Jak reagujete na hystérii ve vlaku u dvouletého dítěte? Jak se při tom cítíte?
Už podruhé se mi stalo, že můj synek při cestě vlakem nebo autobusem začal mít hrozný záchvat vzteku a pláče, nazvala bych to spíš hysterii, protože nereagoval na nic a válel se po zemi... Minulé to bylo proto, že chtěl vystupovat na cizí zastávce a když jsem mu řekla, že teď ne, že není to naše zastávka, začal vyvádět, já byla klidná a i když to bylo náročné, po 10 minutách se mi ho povedlo z toho záchvatu vzteku dostat. Dnes ale jsme jeli vlakem a cesta trvá 30 minut, celou tu cestu křičel, že nejprve chce otevírat dveře do místnosti, kde je strojvůdce (?), pak chce mobil, pak ho už nechce a pak prostě byl křik a pláč. Zase se vale po zemi, nešlo ho držet ani na klíně, ani v náručí, kroutil se a kopal mě. Bylo mi hrozně, cítila jsem se trapně, pocit, jakoby jsem špatná máma, pocit zklamání ze sebe a zoufalství, že nevím, jak ho dostat do normálního stavu. Pak jsem přemýšlela vystoupit uprostřed cesty někde kdekoliv, ale rozmyslela jsem si, protože to tam neznám a není to řešení. Lidí jen kroutili hlavou a já měla slzy v očích. Je to moje první dítě, nevím, jak reagovat v těchto situacích. Skončilo to tak, že celou cestu jsem mu něco nabízela a jen ho to ještě víc rozčilovalo... Poradíte? Už jsme doma 6 hodin a stále na to myslím a je mi divně
období vzdoru nebo-li první puberta. taky to tak u dcerky máme.nechat být,maximálně upozornit že tam není sám
Za sebe bych příště raději volila cestu autem, možná pro někoho takové "zbabělé" řešení, ale mně dost vadí, když moje děti někde ruší a jsme nechtěným středem pozornosti. A 30 minut je tedy celkem dost, takže se těm spolucestujícím nedivím. Byť sama bych pochopení měla, ale člověk, co nemá aktuálně doma mlé děti, tak to rychle zapomene, jaké byly.
V MHD bych vystoupila. Ve vlaku asi ne. Nejdřív bych zkusila vysvětlovat, pak bych se snažila odvést pozornost na něco ultralákavého, u dcery by to bylo asi jídlo. Pak bych rezignovala a šla s dítětem na chodbu, kde nebude tolik lidí. Tohle je vždycky těžké, každé dítě je jiné a platí na něj jiné fígle.
@malenka3
@aemmi jako fakt? Vystoupit nebo jet raději autem?
Normální člověk prostě ví že ty děti nevydrží celou cestu v klidu. A kdo to nechape tak deti asi neměl. Kdykoliv sem jela autobusem nebo vlakem s dítětem tak nikoho ani nenapadlo řešit pláč, nebo vztek nebo to že nedokázala třeba celou cestu sedět. Spíš ještě chválili že je to super, že se to učí a že je jím líto těch dětí, když si nemůžou pořádně hrát a musí jet a být ,,v klidu,, .. nevím teda kde žijete. Ale v životě by mě nenapadlo vysednout dříve jenom proro, že mám dítě. A tím tuplem bych nevystoupila, protože raději preziju 30 minut v hromadné než hodinu a půl venku na cestě někam kde mám být v určitý čas.
@svetlanalana aha, chápu, tak jedině vydržet a doufat, že to příště bude lepší
@nikola38 ano, pokud moje dítě dělá v MHD scénu a je v dané chvíli nezvladatelné, vystupuji. Mám tříletou a zatím jsem to musela udělat jednou.
Asi takhle - máš pravdu v tom, co píšeš. Ale já osobně se řídím ohleduplností k ostatním a pokud je chování mého dítěte za hranou, nestojím o to, aby tu scénu museli snášet i jiní a nedejbože řešit, jak by to řešili oni. Nehledě na to, že v klidu na zastávce je pak mnohem snazší dítě "zvládnout", než v autobuse plném lidí.
Necpu ti, jak to dělám já, že to je jediné správné, paní se ptala, co bysme dělali a já to mám prostě takhle.
@malenka3 ale to chování je prostě dětské.. patří to k těm dětem.. prostě jsou taky jenom lidi a taky mají a nemají svůj den .. tohle není obtěžující chování ale naprosto lidské chování. Já taky nadavam v autě když musím trčet v zácpě.. prostě to dítě to neumí vyjádřit tak se vzteká.. a nebo nám to říkají ale my je neposloucháme a nebo prostě i přes jejich ne děláme to co je pro nás to lepší .. takže asi tak.. zkus se vzit do situace dítěte
Zkus se zamyslet nad tím, co to spustí, a příště tomu předejít. Může to být i tvoje reakce na nějakou situaci - třeba jeho zájem o vlak. Je tam spousta, spousta zajímavých věcí, a pokud vlakem nejezdil do té doby často, prostě to chce prozkoumat. Co třeba si příští cestu udělat takovou průzkumovou, mluvit o tom vláčku, ukazovat, nechat sáhnout, ale všechno pod dohledem... Vzít s sebou do vlaku nějakou aktivitu, třeba i knížku o vlacích. Něco co ho po cestě pohltí.
V klidu, ja tě naprosto chápu... Vlakem nebo autobusem jezdím cca 4*týdne, dcerka ma 2,5 roku takže už pár scén za sebou mame... Kolikrát jsem fakt skoro brecela.. Nikdy bych ale nevystoupila (jo MHD nejezdím, jezdím delší trasy) přijde mi to mimo. Každý jsme jednou byly děti a proste to k urcitemu veku patří. Radu nemám, když už se to rozjede, prostě musí přestat sama.. U nás ted tedy zabírá jedna naprosto neeko, bio nevím co a to lízátko - když vidím, že se chystá scena nebo už křičí, rychle hledám lízátko 🙂
@nikola38 ale to mi nemusíš vysvětlovat, já si umím představit, co v té chvíli dítě cítí. To ale neznamená, že chci, aby to museli snášet ostatní. Mně se taky nelíbí, když si řidič autobusu uleví dávkou sprostých slov, protože mu před autobus vjela nějaká kráva. Je jenom člověk a vypořádává se tak se svými emocemi. Přesto mi to extrémně vadí, protože za kabinou řidiče sedím s tříletou dcerou a musím jí vysvětlovat, že takový slova nemá říkat.
Ano, je to dítě a je to projev dětství, to ale neznamená, že tím musím otravovat celý autobus. Když půjdeš do restaurace, tak tam taky nebudeš číšníkovi říkat, že je to jenom dítě, když tam bude řvát na zemi a dělat scény a rušit ostatní.
Prostě tak to řeším já a stojím si za tím. Stejně tak ale neříkám, že to má dělat každá maminka, jen já to prostě u sebe vnímám takhle.
Hele já bych to dítě příště na tu cestu připravila předem. "Pojedeme tehdy a tehdy do školky." Zabalte spolu batůžek, ať si zabalí hračky na cestu, že pojedete půl hodiny a co bude chtít ve vlaku dělat, normálně mu říct, že chápeš, že třeba se tam nudí, nebo se ho zeptat, jestli má z toho vlaku strach. Zeptat se ho, co by mu pomohlo, naplánovat činnosti a tak. Při vzteku bych nic nenabízela a nesnažila se odvrátit na něco pozornost...klidně si při vzteku k němu klekni na zem, řekni, že chápeš, že mu něco zřejmě vadí, ale že by bylo potřeba to spolu vyřešit víc v klidu, že to ruší lidi okolo. Jsou mu "reprve" dva roky, ale mluv s ním jasně a na rovinu 🙂 Že může mít vztek je v pořádku, ale fakt je, že je rozdíl mezi vztkenutím a uklidněním a půlhodinovými neustálými záchvaty....zkuste na tom nějak takhle pracovat...
A zajídání emocí sladkostmi bych neviděla jako šťastné řešení...abys to dítě neučila, že jídlo či mlsání je na vztek, stres či smutek...
@maruskakaras jasně, super řešení to není, používám opravdu jen v kritických dnech ci situacích, kdy nechci aby ostatní obtěžovala. Vzteka se často, to s ni mluvím, popisují (kolikrát taky bez vysledku) ale v dopravních prostředcích na to není čas ani prostor...
děkuji všem za názory a rady. Pomohlo mi to
@olga_ dala jste mi dobrou myšlenku o tom zamyšlení si, co tomu vztekání předcházelo. Když jede ráno s tatínkem, tak není žádný problém, ani jednou neplakal, ale když jede zpátky se mnou, tak vždycky spinka, jen tedka a minule se vzbudil před tou cestou, tak bude to tím, že byl nevyspaný a podrážděný. Divím se, že jsem to nepochopila dříve.
@svetlanalana Tak možná držet v náručí, dát třeba do nosítka a stát s ním.
@maruskakaras děkuji, myslím, že malý tento postup pochopí za pár měsíců, zatím nemluví a nerozumí všemu, co říkám já, ale minule zabralo to co píšete, že jsem si k němu klekla a řekla, že chápu, že ho něco trápí atd. Byl unavený, nemá strach, ale chtěl klid :(
@maruskakaras děkuji za myšlenku o zajídaní negativních emocí, je potřeba si na to dávat pozor, všimla jsem si, že kdysi jsem mu nabízela křupky právě v situacích, kdy neměl náladu nebo se začínal zlobit a neni to dobrý mechanizmus
@svetlanalana Jsou určitě i větší nosítka. Je tu odborná poradna na nošení a také skupina Nošení dětí. Do KiBi by se třeba určitě vešel. To je dostatečně variabilní a mělo by stačit i 3letým dětem.
@svetlanalana Jojo, ohled na ostatní taky, ale většinou nám chybí ta empatie vůči dětem. Cítíme se trapně, snažíme se to buď bagatelizovat nebo zahánět absolutně neúčinými prostředky. Kolikrát lidi chápou a tolerujou víc nějakého opilce nebo smraďocha. To si zacpou nos a odvrátí se. U dítěte jsou časté reakce spíš vyčítavý pohled na matku, myšlenky na toho "nevychovaného fracka". Taky si můžou zacpat uši 😀.. V tomto je dítě prostě ten slabší. Málokteré dítě chce primárně hysterčit a vyšilovat ve vlaku...
@svetlanalana To zvládnete 🙂 ! O tom zajídání někde mluvila i moc zajímavě Katka z Nevýchovy... Když jsem jednou byla s dětma za kamarádkou vlakem, byla porucha na trati a nemohli jsme odjet z Berouna. Zpoždění něco přes hodinu, večer, děti unavený...konec cesty před Prahou už byl na pováženou...Ale to by člověk s dětma nikam nemohl (fakt nemíním pořád všude cestovat autem-neekonomický, neekologický plus zabitý čas řízením 😀...i když co člověk, to názor). Jinak na větší dítě můžete zkusit onbu nosítko. Já si na syna nechala na míru ušít onbu od Eli handmade. Rok ho třeba ještě užijete.
Nechat vyvztekat. Uklidní se rychleji.. na okolí se vyprdni.. je ještě prcek a ať si kroutí hlavou jak chtějí. Ty si taky jenom člověk a i ten prcek je jen človíček, který prostě má svoje nálady.