Estevillova metoda, kojení či ukolébavka: Jaké způsoby uspávání batolat se osvědčily maminkám?
To je otázka, kterou si klade mnoho rodičů po celém světě. A bohužel stále bez jasných odpovědí a zaručených návodů, které by fungovaly rychle a hlavně spolehlivě na všechny. Ptáte se proč? Odpověď je v podstatě velmi jednoduchá. Každé dítě je jiné, proto je tedy logické, že na každého prcka bude platit něco jiného. Ale nebojte se, vy jste rodič - tedy člověk, který zná své dítě nejlépe na světě, takže určitě přijdete na systém, který bude ideální - pro vás. Nicméně určitě to nebude hned (minimálně, pokud nejste dítě štěstěny).
Z výše uvedených důvodů od tohoto článku rozhodně nečekejte přesný manuál, který zajistí to, že vaše dítě bude do 10 minut "tuhé". Spíše se pojďte podívat na to, co může děťátku při uspávání pomoci a také na ověřené rady zkušených maminek.
Fyziologie spánku batolat
U batolat (1-3 roky) postupně klesá čas spánku přes den, zato v noci se ustaluje na zhruba 11 prospaných hodinách (nicméně se stále velká část dětí v noci i několikrát z různých důvodů probudí, což je naprosto normální stav). Některé děti spí samostatně ve svém pokojíčku a ve své posteli, jiné děti zase sdílejí společnou postel s rodiči - nedá se říci, co je lepší. Správné je totiž vždy to, co vyhovuje konkrétní rodině.
Jedním z hlavních doporučení pro kvalitní spánek (nejen) dětí v tomto věku, je "vychytat" správný čas, kdy má jít dítě spát. Je potřeba, aby bylo unavené - ale pozor - rozhodně ne přetažené. Nutit ke spánku dítě, které nevykazuje absolutně žádné známky únavy se také nejeví jako ten nejlepší nápad. A jak tedy poznat, kdy je ten správný čas jít do hajan? Přečtete si některé signály, které unavené děti vysílají:
- tření očí, uší, chytání za ouška
- zívání
- klesající aktivita
- stereotypní rytmické pohyby (kývání, pohyby rukama, atd.)
- pasivita
Příznaků je samozřejmě velká spousta a opět zde platí to, že každé dítě je jiné a je tedy potřeba řídit se především vlastními zkušenostmi.
Pro více informací o dětském spánku doporučuji nahlédnout do wiki, kde je spousta užitečných a zajímavých informací.
Konkrétní tipy při uspávání, jež se osvědčily maminkám v praxi:
1. Usínání při kojení (případně krmení z lahvičky)
Usínání při krmení je nejčastější především u menších dětí, ale rozhodně není výjimkou ani u batolat. A je to tak naprosto v pořádku, protože je to pro dítě zcela přirozený způsob, jak v klidu a pohodě usnout. Pro rodiče je to zase uspávání téměř bez práce.
Někteří rodiče se této metody uspávání bojí - říkají si, co bude, až přestanu kojit? Není nic jednoduššího než nahlédnout do diskuze, která se věnuje přesně této otázce.
2. Uspávání při houpání na balonu či na rukách
Mnoho rodičů si v kojeneckém věku dítěte navykne uspávat při houpání - dětem se tento způsob uspávání velmi líbí, takže je někdy poměrně náročné děti tohoto zvyku odnaučit. Bohužel však tento způsob nejde praktikovat navěky - přece jen jsme "slabé" ženy a batolata už mívají slušnou váhu, která nám tento způsob brzy velmi znepříjemní.
Své o tom ví i maminka judith.von, která založila diskuzi, ve které hledá rady, jak svého 13 měsíčního synka odnaučit právě uspávání na rukou. Pokud vás tento problém trápí také, určitě nezapomeňte nakouknout.
3. Usínání s rodičem
Většina menších(a někdy i těch větších) batolat vyžaduje při uspávání přítomnost rodiče. Velice dobrým (a opět poměrně příjemným a nenáročným) způsobem je to, že si rodič vezme dítě k sobě do postele a s dítětem počká do doby, než usne. Poté ho buď nechá ve své posteli, nebo ho případně po "vytuhnutí" přenese do jeho postýlky.
4. Plyšáci, mazlíci, muchláčci, plenky...
A ve výčtu bych mohla pokračovat nadále. Děti, které jsou zvyklé usínat samy, mají velmi často nějakého "pomocníka", se kterým usnou v klidu. Zde ovšem pozor na velkou fixaci na konkrétní hračku - velký problém může nastat, pokud dítě svého oblíbence ztratí. Pokud u vás nastane tato situace, vyplatí se raději pořídit identického dvojníka pro případ ztráty.
5. Zpívání ukolébavek, čtení pohádek
Způsob uspávání, který je starý jako lidstvo samo. Lidová slovesnost, folklór, krása slova a hudby - věřte, že tento způsob miluje velká část dětí (možná, že i všechny). Z uspávání se tak může stát krásný čas, který si zamiluje rodič i dítě. Možná, že i vy si vzpomenete, jak krásné to bylo, když vám maminka (babička, dědeček, tatínek) četla pohádku a vy jste se pomalu propadaly do říše snů. Pokud jste to zažily, tak se teď pravděpodobně s dojetím usmíváte a věřte, že stejné vzpomínky si odnese i vaše děťátko.
Maminka helcenka to například praktikuje takto: "Začali jsme synovi číst pohádky jako takové ve dvou letech. Čteme je před odpoledním spaním a čteme klasické pohádky jako Perníková chaloupka, Karkula, O kůzlátkách, O Koblížkovi, Hrnečku vař... Máme moc hezkou knížku, pohádky nejsou dlouhé, ta nejdelší zabere nejdéle 10 minut.
Před večerním spaním pohádku vyprávím nebo chviličku zpívám písničky. Klidný hlas ho zklidní a i když neusne při pohádce nebo písničce, tak už nemá tendence vstávat a hrát si nebo dělat blbosti."
6. Estivillova metoda
V čem tato metoda vlastně spočívá a proč rozděluje rodiče na dva nesmiřitelné tábory? Dítě rodič uloží do postýlky, pronese "zaklínadlo" (tedy větu, která bude stále stejná), odchází a dítě ponechává v postýlce osamocené.
Dítě ve většině případů začne plakat, ale vy nesmíte ustoupit. V předem určených časových intervalech za dítětem vcházíte do pokojíku a stále opakujete ono zaklínadlo. Po několika dnech dítě pochopí, co po něm chce a mělo by se naučit usínat samo a spát celou noc. Nicméně tato metoda je opravdu jen pro hodně otrlé rodiče. Zda ji chcete vyzkoušet, si budete muset ujasnit už sami. Zkušenosti s touto metodou rozebírají samozřejmě i maminky ve fóru.
Nekonečné období
I když občas máte při uspávání dítěte pocit, že tohle období nikdy neskončí, věřte, že opak je pravdou a vy budete časem jen vzpomínat na to, jak to bylo krásné, když byly děti ještě malé a tolik vás potřebovaly.
Tato slova potvrzuje i maminka fender: "Já bych dítě nikdy vybrečet nenechala, ani bych na něj nebyla tvrdá, ale to je věc názoru. Vojtíšek je ve složitém období, problémy se spaním mají v tomto věku často i děti, které spaly a usínaly bez problémů - poprvé si uvědomuje, že je samostatná bytost a to ho trochu děsí, proto jsou v tomle věku tak časté separační úzkosti atd. Jestliže je zvyklý na tvou přítomnost a objetí, tak bych se tomu nebránila, spíš bych to zkusila omezit postupně - nepomohlo by, kdyby sis s ním třeba lehla do velké postele a pak ho přenesla? A pak tak, jak radí holky, být u něj, zpívat, držet za ruku, prostě dávat najevo svou přítomnost. Koneckonců, za chvíli nás ti mrňousové budou mít na háku a nám ještě bude smutno po časech, kdy chtěli mít při usínání maminku u sebe."
A nyní už dobrou noc a sladké sny. A ať vás blechy štípou celou noc.
A jaké způsoby uspávání se osvědčily vám? Nezapomeňte se podělit, jak jste na svá batolata vyzrály vy.
Doporučujeme
@evina92 Pripad meho starsiho syna, ono v okamziku kdy clovek s malyma prestavkama skoro 7 let uspava kolikrat do pul desate i dele az nakonec usne drive nez dite. . . Vzdycky kdyz uz jsme se nejak propracovali k samostatnemu usinani, tak prisly lazne, nemocnice a zase od zacatku. . . Tak uz proste jsem pak kolikrat odesla at si dela co chce a klidne se "urve" k smrti. . . Mladsi je jiny kalibr, ten si vypije svoji flasku mleka, chvili placam po prdelce a je hotovo.
@m.e.l Z vyprávění vím, jak je to zoufalá situace.. Vidět rodiče mít takové výčitky.. Masakr.. Proto neodsuzuju, je to povrchní a každý ví, co na jeho děti platí! A lhala bych, kdybych neřekla, že i u nás to sem tam takhle dopadlo.. I u nás byly večery, kdy mi "bylo sumak, že řve"... Takže klobouk dolů před takovými rodiči, jako jsi Ty!
Nase prvorozene bylo hrozne nespave a ukricene dite.Manzel sel rano do prace a ja stale s nim sedela v obyvaku a jeste nespalo.Jednou jsem jej nechala v pokojiku vykricet.Vydrzela jsem to 10 minut a uz nikdy vice.Radeji jsem to cele obdobi prekonala s nim spolecne a jsem ted za to velmi vdecna.Neodpustila bych si to.A ted jsme skveli partaci a vi,ze se na me muze vzdy spolehnout.Beru sve deti se vsim,co k nim patri a prekonavam to spolecne s nimi
@elikup Týrání, ha ha... 🙄 Pokud jsi nikdy nebyla unavená máma, tak tohle nemůžeš napsat. Nevyspala jsem se do jejich 5. měsíců a pak mi Doktor řekl, ať k ní prostě nevstávám, když je přebalená a nakrmená. Vydržela jsem to 2 noci s polštářem na hlavě 😪 a světě div se, od té doby spala jako miminko, spokojené miminko, kojené do 10m každé 3 hodiny. Týrání jsou Docela silná slova, když nevíš jak se kdo cítí, ale odsuzování je zde pravidlem, protože vše je špatně že?
no já teda nevím ale otázka je, proč to dítě přestane řvát...
co je vlastně pláč - vyjádření nespokojenosti, úzkosti, volání mámy..
když není vyslyšen - většina dětí (až na ty obzvláště urputné) to za pár dní vzdá.. ale je to vítězství, že miminko se právě naučilo že máma na zavolání nepřijde?
Tak na to si musí odpovědět každá sama. třeba pro někoho je.
Mám tři děti, velmi malý, uspokojit jejich potřeby naráz není v mích silách a tak si mimčo občas zabejká. Ale ten estvil - jakože naučit dítě cíleně usínat samo, bez mámy - KDYŽ NECHCE.. to se mi prostě nelíbí. A stíhám vše i s uspáváním.. a ono to jako věčně trvat nebude ;)
Hezký článek, leč mě mrzí v diskuzi obhajování vyřvávání dětí jako přístup v pořádku. Když už ne selský rozum, tak alespoň slova odborníků (psychiatrů, psychologů) by mohly slyšet.
Kór když dneska je tolik možnosti, šátek, míče,.... samozřejmě děti plakat mohou, řešit si svoje věci, ale osobně mi přijde zbabělé, nechat dítě v tom nabrat samo ;(
Vyřvávání dětí se mi nelíbí, ale z druhé stránky si nemyslím, že je úplně špatné, pokud se dítě nechá chvíli (nezaměňovat s již zmiňovaným Estevillem!) kňourat/plakat. Pláč u dětí = nespokojenost s něčím, příp. vyžadování něčeho. Nemyslím si, že je špatné dítě naučit, že musí chvilku počkat.
Naše malá zkouší to na nás zkouší zcela běžně - zabrečí, chce z postýlky vyndat, když jí necháme tam, pohladíme, zklidníme a jdeme pryč, tak do 3minut spí. Když náhodou ustoupíme, vyndáme jí, tak po chvíli začne naprosto identicky brečet i při chování, při pití, aj. a stejně to dopadne tak, že usne jen když jí dáme zpět do postýlky, uklidníme a vzdálíme se. Navíc pokud jí vyhovíme a vyndáme ji, tak pak je tak přetažená, že celý proces uspávání trvá dvakrát tak dlouho....
Miluju své dítě jako každá matka, ale nebudu jen otrokem, který přiběhne na každé kňournutí.
@ivulka00 já si vždycky představím, jestli bych se takto stejně zachovala ke kamarádovi/kolegovy, pokud ne, nedělám to ani svému dítěti. Chci být s dítětem partner a komunikovat (či lehce usmernovat), nebýt kapo a rozhodovat o všem. Na dospele společnosti to nádherně jde vidět, jak potřebují kápa, aby předali svoji zodpovědnost.
@rajani ano, to je přesně ta cesta - být dítěti partnerem a né diktátorem 🙂 A hlavně nedopustit, aby se to stalo obráceně. Pak je hodně diskuzí o tom, že už nikdo neví, co s tím dítětem dělat, že je naprosto nezvladatelné... Podle mě v tomto článku píší o dětech 1-3 roky a dítě v tomto věku (zejména od těch 2let) už dokáže pochopit, že něco nesmí atd., takže mu jde i vysvětlit, že musí chvilku počkat a že nemůže mít všechno a hned. A to bez ohledu na to, jestli jde o spaní, jídlo, hračky nebo něco dalšího.
Pokud tady budete vynášet soudy, jak je něco úplně špatně a jaké je to týrání, moc novým maminkám nepomůžete v rozhodování. Ať si každý dělá, jak uzná za vhodné.
Taky mi kolikrát cuká v koutku, když vidím něčí názor na výchovu dítěte, ale toleruju ho a když nemám co hezkého říct, neříkám nic.
U nás vyřvávací metoda proběhla. Stačily 3 dny (kdy neřvala dýl jak 15 minut v kuse) a místo dítěte, které jsem každý večer nosila několik hodin na rukách za strašného řevu, mám dítě, které prostě položím do postýlky, řeknu dobrou noc a ono spí.
Pokud jste se nikdy nedostaly do stavu, kdy jste byly ochotné zkusit cokoliv, závidím vám.
@ivulka00 Přesně tak to bylo i u nas. Byla nakojená, přebalená, na bříško netrpěla a přesto se budila. MUDr. mi tenkrát řekla, ať k ní prostě nevstávám. To, že jsem nevstala, samozřejmě řešila nejdřív kňouráním a pak pláčem. Plakala tak půl hodiny a usnula. Rvalo mi to srdce, psala jsem, že jsem měla polštář na hlavě :( ale světě div se, třetí den se nevzbudila vůbec.... A od té doby jsem nakojila a ona usnula. Měli jsme problém, že to měla na začátku dost otočené, v noci koukala a ve dne spala a já vypadala jako zombie. Dnes je to už 4, 5 roku, jsme nejlepší kamarádky, ale zná své meze. Nikdy nedostala na zadek, u nás se stačí jen podívat a ví, samozřejmě je to láska na celý život 🙂 díky za tvůj názor.
@mimiveru jo, není vůbec zač ;) Podle mě zkrátka děti potřebují znát hranice. Vždycky, když malá zlobí, vzteká se a celkově zkouší "co vydržím", tak jak jsem teďka těhotná, tak je mi jí strašně líto nechat jí i přitom zuření brečet, ale z čistě racionálního hlediska, kdybych jí vyhověla, tak by to příště zkusila zas a v mnohem horším měřítku... Pomáhaly mi slova jednoho psychologa, kněze a vychovatele, který se léta stará o problémové děti, a ten vždy říkal: "jakmile dítě zuří, je to stejné jako kdyby vám říkalo, tak už mi konečně stanovte hranice a mantinely, o které se mohu opřít." Podle mě je to s uspáváním také tak. Nemyslím tím samozřejmě pláč, když dítěti něco je, ale asi chápeš ;)
@alischkar souhlasím, také se mi nelíbí zdejší komentáře o tom, jaké je to hrozné týrání... Každé dítě je jiné, na každé platí něco a hlavně v každém věku! Jsou děti, kterým to, že mají na usínání klid naopak vyhovuje, pak jsou takové, co chtějí někoho poblíž a pak zas takové, na které neplatí vůbec nic jen to celé období nějak přečkat. Proto mi přijde přitažené za vlasy psát, že když se dítě nechá chvíli při usínání zaplakat, tak jde o týrání.
uprimne si myslim, ze kdyby maminky daly vic na svuj instinkt nez na ,,zarucene rady,, odcpediatru, okoli a dalsich, nikdy by zadneho Estevilla ci jinou metodu vyplakani nepraktikovaly. A pokud je tu nekdo takovy, komu nevadi hodinovy plac vlastniho miminka jinde nez ve vlastni naruci, pak je asi nekde chyba...
O náročném uspáváním vím své (do roka a půl, každý večer minimálně hodinu a od dvou let minimálně půl roku znovu to samé, bo příchod sourozence). Nikdy jsem nenechala vyřvávat, snažila jsem se dítě co nejvíc unavit přes den (až začlo chodit) a pak vychytat dobu, kdy se tvářilo na usínání. Blbý bylo to, že sice třeba leželo, ale zabralo až za tu hodinu. A beze mě nikdy. Av noci se taky budilo. No, padlo moc kil čokolády a litrů kafe, Teď má 3 roky a když nevytuhne náhodou přes den, tak je večer za 20 minut klid. Mladší míň náročné, ale taky neusne hned. Tam pomáhá zpívat ukolébavky a hladit.
Začni psát komentář...
Do 3.mesice jsem syna uspavala na ruce, houpala, az jsem ho uhoupala ke spanku 🙂 Jednou jsem ho polozila do postylky, abych si odskocila na toaletu, a kdyz jsem prisla,usinal. Tak jsem ho druhy den zkusila polozit do postylky a hladit ho,jestli to zabere. A ono vazne jo 🙂 Chvili koukal, broukal si, a pote zabral. Delala jsem to takto asi 14 dni, pak jsem u nej uz jen sedela, a dnes ho jen polozim, odchazim a on do 10 minut usne. Ale pres den ho uspat, to je boj...Co plati vecer,rozhodne neplati pres den ☹