Já to ani nenazývám "uděláním si času pro sebe", ale prostě a obyčejně normálním žitím. Vždy to tak bylo, že jsem uměla jít s kamarádkami ven, na kafe, na vycházku, ať jsem byla svobodná, vdaná, s malým miminkem nebo teď s 8letou dcerou. Někdy méně, někdy více... Kino s manželem nebo večeře taky. Jasně, že to neděláme každý měsíc, ale ta frekvence 2x do roka nám vyhovuje.
Je to tak přirozené jako jít do práce, vyzvednout dceru ze školy nebo jet na nákup. A jsme spokojeni. ❤️
Je to dulezite.. a jeste dulezitejsi je, na plno si to uzit a ani fn si nevycitat.. ono se to nezda, ale ma to strasne velky vliv na bezne fungovani ☺️
Takze zeny, budte samy se sebou, dorpejte si cokoliv od kafe pres kadernici po wellnes vikend... Kazda minutka sama pro sebe je moc dulezita ☺️
Teď když už jsou děti větší (10 a 7), tak už v tom času pro sebe nevidím problém. I když manžel není doma, tak v pohodě vydrží hodinku nebo dvě sami doma a já si můžu jít zaběhat, nebo si dát kávu s kamarádkou.🙂 S manželem toho společného času pro sebe moc nemáme, ale občas si děti veme babička s dědou na víkend.🙂
já jsem to nikdy neuměla ale pomalinku se to učím.. ráno občas jedu do práce o hodinu dříve a jdu do mé oblíbené pekárny na snídani ( hlavně v ty dny, kdy po práci ve škole plynule přejdu do kolotoče doma). Před měsícem jsem si dopřála týden bez děti ( a bez muže)- děti u babičky a já část týdne sama a část s kamarádkami. Uvědomuji si, jak moc to potřebuji a jak to pak vlastně prospívá celé rodině....