Pozdravujem všetky mamičky...
Vždy ma fascinovalo, že tehotné ženy sú všade uprednostňované, že sa k nim správajú inak ako k ostatným ženám. Nie som tehotná dlho, zatiaľ len dvanásť týždňov, ale u som pochopila, prečo to tak je... Okrem toho, že žena nevie, kam skočiť skôr, či ku toaletnému porcelánu alebo do teplých perín..., je to, čo má v sebe čoraz väčšie a stáva sa to čoraz viac jej súčasťou. Nie je jej to ukradnuté. To nie je žiadnej, ale je to pre ňu nové a stále plné otázok, či robí všetko preto, aby sa všetko dialo ako sa má a pod. Nosiť taký malý zázrak nie je malá zodpovednosť! Každá z nás to vie. Už len musí mať podporu vo svojom okolí. A o tom to je. Postaví sa mi niekedy niekto v autobuse? ...to neviem, ale keď si niekto všimne moje bruško a usmeje sa, stačí mi to k pocitu šťastia. Veď prinesiem ďalšieho človiečika na tento svet. Tak prečo sa z toho netešiť? :O)
Veľmi sa teším a viem, že každá žena sa zo svojho rastúceho zázraku teší tiež. Tak si pomáhajme a nielen v autobusoch, ale vždy a všade! Buďme k sebe ľudia :o)
Good luck!
jj, to já vždycky pouštěla budoucí maminy sednout, snažila se pomoct jim s kočárkem a tak. Když jsem byla sama těhotná, tak mě většinou lidé také pouštěli, ale občas to stálo za to. Dva příklady za všechny: dostala jsem vynadáno od matky tří dcer (možná měla ještě nějaké dítě doma, ale tyhle byly s ní), že jsem si dovolila zvednout jednu z jejích pubertálních dcer ze sedačky, a pak ještě sjela půlku tramvaje, když se za mně lidé postavili. Příklad druhý: stojíme na zastávce, přijede autobus plný lidí, asi 40letý chlap mě málem shodí ze schodů, jak se tam rve a sedne si na poslední volné místo a nechá mě stát nad sebou... Ale já na ty Boží mlýny věřím:o)