Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    sweetkitten
    13. bře 2012    Čtené 0x

    Můj porod

        Je odpoledne 6.října 2011 (den před mým genetickým termínem), jdeme s přítelem a dalšími přáteli na pozdní oběd. Přítel se po pbědě chystá jet pracovat někam do čech, do místa vzdáleného asi 300 km. Před odjezdem mu říkám: " Ty odjedeš a já začnu beztak rodit. Smějeme se... A víš, že mám zítra ten genetickej termín?  On: " Prosímtě nestresuj za 3 hodiny jsem schopnej dojet k tobě. ... Pusa a šáteček, kápla mi slza.... Odcházím v poklidu domů, mám to asi 300 metrů. 

       Večer si telefonujeme, mám strach, že začnu rodit a nikdo tady pro mě nebude. Přítel mi říká, že náš velice dobrý kamarád Kája je nonstop na telefonu, že mě odveze a sám dojede za 3 hodiny, musí to přece stihnout, jsem prvorodička a budu rodit třeba celej den... 😀  Hm, OK, jdu spát...

       Je ráno 7.října 2011, 8:30 hodin, vyspinkala jsem se do růžova. Celá svěží si ještě v pelechu zapnu počítač, umýt se půjdu až pak, jsem závislák a honem něco potřebovala kamarádka. Tak vyřídím korespondenci, vstanu, a hle, co se to děje, já mám trošku mokrý kalhotky, popadá mě stres, nic mě nebolí, jdu na záchod, vyčůrám se, dále už ze mě nic neteče, tak hygiena, sebekultůra atd. Honem spěchám k internetu a hledám svoji kamarádku, je to zdravotní sestra, není tam, píšu sms, ať tam rychle dojde, že se něco děje a já jsem sama... Řekla jsem jí, co se mi přihodilo, mám si dát pod sebe zrcátko a zkusit na něho ukápnout, když tam budou bílý tečky, tak je to plodovka a rodím. Zamrazilo mě. Tak dle pokynů dřepím nad zrcátkem. Juchůůůů, kapka, tak to zkoumám a žádný tečky, jsem v klidu.

       Tentýž den 9:15 hodin, jdu opět na malou, zjišťuji, že jsem trochu zašpinila, znovu mě popadá panika a alarmuju kamarádku. Kamarádka říká, ať zavolám na porodní sál, že se přijedu ukázat, že to může souviset s porodem. OK, sestra mi do telefonu říká, ať si pohnu. Já si nic nepřipouštím, ale bojím se úplně všeho. Volám partnerovi, že se asi něco děje, že určitě rodím. Partner říká: "Prosím tě, zavolej Kájovi, jeď do porodnice, já teď nepojedu domů, nic se neděje, tak a z porodnice mi zavolej, jestli rodíš nebo ne a jestli jo, tak hned sedám do auta a jedu k tobě.

       9:30 Volám Káju.... "Kájo, musíš mě odvézt do porodnice, já asi rodím!!!" Kája: " No, to je v prdeli, já teď jedu do čech za Mirou (to je můj partner), už jsem 200km od tebe, ale na telefonu je Lukáš (náš známý, ne tak dobrý kamarád), neboj se já všechno zařídím, neboj se". Zavěsil. za minutu mi volá Lukáš: " Luci, ty už rodíš?" Já: "nevím". Lukáš: "Mám přijet, chceš odvézt k doktorovi?" Debilní dotazy!!!!  Domluvíme se, že dojede ke mě v 10:00hodin, musím si ještě nachystat nějaký věci a oblíknout se....

       10:00 Lukáš zvoní. Nevěřím tomu, že bych měla rodit... Jdu ještě čůrat. Mrknu na tašku do porodnice, vezmeme ji sebou pro všechny případy, leží na ní kočka a je celá chlupatá, beru teda ještě vysavač, donesu ho do chodby. Položím ho, chci ho zapnout do elektriky, v tom mě chytnou "poslíčci". Říkám Lukášovi, že to musí vysát, že mám poslíčky a hned tak to nepřejde, posledně mi trvali 2hodiny.... ha ha ha Lukáš vysává kočičí chlupy a moje bolesti jsou po 10minutách.

      10:10 Odjíždíme do porodnice ve FNOL Olomouc vzdálené 30km. Volám partnerovi, že fakt asi rodím, ať jede a nečeká, až mu zavolám z porodnice, nedá si říct, už mě štve, fakt! Po cestě se moje kontrakce zkracují. Lukáš mi říká, " To je ještě v klidu, za chvilku to bude horší a horší a budeš chtít umřít!" On je faaakt debil!!!!

       10:35 Přijíždíme k porodnici, Lukáš nechce parkovat přímo v areálu porodnice, tak musím dojít ještě asi 300 metrů k budově, mám kontrakce po 6ti minutách, už se mi nejde zrovna dobře.

        10:45 To bylo nejdelších deset minut, který jsem musela dojít. Hlásím se sestře na recepci, říkám jí, že už mám kontrakce. Natočí mi KTG, čekám v čekárně... Později mě prohlídla doktorka, nemám páru, kolik bylo hodin. Plodová voda mi neodtekla, vyšetření mě bolí a doktorka ze mě vytáhne ruku od krve. Já jsem opět vystrašená. Říká mi, že se něco děje a že už tady zůstanu. Volám Lukáše, ať jede domů, že tady zůstávám. Volám Mirkovi (partnerovi), že rodím ať sedá do auta, říkal mi, že jede, jen se otočí doma , že se sprchne. Ok, zdůraznila jsem mu, ať neříká nikomu, že rodím, ať mají doma překvapení. Stejně to vyslepičil svojí matce....

       Seznamuji se s mojí porodní asistentkou a sepisujeme porodopis a všechny důležitý papíry jak pro mě, tak pro miminko, moje kontrakce jsou čím dál, tím silnější, říkám jí, že malýho porodím brzo a ona mi říká, že odrodím s jinou porodní asistentkou, že to bude dlouhý, že jsem prvorodička. Hm, tak jo no, když myslí. je na mě moc hodná, ptá se jestli chci epidurál, striktně odmítám, už jsem ho měla při operaci a nehodlám ho absolvovat znovu. Klistýr? ptám se jestli je nutnej, byla jsem na velkou. Není, tak mi ho nedělala, nakonec ani nebyl potřeba.

       Zavedla mě na porodní box č. 1.... Dostávám 1. kapačku, protože jsem rh negativní. Popadla mě strašná nuda, pustila jsem si rádio Ruda z Ostravy mě vždycky zvedne náladu... ještě, že mám internet v mobilu, kecám s kámoškou a můj čas mi utíká hezky... jen ty kontrakce, ale furt se to dá vydržet. 

       12:00 Jde na mě porodní asistentka,kapačka dokapala, mrkne na mě, má na rukavici krev, hm, "neotvíráte se nic, já bych vám píchla vodu, ať to urychlíme".... Vyloučeno, čekám na přítele, už jede, je v čechách... Porodní asistentka mi říká, že teda dobře, ale ať mu zavolám, že si má pohnout.... Tak volám... přítel mi sděluje, že je ještě v čechách, že musí dodělat práci, ale že balí vercajk, je tam s kámošem, a že už jedou... jsem strašně naštvaná a buchnu mu s telefonem. On má stále čas a já jsem na nervy...

       12:05  Znovu volám příteli jestli už jede, že mi porodní asistentka chce píchnout vodu, ať si pohne, už slyším, že jede v autě, jsem klidnější.

       12:10 Porodní asistentka mě posíá na balon do sprch, paráda, užívám si to. Přišla uklízečka a křičí po mě dost hnusně, že jsem jim to tam vytopila... no jo, když ten balon ucpe odtok, tak je to jasný, že se to tam vytopí. Řekla jsem jí, že jak to dítě porodím, tak jí to tam příjdu vytřít. Řekla mi ať jdu z té sprchy ven! Řekla jsem jí, ať jde do haj*lu, že tohle je to jediný, co mi dělá dobře! Tak vypadla...

       12:35 se vracím s porodní asistentkou na porodní box, chce se na mě kouknout. prosí mě, aby mi mohli píchnout tu vodu, říkám, že ne, že ještě vydržím, mám kontrakce co 3 minuty, po pravdě už jsem to chtěla mít za sebou, protože mě to vyčerpávalo, ale nechala mě s tím.

      13:30 další vyšetření, dostávám na bříško KTG, prej mi ho ještě odpojí, abych mohla jít znovu do sprchy.

      14:00 porodní asistentka na mě tlačí, že už fakt píchneme tu vodu, kontrakce jsou tak časté a tak silné, že je to vhodné, já znovu odmítám, přítel tady ještě není. Volám příteli, že na mě tlačí, ať mi píchnou vodu, mám tušení, že jak ji píchnou, bude to rychlý. Přítel mi sděluje, že se mu něco na dálnici ulomilo z auta, že to opravuje. Málem mě trefil šlak, když mi řekl, že je na půl cesty...Chci jít ještě do sprchy, mám tedy povolení, prý mě doprovodí, dojdu tam však sama. 

      14:15 jde pro mě porodní asistentka s doktorkou, že už mi tu vodu musí píchnout! Ovšem jsem jim to tam znovu vytopila. Už teda souhlasím, protože nemám tušení, kolik je hodin, doktorka mě ujišťuje, že po píchnutí plodové vody, to bude trvat ještě hodně dlouho, no, když jsem prvorodička, tak 6 hodin určitě, nevěřím jí ani půl slova. Koukám na hodiny, v klidu si sednu, začnu se utírat, samozřejmě, že si dávám na čas.

      14:30 porodní asistentka mě našla na baloně, co je u sprch a né na porodním boxu, už mě nepustila z dohledu, jdeme na porodní box, po cestě vyzvedáváme doktorku, která mi píchne vodu, všechnomi pěkně vysvětlila, že to nebude bolet a nebolelo, bylo příjemné, jak ze mě ta voda vytekla. Dali mi na bříško už na furt KTG. Po chvíli se rozjely takový kontrakce, že jsem myslela, že je to můj konec, ale dalo se to tak nějak vydržet, volám příteli, že už mi to píchli a že mě to teď všechno daleko víc bolí

       14:35 dostávám nějakou injekci od bolesti, ta to opravdu trochu zmírnila, ale jen trochu.

       15:30 volám příteli, ať si sakra pohne, poprvé v životě na něho křičím. Řekl mi, že je doma, že jde ještě do sprchy, že je špinavej... já jsem zase vytočená, ani porodit nemůžu v klidu....

       16:00 mazec jako prase, ty stahy mám snad každých 15 vteřin, nemůžu dýchat, cítím něco tlačit v podbříšku, byla to hlavička miminka, chci zazvonit na porodní asistentku, ale nemůžu, nemůžu se otočit ke zvonečku, porodní asistentka naštěstí doběhla sama od sebe, říká, že můžu trochu tlačit, ale, že to potrvá a přítel to stihne.... Dostávám další kapačku a kyslík. je u mě žákyňka, chce odejít, ale já ji nepustím, nechci tam být sama, stále se mě ptá, jestli něco nepotřebuji, už mě tím otravuje, poslala jsem jí pryč, v momentě, kdy je mezi dveřmi na ni volám, ať nikam nechodí, že se strašně bojím.... má žízeň a nesmí mi dát napít...

       16:15 volám příteli, jen říkám do telefonu pohni, pohni, pohni a že to bolí, řekl mi, že už letí ke mě po schodech do druhého patra v porodnici. Divně u toho křičím, ani nevím proč...

       16:20 přítel je v zeleném hábitu u mě. Má vytřeštěný oči a ptá se jestli nechci epidurál (je pozdě), ale já stejně nechci. Tlačím, drží mě za ruku, mačkám mu ji tak silně, že si musel sundat prstýnek, bolelo ho to. Střídá si ruce. Cítímhlavičku kde zrovna je.

        Je zhruba 16:55 hodin a začínáme rodit miminko. Miminko salutuje a tatínek vidí, jak ze mě jde ručička zároveň s hlavičkou. Já cítím, jak se mi miminko napružilo v břichu a pak, jako by mě naposledy kopnulo do břicha.

       17:01 Ano, to je ta hodina a minuta, kdy mi na prsa přiložili buclatého chlapečka. Divně zbarvenýho, ani nevím, jestli plakal, nebo ne. Musím říct, že nejhorší bylo vytlačit tu hlavičku, zbytek tělíčka vyklouzl jako by nic. 

        Závěr: máme chlapečka Oliverka s porodní váhou 3500g a 50cm. Kdyby malej nesalutoval (to je odborný název), tak by mě ani nepotrhal, jinak jsem bez nástřihu, jen mám jeden venkovní steh a 5 vnitřních z toho potrhání, za pár hodin jsem i normálně seděla bez bolesti. 

     NEBOJTE SE PORODU, BUDETE SE BÁT ZBYTEČNĚ JAKO JÁ, NAKONEC TO NEBYLO TAK HROZNÝ.