Konec a začátek

... Nejsem jediná a ani první ani poslední, které se to stalo. Nejsem ani jediná, první ani poslední, která to nečekala. Nejsem jediná, první ani poslední, kterou víc bolí zklamání než rány samotné... 

Bohužel... 

Ano. Teď už bývalý přitel, biologický otec mého syna mě zbil. Zbil tak, že se mi okamžitě znechutil. Ale...

Chtěla bych říct, jak je přece samozřejmé, že jsem to okamžitě ukončila. Todle se přece nedělá. Todle se přece dělat nesmí. Byli u nás policajti, byla jsem u lékaře a rozhodně to neni uzavřená záležitost. O tom mluvit nechci. Rozhodně si tu nebudu stěžovat a vylévat srdíčko...

Chci mluvit o tom, že jak jednomu něco přijde samozřejmé, dokud se nedostane do dané situace, nikdy nepochopí. 

Zároveň chci říct, jak jsem ráda, že mam za sebou milující rodinu a tak moc dobré přátele. Nebýt jich, asi bych tak silná nebyla. Koneckonců, nejsem ani teď. 

Mamka po tom všem spala pár dní u mě. ještě ten večer přijela. A bylo to dobře. V noci bývalý přišel zpět domu. Takovou pokoru jsem nezažila. Tolik omluv jsem ještě neslyšela. Prý jestli může tady přespat. Řikám že tu mam mamku a i kdybych neměla, tak nemůže. Blbost. být tam sama, tak mu do té náruče sama ještě škočim. Do těch ruk, které mi tolik ublížily.

Asi ho to opravdu v tu chvíli mrzelo. 

Odešel. 

Druhý den ráno píše, že přijde za hodinu. OK. 

Přišel, balí si. Nechci ho u sebe. Opět ohromná pokora a omluvy. Zase chci tak hrozně moc jeho obejmutí, jeho dotek, polibek. Pořád se omlouvá. Mamka je v kuchyni. Dostanu od něj poslední obejmutí, poslední pusu. Ještě teď, po skoro pěti týdnech cítim, jak to bylo příjemné a ja mu věřim, že ho to opravdu mrzí. Je mi špatně od žaludku. Bylo to hrozně moc pocitů, myšlenek, emocí... 

Odchází s tim, že zitra si přijede pro zbytek věcí. 

Chci to vrátit, chci aby se nic nestalo a mi byli spokojení, šťastní. Rodina. Svym způsobem mu to odpouštím a někde vzadu je myšlenka, že třeba časem... ...budeme spolu ta rodina. 

Další den přichází. 

Přišel sebejistý, povýšený člověk, který se tváří, že je přece naprsotá samozřejmost že mě zbil. Že si udělal doma pořádek. Jak jsem si den předtim naivně myslela že by něco třeba... Vše odešlo. Hnus. Jak se může takhle tvářit. Přiznal to před kamarádama? Řekl co mi provedl? Ptám se před jeho kamarádem zda mu to řekl. Prý ano. Ještě na něj prohodí, žejo, že jsem ti to řekl, že jsem jí dal dvě facky a páskem. Prosim? jak může todle vypustit z pusy? Jak může něco tak hrozně nesaořejmého říct s takovou lehkostí?! Znovu cítim ten hrozný vztek a odpor. 

Odchází. 

Konec. 

Navždy. 

... Kéžby navždy. Máme spolu dítě. Úžasného chlapečka. Bohužel. Za syna jsem šťatná, jsem špatná z toho kolem. 

Naprosto jsem pochopila ženy, které jsou týrané, které se nechávají opakovaně bít, ponižovat.

Tolik ponížená jsem nikdy nebyla. Tak moc dole a tak moc slabá jsem se nikdy necítila. Ale i přesto, bych během pár hodin byla schopná odpuštění. 

Jsem štastná, že mam za sebou takovou oporu. Udělal to jednou. Poprvé? a naposledy? nikdy nevim a nechci to pokoušet. 

Nemít doma tu oporu, kdyby nebyla u mě mamka... Nevim. Nevim co by bylo. 

Paradox? I teď, kdy to mam jasně srovnané si pořád řikám, jak bych chtěla jeho obejmutí. 

Vždy jsem si myslela, jak jsem silná. Najednou jsem úplně slabá. Připadám si bezcená. 

Chápu všechny holky, ženy, matky, které si tímto prochází. Ale je potřeba si to nenechat líbit. Nejde si říct, jako jsem is sama řekla, že měl prostě temno. Nejde to nikomu omluvit. Nejde prominout. Musí se to hned řešit a ne se nechat bít. Nejde to nikomu neříct. Každá by měla být natolik silná, aby odešla. 

Žádná není slabá. Každá má hodně síly. Je jen potřeba v ní věřit. Věřit, že bude lépe. 

Je to pět neděl, stálé vidim vše dost černě, ale jedno vim jistě. Takhle samotné s malym mi bude mnohem lépe a můžu si naplno užít vše co nás se synem čeká.

Bohužel musím umožnit mu kontakt se synem. Stále mi je nepříjemné se s ním vídat, bavit se. Vadí mi, když se me chce dotknout.

Syna miluju, nebudu nikdy házet špínu na jeho otce. Ten si musí sám ujasnit co bylo a co se stalo. Co provedl.