Být ženou, mámou a partnerkou je samozřejmě obrovské požehnání. ❤️ Ale pojďme si říct pravdu… občas bych si to požehnání ráda na hodinku odložila. 😂
Sednout si v klidu na kafe, dojít si na cvičení, pokecat s kamarádkami, věnovat se svému koníčku nebo si jen tak užít chvíli, kdy na mě nikdo nevolá „mami!“ To není rozmazlenost. To je údržba. 😂
A stejně tak je důležitý čas s partnerem bez dětí, bez řešení domácnosti a bez věty „kdo zase nechal tohle 🙄
Takže otázka na vás: Umíte si udělat čas samy pro sebe? Nebo čekáte na zázrak, kdy se děti samy zabaví, večeře se sama uvaří a kafe zůstane teplé? 😂❤️
Já to ani nenazývám "uděláním si času pro sebe", ale prostě a obyčejně normálním žitím. Vždy to tak bylo, že jsem uměla jít s kamarádkami ven, na kafe, na vycházku, ať jsem byla svobodná, vdaná, s malým miminkem nebo teď s 8letou dcerou. Někdy méně, někdy více... Kino s manželem nebo večeře taky. Jasně, že to neděláme každý měsíc, ale ta frekvence 2x do roka nám vyhovuje.
Je to tak přirozené jako jít do práce, vyzvednout dceru ze školy nebo jet na nákup. A jsme spokojeni. ❤️
Je to dulezite.. a jeste dulezitejsi je, na plno si to uzit a ani fn si nevycitat.. ono se to nezda, ale ma to strasne velky vliv na bezne fungovani ☺️
Takze zeny, budte samy se sebou, dorpejte si cokoliv od kafe pres kadernici po wellnes vikend... Kazda minutka sama pro sebe je moc dulezita ☺️
Teď když už jsou děti větší (10 a 7), tak už v tom času pro sebe nevidím problém. I když manžel není doma, tak v pohodě vydrží hodinku nebo dvě sami doma a já si můžu jít zaběhat, nebo si dát kávu s kamarádkou.🙂 S manželem toho společného času pro sebe moc nemáme, ale občas si děti veme babička s dědou na víkend.🙂
Od začátku to tak mám. Co jsem byla sama, s partnery, teď s manželem. Já mám svůj čas, kde mi nikdo nesmí. Máme čas s partnerem podle našich zvyklostí. Stejně jak mám já, má i manžel ten svůj. Ne, nejsem otrokem své rodiny, svých dětí. Jsem taky já, sama sobě ... a to je nejdůležitější. Když budete spokojené vy, budou všichni kolem vás.
Jo jasně, někdy to nešlo, ale teď už to dlouho zase jde.
Mam to stejne jako kayty. Neslo to jen kdyz byly deti opravdu male cca do 2-3let, ale to jsem je taky davala obcas na hlidani prarodicum. Pak uz jsem si zaridila cas pro sebe denne cca 2 hodky.
já jsem to nikdy neuměla ale pomalinku se to učím.. ráno občas jedu do práce o hodinu dříve a jdu do mé oblíbené pekárny na snídani ( hlavně v ty dny, kdy po práci ve škole plynule přejdu do kolotoče doma). Před měsícem jsem si dopřála týden bez děti ( a bez muže)- děti u babičky a já část týdne sama a část s kamarádkami. Uvědomuji si, jak moc to potřebuji a jak to pak vlastně prospívá celé rodině....