Když se 11. března zavřely školy, na naší škole zmatek zdánlivě nenastal. Máme jednotný systém -bakaláře -, takže většina kolegů z druhého stupně začala se starou dobrou metodou. Poslala rodičům zprávy, kde byly vypsány strany z učebnice, které se mají žáci naučit, a označena cvičení, která mají vypracovat v pracovních sešitech. Basta.
Někteří z nás ale chtěli víc - online hodiny. A tak jsme s kolegyní přešly na google clasroom. Fungovalo nám to čtrnáct dní, když vedení školy zavelelo a zavedlo jednotný systém - MS Teams. Chvilku mi trvalo, než jsem se v tomto systému zorientovala, ale pak mi opravdu hodně vyhovoval. Hlavně konečně ty ONLINE HODINY. Třídy jsem si rozdělila do skupin a každý den opravdu učila. Nakonec jsme s žáky našli i rozumný kompromis v počtu úkolů. Prostě paráda!
Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že konkrétně v mé třídě učím takto online jen já a moje dvě kolegyně. Ostatní pouze změnily systém a opět jeli samostudium a domácí úkoly. Děti byly nešťastné obzvláště v matematice a fyzice, kde bylo mnohdy samostudium nad jejich síly a nad síly mnohých rodičů. Mrzelo mě to o to víc, když mi jedna maminka napsala, že napsala email paní učitelce, zda by nemohla dětem látku vysvětlit, protože ji samy nejsou schopny pochopit a bylo jí odepsáno, že to není její povinnost. Co na to máte proboha tomu rodiči říct? Každé vedení školy si zakládá na loajalitě zaměstnanců i na loajalitě mezi zaměstnanci. Jak se ale máte takového kolegy zastat?
Nevím, jak bude naše vedení hodnotit distanční výuku. Nevím, jestli my, kteří jsme opravdu učili online, budeme pochváleni nebo dostaneme nějakou odměnu. Ale o to mi ani nejde. Prostě jsem to brala jako svoji povinnost. Jsem učitelka, tak musím nějak učit. Spíš mě mrzí, že někteří učitelé si z distanční výuky udělali prázdniny, odjeli na chalupy a jednou za týden poslali žákům pracovní list. Nastuduj si a vypracuj!


☹️ takoví kolegové se bohužel vždy najdou 😕