tiez by ma to zaujimalo, pripajam sa

Na to není jednoduchá a jedna odpověď.

Ja mozna pujdu proti proudu, ale ja bych rekla hned od narozeni. Mala tam ma svoje veci, spi v postylce. A ja ze zacatku u ni ve velke posteli, ted uz v loznici a prechazim. A hlavne, travim tam s ni denne dost casu, chodime nejvic tam.a do obyvaku a je to takove pestrejsi. A zda se mi, ze kdyz je z neceho rozhozena, treba, kdyz jsou u nas cizi lide, tak se nejlip uklidni tam, proste zname prostredi. Jako urcite to neni nezbytne, ale vyhoda ho mit.

U nás tak od dvou, na spaní od roka.

Já jsem teď těhotná a dětský pokojíček budeme mít od začátku. Myslím, že je pro dítě fajn, když má svůj prostor, který dobře zná.

Maly začal využívat pokojíček v roce a pul

Od.narozeni minimalne na veci a hracky. Tak od roku uz tam zkousely spat aspon po O ,pak i vecer.

Od narozeni maji holky svuj pokoj protoze tam od narozeni spi. Takze veskere veci tam i hracky.

Malýmu teď budou dva a pokojíček nemá, místo toho ovládl celý barák. Pokojíček je zatím v nedohlednu.

Malej (v unoru 3 roky) dostal svuj pokojik loni k Vanocum. Driv bohuzel na to nebyl prostor.Byl z toho nadsenej. Vysvetlila jsem mu, ze je tam jeho nova velka post,a ze v ni bude hezky spat sam. Prisel do obyvaku\me loznice,vzal si ze sve postylky perinku a polstar,prenesl do nove "haji". Ma tam sve veskere obleceni a hracky. Vecer,kdyz ho ulozim, tak privru dvere, abych ho slysela,kdyby se neco delo.

Ja bych rekla, ze to je rodina od rodiny a bydleni od bydleni.
V panelaku jsme meli pokojicek propojeny soupackami s nasi dvojposteli, takze starsi syn spal v postylce ve svem pokojicku a zaroven byla ta postylka prirazena k nasi posteli (z postylky jsme sundali bocnici). Bylo prima, ze jsme malemu mohli udelat nejaky jeho prostor, ale stejne si nakonec nejvic hral v obyvaku, kdyz potom vic aktivoval. Bydleli jsme tam do jeho 2,5 roku. Pak se narodil mladsi a ihned pote jsme se prestehovali do domku. Pokojicek mame v podkrovi a budeme ho teprve zarizovat (klukum je 5 a neco pres 2,5 roku). Doted ho nepotrebovali, bydlime zatim jen v prizemi, ktere je velike a maji hromadu mista na hrani v obyvaku. Postele maji u nas v loznici. Ted se tedy chceme nastehovat i do podkrovi - loznice rodicu do jedne mistnosti, pokojicek do druhe. (S tim, ze casem bude mit kazdy z kluku pokoj vlastni a my se zas presuneme do loznice dolu. Na to ale musi byt starsi, zatim me obcas v noci volaji nebo prijdou k nam do postele.) Starsi pujde za rok do skoly, tak chceme, aby mel eventualne misto na uceni. Ale stejne pocitam, ze si bude ukoly spis psat u me dole v kuchyni u stolu (zkusenost od svagrovcu, kde to tak delaji obe starsi deti, ackoli ma kazde z nich vlastni stul i pokojicek).
Podle me, kdyby byla moznost mit pokojicek v temze podlazi s kuchyni a obyvakem, kde se normalne pres den zije, tak by byl detmi vyuzivany mnohem mnohem driv. Takhle v nem budou kluci jeste dlouho leda tak spat. Protoze pochybuji, ze tam budou chtit byt sami, kdyz my budeme dole. To tak v puberte, to pak jo. 🙂

holkám je 2,5 a svůj pokoj mají od narození /3 měsíce spaly se mnou/ a je to v podstatě jenom skladiště, i když uklizené, s postelema. Nehrajou si tam, mají tam všechny hračky, kuchyňku, domy pro panenky, tabule na psaní, křesla, tunu hraček a ony si jich pár vezmou sebou a celej den tam nejdou, jsou v obýváku, na pergole, v kuchyni, v ložnici, ale ve svým pokoji opravdu jen spí. Je fajn ten pokoj pro ně mít, aspon se maj kam dát věci a děcka mají na spaní klid, ale hrát si v něm začnou až později.

Děti mají svůj pokoj až letos co jsme se přestěhovali do většího (děti 4 a 1rok), dosud bylo málo prostoru tak měli koutek v obýváku, a pro mě to je místnost kde je nejvíc hraček, ale stejně budou po celém bytě/domě...

Dcera dostala ve 2letech a myslím, že akorát. Přesunula se tam rovnou do velké postele a všechno to tak nějak vyplynulo. Ví, že každý máme to svoje a zároveň třeba v obýváku, že jsme všichni.

Od narození,byl to vždy její prostor, uzpůsobeny jejím potřebám,místo v bytě kde se stále cítí bezpečně i když se třeba naštve na mě 🙂