Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

    Jeden z mých oblíbených příběhů (někde jsem ho četl):
    Jdu po asfaltové cestě...
    Před časem pršelo a slimáci, kteří byli na jedné straně cesty se vydali objevovat "Eldorádo", protože tam, kde doposud byli už bylo potravy málo. Slimáci se pustili přes mokrou cestu, přes kterou by za sucha nemohli. Mezitím začalo svítit slunce a vrátilo se vedro. Někteří slimáci přelezli cestu, jiné rozdrtili jacísi obři svýma nohama. Některé sezobl pták. Jeden slimák, který se vydal na cestu pozdě, v půli cesty zastihlo už sucho a nepříjemné sluneční paprsky. Pomalé mučivé umírání... Najednou ho zvedla nějaká neznámá tajemná síla a hodila ho do vysoké čerstvé mokré trávy na druhé straně cesty. Z pohledu slimáka něco nečekaného, nepochopitelného, nemožného. Z mého pohledu se nic nepochopitelného nestalo, prostě mě ho bylo líto a pomohl jsem mu. Tak i přes zdání neřešitelnosti, zkázy, beznaděje, zoufalství, selhání, ... přece si vybral cestu k "Eldorádu" správně.