Fakt si dávám pozor, aby moje dítě nemluvilo sprostě. Ale po dnešku bych si měla dávat pozor, abych to nenaučila všechny cizí děti!

Ráno jsem předala mrňavku paní učitelce a vysvětlovala jí, že před školkou spadla, natrhla si punčocháče a je trochu špinavá na rukou, tak ať jí rovnou pošle k umyvadlu.
Dveře se zavřeli a já za sebou slyším:" Co říkala ta paní?"
"No, to já nevím!"
A já slyším jak mé nekontrolované já vypouští: "Řikala jsem, že Kristýnka hodila před školkou držku!"
Snažila jsem se to zachránit, ale můj mozek panikařil, takže ani náhrada za tlamičku asi úplně nevyzněla v můj prospěch.
Obličej paní úplně zpopelavěl a mě došlo, že jí sice neznám, ale její muž (pokud se nepletu) mluví extrémně slušně až v eufemismech, takže i ona bude jistě stejně slušná a něžná a že kdokoliv jiný by to asi přešel mávnutím ruky, ale zrovna tady jsem asi způsobila šok. V panice jsem zdrhla, protože moje nervový buňky odeply řečový centrum od zbytku systému a ten tak nebyl schopný dát dohromady nic dostatečně omluvného. Jen jsem za sebou slyšela: "Paní myslela, že upadla..." Na "to se neříká" jsem už asi byla za dveřmi.
Jsem si 100% jistá, že "házet držku" zrovna tenhle chlapeček nezapomene a paní mě bude proklínat do haleluja!