Dnešní den odchází a já přemítám, jaký byl. Myslím na tu naši odpolední chvilku a obléhá mě vlna tak silného citu, až se mi začíná chtít plakat. Hráli jsme si spolu a pomalu přicházel čas poobědového spánku. Přivinula jsem Tě k sobě a vleže jsem zklidnila náš dech, aby rozjívenost vystřídal odpočinek. Nabídku jsi ihned přijal, hladila jsem Tě po zádech a vnímala, jak spokojeně oddychuješ, cucáš mlíčko a postupně usínáš. Pozorovala jsem první letošní odvážlivce - drobné sněhové vločky, jak nesměle padají za oknem a celou duší jsem nasávala tu mírumilovnou chvíli patřící mezi ty, které si chce matka udržet až nadosmrti. Objímala jsem Tě celou svou láskou a dalekosáhle jsem si uvědomovala, jak obrovský dar mi byl Tvým příchodem dopřán...