběd

ATD...však to znáte. rozvrh by se měl vztahovat spíše k vašim činnostem než k dětem, ale to se často prolíná. Podrobnosti pište dle svého uvážení, nic není zakázáno a všechno je povoleno. Rozvrh pište do wordu nebo do excelu, kromě samotných činností někam připište třeba i to, kolik máte dětí.

Výsledek mi prosím zašlete na email: pavla.spurna@gmail.com

Co se stane s vašimi výkazy? Zpracuje je tým z Divadla FESTE, výsledkem by měla být prezentace, výstava, časem možná i divadelní přestavení.

Budu ráda, když se spolu se mnou zapojíte!

Čti celý článek
pajusa
13. čer 2013

Tlak na výkonnost a úspěch v očích druhých začíná vlastně už u nejmenších mimin. Je i rodičovská láska první formou "zisku", který dítě dobývá za odvedenou práci?

„Tak copak už umí?“ Nepříjemná otázka, kterou jsem zase slyšela u lékaře. Co by asi tak ani ne roční dítě mohlo umět? Přemýšlím. Zdravotníci kontrolují psychomotorický vývoj proto, aby včas odhalili odchylku, která by signalizovala, že něco není v pořádku a mohli učinit potřebné kroky.

Z podrobného výslechu vyplynou závěry: Leze, staví se a obchází nábytek, ale nesedí, žvatlá a snaží se opakovat slova, ale neumí dělat paci, paci, paci pacičky a pá pá. Jak to, že nesedí, když už stojí? Zdravotní sestra všechno pečlivě zapisuje. Klidně vysvětluju, že moje starší děti už chodily, ale neseděly. Později se i sedět naučily. A že neumí zamávat a nezná říkanky bude asi tím, že jsem ho to nenaučila.

Rozhovor se odehrává v přátelské náladě, a když se lékařka ujišťuje, jestli si správně pamatuje, že je mé dítě vegetarián, umiňuju si, že už k ní musím přestat posílat své kamarádky, protože se jí všechny ty alternativní matky asi trochu pletou. Vegetariáni opravdu nejsme.

Mimořádně vstřícná atmosféra u naší dětské lékařky obrušuje hrany mým úzkostem. Tíseň ve mně vzbuzuje požadavek, aby bylo všechno jak má být, i když jsem přesvědčená o tom, že jsem už dopředu srovnaná s myšlenkou, že všechno v pořádku být nemusí. Ale asi nejsem.

Z ordinací se imperativ dobrého vývoje přenáší na dětská hřiště, do mateřských klubů a rozhovorů matek. Ač jsou rodičky společností často vysmívané a jejich potřeba řešit pokroky svých potomků terčem mnoha vtipů, vyjadřují něco hlubšího, něco, co se přenáší i na děti a ovlivňuje to naši společnost víc, než si myslíme.

Důkaz, že dítě netrpí žádným postižením, že se vyvíjí jak má, se transformuje do honby za co nejlepšími výsledky. Čím dřív sedí, mluví, chodí, tím víc je jasné, že je v pořádku. Touhu po absolutním zdraví chápu. Nakonec je to všechno jednodušší, když nejsou žádné problémy. Cítím za ní ale nedůvěru k člověku jako takovému, k tomu, že má hodnotu sám o sobě, nebo že může spočívat v něčem jiném, než že je zdravý.

Dětem tím vysílají rodiče nechtěně signál, že jejich pokroky jsou tím nejdůležitějším. Dítě cítí radost svých rodičů a může dospět i k závěru, že je mají rádi proto, že něco dokázalo. A ne proto, že má radost ze života, nebo proto, že vůbec je.

Preventivní prohlídka končí. Dostávám ještě radu, abych dítě méně nosila, protože odlišný vývoj mohla způsobit skutečnost, že mu bráním v pohybu. Když bude více volné, naučí se prý i sedět. Uvažuju nad tím, zda existuje reálná možnost, že by se nenaučilo kvůli nošení v šátku a nosičce sedět vůbec. A když si ho upevním na tělo a ve dveřích se loučím, otočí se malý, usměje se na lékařku a sestřičku a zamává jim. To gesto je naprosto jasné. Už s rukou na klice volám do ordinace: „Viděly jste to? On vám zamával, zapište si to, prosím vás, určitě si to tam zapište!“

(sloupek napsala Saša Uhlová pro Deník Referendum: http://www.denikreferendum.cz/clanek/15740-paci-paci-pacicky-mame-same-jednicky)

Čti celý článek
pajusa
11. bře 2013
Přispějte na vydání gay pohádky, kterou přeložila Adéla z Čokovoko! bonusy pro dárce dle vašeho výběru :D
https://www.hithit.com/cs/project/80/vydani-gay...
Zobraz celou zprávu
pajusa
17. únor 2013
Tak jelikož jsem se o dokumentu Čtyři v tom dozvěděla zde na MK a od prvního dílu jej sledovala i s přítelem, přispěji taky svou troškou: je fajn se pro "celkový obrázek" podívat i na videobonusy na webu, kde odpovídají všechny představitelky na dotazy (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10397777701-...). Všechny maminky byly skvělé, že nás nechaly nahlédnout do soukromí a věřte mi (z vlastní zkušenosti), vše, co na kameru řeknete, bude později použito proti vám (aby to bylo divácky zajímavé), byť je realita trošku jinde...takže rozhodně nemůžu po zhlédnutí všech dílů říct: "ufff, ještě že jsem normální", ale spíš "uff, každá jsme jiná, ale všechny milujeme své děti".
Zobraz celou zprávu