Málokdy tady něco píšu... ale dnes musím... Každou chvíli tady čtu příběhy, které mě rozplacou a rozesmutni... Donutí se po ste zamyslet a poděkovat. Děkuji každou minutu za dvě krásné, úžasné, zdravé děti... Nesmírně je miluji. Není větší štěstí na světě. Alespoň pro mě ne. Těm z Vás, co jste přišly o svá děťátka bych chtěla říct... vlastně ani nevím, jak vyjádřit, to co cítím, když čtu Vaše příběhy... snad jen upřímnou soustrast ... Kez bych mohla pomoci každé jedné z Vás... protože toto prožít si nezaslouží žádná žena... Přeji Vám jen pohodové dny plné slunce a smíchu...