Dneska hodina v parku - scéna, ze chce 2.3 roku dítě na ruku... nevzala jsem a jecela jak píchla. Vydržela jsem a došla ke mne, abysme společně za ruku šly ... a odešly ... ale podle všeho jsem teď špatná matka, protože jsem ji měla nasekat a vlacet za sebou. Nejsem prý dost autorita
Kašli na ostatní... Dělej sama co uznáš za vhodné... 😉
Jasné, jde o to, ze se ten člověk cítil ponizene a styděl se... tak jsem se snažila vysvetlit, ze proste ne všechny děti mají každý den skvělou náladu a dělají věci přesně tak, jak chceme a hned... Ale jde o to, ze jsem překazila nějaké plány...protože moje dítě se dovedlo hodinu vztekat, ze chce vzít na ruku...
Me se to teda stalo dvakrat, ale zachovala jsem se stejne jako ty. Ale vim, ze kdyby me ujely nervy, tak zvolim druhou variantu. A nekomu neco vysvetlovat? Jako ani nahodou. Kdo deti ma, tak to chape, a kdo ne, tak to stejne nepochopi...
náhodou, dokonalé řešení, řeším to úplně stejně a vyplácí se mi to. I když teď už spíš nestíhám to šídlo dobíhat 😀 to zase hystericky řvu "Lukáši stop!!"