Jak žít v rodině s nevlastními dětmi a nezbláznit se?

"V manželství jsem měla nevlastní děti 2 a vztah se mi k nim různě za ta léta měnil, ale rozhodně nemůžu říct, že bych je měla třeba stejně ráda jako později svoje vlastní dítě." Už dávno není výjimkou, že má dnes dítě mimo své vlastní mámy a táty ještě minimálně jednoho rodiče navíc. Být nevlastním rodičem není vůbec jednoduché. Všechno je to hlavně o komunikaci a s tou má problém mnoho rodin i v klasické rodině, natož v takové, kam si jeden z rodičů dovede nového partnera a ještě třeba s dalšími dětmi. Těžké to bývá pro všechny zúčastněné. Jestliže máte pocit, že to nezvládáte, možná děláte některou z chyb, kterým je dobré se vyhnout.

Nikdo nechce být navždycky sám, a tak lidé i po zkrachovalém vztahu vstupují do nových. Kolik jich je a kolik dětí tak vyrůstá mezi dvěma domácnostmi, se nedá přesně spočítat, protože statistiky se nevedou. Každopádně je jisté, že dnes vzniká čím dál více rodin na druhý nebo další pokus a dítě musí přijmout i jiné než biologické rodiče a často také získává nové sourozence.

Když potkáte někoho nového, až jste po rozchodu už v lásku příliš nedoufala, vidíte všechno za skly růžových brýlí. V momentě, kdy seznámíte své dítě s novým partnerem a často i jeho dětmi, ale může nastat problém.

Jak si vytvořit vztah k nevlastním dětem, aby to doma fungovalo?

Nejdůležitější je jít na vše pomalu, trpělivě, bez naléhání. V každé takové rodině to navíc funguje jinak, takže musíte najít svou vlastní cestu a neřešit, jak to mají jiní. Jinak to vypadá tam, kde s vámi nevlastní děti žijí stále a jinak v případě, že jezdí jen na víkend. Velmi důležité je i to, zda už mají bývalí partneři či manželé spolu dořešené veškeré nesrovnalosti a konflikty a dokáží spolu na nějaké rozumné bázi fungovat.

Člověk má často pocit, že vše musí fungovat hned teď a okamžitě. Že se musí nastavit jasná pravidla a vše zaběhnout. Je ale důležité pochopit, že vše chce čas, že si na celou situaci musí zvyknout dospělí i děti. Věci by měly plynout přirozeně a ne zkrátka doma oznámit, že od zítra to bude tak a tak a děti musí poslouchat.

Univerzální rady neexistují, ale obecně se dá doporučit:

Nesnažte se zavděčit za každou cenu

Nekupujte si nevlastní děti. I když chcete, aby vás měly rády, láska se koupit nedá. Nekupujte zbytečné dárky a ani nepovolujte to, co vlastní rodič zakáže. Nakonec by se vám to mohlo spíše vymstít.

Nevlastní dítě nemusíte hned milovat

Není vaše povinnost milovat nevlastní dítě a není dobré, abyste k nevlastním dětem přistupovali tak, že je musíte mít rádi úplně stejně jako vlastní. Z toho pak vzniká akorát rozčarování, protože to není ve vašich silách. Naopak, pokud jdete do nového vztahu s tím, že musíte milovat všechny děti stejně a pak to nejde, budete z toho jen nešťastní.

Podle většiny lidí se s touto situací lépe vyrovnávají muži než ženy a stejný názor má i uživatelka Modrého koníka: "Co jsem tak vysledovala, tak muži jsou pravě lépe naprogramováni k tomu vychovávat a milovat nevlastní dítě než ženy a nedělat rozdíly mezi vlastními a nevlastními.

Já měla v manželství nevlastní děti 2 a vztah se mi k nim různě za ta léta měnil, ale rozhodně nemůžu říct, že bych je měla třeba stejně ráda jako později svoje vlastní dítě. A protože mám za sebou tuhle osobní zkušenost, tak ani od svého případného partnera nic takového do budoucna nečekám, ačkoliv v koutku duše v to samozřejmě doufám."

Běh na dlouhou trať

Vztahy s nevlastními dětmi jsou velmi složité, ale rozhodně mohou fungovat. Travte spolu čas, jezděte na výlety a všichni si postupně zvykněte na novou situaci. Vůči nevlastním dětem vystupujte s úctou, respektem, vstřícností a tolerancí. A pamatujte stále na to, že jsou to děti. Obvykle čím menší děti, tím lépe si zvykají. U starších je to mnohem zdlouhavější a složitější. Podle odborníků to trvá i více než dva roky, než se v nové rodině ustálí vztahy.

Nenahrazujte biologického rodiče

Je hezké, že chcete s nevlastním dítětem vycházet, ale pamatujte na to, že to vaše dítě není a nejdůležitější jsou jeho vztahy s vlastními rodiči. Ne vždy, zejména u malých dětí, je i vhodné, aby vás oslovovaly „mami“ nebo „tati“. Měly by přesně vědět kdo, je kdo.

Nekritizujte vlastního rodiče

Někdy to bývá velmi těžké a zvláště tam, kde jsou vztahy s druhým biologickým rodičem na bodu mrazu. Nikdy ale nekritizujte vlastního rodiče dětí ať už je jakýkoliv. To, že jsou vaše představy úplně jiné, než jaké má druhý biologický rodič, neznamená, že jsou ty jediné správné. Jestliže máte s partnerem rozdílené názory na výchovu nebo s čímkoliv (co se týká druhého a nepřítomného rodiče), proberte to v soukromí. Dítě by nikdy nemělo být svědkem hádky mezi partnery kvůli nim. 

Dítě partnera není konkurence

Nesnažte se vidět v dítěti partnera konkurenci. Patří k němu nedílně a je jeho součástí. Není to váš protivník. Jakýkoliv boj je nepřínosný. Dítě bude vždy k partnerovi patřit. Žárlivost se na straně dítěte může objevovat, pro něj je celá situace mnohem náročnější než pro vás. A doporučují to tak i některé maminky na diskuzním fóru: "Jestli manžela miluješ a srovnáš si v hlavě, jestli s ním opravdu chceš zůstat, pokus se z dětí udělat kamarády a nežárlit na ně. Jsou to děti a pozornost táty určitě vyžadují, kor když mají takovou zkušenost s vlastní matkou, ale pořád je manželův vztah k nim jiný, než k Tobě.  Přeju hodně štěstí a spokojenou rodinu."

Plánujte, domlouvejte se a nezapomeňte na svůj partnerský vztah

Děti jsou důležitou součástí vašeho života. Plánujete si s nimi čas, řešíte různé problémy a fungování domácnosti, chcete s dětmi vycházet a často pak zapomínáte na partnerský život. To je ale špatně. I tady mohou pomoci pravidla. Domluvte si s partnerem nějaký čas, který budete mít jen pro sebe a kdy nebudete řešit nic kolem dětí. 

Dodržujte domluvená pravidla

Pravidla jsou vždy nutná a v rodinách s nevlastními děti takřka nezbytná. Jsou nadosobní. Domluvte si několik pravidel, na kterých se všichni shodnete. Nejlepší je, když se do rozhodování zapojí všichni zúčastnění, i když to není vždy jednoduché a možné. Pravidla často pomáhají předcházet konfliktům a slouží jako pevné a opěrné body. Vše je dané a jasné, takže šetří energii i nervy rodičů a dětí. Aby mohla pravidla opravdu fungovat, je potřeba naprostá důslednost dospělých.

Co když dítě nového rodiče nepříjímá?

Tato situace nastává velmi často a zejména tehdy, když jde o starší dítě. Pro třetího rodiče je to velmi náročné. Pokud jde o dlouhodobou situaci, která se nikterak nelepší, může to vést až k ukončení vztahu. Až na malé výjimky chce většina dětí žít ve své rodině s mámou a tátou. Odmítají nového partnera po boku rodičů z toho důvodu, že chtějí ukázat, že takovou situaci nechtějí. A myslí si, že by pak rodiče mohli být zase spolu. Toto mějte na paměti ve chvíli, kdy se vám vztah s nevlastním dítětem navázat nedaří.

To, že vás dítě odmítá, neznamená, že má něco proti vám osobně. Takto by se chovalo s největší pravděpodobností i ke komukoliv jinému. V této situaci může pomoct jasný postoj biologického rodiče, který musí dítě pevně informovat o tom, že nový partner nebo partnerka jsou ti, koho si pro život vybral a patří teď do jeho života. V ideálním případě s dítětem promluví i druhý biologický rodič a řekne mu, že tato situace je v pořádku.

Spokojený nevlastní rodič

Na prvním místě je důležité vědět, co potřebujete a pak učinit kroky, abyste tyto potřeby mohli maximálně uspokojit (s ohledem na ostatní). Celá situace není jednoduchá, ale dá se to zvládnout a vy i v takto spojené rodiče s nevlastními dětmi můžete žít šťastně a spokojeně. Je to opravdu těžké, a proto se na to připravte dopředu, a také své vlastní dítě. Jakmile to zvládnou rodiče, mohou být spokojené i děti.

Zdroj informací:

www.sancedetem.cz, www.mujvztah.cz, www.novinky.cz