25. črc 2026

7) SEZNAMOVÁK PRO DOSPĚLÉ

HÁJENKA

Filip zaparkuje skútr pod přístřešek, který je hned za bránou.

„Hájenka je za těma smrčkama,“ řekne a ukáže mi prstem směr.

„Jdeš taky?“ zeptám se, abych věděla, jestli mám na něj počkat.

„Až za chvilku, ještě tady musím něco dodělat,“ řekne a odklopí sedadlo.

„Tak díky za bezpečný odvoz, Filipe,“ mávnu na něj rukou a jdu směrem ke smrčkům. Jsou to spíš pořádný smrky, žádní vánoční ubožáčci, co si můžete koupit před Vánoci za pěti kilo u Bauhausu. Ukázalo se, že ten Filipův kolega byla kolegyně, a než jsme odjeli, tak se na rozloučenou s Filipem políbili.

Když dojdu za smrčky, tak se mi naskytne pohled na osvětlenou sjezdovku, ale k lanovce je to od chaty ještě pořádný kus cesty. Roubenka se pyšní tmavými trámy, mezi kterými prosvítají bílé spáry. Má strmou střechu, aby se na ní nedržel sníh, a nejvyšším bodem je komín, ze kterého se kouří, a tak si představím, jak je v té hájence světnice, která voní po sušených bylinkách, které jsou zavěšené nad kachlovou pecí, a je tam milá stařenka, která mě pozve dál, protože vidí, jak jsem celá zmrzlá a mám úplně mokré nohavice, a tak mi uvaří čaj a nechá mě přespat na té peci.

Ale jak se blížím čím dál tím blíž, tak přes okno s modrým rámem vidím, jak je uvnitř živo a teplo. A tak vejdu do dveří, nad kterými visí ve dřevě vytesaný nápis HÁJENKA. Za dveřmi je něco jako chodba, která mi připomíná pavlač, takovou měla moje prababička. Na pavlači bylo jedno okno za druhým, která přinášela do místnosti spoustu světla, a nesla se tam vůně, která voněla trochu jako zatuchlý vlhký sklep a trochu jako suchá letní půda. Tady je to víc sklep než půda. Okna jsou tu tři a naproti oknům jsou věšáky, které jsou zavalené teplými bundami, a vedle nich je vejměnek, do kterého nahlédnu a zjistím, že slouží jako lyžárna. Sundám si bundu a pověsím ji k ostatním, jako bych přišla k prababi na návštěvu.

Otevřu dveře, které jsou naproti vchodovým dveřím, a ocitnu se ve velké místnosti plné žlutého teplého světla. Zeď má obehnanou malými dřevěnými okny a úplně v zadní části místnosti je dřevěný bar, za kterým ale není obsluha, a vedle baru po pravé straně je veliké okno. Předpokládám, že bylo vytvořené při rekonstrukci a že není původní. U okna je hluboký parapet, na kterém se dá sedět a koukat ven. Je tu spousta masivních stolů, židlí a taky volný prostor, kde se dá tancovat. V rohu místnosti je krb, ve kterém je zapálený oheň. Všichni sedí u stolků. Na jedné straně sedí ženy a na druhé sedí muži a tvoří dvojice. V zadní části se nachází i schodiště a před ním je vysoký barový stolek, u kterého stojí paní a na krku má klíčenku s jmenovkou, tak se vydám k ní.

„Dobrý den, vy budete asi Lucie,“ řekne unaveně. Má dlouhé hnědé vlasy asi tak po lopatky, jsou rozpuštěné a je poznat, že nejsou čerstvě umyté, ale pokud to tady má celé na povel, tak se není čemu divit, že si je nestihla umýt.

„Ano,“ odpovím a stoupnu si bokem, abych mohla pozorovat ostatní hosty u stolků. Muži teď ke mně sedí zády a všimnu si, že u posledního stolku sedí jeden muž sám. Má kšiltovku kšiltem dozadu, na židli sedí trochu bokem, má nohy široko od sebe a scrolluje na mobilu. Dojde mi, že jsem u něj měla asi sedět já.

„Občanský průkaz vás poprosím,“ řekne paní, která má na jmenovce jméno Karolína. „Museli jsme začít bez vás. Už proběhlo kolečko seznámení, kde se každý krátce představil, pak byla volná zábava a teď probíhají rychlá rande, ale zrovna jsme začali. Váš stolek je vzadu u okna,“ ukáže mi místo rukou a já jí předám občanku, ale nehnu se ani o kousek. Podívám se na svoje mokrý nohavice a uvědomím si, jak moc mě studí, a chtěla bych se jít převléknout. Karolína se na mě podívá pohledem, se kterým nechcete smlouvat, a řekne: „Klidně tam jděte, já to tady zatím vypíšu,“ a pobídne mě k něčemu, co ani náhodou nechci udělat, a mám chuť jí říct, že nikam nejdu a že chci jít do svého pokoje, kde se zamknu a vylezu až v neděli. Ale místo toho se otočím a jdu směrem k někomu, kdo si na hory vzal kšiltovku.

----------

Pokud jsi dočetla až sem, budu moc ráda za tvoji zpětnou vazbu. Můžeš mi dát ❤️, napsat komentář nebo si mě přidat do oblíbených.

Už zítra se můžeš těšit na rychlá rande, během kterých poznáme další postavy.

Těšíš se?

Děkuji, že jsi tu se mnou. ❤️