Klokánkování aneb kde se vzala tato metoda a proč je tak zázračná?

Předčasné narození miminka je událost, která velmi zasáhne matku i dítě. Náročná je ale nejen pro ně, samozřejmě také pro celou rodinu. Klokánkování patří k metodám, které mohou pomoci nejen dítěti, ale také jeho rodičům. Pojďte se podívat, co obnáší a jaké jsou jeho výsledky.

Výchozí stav

Miminko přichází na svět nezralé, nepřipravené jak fyzicky, tak psychicky. Stejně nepřipravení jsou ale také jeho rodiče. Představte si, že místo zdravého miminka, které můžete okamžitě chovat, máte najednou před sebou uzlíček, který mnohdy neváží ani kilogram. Jeho cesta z pohodlí matčina bříška vede rovnou do cizího prostředí inkubátoru, místo do připravené postýlky. Tento krok je naprosto nezbytný k zajištění základních životních funkcí.

Miminko se v tuto chvíli ovšem necítí (a ani nemůže cítit) bezpečně. Je předčasně vystaveno hluku, nadměrnému světlu a navíc bolestivým podnětům, kterým se bohužel péče o nedonošené děti z lékařského hlediska nevyhne. Metoda klokánkování významně pomáhá, aby se nejen miminko, ale také jeho rodiče lépe sžili, zmírnili pocity stresu, které po takové události nastávají. 

Klokaní péče

A o co tedy vlastně jde? Jde o co největší a nejdelší kontakt matky s dítětem, tzv. skin to skin (kůže na kůži). Miminko je ideálně oblečeno pouze v plence a přiloženo vertikálně na nahou hruď matky, která by měla zaujmout polohu v polosedu. Následně se přikrývá dekou nebo peřinkou, případně halenkou, tričkem. Odborné publikace uvádí různé výhody, shodují se však v tom, že klokánkované děti výrazně zlepšují svou termoregulaci, dýchání, tepovou frekvenci a jsou méně náchylné k infekcím. Také se snižuje riziko apnoí (vynechání dechu trvající déle než 20 vteřin) a zlepšuje se spánek. Právě zlepšení spánku je jednou z nejdůležitějších výhod, protože díky delšímu spánku nedonošené děti spotřebují méně energie a neztrácí tolik hmotnosti. A hmotnostní nárůst je jedním z klíčových ukazatelů zlepšování stavu miminka. 

Kromě fyziologických benefitů přináší klokánkování i benefity psychologické. Miminku je dodáván pocit bezpečí a je budováno pouto s matkou. Maminky zároveň konečně poznávají své dítě mimo inkubátor. Zažívají první skutečně pozitivní pocity své nové role, což je nesmírně důležité v kontextu toho, že doposud od porodu poznaly pouze stres a strach o své dítě a jeho zdraví. Tyto pozitivní pocity mají také přímý a velmi kladný vliv na laktaci matky. 

A co otcové?

Role otce v okamžiku předčasného narození miminka pro něj může být velice frustrující. Dostává se totiž do pozice, kdy nejen že dochází do zaměstnání, ale často se musí postarat také o domácnost, případně prvorozeného potomka. Zároveň se vyrovnává s dočasnou "ztrátou" manželky, která tráví většinu svého času na prenatálním oddělení porodnice. A do toho všeho se v myšlenkách zaobírá tím malým a bezbranným tvorečkem, kterého vídá jen v inkubátoru.

I v tomto případě je klokánkování obrovským přínosem. Pro otce najednou vše dostává smysl a s přiložením dítěte "skin to skin" získává pocit, že vše co dělá směřuje k tomu nejlepšímu cíli, kterým je odchod s miminkem domů. Pomáhá vytvořit to krásné pouto mezi otcem a dítětem. Miminko si tím zvyká nejen na vůni a dotek maminky, ale zároveň i tatínka. 

Kde se vzala

Téměř každá odborná literatura, která se věnuje klokánkování (kangaroo mother care), uvádí, že se poprvé objevilo v kolumbijské Bogotě v 70. letech 20. století. K metodě přispěla neutěšená zdravotnická situace ve městě a vysoký počet předčasně narozených dětí. Vzhledem k velmi nízkému počtu inkubátorů nosily matky své děti 24 hodin u sebe, přitisknuté na kůži. Děti s takovouto péčí přibíraly velmi podobně (některé dokonce stejně), jako by byly stále v břiše matky. Zároveň méně plakaly, byly méně náchylné k infekcím a vykazovaly menší míru stresu, než děti s výhradní péčí v inkubátoru. Z této situace už byl jen malý kousek k tomu, aby pediatři Edgar Ray a Hector Martinez tyto procesy dostatečně popsali a nabídli je světu jako cestu péče o předčasně narozené děti.

Česko v praxi

Počet předčasně narozených dětí se pohybuje mezi 8 % - 10 %.  Za ta jsou považována ta miminka, jejichž porodní váha je nižší než 2,5 kg. V okamžiku, kdy váha klesne pod 999 gramů se již označuje jako extrémně nezralá. K péči o tyto extrémně nezralé novorozence je v Čechách uzpůsobeno 12 pracovišť (např. v Praze, Hradci Králové nebo Plzni), která jsou speciálně vybavena a jejichž pracovníci mají vzdělání rozšířené o problematiku péče o předčasně narozené děti a jejich matky. A metoda klokánkování by rozhodně měla patřit do portfolia jejich znalostí. 

Zkušenosti

Někdy má člověk pocit, že má všechny informace, čte je pořád dokola, neustále je probírá z jedné i druhé strany, ale stále mu něco chybí. V takovém případě může pomoci zkušenost někoho dalšího, někoho, kdo to má vše za sebou nebo je právě v úplně stejné situaci.

O svou osobní zkušenost s klokánkováním se na wiki podělila i maminka petrarizek: "Samozřejmě to byl nádherný a nepopsatelný pocit, ale měla jsem strach, jak bude reagovat syn, protože ho odepnuli z dechové podpory. Tehdy jsme klokánkovali hodinu a za celou dobu ani jeden výpadek dechu. Když jsem odcházela, sestřička mi řekla, že ho dá do inkubátoru ještě bez dechové podpory a slibovala, že ho bude hlídat jako oko v hlavě. Druhý den, když jsem dorazila do nemocnice, tak mi sestřička hned běžela naproti říct tu radostnou novinu, že Mikulášek stále dýchá sám! Od našeho prvního klokánkování už dechovou podporu nepotřeboval."

Zdroje:

Veronika Kadlčíková, Vliv klokánkování na nedonošené děti, Olomouc, 2014.

Webové stránky neziskové organizace Nedoklubko  http://www.nedoklubko.cz.

Webové stránky http://www.kangaroomothercare.com/.