Kolo je výborný dopravní prostředek a v podstatě i dobrá sportovní pomůcka, která není natolik drahá, takže se jízdě na kole později může věnovat celá rodina. Je tedy vhodné svoje děti naučit jezdit na kole. Nebojte, naučil se téměř každý, naučí se to i oni. Některým to půjde rychleji,  na některé bude potřeba trpělivosti více. Nicméně jim můžete pomoci v tom, že kolu budou předcházet jiné „dopravní prostředky“, které dítě na jízdu na kole připraví.

Jako první bych jednoznačně doporučila ENDURO – malou plastovou motorku, v podstatě se jedná o jakousi tříkolku (jedno kolo vepředu, dvě vzadu). Tuto motorku můžete koupit dítku cca kolem 1 roku, prostě, když už si je jisté v chůzi. Její výhodou je, jak je již výše uvedeno, že se jedná o tříkolku, takže pád z ní není v podstatě možný, pokud dítě nezkouší vysloveně vylomeniny 🙂 Dítko se buď nožičkami odráží stylem jedna druhá – levá pravá, nebo později i snožmo. Je to jedno, v této fázi jde pouze o seznámení se s něčím, co dítě kamsi přepraví jeho vlastní silou. No, a pokud zrovna nejede, tak může na motorce bezproblémů posedět, neboť se s ním nepřevrhne.

Tip. Až půjdete Enduro koupit, tak se budete divit kolik různých typů naleznete, různé barvy, tvary, motivy... Každopádně si dejte pozor na to, aby motorka nebyla příliš široká, neboť pak by dítě získalo špatný posez vůči nožičkám, kyčlím. A zároveň si dejte pozor na to, aby zadní kola nebyla příliš robusní, neboť pak při odstrkování nastává ten problém, že kola najíždí dítku na nožičky, zkrátka to chce takovou velikost kol, aby když si dítě sedne a začne ťapat nožičkama, aby pohodlně „obcházelo“ zadní kola.

K druhým narozeninám dítku můžete koupit ODRÁŽEDLO – v podstatě malé kolo bez pedálů. Opět chci podotknout, že někteří se na odrážedle naučí dříve, některým přechod ze stabilní motorky na nestabilní odrážedlo bude trvat delší dobu. V žádné případě nespěchejte, netlačte na pilu, když to „nepojede“, tak odrážedlo na nějakou dobu ještě ukliďte a pokračujte v radosti z motorky a počkejte až přijde ten „správný“ čas.

Nicméně odrážet se dítko umí právě z motorky a na odrážedle získá dovednost rovnováhy. Naučí se, že vždy je nutné držet řidítka! Že zkrátka odrážedlo samo nestojí. Však uvidíte sami, jaký se najednou objeví pokrok při přestupu z motorky na odrážedlo.

Opět i odrážedel je velká řada (byl by na to potřeba vlastní článek – rozdělení, vlastnosti atd.). My máme FirstBike a jsme velmi spokojeni – jako rodič jsem především ocenila, že je to velmi lehké kolo, a že když dítě nechce jet, že  ho snadno nesu, i když mám ještě kočárek s mladším synem.

A tip? Tip mám jeden, vždy to chce motivaci, takže kupte zvoneček či jinou houkačku, dítě si rádo zazvoní, kupte na přední řidítka košíček, dítko rádo sveze svoji oblíbenou hračku apod. A určitě nezapomeňte na nějakou barevnou helmu, přeci  jenom už se jedná o „kolo“, ze kterého dítě snáze spadne, my těch pádů máme za sebou několik 🙂 ale také je dobré získat návyk, že na kole se bez helmy nejezdí – opět důležitá je důslednost a upozornit, že všechny děti helmu mají a že všem moc sluší a pokud potkáte někoho bez helmy, tak nedělejte, že to nevidíte, ale opět na skutečnost upozorněte a vysvětlete dítku, jak je to nebezpečné, že až dotyčný spadne, že si může rozbít hlavu apod.

Odrážedlo Vám určitě vydrží do cca 3-4 let, některým, co známe, až do 5 let. No a pak? Pak už přestup na kolo, na kolo se šlapkami, jak říká moje dcera. Ačkoliv dostala kolo se šlapkami ke 3 narozeninám, a ačkoliv velmi dobře uměla na odrážedle, s rovnováhou neměla žádný problém, odrážela se velmi rychle, tak na kole pár problémů nastalo a začalo další učení 🙂 prostě platí, že člověk se učí celý život. Ale o tom, jak  naučit dítě na kole, až v dalším díle.

Každé dítě má rádo něco jiného, takže z každého nemůže být vynikající mořeplavec. Nicméně si myslím, že plavat by měl umět každý, aspoň nějaký ty základní pohyby ve vodě, které ho nad vodou udrží po nezbytně dlouhou dobu.

Už na malém dítěti, jakožto rodiče, vidíte, zda vodu rádo má, či ne. Zda se rádo koupe, zda mu nevadí voda v obličeji atd. Pokud tomu tak je, tak je možnost chodit již od 6 měsíců na dětské plavání, které vedou specializovaní instruktoři v bazénech uzpůsobených pro nejmenší, v bazénech, které splňují přísná kritéria na čistotu i teplotu. Před 6 měsícem lze s dítětem „vaničkovat“, pokud máte doma vanu, tak specializovaný instruktor v podstatě provede plavání s dítětem u Vás doma. Samozřejmě záleží na Vašich možnostech – ne v každém městě je bazén, kde dětské plavání probíhá, ne každý může ze zdravotních důvodu apod. Důležité jsou i finanční možnosti, neboť plavání pro děti není levnou záležitostí.

Ovšem, pokud vidíte, že dítě vodu rádo má, tak Vám určitě nic nebrání začít s ním chodit do bazénu. My jsme začínali kolem druhého roku, kdy se dítě už velmi dobře pohybuje na souši. Ještě bych chtěla dodat, že sami nemusíte být nijak význačně dobří plavci na to, abyste svoje dítě naučili plavat, ale na druhou stranu z Vás nesmí vyzařovat strach a obavy!

Základem je pohyb ve vodě samotný, následně pohyb pod vodou a pro plavecké styly je základem tzv. splývání.

Mezi první pomůcky patří např.:  nadnášející-nadlehčující pásky, kruhy ve tvaru rybiček, kroužky, desky či jiné plováky, tyto pomůcky jsou bezpečné a pro výuku plavání, pro adaptaci na vodu velmi vhodné.

A jak a kde tedy začít? Dobré je dítě s prostředím na bazéně seznámit, klidně s ním několikrát bazén obejděte po souši. Poté si s ním sedněte na kraj bazénu, namočte nohy. Nespěchejte, protože obava, strach se vytvoří velmi rychle, ale obtížně se jí/ho člověk zbavuje. Poté ukažte dítěti, jak se do bazénu bezpečně vchází – schody, schůdky. Nechte dítě chvíli v bazénu stát, chodit – nebojte, k plavání už je to jen malý krůček 🙂

Pro upřesnění určitě byste pro  začátky měli vybrat bazén, kde dítě bude stačit, aby se cítilo bezpečně. Nejlépe takový, kde si ze začátku bude moci i sednout a pohrát si s konvičkou, s plavacími zvířatky.

Jak už jsem zmínila, tak důležitý je pohyb pod vodou, takže potopení hlavy bude nezbytné, ale opět ne násilnou formou, takže si hrajte třeba na lovce pokladů. Zkuste bublat bubliny do vody, pohánět hračky tím, že do nich foukáme apod.

Samozřejmě vy, jako rodiče, byste měli jít příkladem, takže potápět se ze zacpaným nosem je chyba, neboť dítě rádo kopíruje. Pokud si tedy budete hrát na lovce pokladů a na dno bazénu položíte kupříkladu nějakou hračku, tak i vy se pro ni potopte způsobem takovým, jaký vyžadujete po dítěti. Nebojte, dítko má tu schopnost, že vydechovat do vody a nadechovat nad vodou se naučí prostě samo! Zkrátka s ním stačí blbnout, potápět se – dítě si síly rozvrhne samo, kdy být pod vodou a kdy nad.

Až dítě bude zvládat bez problémů pohyb pod vodou, až si bude samo sebou jisté a bude se od Vás i vzdalovat, tak jej určitě seznamte s nebezpečím, které voda skrývá a že je velmi důležité, aby se umělo dostat k pevnému bodu, kterého se chytí v případě nouze.

V tuto chvíli již Vaše dítě nemá problém strávit určitý čas pod vodou, umí kopat nohama, máchat rukama, v podstatě plave. Pokud tedy chcete přejít dál, tak začněte s plaveckým stylem znak 🙂

Jakmile se naše děti naučily lézt a sedět, rozšířily se jim možnosti her. Vše je lákalo, vše bylo hodno důkladného prozkoumání všemi smysly. Pozorovala jsem je, s čím a jak si hrají.  Zatímco novorozenci preferují kontrastní barvy a nejvíce je zaujme černobílá kombinace, batolata dávají přednost jásavým barvám.

Od jednoho roku věku si děti začínaly hrát s kostkami. Zpočátku je zajímalo jen bouchat s nimi o sebe, později začaly stavět jednu na druhou nebo vedle sebe podle velikosti nebo barev. Uměly brzy podat stejně barevnou kostku, jakou jsem jim ukázala. S rostoucí slovní zásobou se pak naučily pojmenovávat jednotlivé barvy.

Kdykoli jsem si sedla s dětmi nad listem papíru a vzala do ruky pastelky, byly nadšené. Malovala jsem jim domeček s plotem, trávníkem, stromy a keři, přidala kousek lesa, pařez a zvířátka od domácích po lesní. Nad domečkem vykukovalo z mraků sluníčko a nad lesem pršelo. Popisovala jsem, co právě maluji a jakou barvou. Děti mi brzy začaly podávat pastelky podle toho, co jsem řekla, že budu právě malovat: „Tak a teď namaluji sluníčko. Která barva vypadá jako sluníčko?“ A batole mi podalo žlutou. Poděkovala jsem a okomentovala: „Děkuji. Tohle je ta správná barva pro sluníčko, žlutá.“ Přidala jsem otázku a sama si na ni odpověděla: „A co ještě může být žluté? Třeba kuřátko.“ A jedno jsem namalovala.
Jindy jsme zase vzali obrázkovou knihu pro děti, kde byly na jedné dvojstraně barevné skvrny přímo k učení barev. Vyjmenovali jsme spolu jednotlivé barvy, u každé se zastavili a říkali, co ještě takto barevného známe. Například: „Tady je červená. Červená je jahoda, červená je Karkulka, červená je tvoje oblíbená čepice.“

Před třetím rokem už uměli, jak dcera, tak syn, určit barevnost předmětu, který v dané chvíli neviděli. Ptala jsem se například: „Jakou barvu má tráva?“ Syn bez zaváhání odpověděl jásavě: „Zelenou!“

Základní barvy děti zvládaly bravurně před třetím rokem. Okolo třetích narozenin se naučily rozeznávat i další barvy – fialovou, oranžovou, růžovou, hnědou. Po nich následovala barva nejtěžší, béžová. Tu pětiletá dcera odmítá dodnes vzít na vědomí a tvrdošíjně ji pojmenovává „pleťová“.  Obě ale v té chvíli víme, o jakou barvu jde. A to je důležité.

Zdroj: slune-cz.cz

Boty, tkaničky... dospělý člověk nějaké zavazování tkaniček „neřeší“ - zaváže si boty a jde, ale pro dítě je zavazování bot velká záhada!

Jak tedy naučit dítko zavázat tkaničky?

Začněme hezky od začátku. Zprvu je  jednodušší naučit dítě na suchý zip, naučí se tak nazouvací systém bez toho, aniž by musel propadat panice s tkaničkami. Nicméně okolo 3 roku se můžete vrhnout na tkaničky. Samozřejmě, že u každého mrněte je to individuální, ale samy nejlíp poznáte, kdy je ten správný čas. Některé děti jsou zručnější a pochopí, jiné mají s tkaničkami velký problém. Nevadí, ve školce se doučí. A ti nejpomalejší? Ti se naučí zavázat si boty před nástupem na základní školu.

Jak začít s učením? Začněte cvičit na velkých botách 🙂. Lze koupit dřevěné či jiné botičky, které jsou určeny přímo jako hračky na učení zavazování tkaniček. Díky tomu, že má dítě větší botu, delší tkaničku, tak mu lépe vysvětlíte, jak ta mašlička vzniká!

Trh nabízí i další vymoženosti, např.  dřevěnou panenku, kde máte za úkol nejdříve ji obléci do dřevěných oblečků, které mají dírky, těmi dítko protáhne tkaničku, aby oblečení drželo a poté má zavázat mašličku. Vše záleží na tom, jakou metodu zvolíte. Důležité je, aby se u ni dítě cítilo dobře a nebylo ve stresu.

Já osobně znám dvojí způsob zavazování tkaniček – lehčí, který zvládá moje 3,5letá dcera a pak těžší, kterým ji zatím nezatěžuji, i když ten lehčí způsob, i když nevím proč, nemá tak dlouhou výdrž a dříve se rozváže ☹ no, aspoň dcera díky častému rozvazování potrénuje zavazování 🙂 a např. během vycházky, když má botku x-krát rozvázanou, tak jí to zaváži já a drží to až do konce výpravy.

Lehčí způsob je následující:
Začíná se normálně tím, že se udělá uzlík. Ten dítě pochopí, věřte mi, velmi rychle a snadno a někteří pak mají ze svého úspěchu takovou radost, že jich dělají hned několik za sebou, takže pak máte co rozvazovat. Následně se udělá očko na jedné tkaničce. Pak se udělá druhé očko na druhé tkaničce. Vzniklá očka se překříží právě v místě, kde je držíte, tzn. v tom místě jsou náhle na sobě 4 "vrstvy" tkaniček. No, a očko po Vaší pravé straně (tzn. z levé tkaničky) vsunete do vzniklého okýnka, pod překřížením. A pak už jen vezmete vrcholy obou oček a utáhnete. Hotovo!

Těžší způsob je Vám jistě také známý:
Uděláte uzlík, jednu mašličku třeba na pravé tkaničce, druhou tedy levou tkaničkou mašličku omotáte, a ukazováčkem pravé ruky prostrčíte omotávanou tkaničku očkem směrem za palcem rovněž pravé ruky. Pak už zase jen chytnete za vzniklé vrcholy mašliček a utáhnete.

Popřípadě můžete, jako moje kamarádka, naučit děti na zavázané botě, aby z mašliček-oček udělali ještě jeden uzlík. Má to úspěch, botky se nerozvazují, nicméně také jednu podstatnou nevýhodu, děti to nejsou schopni zpětně rozvázat 🙂

A jak jsem se již zmínila, že nejlepší je učit se hrou, tak třeba, když už dítko chápe, tak si vezměte druhou botku a udělejte závody. Nechte dítko vyhrát a prostě jen trénujte. Sice prohrávat se děti naučit také musí, ale na to při zavazování tkaniček není vhodná doba.

A básničky, ty mají fakt úspěch! Takže Vám dám další tipy, neboť všechny u nás mají úspěch 🙂 a učíme je další a další dětičky.
    „Obujeme botičky, zavážeme tkaničky.Už to umím, už to mám, s radostí si zatleskám.“

Nebo po tom, když uděláte základní uzlík:
    „Uděláme králíčkovi ouška, potom králíček obejde strom, šup do nory a utáhnout!“

Nebo další:
    „Nejdřív uzlík ze dvou konců, potom na tom kratším kličku, pak obtočit druhým koncem, provléknout tím očkem smyčku - A UŽ KOUKÁŠ NA MAŠLIČKU!

A pak známe ještě jednu, je moc hezká, ale „výchovná“ není. Nevadí, když už dítko mašličku  umí, tak básniček není nikdy dost.
    „Tkanička mi leze z bot, vůbec mi to není vhod.    Utekla mi, tralala, myslí, že je žížala.“

Zdroj: slune-cz.cz

Hodiny, hodinky? O hodinky začne dítě jevit zájem vcelku brzy a to z důvodu, že je máte vy – rodiče. Ale, kdy je ten pravý čas, naučit dítě hodiny, naučit ho poznávat čas? Nejdříve v předškolním věku má význam učit dítě hodiny, avšak pokud se o „tik-tak“ zajímá dříve, tak určitě mu vysvětlete funkci hodin a to v rozsahu odpovídající jeho věku. Ale není potřeba, aby dítě zmáklo hodiny naprosto bezchybně již v předškolním věku, neboť ve škole se je naučí následně velmi rychle, kdy získá základní znalost čísel-matematiky.

Pokud se vaše dítě o hodiny zajímá a chcete jej začít s nimi seznamovat, tak začněte učit celé hodiny, prostě velká ručička je stále nahoře! Koukni, je 7 a máme snídani, 12 oběd, 6 večeře 🙂 Prostě si ukazujte, v kolik, co budete dělat – zkuste i říci, koukni, takhle vypadá 10 hodin, tak to hlídej a až bude 10, tak půjdeme za kamarády.

Tip: Určitě je dobré zakoupit nějaké hodiny na učení – velké papírové, nebo se vyrábějí i dřevěné, které já upřednostňuji – více vydrží, když si s nimi i dítě bude hrát.

Ze začátku nebude znát dítě předškolního věku čas podle „čísel“, ale vizuálně.

Později je nutné vysvětlit rozdíl mezi velkou a malou ručičkou, že velká ukazuje celou, čtvrt, půl a třičtvrtě a malá čas-číslo, v podstatě vysvětlit, co jsou hodiny a minuty.

Dobrá je i zpětná vazba, jakési prozkoušení v rámci hry. Říci třeba, kde máme ty naše hodiny, udělej na nich pomocí rafiček 4 hodiny, jestli to zvládneš. Pokud dítě zvládne, tak jej pochválíme, pokud ne, tak se na něj v žádném případě nezlobte, že už jste si to říkali x-krát, ale ukažte si to znovu 🙂 No, a pak může hra pokračovat. Tak jsi mi tady na svých hodinách nastavil 4 hodiny, teď jsou 3 hodiny – ukažte mu čas na opravdických nejlépe nástěnných hodinách – takže za hodinu přijde tatínek z práce, tak to dobře hlídej a včas mi řekni, ať mu můžeme otevřít dveře. Samozřejmě, že nenecháte dítě hodinu koukat na hodiny 🙂 Běžte si s ním v poklidu hrát do pokojíčku nebo jej pošlete, ať si hraje samo, Vám se čas sleduje lépe a než budou 4 hodiny, tak mu řekněte: nebudou už náhodou ty 4 hodiny, nepřijde už ten náš táta?

Naučit hodiny není jednoduchá záležitost a je dobré je začít učit na rafičkových – analogových hodinách a až bude dítě čas takto velmi dobře poznávat, tak jej seznámit s hodinami digitálními, neboť až v pozdějším věku si dítě dokáže spojit „je čtvrt na šest“ s „je 5 hodin 15 minut“.

A závěřem? Dítěti se určitě hodinky na vás budou líbit a určitě bude rádo hodinky nosit, protože vy jste pro vaše dítě bezkonkurenční vzor, takže mu nějaké dětské za pár korunek kupte. Klidně ho nechte, ať si i vybere, neboť motivů je spousty, ale vy dbejte jen na to, aby na nich byli pěkně vidět číslice a měli pěkně rozdílné rafičky (velká od malé).

         Inspirace, jak mohou vypadat hodiny na naučení (www-slune-cz.cz)

Zdroj: slune-cz.cz

U každého dítěte tomu než začne chodit předchází několik fází. Jaké? Nejdříve se Vaše miminko musí naučit držet hlavu, poté „pase koníčky“, naučí se otáčet ze zádíček na bříško a obráceně, později (cca půl roku a více) se začne plazit, začne se stavět na „všechny čtyři“, začíná lézt. Dítko může některou fázi přeskočit, např. naše dcera nikdy po čtyřech nelezla a u syna to vypadá na stejný vývoj. Naše dcera se plazila, pak šla do kleku, stoje a šup a už chodila 🙂

Ale abych nepředbíhala, takže díky plazení, lezení se dítko dosune k nábytku či jiné opoře, díky níž se naučí jít do kleku, později do stoje. A ještě později (právě cca 1rok) se dítě naučí pohybovat, chodit, kolem nábytku či jiné opory. Zatím se do „samostatných akcí“ nepouští, stále se něčeho přidržuje a získává pocit jistoty z prvních krůčků.

Co z výše uvedeného plyne? 🙂 že dítě naučit chodit nelze, naučí se to zkrátka samo, až bude chtít, až se na to bude cítit, prostě najednou se Vám „rozchodí“. Nicméně mu můžete určitým způsobem pomoci!

Určitě dítku nabídněte jistou pomoc, choďte s ním za ruce! Chytněte jej za ručičky tak, aby dítko stálo před vámi a zkuste chodit s ním.

My jsme měli i chodítko, takový prima vozík, co nešel jen tak převrhnout, co měl dokonce spousty aktivit na hraní. Díky tomuto chodítku se dcera rozchodila určitě rychleji a především snáze. Nejdříve si vždy stoupla o zmiňované chodítko, pohrála si s aktivitami a když chtěla, tak  s ním chodila, zkrátka jej tlačila po bytě, po venku. Později, až zjistila, že ji chodítko „zdržuje“, tak se pokusila o samostatnou chůzi, ale to už za chodítkem chodila s jistotou.

Na to, aby se dítě pustilo a šlo do volného prostoru, tak na to musí mít již výše několikrát zmíněnou jistotu. Někteří se „bojí“ méně, někteří více.

Ještě bych chtěla upozornit, že dětské doktorky, doktoři doporučují, aby se dítě naučilo chodit zcela samo, bez pomoci, takže pokud dítě o chodítko-vozítko nejeví zájem, tak jej nijak nenuťte a ani nějaké dlouhé vodění za ruce nepřehánějte, pokud dítě zájem má, tak mu kousek pomožte a zbytek opět nechte na něm samotném!

Další moje rada jsou dobré botky. Pokud dítě chodí doma, tak ať chodí na boso (v ponožkách), je to nejlepší pro tvorbu dětské nožičky, klenby. Pokud máte podlahy studené, popř. kluzké, tak mu pořiďtě capáčky. Ty kvalitnější se dělají z měkké kůže a neměli by pokazit vývoj dětské nožičky. Na ven pořiďte dítku samozřejmě botičky. První botky by měli být plné a pevné (pevná pata, pevná špička). S velikostí Vám jistě v obchodě poradí, nicméně pokud si dítě v botičce stoupne, tak byste měli pohodlně za patičku ještě do boty vložit svůj prst, tzn. že botka by měla být větší o cca půl centimetru. Určitě pořiďte boty „certifikované“, které mají atest pro zdravý vývoj dětské nožičky, chodidla, plosky, klenby atd.

V žádném případě však nepořizujte chodítko typu vozík, do kterého dítě posadíte a ono tam stojí, ačkoliv si samo stoupnout neumí!!! Tyto chodítka byla vyřazena z prodejen, aspoň z těch „kvalitních“, na bazarech se s nimi ještě setkáte, ale jak říkám – Nebrat. To radši investujte do nějakého stabilního vozíku-chodítka, popř. prvního kočárku, o který když se dítě postaví, tak se nepřevrhne, nespadne a který může pomocí vlastní síly, vlastních krůčku tlačit před sebou.

A poslední věc, naučte dítko padat, zkuste mu vysvětlit, zpočátku názorně ukázat, jak si ze stoje zpět klekne, případně sedne, aby nedošlo ke zbytečnému pádu nebo v horším případě k úrazu. Děti jsou velmi chápavé a např. když jim dvakrát ukážete, že ze sedačky se slézá tak, že si lehne na bříško a nožičkami napřed, tak si to zapamatují a v podstatě se na ně můžete spolehnout, že nespadnou, pokud nenastane mimořádná situace. Mimořádnou situací myslím to, že se dítě zabere do „hry“ a zapomene, jak se určitá věc, která je mu známa, provádí.

A teď už skutečně poslední věc – velmi dobrá rada, která u nás zafungovala! Až uvidíte, že dítě ťape kolem nábytku s přehledem, tak si stoupněte na dva tři krůčky od něj a zkuste jej namotivovat, aby přišlo k Vám. V případě, že tuto, ačkoliv velmi krátkou, vzdálenost zvládne, tak získá tolik potřebnou jistotu a přístě vyrazí i na o pár kroků delší vzdálenost!

A s ušlými metry a s rostoucím věkem se bude vzdálenost zvětšovat a najednou Vám po bytě bude běhat malý „ďábel“, kterého budete mít problém zastavit 🙂

Zdroj: slune-cz.cz

Od konce října dostávám co pár dní stejnou otázku: „Kdy už budou Vánoce, mami?“ Děti se těší na stromeček, na dárky, na pohádky… Čas do Vánoc jim připadá nekonečně dlouhý. Abychom si jej zkrátili, vyrábíme spolu různé předměty, které nám Vánoce a zimu připomínají.

Vánoční řetěz z papíru

Stačí mít po ruce barevné papíry, nůžky, lepidlo, skořápky ořechů a kukuřici resp. popcorn.  Několik barevných papírů nastříháme na tenké proužky, případně necháme projet skartovacím strojem. Upravíme délku dle vlastního vkusu, na jednom konci aplikujeme lepidlo, proužek stočíme, přitiskneme k druhému konci a necháme zaschnout. Další pruh provlékneme vzniklým kruhem a postupujeme stejně. Zanedlouho nám takto naroste řetěz jedna báseň.

Překládaný řetěz

Dalším oblíbeným papírovým řetězem je řetěz překládaný. Dva pruhy papíru k sobě přilepíme na jednom konci tak, aby spolu svíraly úhel 90°. Pak střídavě překládáme jeden přes druhý, čímž nám vzniká jakási harmonika. Papír nastavujeme dle potřeby dalšími a dle zvolených barevných kombinací pak získáváme zajímavé ozdoby na vánoční stromek či jen tak pro zavěšení kamkoli.

Jedlý vánoční řetěz

Jiným oblíbeným vánočním řetězem je řetěz jedlý, vyrobený z popcornu navlečeného na nit. Doporučuji až pro starší děti, jimž lze do ruky svěřit jehlu.

Zdroj: slune-cz.cz

Žijeme v uspěchané době. Honíme se za prací, za pohodlím, za zážitky. Všudypřítomný stres se neblaze podepisuje na naší duševní a fyzické pohodě. Jednou z oblastí, v níž si spěchem ubližujeme, je stravování. Často jíme ve spěchu, volíme nezdravé pokrmy, hltáme a zapomínáme pořádně žvýkat. A přitom žvýkání je základem správného trávení.

Při zavádění příkrmů můžeme brzy z mixovaných a pasírovaných pokrmů přejít na drobné kousky, dětem dávat později do ruky kukuřičné křupky, při prořezávání zubů na hraní rozličná kousátka – jak jídlo, tak hračky ke kousání pomáhají procvičovat žvýkací svaly a nepřímo tak lepšímu trávení napomáhají.

 Starší děti je třeba naučit, že každé sousto mají žvýkat pečlivě, důkladně jej rozmělňovat a zpracovávat. Dříve tak rozpoznají pocit sytosti, bude se jim lépe a snadněji trávit a budou tak ve výsledku i zdravější.

Výběr pomůcky pro nácvik správného rozžvýkávání je nasnadě: je jí obyčejná žvýkačka. Člověka obvykle nenapadne, jak zdlouhavé i namáhavé je přežvýkat jedno sousto třeba třicetkrát. Nebo padesátkrát, jak doporučují někteří výživoví specialisté.

Aby žvýkání nesloužilo jen k vychutnávání příchutě, ale skutečně k tréninku, napadlo mě motivovat děti děláním bublin.  Tříletý syn bubliny ještě samozřejmě nezvládá, ale rozhodně se snaží žvýkat ze všech sil. Šestiletá dcera se bubliny učí. Sama bubliny zvládám léta, ale jak popsat postup?

Žvýkačka musí být dobře rozžvýkaná, ani kousek nesmí být tuhý, nerozkousaný. Jakmile je připravená, sežvýkám ji do kuličky, rozplácnu jazykem o patro, pak přitisknu k předním zubům. Jazykem tlačím proti zubům a zároveň pootevírám čelisti při stále zavřených ústech - žvýkačková placka tak zvětšuje svou plochu. Pak vrchní okraj materiálu jazykem vsunu částečně za horní ret před zuby, dolní kraj nechám za spodními zuby, špičkou jazyka vystrčím prostředek placky ven z úst, pak jazykem couvnu a do vzniklé kapsičky táhle vyfouknu vzduch a zavírám ústa. Jakmile se rty setkají, žvýkačka se na okraji slepí a uvězní vydechnutý vzduch. Bublina je na světě.

Trénink je to namáhavý, ale rozhodně přínosný. Žvýkací i mimické svaly dostávají zabrat a sílí. Pak už zbývá jen vysvětlovat dětem při jídle, že hltat není zdravé. Že každé sousto potřebuje čas. Tak jako žvýkačka, než se z ní stane materiál umožňující vyfukovat obrovské bubliny.

Sluně-cz.cz – specialista dětského sortimentu.

Najdete nás v kamenné prodejně v Praze a Mělníku nebo v internetovén e-shopu.Zakládáme si na rychlém dodání zboží, které je z 90% skladem. Sluně-cz.cz má obrovské množství skvělých značek za super ceny, které je bezpečené a kvalitní.

Na serveru http://www.slune-cz.cz/jak-to-vidi-maminky/ se snažíme maminkám přinášet tipy a triky pro péči o miminko. Naše služba je komplexní, dáváme maminkám prostor k vyjádření svých zkušeností a sdílení nových nápadů na našich diskusních fórech.

Nyní jsme rozjeli nový projekt http://www.slune-cz.cz/pruvodce-materstvim-detail/, kde radíme maminkám a nastávajícím maminkám v jednotlivých etapách vývoje miminka.