Je odpoledne 6.října 2011 (den před mým genetickým termínem), jdeme s přítelem a dalšími přáteli na pozdní oběd. Přítel se po pbědě chystá jet pracovat někam do čech, do místa vzdáleného asi 300 km. Před odjezdem mu říkám: " Ty odjedeš a já začnu beztak rodit. Smějeme se... A víš, že mám zítra ten genetickej termín?  On: " Prosímtě nestresuj za 3 hodiny jsem schopnej dojet k tobě. ... Pusa a šáteček, kápla mi slza.... Odcházím v poklidu domů, mám to asi 300 metrů. 

   Večer si telefonujeme, mám strach, že začnu rodit a nikdo tady pro mě nebude. Přítel mi říká, že náš velice dobrý kamarád Kája je nonstop na telefonu, že mě odveze a sám dojede za 3 hodiny, musí to přece stihnout, jsem prvorodička a budu rodit třeba celej den... 😀  Hm, OK, jdu spát...

   Je ráno 7.října 2011, 8:30 hodin, vyspinkala jsem se do růžova. Celá svěží si ještě v pelechu zapnu počítač, umýt se půjdu až pak, jsem závislák a honem něco potřebovala kamarádka. Tak vyřídím korespondenci, vstanu, a hle, co se to děje, já mám trošku mokrý kalhotky, popadá mě stres, nic mě nebolí, jdu na záchod, vyčůrám se, dále už ze mě nic neteče, tak hygiena, sebekultůra atd. Honem spěchám k internetu a hledám svoji kamarádku, je to zdravotní sestra, není tam, píšu sms, ať tam rychle dojde, že se něco děje a já jsem sama... Řekla jsem jí, co se mi přihodilo, mám si dát pod sebe zrcátko a zkusit na něho ukápnout, když tam budou bílý tečky, tak je to plodovka a rodím. Zamrazilo mě. Tak dle pokynů dřepím nad zrcátkem. Juchůůůů, kapka, tak to zkoumám a žádný tečky, jsem v klidu.

   Tentýž den 9:15 hodin, jdu opět na malou, zjišťuji, že jsem trochu zašpinila, znovu mě popadá panika a alarmuju kamarádku. Kamarádka říká, ať zavolám na porodní sál, že se přijedu ukázat, že to může souviset s porodem. OK, sestra mi do telefonu říká, ať si pohnu. Já si nic nepřipouštím, ale bojím se úplně všeho. Volám partnerovi, že se asi něco děje, že určitě rodím. Partner říká: "Prosím tě, zavolej Kájovi, jeď do porodnice, já teď nepojedu domů, nic se neděje, tak a z porodnice mi zavolej, jestli rodíš nebo ne a jestli jo, tak hned sedám do auta a jedu k tobě.

   9:30 Volám Káju.... "Kájo, musíš mě odvézt do porodnice, já asi rodím!!!" Kája: " No, to je v prdeli, já teď jedu do čech za Mirou (to je můj partner), už jsem 200km od tebe, ale na telefonu je Lukáš (náš známý, ne tak dobrý kamarád), neboj se já všechno zařídím, neboj se". Zavěsil. za minutu mi volá Lukáš: " Luci, ty už rodíš?" Já: "nevím". Lukáš: "Mám přijet, chceš odvézt k doktorovi?" Debilní dotazy!!!!  Domluvíme se, že dojede ke mě v 10:00hodin, musím si ještě nachystat nějaký věci a oblíknout se....

   10:00 Lukáš zvoní. Nevěřím tomu, že bych měla rodit... Jdu ještě čůrat. Mrknu na tašku do porodnice, vezmeme ji sebou pro všechny případy, leží na ní kočka a je celá chlupatá, beru teda ještě vysavač, donesu ho do chodby. Položím ho, chci ho zapnout do elektriky, v tom mě chytnou "poslíčci". Říkám Lukášovi, že to musí vysát, že mám poslíčky a hned tak to nepřejde, posledně mi trvali 2hodiny.... ha ha ha Lukáš vysává kočičí chlupy a moje bolesti jsou po 10minutách.