redakce
14. bře 2019
493 

Babybox: Vynález, který napříč historií lidstva zachránil mnoho dětských životů

Babybox je speciální zařízení, nejčastěji umístěné v blízkosti zdravotnického zařízení, které je určeno maminkám, které se o své dítě nemohou starat. Po matce dítěte nikdo nepátrá, miminko je ihned zařazeno k adopci.  

Babyboxy u nás vznikly jako alternativa k utajenému porodu, který je u nás také legislativně možný. V historii lidstva se události, kdy se matka nemohla starat o své dítě, řešily od nepaměti. Úlohu ochránců takových dětí pak zastávala širší rodina dítě, kmen nebo církev.
Pro zřízení prvních míst na odkládání nechtěných dětí v historii společnosti i pro zřízení babyboxů v novodobé historii Česka vedly stejné důvody - ochrana života narozených dětí. Jak v raném středověku, tak dnes se o nich však vedou stejné spory. Odpůrci babyboxů argumentují zejména přebíráním odpovědnosti za matky, které svoje mateřství nezvládly. Do poloviny února roku 2019 však jen u nás známe příběhy 185 dětí, kterým babyboxy umožnily žít lepší život.

Historie babyboxů - schránky na záchranu známe již od raného středověku

Již první civilizace řešily potíže dětí, o které se jejich matky nemohly starat. O děti, jejichž matka zemřela či neměla dostatek prostředků, aby je uživila, se starala širší rodina matky, kmeny či klany. První místa, kam se mohla beztrestně odkládat nemluvňata, jsou známa již v době antiky.

Od pátého století vznikala celá zařízení, která poskytovala matkám skrytá místa, kam mohly miminko odložit s vědomím, že o něj bude postaráno. S rozvojem křesťanství se péče o nechtěné děti z velké části přesunula na církev. Historicky první babyboxy nechal zřídit roku 1198 papež Inocenc III. u bran klášterů na území dnešního Vatikánu.

Odkládání miminek, která jejich matka nedokázala uživit, bylo však obvyklé již mnohem dříve. Děti, které jejich zoufalé matky nosily do kostelů a klášterů, kde bývala místa pro odkládání dětí, pak nejčastěji vyrůstaly v zázemí klášterů. Následně vznikala celá centra pro péči o odložené novorozence a první sirotčince.

Na našem území bylo průlomem období vlády Marie Terezie, která se sociální problematikou matek a dětí zabývala a měla pro ně pochopení. V té době, tedy počátkem 18. století, se pouhý porod nemanželského dítěte trestal smrtí. Marie Terezie zavedla nové zákony na ochranu matky a dítěte, díky kterým se situace žen a jejich dětí výrazně zlepšila. Kromě zavedení zákonů, které trestaly muže, kteří opouštěly své ženy a děti, zřídila také několik ústavů pro péči o těhotné ženy a pro nemajetné maminky a jejich děti.

V nové době na tuto tradici navázala tajná oddělení sanatorií a porodnic. Porodnice v Praze U Apolináře, která je v provozu od roku 1875,  měla takové prostory přístupné zadním vchodem a zaručovala tak matkám anonymitu. Pro tyto děti se vžil termín nalezenec, což bylo zaznamenáváno i s udáním místa narození do matrik.

Babyboxy ve světě jsou budovány a využívány velmi podobně jako u nás

V celé Evropě je zřízení schránek pro odložení dětí běžné poměrně stejnou dobu jako u nás. Velmi podobná jsou i čísla - počty schránek i dětí, které do nich byly umístěny, jsou v přepočtu na počet obyvatel velmi podobné.
I v asijských zemí je obdoba babyboxů poměrně běžnou součástí péče o matky a děti, včetně muslimských a rozvojových zemí, jako je třeba Pákistán. Vzhledem k probíhajícím válečným konfliktům na území Blízkého východu jsou však počty odložených dětí nesrovnatelně vyšší s těmi evropskými. Na druhou stranu, v těchto zemích je stále velmi rozšířená tradice, že děti, jejichž matky se o ně nemohou starat, přebírá do péče někdo z rodiny.

Samostatnou kapitolou je potom Afrika. Její sociální problémy se od nepaměti až dodnes snaží vyspělejší země poměrně neúspěšně řešit. Například v Jihoafrické republice, která patří na africkém kontinentu k jednomu z nejvyspělejších území, se najde jedno opuštěné dítě každý den, ačkoli schránek pro umístění dětí je jen v Johannesburgu několik. Kromě JAR je „Baby Bin“, jak se babyboxům zde říká, také v Keni, Malawi a v Namibii. Ve Spojených státech je pak rozmístění babyboxů různé dle každého státu. V Texasu lze například odložit dítě staré maximálně 72 hodin.

Zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Babybox_-_venkovn%C3%AD_strana.jpg, autor: Kirk

Systém babyboxů u nás funguje již od roku 2005, stále má však své odpůrce

V České republice založil babyboxy Ludvík Hess, který stojí v čele Nadačního fondu pro odložené děti Statim a občanského sdružení Babybox pro odložené děti – Statim. Babyboxy zřizuje a provozuje na základě sponzorských darů. Spolek pomáhá rodičům v tísni také prostřednictvím poradenské telefonní linky.

Výroba a umisťování babyboxů se časem vyvíjelo a zlepšovalo. Technikem projektu byl Michal Čumpelík, který babyboxy vyráběl do čísla 46. Druhou generaci babyboxů vyrábí zapsaný spolek Babybox pro odložené děti – STATIM.

Babyboxy jsou schránky o šířce 100 centimetrů, výšce 60 centimetrů a hloubce 50 centimetrů. Váží 150 kilogramů, jejich vnitřek je podle potřeby vytápěný a signalizace oznámí lékařům otevření dvířek. Schránky bývají umístěné tak, aby poskytovaly maminkám soukromí a anonymitu. Zároveň jsou signalizačně napojeny na blízká zdravotnická zařízení. Než miminko ze schránky personál vyjme, automaticky do několika vteřin spíná vyhřívání či klimatizace.

Babyboxy byly již od doby jejich zřizování velmi diskutované. Zpočátku byly budovány pouze v bezprostředních blízkostech nemocnic, což nakonec změnil lidský příběh - nalezení novorozené holčičky ve křoví na Karlově náměstí v Praze. Babyboxy začaly být zřizovány hojněji a na dostupnějších místech.

V čem tkví spory ohledně babyboxů?

Již od první chvíle, kdy se o zřízení systému na anonymní odkládání dětí v nouzi začalo mluvit, bylo ministerstvo zdravotnictví proti. První babybox na gynekologické klinice v pražském Hloubětíně byl vystavěn přes nesouhlas ministerstva.

K tomu, aby byla síť babyboxů tak hojná, jako ji známe dosud, bylo zapotřebí snahy mnoha odborníků. Například ředitel Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky Jaroslav Zachariáš vypracoval posudek, podle nějž zřízení babyboxů není proti českému ani mezinárodnímu právu a odložení dítěte do babyboxu není trestným činem. K tomuto názoru se následně připojilo mnoho soudců.

O osudech babyboxů pak rozhodovali odborníci na hygienu i sociální pracovníci. V roce 2010 Michal Kocáb, tehdejší vládní zmocněnec pro lidská práva, uspořádal na Úřadu vlády odborné kolokvium babyboxů. Setkání se zúčastnili nejvyšší představitelé a odborníci z řad pediatrů, psychologů, soudců, terénní sociálních pracovníků OSPOD a zástupci nevládních organizací.

Z tiskové zprávy, která byla k tomuto setkání vydána, pak byla vyvozena všechna rizika a potíže, které jsou s existencí babyboxů spojena, která však fungování systému babyboxů příliš nenahrávala. Jednoznačným závěrem však bylo, že ke zrušení jejich fungování nelze přistoupit bez očekávání následků.

Mezi hlavní argumenty oponentů babyboxů patří hlavně argument o ohrožení identity dítěte a jeho právo znát vlastní totožnost, které se považuje za jedno z nejzákladnějších lidských práv. Je zanesené v ústavách a úmluvách napříč celým světem.

V roce 2012 se proti systémům na odkládání dětí postavil i Výbor OSN pro práva dítěte, podle kterého babyboxy odporují hned pěti článkům Úmluvy o právech dítěte, například právu na totožnost, státní příslušnost a možnost znát své rodiče. Existuje totiž jen minimum případů, kdy matka vloží společně s dítětem do schránky i jeho rodný list. V naprosté většině jsou děti odloženy anonymně. Podle výbavy a ošetření dětí se nejčastěji usuzuje, že jde o domácí a utajené porody.

Mezi další argumenty, které se proti babyboxům používají, patří nedostatečné možnosti, jak prověřit zdravotní stav dětí. Jelikož až 80 % onemocnění souvisí s rodinnou anamnézou, která je u odložených dětí nedohledatelná. Riziko je vysoké zejména u případů matek, které porodily dítě pod vlivem drog či byly nakažené HIV či žloutenkou.

Utajený porod mnohdy ženě nezaručí utajení její identity

Častým argumentem proti používání babyboxů je pak možnost anonymního, utajeného porodu. Každá žena, které se o své dítě nemůže nebo nechce starat, má právo anonymně porodit v kterékoli porodnici a své dítě dát k adopci. Lékaři zde argumentují zejména možností získat rodinnou anamnézu, kterou pak mohou adoptivním rodičům předat.

V praxi je však známo, že anonymní porody nemusí fungovat. Ženy si často stěžují, že je personál přemlouval, aby si dítě nechaly. Anonymní porod je pak nemožný zejména pro ženy, které jsou vdané, bez ohledu na skutečnou rodinnou situaci. Navíc, v období mezi narozením a adopcí dítěte, právní vztah matky a dítěte stále funguje - do dokončení adopčního procesu, který může trvat celé měsíce, nese biologická matka plnou rodičovskou zodpovědnost za své dítě a je tak přímým účastníkem každého právního úkonu.
Pokud taková maminka, která je v beznadějné životní situaci, ve které by péče o dítě byla nemožná, má z právního hlediska v babyboxu výhodnější volbu. Pak je ale nucena porodit dítě bez zdravotní asistence.

Argument pro babyboxy

Existují samozřejmě i argumenty, které fungování babyboxů podporují. Sám zakladatel Hess, který si říká babydědek, své letité snahy o zavedení péče o odložené děti shrnuje velmi trefně: „Je lepší, když je dítě odloženo do klimatizovaného babyboxu, než když ho matka nechá na zastávce autobusu, na lavičce v parku nebo dokonce v popelnici.“

Pokud tedy bylo za dobu existence babyboxů odloženo do těchto schránek přes 180 dětí, můžeme říci, že možnost dítě umístit do bezpečí mnohým z nich zachránila život.

Příběhy dětí a maminek, kterým babybox zahrál v životě důležitou roli

Každé z téměř dvoustovky dětí, které bylo odloženo do babyboxu, si s sebou nese příběh. Děti uložené do babyboxů jsou nejčastěji novorozenci. Z médií se často můžeme dočíst, jakými nástroji jim byla ošetřena pupeční šňůra, jak byli oblečeni, v jakém zdravotním stavu jsou. Děti v nemocnicích, kde jsou ošetřovány, dostanou jméno, které jim bude zapsáno do rodného listu. Lze si jen domýšlet, jaká muka musí prožívat žena, která se rozhodne své dítě odložit. Jak strašnou situaci musí prožívat, že se musí vzdát dítěte, které porodila.  

Za všechny příběhy o zoufalství pak lze vyprávět příběh tříměsíční Barborky, která byla nalezena v babyboxu v okolí Havířova koncem ledna 2009. Totožnost matky byla odhalena policisty - ty ač po mamince holčičky nepátrali, ji objevili v souvislosti s trestnou činností jejího přítele.

Tehdy osmnáctiletá Aneta se svěřila, že holčičku uložila do babyboxu proto, že věděla, že o ní bude postaráno - maminka tehdy byla v tak velké existenční tísni, že si nemohla dovolit zůstat mámou. Po odložení dcery ale propadala depresím, úzkosti a začala mívat epileptické záchvaty. Médiím se svěřila, že situaci nebyla schopna řešit jinak, ale bolest pro ni byla tak těžká, že se nakonec o dceru přihlásila. Po třech měsících jí soud svěřil dceru zpátky do péče. 

Kvůli pohledu na další stránku věci je pak vhodné zmínit příběh paní Aleny, která jako další ze stovek žen roky marně bojovala s neplodností a nepodařilo se jí počít ani po sérii umělých oplodnění. Zoufalý pár toužil po adopci, nejvíce toužili stát se rodiči miminka. Alena a její muž se pak stali adoptivními rodiči dítěte, které bylo odloženo právě do babyboxu. Dnes je jejich dceři víc než devět let a o svém původu ví.

Babyboxů je u nás v současné době 76 na různých místech republiky. Kromě provozování samotné sítě schránek provozuje nadace také krizovou linku pro maminky v tíživé životní situaci. Maminky se mohou kdykoli obrátit na telefonní číslo 602 305 139 nebo na mail info@babybox.cz

Právo dítěte na život je nadřazené právu znát vlastní identitu, říkají zastánci babyboxů.

Souhlasíte s nimi?

Zdroje:

https://www.babybox.cz/?p=uvodni-stranka

https://karvinsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/matka-odlozila-do-babyboxu-skoro-pulrocni-dcerku-20140331.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Babybox

    Proti babyboxům nic zásadního nemám, ale myslím si, že onen nejčastější “pro” argument, že jinak by ty děti skončily v popelnici nebo v řece, je naprosto lichý... pokud žena má ve chvíli odložení dítěte vůli dojet někam k babyboxu, aby o dítě bylo postaráno, není to zároveň ten typ ženy, který by dítě jinak hodil do popelnice nebo do řeky. Je pak otázkou, zda by se dítěte vůbec dokázala vzdát, kdyby to nebyl akt tak prostý a pro dítě bezpečný.
    16. bře 2019
    @vineta troufám si říct,ze výhodou babyboxu je hlavně to,ze žena ho muže před narozením dítěte zvážit Nemusí se nutne snažit o Banské rady jak potratit Spousta takových žen nemá rodinu nebo člověka,který by mohl být adekvatni variantou Pořad jsou případy,kdy žena do porodu o těhotenství neví (at už je to třeba i v případě znásilnění,kdy si svůj stav odmítá přiznat a cely otresny zážitek vytesnit),to je pak nejhorší,neb taková žena jedna zbrkle a v panice Je tolik rodin které po miminku touží...pro me je přednější právo dítěte na život A matek,které tak musely učinit,mi je upřímně líto,protože většina z nich bude v situaci,kterou si my ani neumíme představit A skutečně by bylo lepsi,aby dítě vyrustalo kdo ví kde a kdo ví jak s vlastní matkou,která mu není schopna poskytnout adekvatni péči nebo s nevlastním rodici,kteří tu možnost mají? V ideálním světě by se matka do takové situace neměla vůbec dostat,ale nezijeme v ideálním světě A mluví se pořad o odpovědnosti matky,ale co odpovědnost otce?
    17. bře 2019
    Děti narozené v manželství i mimo něj mají stejná práva. A já se ptám - jak babybox zajistí právo toho dítěte znát svoje kořeny? Nijak. Nemluvě o tom, že je to dvousečná zbraň, stejně jako anonymní dárci spermií a vajíček. Prostě časovaná bomba. Předpokládám, že do 10 let tu bude první případ, kdy sourozenci založili rodinu... protože je prostě k sobě potáhne.
    18. bře 2019
    @rybamrazena za me lepší jeden sourozenecky par ze sta tisic(spis více),než i kdyby desítky mrtvých děti ročně... a i kdyby to bylo v jednotkách A upřímně ta pravděpodobnost ze oba stejní rodiče si o par let pořídí dítě znovu je skoro mizivá To je ještě menší pravděpodobnost než “otec neznámý” a potká se dítě prave s dítětem takového otce
    18. bře 2019
    @kos_atka Obáváms e, že @vineta má pravdu - ta, která dá dítě do babyboxu, by ho do popelnice nedala. Děti v popelnicéch totiž končí dál a kolik z nich se ani nenajde, raději nevědět...
    18. bře 2019
    @rybamrazena i kdyby tak jinak skončilo jen jedno ročně a ostatní v prisernych podmínkách, tak má babybox smysl Matce,které na dítěti záleží aspoň natolik,ze nepremysli jak ho zprovodit ze světa a přes tu bolest ho tam dá,asi opravdu ví,ze by se o nej postarat nezvládla Rodič není ten,kdo nese geny,rodič je ten,kdo dítěti da zázemí,lásku,výchovu a péči (a to osobně)
    18. bře 2019
    @kos_atka Legálně to jde i jinak - a dítě bude vědět, odkud vzešlo.
    19. bře 2019
    @rybamrazena to rikejte těm matkám,co se do te situace dostaly 😉 Asi vědí,proč to neřešili adopci apod
    19. bře 2019
    @kos_atka A nalezenec se snad daruje? I o nalezence se může matka přihlásit.Utajený porod se jmenuje ta druhá varianta, o které se nemluví - protože je to de facto totéž, ale bez mediálního humbuku.
    19. bře 2019
    @rybamrazena jen překopíruju: "Česká úprava nabízí v ohledu utajení identity matky dvě možnosti – buď praktické, faktické utajení faktu těhotenství a porodu před nejbližším okolím tím, že porod proběhne v místě vzdáleném od místa bydliště; nebo porod v režimu utajení matčiny totožnosti. Nevýhodou prvého je, z pohledu matky, že její identifikační údaje
    jsou lehce dostupné, kdykoli se někdo rozhodne je zjistit. Nevýhodou druhého typu, je nevyjasněnost právního postavení biologické matky a procesních pravidel ohledně rozpečetění utajené dokumentace. Oba tyto stavy přinášejí míru nejistoty, která zabraňuje jejich širšímu praktickému využití." A jen doplním z rozhovoru matky, která tento porod absolvovala, že ji personál nemocnice přemlouval, aby si dítě ponechala, což samozřejmě je matkou v takové situaci považováno za další možné negativum. Samozřejmě se najdou i případy, kdy to zafungovalo a matka byla ve finále ráda. Každopádně nelze mluvit za všechny a považovat to za ideální možnost pro všechny matky
    20. bře 2019
    @kos_atka Ale já se pořád bavím o dítěti - o to tu jde především. Každý touží znát své kořeny, s babyboxem nehrozí. Leda by měl pošťák Ondra věšteckou kouli...
    A nezapomínejme, že dítě si vybírá matku.
    20. bře 2019
    @rybamrazena Opět záleží dítě od dítěte Ne pro každé dítě je to životně důležité, chtějí spíš vědět proč je rodiče nevychovali, než "kým jsou", protože každé dítě je ve finále tím, kým být chce Pokud náhradní rodiče odvedou svou "práci" dobře, spousta dětí si s tím vystačí. Ono je taky dost dětí, co ví, že jejich matka byla feťák a otec alkoholik a kupodivu by jim vůbec nevadilo, kdyby tuhle pravdu nevěděly... Věda už je taky někde jinde, co se týče chorob - vše se dá geneticky prověřit. To, že dítě si vybírá matku, je pouze něco, čemu ty věříš, nic víc 😉 Dle mého si nevybírá matka dítě ani dítě matku, prostě evoluce a nejsilnější přežije. Ve Francii se rodí děti "pod X" a pokud si matka nepřeje, dítě nemá právo na zveřejnění její identity, neb ve Francii matka musí s rolí biologické matky defacto souhlasit. Na tomhle se neshodnem a je to normální Přou se o tom lidi po celém světě. Holt babyboxy své zastánce mají, stejně jako nemají. Za mě je dobře, že jsou. V životě se může přihodit ledacos, dle mého má ovšem život jako takový přednost před jakámkoliv problémem. A za mě vždycky bude dítěti lépe v dobrých podmínkách, než u biologické matky na pokraji přežití. Ideální je samozřejmě v tomto případě pouze prevence.
    21. bře 2019
    @kos_atka geny vyčůrat nejdou 😎
    21. bře 2019
    @rybamrazena zláštní, mně z krve zjišťovali genetické dispozice na určité věci 😉
    21. bře 2019