Manipulace dětí pomocí jídla: Ve výchově může být jídlo odměnou i trestem

Jídlo je s námi propojené jako strom vrostlý svými kořeny do země. Provází nás životem, dodává sílu, potřebné živiny, ale i různou škálu chuťových prožitků a vjemů. Jsme na potravě životně závislí. Prostřednictvím jídla lze manipulovat, ubližovat, trestat i odměňovat.

Foto: Dreame

Zdroj fotografií: Pexels.cz

Jídlo je druhá máma

Novorozenecké a kojenecké období bývá nejpříjemnějším časem našeho života. Jídlo, pokud je ho v mámině prsu dost, je spojováno s nejslastnějšími pocity, láskyplným máminým objetím, které chrání a uklidňuje, s přímým měkoučkým kontaktem kůže na kůži, s vůní, laskajícím pohlazením i vroucím povídáním maminky. Už tady na sebe vzájemně působí děťátko a maminka, dávající při krmení signály, které jsou vnímány dítětem jako ubezpečení, odstraňování nepříjemných pocitů hladu, snižování vnitřního pocitu úzkosti strachu. Mateřské mléko je sladké, teplé a ne nadarmo nás i v dospělosti šálek teplého mléka s medem dokáže příjemně naladit.

„Mám 2,5 týdenní holčičku, kterou plně kojím. Problém je, že u prsa vydrží hrozně dlouho, vlastně se mi ještě nestalo, že by se sama pustila a už nechtěla pít. Asi jí chutná,“ píše maminka allinka_k z diskuzního fóra Dlouhé a časté kojení miminka.

Začátky manipulace s jídlem

Zpráva, že na světě je spousta dalších dobrot, než jen mateřské mléko, je pro dítě radostnou a dobrodružnou informací. Začne spontánně ochutnávat vše, co mu přijde pod ruku. Tedy i mravence, písek nebo trávu. Všechno je zajímavé a ty dobré druhy jídel si rychle dítě zapamatuje.

Nositel Nobelovy ceny I.P. Pavlov je známý svým pokusem, který dokázal, jak snadné je uměle vyvolat nový návyk. Tedy i ten nezdravý. Jídlo je jedním z nejsilnějších motivů. Jeho přitažlivost podporuje opakování těch aktivit, které byly odměněny dobrůtkou. Jakýkoli nácvik činností či dovedností dítěte, kterému se jen tak do překonávání překážek nechce, se ale velmi urychlí a upevní, je-li na obzoru nějaká dobrota. A nejčastěji to bývá právě sladkost.

„Hlavně bych mu nedávala žádné sladkosti, lízátka, pribináčky a podobné věci, podle mě je to cesta do pekel tohle naučit dítě jíst jako odměnu,“ dodává alkuska z diskuzního fóra Nedostanu do dvouletého kluka za celý den oběd.

„Dceři jsou 4 roky, cpala by se čokoládou klidně celý den. Gumáci ji zatím taky ještě nechutnají, občas ale dostane nějakou sušenku za odměnu. Nejhorší ale je, že babička a děda ji ládují sladkostmi a ona mi tady pak chodí a chce čokoládu,“  brendarenda z diskuzního fóra Od kdy jste začali dávat dětem sladkosti?

Dětský vzdor a jídlo

Manipulace s jídlem však může mít i formu sankcí, které mají za cíl u dítěte potlačit nežádoucí chování. Rodič dítě trestá např. tím, že mu nekoupí při nákupu nic dobrého se slovy, že bylo zlobivé, neposlušné atd.

Velmi často tyto sankce začnou rodiče používat, když jsou dítěti 2 - 3 roky a prochází fází psychického vývoje, nazývané odborně obdobím prvního dětského negativismu či vzdoru. Zde poprvé dítě „kříží“ své zbraně s rodičovskými a chce si dělat věci po svém. Podruhé je to pak v pubertálním, druhém období plném negace dospělých. Je to nebezpečné. Rodiče by si měli dát pozor, aby jídelními sankcemi nenaučili potomka trestat naopak je.  Třeba přes vybírání, vegetariánství či jiné mimořádnosti v jídelníčku nebo úporné hladovění. Takto vítězí nad rodiči mnohá anorektická dívka.

„Zkus si třeba pro sebe nachystat na talířek nějaké lákavě vypadající jídlo, dítěte si jakoby nevšímej. Pochutnávej si na té dobrotě, aby prcek neodolal a chtěl taky. A ještě dělej i trošku drahoty, ať musí hodně loudit, aby pak mělo pocit, že nad tebou vyhrálo, až mu teda nabídneš taky,“ radí maminka garfieldmail1 z diskuzního fóra Dvouleté dítě odmítá jíst.

„Dříve mi syn jedl krásně. Namazaný chléb se sýrem nebo se šunkou a máslem snědl celý. Teď si dá jen ráno mléko, pak třeba ani oběd nechce.  K odpolední svačině sní jen malý jogurt nebo pribiňáčka. Pak třeba až do večera nic. Ale křupky a sušenky, to by jedl pořád, “ svěřuje se kackabo.

Společný stůl

Při společném stolování se toho ve výchově může hodně dokázat, ale (bohužel) i pokazit. Pokud se všichni u jídla chovají pohodově a s respektem k potřebám a přáním druhého, dítě se učí být nesobeckým, dělit se o „společné sousto“, dopřát druhému i ze svého. Musí však mít vždy vzor v rodičích.

Při obědě nebo večeři má vliv na povahu dítěte i vzájemná komunikace, naslouchání i povídání. Ti menší si osvojují názory větších. Při vstřícné a otevřené rodinné komunikaci u jídla každé dítě spontánně přejímá a ztotožňuje se s názory, myšlenkami, hodnocením věcí, které vyjadřují rodiče, prarodiče i jiní uznávaní lidé. Pak už je jen otázka času, kdy dítě samo začne rozvíjet myšlenky, které přejalo.

Jídelní stůl je filmové plátno

Společný stůl je prostor, do kterého se promítají jako na filmové plátno povahové rysy pozitivní, ale i odchylky, nedostatky či komplexy stolujících. Zvýrazní se sobectví, lakota, nezralé povahové rysy, neschopnost myslet na druhé či s nimi soucítit. I takto se dá jídlem vychovávat.

Zjistí třeba, že bonboniéra nemá jen funkci sytící. Může být malým dárkem z lásky, ale též prozaickým úplatkem. V dospívání se naučí, že se některé problémy snáze vyřeší, když se na správné místo donese s žádostí i láhev. Ještě později zjistí, že jídlo hraje pozitivní roli i v navazování obchodních či přátelských kontaktů. Tak nás jídlo vychovává k obrazu svému, k zodpovědnosti za svůj život i za jeho kvality. Můžeme ho milovat i nenávidět, jídlo má svou skrytou moc nad námi dál.

„Náš malý sní denně tak 1-2 čtverečky čokolády (jako odměna za nočník). Občas dostane na svačinu sušenku, občas piškoty v čaji, jogurty jí zásadně s příchutí čokolády nebo jahod. Na druhou stranu jí taky hodně zeleniny, má prostě od všeho trochu,“ píše jop z diskuzního fóra Sladkosti: od kdy je dětem dáváte?

Zdroj informací:

http://www.psychologsladeckova.cz/clanky/Dieta_Jidlo_jako_trest_za_odmenu.pdf

https://dieta.vitalia.cz/clanky/jidlo-je-mocna-zbran-funguje-jako-odmena-i-trest/