Adenotomie: "Slyšeli jsme názory pro i proti a nakonec jsme se rozhodli zákrok se synem podstoupit," vypráví maminka

„Od chvíle, kdy nastoupil syn do školky, mám pocit, že je doma téměř neustále. Stále dokola s tím stejným scénářem – rýma, kašel, 14 dní doma, vyléčit, zpět do školky a do týdne znovu,“ svěřuje se jedna z maminek z Modrého koníka s příběhem, který má vyústění až v adenotomii – odstranění nosní mandle.

„Než syn nastoupil do školky, prakticky nebyl nemocný. Na teploty vůbec netrpěl a netrpí ani teď, ale ta neustálá rýma a kašel jsou zničující.“ Infekce horních cest dýchacích jsou u dětí od kojeneckého věku do cca šestého roku života jedním z nejčastějších onemocnění, a to zejména v podzimním a zimním období. Prakticky znamená, že dochází k zánětlivému postižení sliznice horních cest dýchacích – tedy nosu, hrtanu, až na úroveň průdušek. Samotné průdušky, průdušinky a plicní sklípky pak již patří do dolních cest dýchacích. U malých dětí se běžně vyskytuje i sedmkrát do roka, zejména pokud navštěvují jesle, školky, nebo jakékoli dětské skupiny.

Infekce horních cest dýchacích se přenáší pouhým kýchnutím

Onemocnění se přenáší kapénkami – stačí tedy, aby si v okolí vašeho potomka kýchlo nemocné dítko, a na problém je zaděláno. A ruku na srdce – jak často se vám při příchodu do šatny stává, že okolo vidíte děti pobíhající s nudlí u nosu, případně kašlající, se skleněnými očky? „Máme s mužem veliké štěstí, že můžete být se synem doma, když je nemocný. Manžel z domu pracuje a já mohu využívat home office. Syna tedy zpět do školky vracíme zdravého. O to víc nás potom ničí, když v šatně vidíme jasně nemocné děti a víme, že za pár dní budeme mít doma znovu malého maroda. Je to zkrátka takový nikdy nekončící boj,“ potvrzuje maminka svou vlastní zkušenost.

Klasickým ukazatelem tohoto typu infekce je rýma a kašel, v prvních dnech se může přidávat zvýšená teplota, nechutenství, únava, výjimečně i horečka. Rýma se může projevovat lehce nažloutlým nebo nazelenalým, volně tekoucím sekretem až po hustý zelený nebo žlutý hlen. Přidat se může suchý kašel, který postupem času přechází v kašel vlhký. Děti velmi často dráždí zejména poloha vleže, kdy jim hleny stékají do krku a tím je dáví. Doporučuje se proto zvýšená poloha postýlky nebo postele pod hlavičkou.

Onemocnění je většinou otázkou jednoho týdne až čtrnácti dnů, pokud se nevyvíjí do závažnějších onemocnění. I s rýmou a kašlem, ač mohou vypadat banálně, se ale s malými dětmi vyplatí navštívit lékaře. Infekce horních cest dýchacích je ve většině případů záležitostí virovou. To znamená, že vás pediatr vybaví recepty na léky, které pomohou vašemu dítěti s odkašláváním a obecně s odhleněním, samozřejmě s ohledem na věk. Spreje do nosu, mořská voda na ředění hlenu, sirupy na kašel. U virového onemocnění se totiž řeší symptomy a zejména u dětí je cílem jim samozřejmě ulevit. Právě pediatr by měl určit, zda se nejedná o onemocnění bakteriální a není třeba nasazovat antibiotika.

Přírodní prostředky mohou hodně pomoct

„Musím říct, že důvěřuju přírodní medicíně, bylinkám a babským radám, takže jsme doma běžně spali v ložnici s rozkrojenou cibulí, strkali do nosu rýmovník, vařili tymiánové sirupy z domácích bylinek, zkrátka všechno možné. K tomu mořská voda, kapky do nosu z lékárny a sirupy od paní doktorky. Něco zabíralo lépe, něco hůř, ale nikdy jsme se nedostali do fáze, že by se nejpozději za 14 dní rýma a kašel zase vrátily.“

Při onemocnění horních cest dýchacích se skutečně (často i samotnými lékaři) doporučují tzv. babské rady, protože jak už je uvedeno výše, řešit byste měly zejména symptomy a dítěti ulevovat. A přesně to babské rady a recepty přináší.

Tymiánový sirup

Svařte 150 ml vody a 150 gramů třtinového cukru (může být samozřejmě i cukr bílý) do cukrového rozvaru (měl by projít varem a veškerý cukr musí být rozpuštěný). Vypněte plotýnku a do ještě horkého rozvaru přidejte 3 košaté větvičky čerstvého tymiánu. Nemáte-li doma tymián čerstvý, nevadí, do rozvaru vsypejte balíček tymiánu sušeného. Nechte louhovat do úplného vychladnutí a následně přes sítko přelijte do lahvičky. Podávat můžete podle potřeby, alespoň 3× denně v období rýmy a kašle. Tymián výborně tlumí dráždivý kašel.

Cibulový sirup

Nakrájejte na drobno cca 2–3 střední cibule, cibuli natlačte do vyšší nádoby a prosypávejte cukrem nebo promíchejte s medem. Nechte přes noc uzavřené a ráno se můžete těšit na cibulovou šťávu, která pomůže v boji s kašlem a uvolněním hlenu. Mimo jiné má cibule také desinfekční účinky a zabraňuje rozšiřování infekce. Dávkujte klidně 5× denně, podle potřeby.

Záněty a další komplikace infekcí dýchacího ústrojí

„Občas se stalo, že klasický zánět, nám už tak dobře známý, vygradoval do zánětu průdušek, laryngitických stavů nebo nějaké podobné lahůdky.“ Častým onemocněním, které s infekcí horních cest dýchacích může být spojeno, je také zánět středního ucha. Ten je způsoben nedostatečným nebo chybným smrkáním – hlen se pak dostane do středouší, kde může malého pacienta opravdu nepříjemně potrápit. Zánět středního ucha nejednou končí tzv. propíchnutím uší (konkrétně propíchnutím bubínku tak, aby zánětlivá tekutina odtekla) a předepsáním antibiotik. Nepodceňujte tedy u dětí smrkání a u těch, které ještě smrkat neumí, rýmu dostatečně odsávejte.

„Když už jsme byli poněkolikáté u paní doktorky, zaměřili jsme se také na smrkání. Prakticky se dá říct, že nás učila, jak se správně a opravdu efektivně vysmrkat. Tedy – jako první vždy stříkneme mořskou vodu, abychom hlen naředili. Chvilinku počkáme a následně zacpáním jedné dírky vysmrkáme tu druhou. Nos by se neměl mačkat ze strany, ale přiložením prstu přímo na dírku, je to pro děti méně nepříjemné a lépe spolupracují. A je to fakt – od té doby, co se této rady držíme, je smrkání o něco méně neoblíbená činnost. Až po důkladném vysmrkání kápneme kapičky, když je to potřeba.“

„Úplně první impuls k adenotomii (odstranění nosní mandle) jsme ale nedostali od naší pediatričky, ale paradoxně na revmatologii. Tam jsme se dostali poté, co syn prodělal Henoch-Schönleinovu purpuru.“ Henoch-Schönleinova purpura je onemocnění, které se objevuje převážně v dětském věku a má přímou souvislost s infekty horních cest dýchacích. Projevuje se postižením a popraskáním drobných cév, hlavně v oblasti dolních končetin, otokem a bolestí kloubů, taktéž oblasti dolních končetin a bolestmi břicha. Nemoc může postihnout také ledviny, což je pro děti nesmírně nebezpečné.

„Po klasické infekci horních cest přišel syn odpoledne ze školky s tím, že ho bolí nožička a ukazoval na kotník a nárt. Shodou okolností měl ten den nové botičky, takže jsme si mysleli, že to bude asi z nich. Celé odpoledne pak probíhalo úplně normálně a k večeru začal kulhat, ale na nic si nestěžoval. Znovu jsme se tedy raději na nožičku podívali a s hrůzou zjistili, že má celý kotník oteklý a má ‚vyrážku‘. Na nic jsme nečekali a okamžitě jeli na pohotovost, kde pan doktor syna prohlédl, udělal několik odběrů krve a pak jsme se poprvé dozvěděli o purpuře. V první chvíli jsme se samozřejmě strašně lekli, nikdy v životě jsme nic podobného neviděli ani neslyšeli, ale pan doktor nás poměrně rychle uklidnil a velmi podrobně nám vysvětlil, co nás bude v následujících týdnech čekat.“

Při onemocnění purpurou se hlídá zejména to, aby nebyly zasaženy ledviny dítěte, což nejsnáze odhalí testování moči a krve. Prakticky to znamená, že s dítětem chodíte na odběry a pravidelně nosíte vzorek moči k lékaři. Pokud jsou ledviny v pořádku, je malý pacient propuštěn do domácího ošetřování a bedlivě sledován. „Naše první dny s purpurou byly dost psychicky náročné – syn přestal chodit, protože měl velké otoky kloubů a navíc ho hodně bolely. To pro něj bylo asi úplně nejtěžší, je totiž hodně aktivní. Nakonec jsme vylezli s mojí babičkou na půdu a vytáhli starý kočárek, ve kterém jsme toho v tom období hodně najezdili. A taky jsme byli neustále u doktorů – každý druhý den se vzorkem moči, odběry, sledování výsevu popraskaných cévek… Naštěstí se synův stav nezhoršoval, ale naopak, a k zasažení ledvin nedošlo.“

Malí pacienti po ataku Henoch-Schönleinovou purpurou zůstávají minimálně 2 roky v hledáčku lékařů-revmatologů (nemoc spadá do oboru revmatologie). Tam pravidelně dochází na kontroly moči a krve, po odeznění nemoci obvykle jednou do měsíce. „Na revmatologii dětské kliniky jsme první tři měsíce docházeli každý měsíc, k pediatrovi jsme pak s močí jezdili na kontrolu každý týden. Vzhledem k tomu, že synovi se purpura naštěstí nevrátila, se tyto intervaly postupně prodlužovaly. Necelý rok po ataku nemoci jsme teď ve stavu, kdy na revmatologii nemusíme (pouze v případě nových výsevů) a k pediatrovi chodíme s močí co dva měsíce.“ Onemocnění purpurou se velmi rádo vrací, zejména v okamžiku, kdy se stále dokola opakují infekce horních cest dýchacích.

Odstranění nosní mandle – nesnadné rozhodnutí

„Při první návštěvě revmatologie jsme se s paní doktorkou dostaly k tématu odstranění nosních mandlí. Došly jsme k němu právě kvůli neustále se opakující rýmě a kašli. Samozřejmě si také všimla synových výraznějších kruhů pod očima, které může způsobovat zvětšená nosní mandle. A v tu chvíli jsme dostali doporučení na vyšetření nosní mandle na ORL. První vyšetření proběhlo mimo jakoukoli infekci, když byl syn zdravý, a její odstranění ORL lékařem doporučeno nebylo.“

Důvodů k odstranění nosní mandle u dětí může být několik a v naprosté většině případů je rozhodující jejich souběh:

• často se opakující infekty horních cest dýchacích,
• poruchy dýchání ve spánku, kdy dítě preferuje dýchání ústy, vynechává dechy, chrápe, dusí se ve spánku,
• dýchání ústy – to může vést ke zhoršenému držení těla a celkově špatnému vývoji v oblasti hrudníku,
• velikost nosní mandle – její zvětšení a tím ztížené dýchání nosem,
• časté záněty středouší, horší sluch.

Nosní mandle, spolu s mandlí krční, slouží v těle jako filtr bakterií, virů a vůbec všelijakých nečistot. Pokud je však mandle velmi často pod náporem infekce, přestává svou funkci plnit a navíc se stává, kvůli trvalému zvětšení a přetrvávající infekci, obtížnou a spíše způsobující problémy. Kompletní informace o nosní mandli najdete ve wiki Modrého koníka.

„Ve chvíli, kdy nám na ORL řekli, že adenotomii (odstranění nosní mandle, neboli adenoidní vegetace, pozn. redakce) nedoporučují, byla jsem docela ráda. Přeci jen, je to operace v celkové anestezii, což není zrovna sen každé maminky. Za pár týdnů ale přišla paní učitelka ze školky s tím, že se jí zdá, že syn špatně slyší. A tak jsme v ORL čekárně seděli podruhé. Syna tentokrát čekalo vyšetření sluchu, kdy mu pan doktor zavedl do ucha takové sluchátko, nechal ho koukat na mašinku jedoucí na dispeji a sluch mu změřil. A skutečně – výsledky rozhodně nebyly takové, jaké by měly být. Absolvovali jsme tedy znovu kolotoč otázek o infekcích horních cest dýchacích, spánku a chrápání, přidal se k tomu atak purpury a doporučení k odstranění nosní mandle jsme s manželem třímali v ruce.“

Ano, skutečně se jedná pouze o doporučení, na základě kterého je možné vykonat operaci. Rozhodnutí o tom, zda k ní dojde, je jen a pouze na vás. Je totiž potřeba si uvědomit, že odstranění adenoidní vegetace (nosohltanové, nebo nejčastěji nosní mandle) se provádí v celkové anestezii dítěte a jde o operativní výkon, se všemi jeho riziky. O těch by vás měl vždy poučit personál nemocnice před tím, než podepíšete souhlas s výkonem.

„S manželem jsme o možnosti operace a doporučení z ORL dlouho mluvili, slyšeli jsme hodně názorů pro i proti a nakonec, také po konzultaci s paní doktorkou revmatoložkou jsme se rozhodli zákrok se synem podstoupit. Prvně jsem si také začala hledat informace na internetu a dočetla jsem se, že není třeba úplně nutné ležet v nemocnici, že je možné nechat nosní mandli odstranit plazmou a spoustu dalších věcí, ze kterých mi, upřímně, šla hlava kolem.“

Možností odstranění nosní mandle skutečně najdete několik. Ne všechny jsou však prováděny v rámci hrazené zdravotnické péče a u některých si připlatíte.

Chirurgické odstranění nosní mandle

Chirurgické odstranění je zákrok, který je plně hrazený pojišťovnou a je v rámci zdravotnictví u nás prováděn nejčastěji. Spočívá v tom, že dojde k zavedení operačního nástroje ústy (kryté nože – adenatomy a ostré kyrety) a nosní mandle je zcela odstraněna. Zároveň v rámci operace dochází k zastavení krvácení.

Chirurgické odstranění nosní mandle a shaver

Tento způsob je částečně hrazen pojišťovnou a z části jej hradí rodiče. Spočívá ve výše uvedeném postupu, který je ještě doplněn o tzv. shaver. To znamená, že kromě chirurgického odstranění je ještě rotující frézkou „dočištěna“ nosohltanová klenba a zbytek vegetace rovnou odsáván tak, aby nezbyly prakticky žádné zbytky tkáně mandle. Tím se snižuje riziko krvácení a dorůstání nosní mandle.

Odstranění nosní mandle plazmou

Metoda odstranění nosní mandle tzv. plazmovou koblací je nechirurgická a k nosní mandli se nedostávají žádné ostré nástroje. Celý proces vypadá tak, že se k mandli zavede plazmová sonda, na jejímž konci je plazmové pole o cca 40–70 °C, které rozkládá bílkoviny, a tkáň se rovnou odsává. Je tak minimalizováno krvácení, tlak na krční páteř (která může být po klasickém chirurgickém zákroku bolavá) a snižuje se délka rekonvalescence a hojení, řádově o dny. Většinou se provádí ambulantně bez nutnosti trávit s dítkem noc v nemocnici. Cena této varianty se pohybuje okolo 9 000 Kč.

„Vzhledem ke zkušenostem, které máme na královéhradecké Dětské klinice jsme se rozhodli pro odstranění nosní mandle zde. Operaci tady provádí v rámci 3denní hospitalizace a chirurgicky, což mi ale sestřička velmi pěkně vysvětlila a prakticky rozpustila mé největší obavy – z pooperačního krvácení. Na výkon jsme byli objednáni za měsíc.“

Adenotomie, jak už je zmíněno výše, je normální operace se všemi možnými riziky. A vy byste se s nimi měla vždy velmi dobře seznámit. „Za několik dní po objednání nám domů dorazila obálka plná informací o operaci – jaká jsou rizika, jaká jsou pravidla hospitalizace, co si s sebou vzít do nemocnice, souhlasy s operací, s celkovou anestezií a také dokumenty k předoperačnímu vyšetření. To prováděla synova pediatrička a skládalo se z běžné prohlídky a vzhledem k prodělané purpuře také odběru krve, kvůli vyhodnocení srážlivosti a rizika pooperačního krvácení. Pokud by purpuru v minulosti neprodělal, ani by nemusel na odběr a stačilo by pouze vyplnění dotazníku. Na předoperačním vyšetření jsme byli domluvení s pediatričkou asi 3 dny před nástupem do nemocnice a mimo ordinační dobu, aby byl syn co nejméně vystaven možnosti nákazy. Týden před operací už jsme ho také stáhli ze školky a obecně se vyhýbali kolektivům.“

Rizika operace jsou nejčastěji v tom, že je prováděna v celkové anestezii. Může se objevit zvracení nebo zvýšená teplota. V mnohem menší míře se může objevit krvácení z rány, které se aktuálně řeší podle intenzity. Drobné krvácení (například dítě má několik hodin po operaci trochu krve ve slinách, vykýchne krev nebo ji vysmrká) se řešit nemusí a je považováno za normální. V případě intenzivního krvácení může být dítě znovu uspáno a krvácení zastaveno ve spánku vypálením rány.

Průběh operace a pooperační režim

„Do nemocnice jsme nastupovali v pondělí ráno, ještě s tatínkem jsme oběhali příjem – tedy odevzdání papírů, prohlídka ORL lékařkou (tentokrát již bez nabírání krve), kdy kontrolovala stav oušek, krku a nosu (pohledem) a následná hospitalizace na dětském oddělení ORL kliniky. Samozřejmě jsem se ubytovala se synem. První den pro nás znamenal v podstatě se trochu aklimatizovat, zvyknout si na nemocniční režim a seznámit se s co největším počtem dětí – to teda zejména syn. Hodně jsme ho na pobyt v nemocnici připravovali, takže s tím neměl jediný problém, o všem věděl předem a náš pobyt byl naprosto v pohodě. Dokonce bych řekla, že ve stresu jsem byla spíš já než syn.“

K adenotomii, stejně jako k jakékoli jiné operaci, je potřeba dostavit se na lačno a výkony se provádí většinou ráno. Operace sama o sobě (chirurgická) je otázkou cca 40 minut, po které je dítě na sále a je mu nosní mandle chirurgicky odstraněna. „Od půlnoci nesměl syn nic jíst a od 4 hodin ráno ani nic pít. Ráno jsem ho z vlastního pyžamka převlékla do nemocničního s medvídky (to ho potěšilo🙂) a okolo osmé hodiny dostal sirup, který ho trochu ‚oblbnul‘. Pak se mnou zůstal na pokoji ještě dalších 45 minut. Stále to bral velmi dobře a byl nesmírně statečný, dokonce pod vlivem ‚oblbovacího‘ sirupu vtipkoval a dost se nasmál. Mně do smíchu příliš nebylo, ale snažila jsem se, aby nic nepoznal a neměl strach. Před devátou si pro něj přijeli a odvezli ho na sál. Dokonce si mohl nechat svého medvídka, což mu hodně pomohlo! Já tu necelou hodinku strávila s manželem na telefonu a čekala jsem, až mi ho přivezou zpět.“

„Vidět svoje dítě v takovém stavu, ve kterém ho přivezli, je opravdu nepříjemné. Mísí se ve vás úleva, že ho znovu vidíte a vypadá v pořádku, s obavou, co bude v následujících minutách. Jakmile se začal probírat z anestezie, byl velmi neklidný a poplakával. Trochu kašlal, což se neobešlo bez krve, ale celou dobu se mnou byla sestřička, a ta mě uklidňovala, že to všechno je normální. Zároveň mě poučila o tom, co normální není a kdy ji mám okamžitě volat – intenzivní krvácení. Syn po asi půl hodině neklidu znovu usnul a spal další 2 hodiny v klidu. Když se probudil podruhé, byl v klidu a strašně rád, že mě vidí. V nemocnici jsme se ještě jednou vyspali a další den ráno nás propustili domů. Musím říct, že 3denní hospitalizace byla právě důvodem, proč jsme se rozhodli pro tuto nemocnici – chtěli jsme mít syna pod dohledem lékařů co možná nejdéle.“

Pooperační režim – zejména prvních pár hodin po operaci by se u dítěte měl dodržovat klid na lůžku, vhodný je pomalý přísun tekutin (prvně asi 3–4 hodiny po operaci, nejlépe vlažný/studený čaj po lžičkách). Za dalších pár hodin, pokud přijímá v pořádku tekutiny, může váš potomek zkusit piškoty rozmočené v čaji a prvním jídlem, které po operaci přijme, by měla být večeře.

Stejně tak první týden po operaci by dítě stále mělo být v klidovém režimu – ideální je vyjmout jej z docházky do školky/školy a připravovat mu spíš měkkou stravu. Vyhněte se rozhodně tvrdým kůrkám, okrajům, bonbonům, jablku, mrkvi a obecně takovým potravinám, které by mohly podráždit ránu a zapříčinit krvácení. V tomto týdnu byste s dítkem měla navštívit pediatra, který dítě zkontroluje a zároveň si založí zprávu z nemocnice.

„První týden nás čekal pooperační režim – klid, vyhýbání se kolektivu, situacím, kdy by syn mohl nastydnout, a měkčí strava. Kromě nudy jsme se naštěstí s žádnými komplikacemi nesetkali. Kromě těchto pravidel jsme také dostali tipy na cvičení, která mají podpořit synovo dýchání nosem.“

Pokud vaše dítě podstoupilo odstranění nosní mandle, jpravděpodobně ste se podobným cvičením také nevyhnuli. Jde totiž o to, že děti se zvětšenou nosní mandlí jsou zvyklé dýchat zejména ústy, a tento zvyk je potřeba změnit. Vhodná cvičení jsou například foukání brčkem do vody, zpívání písniček a melodií slabikou „hmmmm“ nebo i obyčejné žvýkání žvýkačky. Zkrátka cokoliv, co vašeho drobečka motivuje k tomu, aby dýchal nosem. Cvičení byste měli provádět několikrát denně, aby si tento „um“ skutečně co nejdříve osvojil a začal dýchat správně.

„Dnes ještě nedokážu říct, jaký vlastně dopad na syna odstranění nosní mandle má. My s mužem doufáme, že to bude znát a neustálá rýma začne mizet. Teď jsme ale hlavně rádi, že všechno dobře dopadlo a poctivě cvičíme. Uvidíme, co ukáže budoucnost.“

A co vy? Máte vlastní zkušenost s adenotomií? Podělte se o ni v komentářích!

Zdroj informací:

onhb.cz

cs.wikipedia.org

ftn.cz