Vždycky jsem říkala, že až začnou děti lyžovat, najmu jim instruktora, protože jednak bude vědět, co dělá, za druhé na to bude mít trpělivost, za třetí nemám nervy na dětské vymrzování typu mě to nebaví, mně je zima, proč to musíme dělat atd. (což by je samozřejmě u instruktora ani nenapadlo).Takže jsme loni objednali instruktora, děti pod jeho vedením absolvovaly tuším 4x2 hodiny, zatímco já s mužem jsme spokojeně lyžovali a pak už jsme jezdili víceméně bezproblémově s nimi. Rozhodně doporučuji. Doporučovala jsem už loni a letos ještě víc. Dnes jsme totiž po roce opět vyrazili na lyže. Já byla pro objednat instruktora znovu, muž to považoval za zbytečné, děti taky - některé věci se přece nezapomínají... Optimisticky (pokud optimista znamená něco jako pitomec) jsme vyjeli lanovkou nahoru (ano, mají tam dětský kopeček, ale to my přece nepotřebujeme) a děti se rozjely. Julinka opatrněji, tak sebou bouchla hned nahoře, Danda to vzal suverénně, takže za velkého řevu sebou prásknul v plné rychlost ve svahui. Že to není sranda a že fakt netuší, jak se to ovládá, mu došlo až asi po třetím pádu. Klika, že Juli si celkem rychle vzpomněla, po pár Dandových karambolech jsem ji poslala s mužem pryč a věnovala se řvoucímu Dandovi, tahala ze země a snažila se ho instruovat, abychom se aspoň dostali z toho kopce, vzteklá, že tímhle budu trávit další hodiny - na dětském plácku. Naštěstí jsem si pak vzpomněla, že s instruktorem začínali jezdit s rukama na kolínkách. Když to zkusil, tak mu najednou scvaklo i to ostatní, zbytek kopce jsme sjeli celkem v pohodě a zbylé 2 hodiny (protože tohle nám zabralo hodinu 😨) jsme celkem v pohodě všichni lyžovali.
Obdiv těm, co děti učí sami. Já bych fakt vůbec nevěděla jak a hlavně ty nervy... Hádám, že letos je už necháme vyjezdit, ale příští rok rozhodně instruktora na rozježdění a na vybrousení techniky... A jak jsem řekla svému muži, instruktor slouží i jako babysitter, abychom si mohli my dva užít lyžování.