Málokteré dítě je „tabulkové“ a začíná s plazením, sezením, či chozením tehdy, kdy se v chytrých knihách píše, že je to obvyklé. Speciálně chůze maminky dost trápí. Co dělat, když se vaše děťátko ne a ne rozeběhnout?
Rozdíly jsou obrovské
Čím jsou miminka starší, tím mezi nimi najdeme větší rozdíly. Začíná to pasením koníčků a přetáčením na bříško. Dále má jít vývoj přes stavění se na kolínka, lezení po čtyřech, sezení, chůzi kolem nábytku až po vlastní samostatnou chůzi. Měl by jít, ale mnohdy to tak prostě není, což ale nemusí naprosto nic znamenat. Vývoj dítěte je totiž naprosto individuální, což vám řeknou hlavně maminky, které mají více dětí. Žádný vývoj nebyl jako přes kopírák a přes stejnou nebo podobnou výchovu děti začínají lézt, sedět, stát a chodit v jinou dobu.
Nepanikařte!
Mnohé maminky tak začínají v určitých obdobích panikařit, a to není dobře. Mějte totiž na paměti, že zdravý vývoj vašeho dítěte střeží ze všeho nejlépe váš pediatr, který by měl získat vaši plnou důvěru. Slouží k tomu naplánované prohlídky dítěte, během kterých pediatr překontroluje, zda se miminko vyvíjí správně, zda dostatečně zapojuje svalové skupiny, zda roste souměrně. Pokud najde jakoukoliv nesrovnalost, včas vás na ni upozorní a navrhne řešení. Tím může být na začátku jen cvičení, nebo rovnou specializované vyšetření, třeba na neurologii. Věřte tedy, že pakliže chodíte pravidelně k lékaři a ten nesezná na dítěti nějakou nesrovnalost, vše by mělo být v pořádku.
Okolí si nevšímejte
Některé maminky vyjadřují nelibost nad svým okolím, které může mamince fakt, že dítě ještě nechodí, dát nepěkně pocítit: „Každý za mnou chodil, jestli není syn postižený, že pořád nechodí. Byla jsem na to úplně alergická. Přijde mi, že v dnešní době, jak dítko úderem 12ti měsíců neudělá první krok, tak je to špatně...“ svěřuje se maminka Martina. Heslo číslo jedna tedy zní, v žádném případě se nenechejte rozhodit poznámkami babiček, kamarádek, či známých. Vy sama znáte své dítě nejlépe a víte, co je pro ně nejlepší!
Necvičte
Pokud lékař nenařídí, nepouštějte se do žádného speciálního posilování, či cvičení. Rozhodně si nemyslete, že dítě nějak rozchodíte sama. Vývoj zkrátka a dobře nejde přeskočit, vzpomeňte si, kdy vaše dítě začalo s přetáčením atd. Dítě si musí všemi vývojovými fázemi projít samo, nic nejde přeskočit. Dítěti s časnější chůzí nepomůžete, naopak mu můžete uškodit! Proto ho nevoďte za ručičky, pokud není ještě natolik pevné, aby šlo jen o občasnou oporu. Pokud samo neleze, nepodkládejte mu nožičky, jak to některé maminky dělají, i to je špatně. Dítě dělá podvědomě to, co je pro něj a pro jeho vývoj nejlepší.
Trpělivost
Buďte trpělivá. I když dítě dlouho nechodí a vy ztrácíte naději, většinou se najednou stane to, že se rozeběhne a vám nastane úplně jiný život: „Syn se začal přetáčet v devíti měsících, v jedenácti měsících se teprve plazil, seděl ve třinácti měsících, lézt po čtyřech začal až v patnácti měsících, poté i chodil kolem nábytku. Své skutečně samostatné krůčky udělal až v devatenácti měsících. Je to zcela zdravé dítě a nyní v necelých dvou letech běhá úplně stejně jako jiné děti jeho věku,“ uklidňuje maminka Katka. Vytrvejte a pokud vás lékař ujistí, že nenašel žádný problém, prostě počkejte, ono to přijde.
Přesně náš případ. Každý na mě tlačil, ať řeším s lékařem, že vše dělá syn pozdě. Evidentně zdravé dítě, neurologické vyšetření v pořádku a přesto nás tlačili lékaři do Vojtovy metody. Upozorňuji přesto, že byl evidentně v pořádku. Když jsem odmítla, spousta lidí mě odsoudila. I neuroložka byla rozzlobená. A výsledek. V 18ti měsících začal chodit úplně v pohodě. Dala jsem na svůj instinkt a jsem ráda.