S partnerem jsme spolu přes dva roky....miminko jsme chtěli oba dva už od samého začátku jen jsme tomu dali čas aby jsme mohli předělat ložnici,obývak...no prostě udělat nutné rekonstrukce domku...začali jsme se snažit v listopadu 2017,ale jak to tak bývá touha po miminku mi vlezla do hlavy a pokaždé co nám to nevyšlo jsem to obrecela.Když mě v lednu 2018 objednali na extrakci šroubů z nohy snažení jsme přerušili.No a to byl ten moment kdy jsem nad tím přestala přemýšlet a na zlomku března/dubna jsem nečekaně otehotnela.Těhotenství jsem zjistila až po prodelane operaci u které proběhl rentgen,leky na bolest,narkoza,nejake "oblbovaky" před operací a léky na redeni krve takže mě čekalA genetika kde zjišťovaly možné poškození plodu leky a RTG,dle všeho bylo vše v pořádku nic vliv na vyvoj plodu nemělo.I odběr krve dopadl dobře.Miminko krásně rostlo,dostala jsem tehotenskou prukazku a s partnerem jsme se těšili na nasi fazolku az ji zase uvidime na UTZ.Čekal nás prvotrimestrialni screening,chvíle na kterou se nejvíce těšil přítel az konečně uvidi naše maličké.Den D!Nejdriv pan doktor zkontroloval rychle mimi a pak zavolal partnera do ordinace aby se také podíval,maličké se jen tak maličko protahovalo, vůbec se nechtělo ukázat a tak doktor poslal muže do čekárny,pak to začalo...Začal měřit a premerovat..poslouchat srdicko...pak zas měřil...a měřil...bylo to nekonečné...konečný verdikt byl že miminku mirne prosakuje brisko(doted nevime co to znamena) a vysoké sijove projasneni(NT),poté co to zadal do počítače s výsledky krve sdělil nám ze riziko DS-trisomie 21 nam vysla 1:7...nezmohla jsem se vůbec na nic jen se mi po tvářích kutalely slzy jako hrachy...čekala nás znovu genetika kde odebrali partnerovi krev a mě čekal odběr choriovych klku...druhy den po odberech v 7:36 mi zvonil telefon...,,Je mi to moc lito,ale DS je bohuzel na 100%"...jako by mi někdo chytil srdce zmáčkl a nepustil...hrozna bolest a pláč...milovali jsme naše malicke od okamziku kdy mi dr dal fotku gestacniho vacku a ted?museli jsme se rozhodnout co dal....ale kvuli riziku potratu do 6teho mesice nebo úmrtí miminka po porodu jsme se rozhodli pro ukončení těhotenství.Ještě dva týdny jsem nosila naše maličké pod srdcem než bylo "po všem"...kazdy den tam byl pritel semnou...kazdy den, cely den ,vsech 5dni..tabletky na vyvolani porodu nezabiraly a ve chvili kdy jsem prosila doktory se slzami v ocich at uz neco udelaji ze uz nemuzu ze po vecerech brecim do polstare aby me nikdo neslysel se konecne zacly veci hybat.V patek 29.6. Mi odtekla plodova voda,ale stale se nic nedělo a tak jsemV 8:30 sla na sal a pak uz si jen pamatuji probuzeni z narkozy a zase pláč...bylo pryc...navzdy...do dnes to nechapu,proc my...pry jen blba nahoda v okamziku spojeni vajicka a spermie pry ta operace nemela vliv,pry kdyby ano zkonci to SP...pry...pry...treba kdybych si zazadala o krevni testy pred operaci kdyz tehu test byl negativni...na to uz mi nikdo neodpovi...
Ted uz se druhy mesic snažíme znovu o miminko...naše cesta za štěstím stále pokračuje...Děkuji memu partnerovi ze mi byl oporou a vsechno to semnou vydrzel.snad si k nam brzy najde cestu nova dusicka a ten andilek nahore nam na ni da pozor moc moc prosim...🙏🍀
omlouvam se za chyby psala jsem to na tabletu...
Moc mě to mrzí... Držte se...
Chtěla bych se zeptat- bylo vám doporučeno se snažením nějakou dobu počkat..?