Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
petullek
3. led 2011

Můj popis porodu =))

Bylo ráno 4.6. 2010 a já jsem se vzbudila s divnou bolestí hlavy.. pak mi začalo cukat oko.. no a potom jsme jeli vyzvednout golfky, co mi táta koupil. No cestou do práce mi pro změnu začala odumírat ruka… Cestou domů jsme se zastavili v Tescu na nákup, tak jsem si tam nakupovala a když jsem se viděla v odrazu nějakého skla tak jsem se sama sebe lekla :D vypadala jsem jako kdybych spolkla melouna, tak jsem si ho koupila, měla jsem na něj hroznou chuť. Doma začala první kontrakce.. jenže jsem tomu nepřikládala větší význam, protože jsem měla pořád něco :D  K obědu jsem snědla 3 pořádný borůvkový knedlíky a udělala jsem si kafíčko, miláček šel mýt autíčko, tak jsem seděla spokojeně na balkóně a zase.. ale jenom na chvilku zase jsem to neřešila.. odnesla jsem miláčkovi pívečko a ještě jsem venku řešila s kamarádkou, že pořád nic.. že se půjdu pořádně projít s čoklikama..Zalezla jsem domu a přišla další a to už jsem věděla, že je to tady.. potom můj miláček potřeboval nějaké leštidla z garáže.. krouceným krokem jsem tam dolezla.. a jemu to pořád nedocházelo…no a potom jsem lítala pořád na záchod.. tam mi bylo nejlíp. Pořád jsem si to neuvědomovala… šla jsem si dát sprchu a připravit se na den Dé. Pak přišel Dan domů a já mu oznámila, ať se rychle osprchuje, že za chvíli pojedeme.. nechápal kam, tak jsem mu řekla, že do nemocnice a to taky nechápal, prý „vždyť jedeme až zítra“..měla jsem totiž v sobotu nástup do porodnice. Tak jsem mu s úsměvem na tváři oznámila, že Samulka do soboty asi čekat nebude =D Chudák nějak ho to vzalo, tak seděl na balkóně a koukal do blba, tak jsem mu ještě udělala kafíčko J Když nastaly kontrakce po 5-6minutách, tak jsem oznámila, že jedeme.. Mamka pořád nechápala, že mi nic není. S úsměvem a pořád hrozně nadšená, že konečně už! Jsem mávala kamarádce sousedce a jeli jsme do porodnice, bylo to kolem půl šesté.

Mamka stále nechápala.. v autě jsem měla slabé křížové bolesti, ale pořád pohodička. Na recepci v nemocnici jsme ještě potkali mamky známou tak pokecali.. No prostě klídeček.. Tak mi řekla, ať nechám tašku ještě v autě, že pro ní kdyžtak zajdou. Celá nejistá, jsem zazvonila na porodnici. Prý co potřebuju :D tak jsem sestře řekla, že asi rodím. Přišla pro mě, poptala se co mě trápí a tak, nechápala, kdeže mám tu tašku, tak jsem se převlékla a poslala maminku zpět pro tašku. Sestra se pro mě vrátila a vzala mě na monitor, že si věci kdyžtak dopřipravim později, jestli tam teda zůstanu.Kontrolovala monitor a sama viděla, že kontrakce přichází,oznámila to příchozí doktorce, která mě vyšetřila. S úsměvem mi oznámila, že zůstávám a že jsem otevřená na 4cm. Vzala mě na ultrazvuk, odhad váhy byl 2,65kg Domluvila jsem se s ní, že tatínek se může přijet podívat až bude po všem. Dopřipravila jsem si zbytek věcí, vyplnila zbytek údajů a sestra mě vzala na klystýr,po půl hodině přišla sestra a vzala mě do sprchy, tam jsem hopsala na míči a bylo mi tam fajn, kontrakce asi po 2-3minutách, zůstala jsem tam déle, protože tam rodila dost hlasitě nějaká paní, tak jsem byla klidnější, když jsem to neslyšela.

Po sprše jsem šla na pokoj, sestra mě vyšetřila a oznámila mi, že po monitoru mi píchne vodu. Vše probíhalo naprosto v pohodě a kontrakce byly snesitelné, takže pohodička 🙂 Pak jsem opět absolvovala monitor, protože paní doktorce se nelíbilo srdíčko. Pak jsem dostala prášek na tlak a už mi sestra řekla, že brzy. Pak jsem už najednou ležela na boku a poctivě prodýchávala každou kontrakci, sestřička mi párkrát řekla že ještě 2-3bolístky a já se těšila až to bude za mnou. Pak už jsem se rozhodla, že chci aby byl už brouček venku, přišla paní doktorka, a řekla, že rodíme.. Najednou jsem si říkala, „jako už?“ 😀 no a rodilo se, řekli mi jak mam tlačit a tak jsem tlačila, tlačila a najednou nepřicházela kontrakce.. Tak přišla sestra, začala mi napíchávat žílu a najednou boule, mě naštvalo to, že mi musejí pomáhat „rodit“  no pak když to napíchla, tak po chvilce přišla kontrakce, doktorka mi oznámila, že vidí hnědé vlásky a já tlačila jak o život a najednou byl ve 22:31 venku,  dětská sestra ho běžela očistit a změřit,zvážit.. 50cm a 3330g já koukala na to malinké červené tělíčko a nechápala jsem, že ho už mám u sebe..Když mi ho přiložila, tak jsem na něj koukala, zhlcena pocitem štěstí a lásky. Řekla jsem mu – „ahoj miláčku“ a dali mi ho do inkubátoru vedle lůžka. Zavolala jsem domů a oznámila že můžou přijet. Paní doktorka mě zašila. A já nemohla spustit oči z mého krásného chlapečka. Pak ho sestra znovu zkusila přiložit a to už se chytil J chtěla jsem ho mít hned u sebe.

Tatínek s babičkou přijeli za chvilku, táta plný rozpaků, se dmul pýchou jakou má šikovnou ženušku, nevěděl kam s očima a bylo to krásné. Celou noc jsem pak nespala a nespustila malého z očí, brečela jsem štěstím a láskou k tomu malému tvorečkovi. A můžu říct, že tento den byl pro můj život jedním z nejkrásnějších

    Krásný porod, také bych chtěla takový 🙂

    3. led 2011

    @lucka26s přeji ať je také takový 🙂) ...podle mě je to hodně o tom,jak se na to člověk psychicky připraví 🙂 Chce to se těšit a né z toho mít strach 🙂) Přeji hodně štěstí 🙂

    3. led 2011

    @petullek Děkuji, také si to myslím a říkala mi to i jedna kamarádka, která měla pěkný porod, že to je hodně o psychice... Tak se musím přestat bát 🙂 Pořídím Epi-no a budu si víc věřit 😀

    4. led 2011

    Takovej hubenourek a tak super porod ??? no ja ziram🙂 kez bych to taky tak mela 🙂

    20. říj 2011
    2. led 2015