1) SEZNAMOVÁK PRO DOSPĚLÉ

Ahoj všichni, kdo to tady čtete.

Jsem teď po operaci a jsem na PN. Trochu si krátím čas tím, že píšu knížku – jen tak, jako únik z reality.

Nejde o žádný text vygenerovaný ChatGPT. Kdo bude chtít, může si příběh přečíst a napsat komentář. Už mám napsanou část příběhu a budu vám sem průběžně přidávat další pokračování.

Budu moc ráda, když u něj budete se mnou.

               SEZNAMOVÁK PRO DOSPĚLÉ

ČÁST 1.

„Dáme ještě tequilu?“ zeptám se.

„Klidně, je teprve devět,“ odpoví Fína.

Irča řekne, že už nechce a dá si maximálně jablečný pivo. Objednám to hned, jak přijde obsluha sklidit vypité sklenice ze stolu, a vezmu k tomu i solený chipsy.

„A jak dlouho teda?“ ptá se Fína. „Já teď půl roku, ale můj rekord byl rok a půl.“

„Co jak dlouho?“ nechápu.

„No, jak dlouho jsi neměla sex?“ Při slově sex Fína ztiší hlas.

Zamyslím se a počítám. „Asi osm měsíců,“ řeknu nakonec. „Počkej, jak jako rok a půl? To snad přeci není ani možný, ne? Mně už teď z toho děsně hrabe, a to je jen OSM měsíců,“ a dám důraz na slovo osm.

No jo, od rozvodu jsem sex měla jen jednou, a to s kámošem Maxem, který byl zoufalej ze svýho spackanýho života, a já byla zoufalá z rozvodu. Trochu jsme se opili a přišlo nám to jako skvělej nápad. Ale už jsme to pak spolu nijak neprobírali a nechali to bejt. Už několikrát jsem přemýšlela, že mu napíšu, jestli se zas nesejdem, ale pak jsem to vyhodnotila jako blbej nápad, protože by to mohl pochopit jako, že chci něco víc, a to já nechci. Materiál na sex dobrý, ale jinak neslanej nemastnej.

„Já to musím mít aspoň jednou týdně,“ řekne Irena, „ale Pavel tak často nechce,“ dodá zklamaně.

„Zvykneš si,“ odpoví Fína Lucce na svůj rekord.

„No, tak to doufám, že si nebudu muset zvykat. I když teď je to s tím seznamováním děsně marný,“ odpovím. „Jak jako nechce? Většinou je to obráceně, ne?“ divím se Ireně.

Už jsem něco vypila, a tak mi mozek moc nefunguje a nějaká empatie, ta tu vůbec není.

„No jo, nevím, proč to tak má. Už jsem fakt zkoušela všechno možný. Sexy prádlo, dělala jsem, že mě vůbec nezajímá, aby pochopil, že mě potřebuje, ale on nic, úplně bez emocí, a stejně ho nakonec musím k sexu přemluvit,“ řekne smutně Irča.

V tom si uvědomím, že jsem se takhle blbě asi neměla ptát a měla jsem to radši nechat bejt. S Fínou do sebe kopneme dalšího panáka. Když v tom Ireně napíše Pavel, že děti nemůžou usnout a že ji děsně potřebují.

„Tak já asi zaplatím a půjdu,“ řekne Irena a začne hledat peněženku.

„Tak ho nech, ne, ať se stará,“ vrtá do ní Fína.

„Radši ne, byl by pak protivnej a ráno s dětma stejně vstávám já, protože Pavel musí do práce, tak tu s váma nemůžu řádit,“ rozloučí se a jde na bar zaplatit. Fína ji poprosí, ať nám tam objedná další rundu.

„Co blbneš? Jeden panák za druhým, to já už taky asi nezvládnu.“ Dlouho jsem tvrdej nepila a vím, že jestli to tímhle tempem půjde dál, tak to nedopadne dobře a skončím v lepším případě pod stolem, v horším případě v pangejtu u silnice obklopená zvratkama.

„Po dlouhý době mám hlídání, tak si to chci užít,“ odpoví mi.

Fína má holčičku Stelu, které je osm. Chtěla pro ni nějaký moderní a krátký jméno. Jí rodiče pojmenovali Rudolfína, takže si s výběrem jména pro svou jedinou dceru dala záležet. Doma jí říkali Rudy. Když byla v pubertě, tak to děsně nesnášela. Vždyť je to jak na psa. Rudy k noze, Rudy lehni, Rudy, kde máš pelíšek? Na střední si pak nechala říkat Fína, to bylo aspoň trochu snesitelnější, a říká si tak i teď, když už jí je skoro pětatřicet, ale já, když mě občas nasere, tak jí řeknu Rudolo.

„Vilda je u Ondřeje?“ zeptá se mě.

„Jo, je, mám ho až příští týden,“ odpovím jí.

Děti máme stejně starý, jelikož jsme se díky nim seznámili v dětský herně. S Ondřejem jsme se rozvedli, hodně jsme se odcizili. Začala jsem si plnit sen a otevřela u nás ve městě galanterii. Trvalo to rok, než se to pořádně rozjelo. Byly to děsný nervy a já neměla kapacitu řešit cokoliv jinýho. Doma to vypadalo, jak když tam vybouchla bomba, a bylo mi to jedno. Jediný, o co jsem doma měla zájem, byl Vilda. Udělat úkoly, jít cestou ze školy na hřiště nebo na kroužky a o víkendu někam na výlet. Ale jinak jsem po večerech pracovala a pak šla spát. S Ondřejem jsme si přestali povídat o běžných věcech. Neměla jsem čas se zajímat, co dělá, jaký měl den, a on se mě taky časem přestal ptát. A pak jednou přišel s tím, že už to nemá cenu a že se zamiloval, a tak jsem ho nechala jít.

Takže máme střídavku. Vyčítám to nejvíc sobě, protože si myslím, že je to moje chyba a měla jsem v tom svým byznysu ubrat a starat se o blaho domova.

„Tak na pěkný nezadaný chlapy,“ zvedne Fína sklenici a chce si připít.

Nasypu si sůl na ruku a zvedne se mi žaludek. Olíznout, vypít a vycucnout citrón.

„Fuj, už to fakt nechci,“ řeknu jí.

„Tak snad ještě nejsme tak starý, ne?“ ptá se mě, ale nečeká odpověď. „Potřebuju chlapa,“ řekne ještě.

„Já taky,“ uvědomím si, že už jsem pěkně nalitá.

„Lůco, pojedeš se mnou na seznamovací pobyt?“ zeptá se mě úplně vážně.

„Cože?“ nechápu, co to z ní vypadlo.

„No, taková seznamka, jen je to na prodlouženej víkend v horách na chatě,“ vysvětluje mi.

Místo toho, abych jí to hned zatrhla, že nepojedu na nějakej seznamovák na hory, tak se jí začnu vyptávat na podrobnosti. Najde mi odkaz na telefonu a podá mi ho. Krkonoše, jak originální, pomyslím si. Věková kategorie 25–40 let, od pátku do neděle. To bych si v práci zařídila, ale je to už za dva týdny. To Vildu mít nemám. Rychle ještě prolítnu fotky, jestli to není nějaký doupě pro feťáky.

„Dobrý, ne?“ Fína mi kouká přes rameno.

„Jo, vypadá to moc pěkně,“ uznávám. „Počkej, cože? Lyže? Já nelyžuju, neumím to,“ zastavím se u fotek, kde jsou vyfocení účastníci zájezdu na sjezdovce.

„No, tak nemusíš, tam píšou, že program není povinný, tak si místo toho dáš třeba bombardíno a knedlík,“ dělá si ze mě srandu. „Pojedem tam?“

„Jo, tak mi to pošli,“ ve snaze ukončit téma chaty jí podám telefon a jdu na záchod a objednat si nějaký nealko. Kouknu se na to ještě ráno s čistou hlavou.

Když stojím na baru, tak mi přijde zpráva od Fíny: Lůco, vezmi mi džus, prosím.

Odepíšu jí: Ne! Tequilu dostaneš.

Na to mi odpoví QR kódem, kde je částka pět tisíc šest set dvacet pět korun s poznámkou Seznamovák.