Používáme cookies. Více informací zde. OK
veruska007
23. zář 2012
0 

Vzpomínka Na Kryštůfka

Milovaný Kryštůfku.

Včera jsi se narodil. Jen po třech měsících v bříšku jsi z něj vyklouznul. A já pláču a pláču a volám Tě zpět.

Vlastně jsem ještě ani nechtěla být těhotná, ale najednou mi začalo být divně a na těhotenském testu jsem našla dvě čárky. Byla jsem z toho hodně překvapená. Netušila jsem, jak se to mohlo stát. Dva týdny jsem to tajila tatínkovi, ale potom jsem mu to řekla. Měl obrovskou radost. Koupila jsem Ti první hrkotku, aby sis měl s čím hrát až přijdeš na svět.

Byla jsem sice trochu v obavách, protože Vojtíšek bude ještě maličký, až se narodíš a budeme potřebovat větší auto, ale i tak jsem se na Tebe těšila. Hladila jsem to neviditelně vypouklé bříško a představovala si, jak se narodíš. Jak Tě budu kojit a Vojtíšek si bude hrát u mých nohou jako dříve Honzík, když jsem kojila Vojtíška. Snila jsem o tom, jak Tě budu v babyvaku nosit do školky. Jak Ti budu dávat první mrkvičku. Jak uděláš své první kroky. Jak se poprvé projedeš na kole zděděném po brášcích.

Ale teď už vím, že se nic z toho nesplní. Včera jsi se stal naším andílkem. Narodil ses 21. září 2012, v 17 hodin (11. – 12.tt). Ale v tu chvíli jsi už měl svou dušičku v nebi.

Celé těhotenství probíhalo bez problémů, dokonce se mi vyhnuly i těhotenské neduhy, nezvracela jsem, nebylo mi skoro vůbec špatně, unavená jsem byla jen malinko. Užívala jsem si to. S nadšením jsem sledovala, jak se mi v posledních dnech začalo rýsovat bříško. Na příští týden jsem měla v plánu vytáhnout tašku s těhotenským oblečením. Honzík i Vojtíšek už o Tobě věděli a moc se na Tebe těšili, až se narodíš.

Ale osud tomu chtěl jinak. V neděli jsem slabounce krvácela a v pondělí také. Říkala jsem si, že to nic není, ale pro jistotu jsem jela do nemocnice. Paní doktorka mi udělala ultrazvuk a ukazovala mi, jak krásně si lebedíš v bříšku. Jak mrskáš ručkama a nožkami a srdíčko Ti bije jako hrom. Měla jsem obrovskou radost. Pro jistotu jsem se raději trochu víc šetřila, polehávala, aby Ti v bříšku nic nechybělo.

V úterý a ve středu bylo všechno v nejlepším pořádku. Ve čtvrtek jsem jela na hematologii. Přes půl dne jsem čekala v čekárně, chodila s Vojtíškem po okolí, koupila jsem si olejíček na břicho, aby mi nepopraskalo, až víc vyrosteš. Ještě ve dvě hodiny mě doktorka ubezpečovala, že jsi v naprostém pořádku. Vstala jsem ze židle… a ucítila vlhko. Pospíchala jsem na záchod a měla dlaň plnou krve. To nic není, to nic neznamená. Ještě v pondělí bylo všechno v pořádku. Krvácím z malého vřídku. Nic to není… pro jistotu jsem volala manželovi. Rozhodli jsme se, že raději zajdu na gynekologii. Neuvěřitelně dlouho jsem tam čekala. Do půl páté. Už jsem nekrvácela a pomalu jsem se uklidňovala. Je to jako v pondělí. Jen trocha krve. Za půl roku se narodíš. Vzpomínala jsem na ultrazvuk, jak jsi tam vesele pohyboval ručkama a nožkama.

Když jsem přišla na řadu, i lékař mi naznačil, že zbytečně plaším. Nic to nebude. Při vyšetření bylo také všechno v pořádku. Tak ještě ultrazvuk. Říkala jsem si, že to mám jako odměnu za ty nervy. Že teď tě uvidím. Doktor naklonil obrazovku, abych Tě mohla lépe vidět. Tvou hlavičku, zádečka opřená o placentu, o mně. Nahříváš si zádíčka, říkala jsem si. Ale ručičky se nemrskaly. Nožičky tiše ležely. Srdíčko nebilo.

Zhroutil se mi svět. Plakala jsem a plakala. Neměla jsem s sebou ani kapesník, všechno zůstalo v tašce na kočárek. Vzala jsem si aspoň papír na utření, který se dává po ultrazvuku. Vyšla jsem ven s žádankou na úterní revizi. Manžel nikde. Volala jsem mu. Byl doma s dětmi. Za chvíli pro mě vyjedou. Padla jsem na lavičku a plakala a plakala. Řasenka se dávno odplavila, ruce jsem měla ledové. V srdci prázdno a v bříšku stále tebe. Nehybného.

Dalšího dne mě pobolívalo břicho. Jsou to kontrakce? Ptala jsem se sama sebe. Ale bylo to mnohem slabší než u Jakoubka, tak jsem tomu nevěnovala pozornost. Ležela jsem a plakala… Když šel odpoledne manžel ven s dětmi, vstala jsem a šla na chvíli na počítač, napsat kamarádkám, co se stalo.

V pět hodin jsem počítač vypnula. Byla jsem unavená, chtěla jsem si na chvíli lehnout. Noc před tím jsem plakala, nespala, doufala jsem, že teď usnu. Když v tom jsem ucítila v břiše drobné lupnutí. Praskla mi plodová voda? Něco vyklouzlo. Utíkala jsem na záchod. Vložka byla plná krve a krevní sraženiny, o které jsem si myslela, že je to placenta. Trošku jsem ji odsunula… a pod ním jsi byl Ty. Moje maličké miminko. Nikdy na Tebe nezapomenu. Vždycky Tě uvidím takto. Utrhla se Ti při porodu hlavička, ale i tak jsi byl nádherný. Heboučký. Ale tolik studený. Na hlavičce jsi měl krvavý flíček, kdo ví, zda to nebylo nějaké krvácení, které Tě zabilo. Koukalo na mě obrovské modré očičko. Tak veliké. Tak nádherné. Tak krásně modré. Jako by ses na mě naposled podíval. Jak zoufale pláču na záchodě.

Tělíčko jsi měl nádherné. Veliké. Mnohem větší než doktor tvrdil. Ten Ti naměřil podle ultrazvuku jen 2 cm, ale nebyla to pravda. Vzala jsem centimetr a změřila Tě. Hlavičku jsi měl velkou 1,5 cm, tělíčko 2,5 cm a k tomu nožičky a ručičky, možná malinko přes centimetr dlouhé. Měl jsi tak krásnou barvu, skoro jsem měla pocit, že voníš jako novorozené miminko. Sladce, sladkou plodovou vodou. Tak sladce jsi odpočíval mezi vší tou krví na vložce. Jako bys mi ležel v dlani. Jako bys mohl ještě na chvíli žit. Ležel jsi na levém boku. Ručičky volně pokrčené před sebou, nožičky volně pod sebou… jako všechna ta miminka, jejichž obrázky se dají snadno najít na internetu. Měl jsi krásné malinké prstíčky, hlavně na rukou byly dobře vidět. Maličké snad jen milimetr… a přesto tak dokonalé. Ještě jsi měl k bříšku připojenou pupeční šňůru. Takový malinký, jen milimetr tenký provázek. Můj malinký Palečku. Můj milovaný Kryštůfku. Mé milované miminko.

Nevěděla jsem v panice, co dělat. Zabalila jsem Tě i s vložkou do celofánu, dala do sáčku a položila na balkón. Doufala jsem, že Tě snad budeme moct později pohřbít. Pořád jsem chodila po pokoji, trhala si vlasy a plakala. Zavolala jsem své kamarádce a trochu se uklidnila. Zavolala jsem manželovi. Položil mi telefon a volal záchranku. Pořád jsem velmi krvácela. Krev se ze mne valila proudem. Myslela jsem, že to bude dobrý, že ta sražená krev je placentou a už to brzy ustane. Ale neustávalo. Točila se mi hlava. Začala jsem si balit tašku do nemocnice. V rychlosti, v panice. Manžel čekal dole na sanitku, děti plakaly a nechápaly, co se děje. Chtěla jsem manželovi tiše říct o miminku, ale záchranáři to slyšeli a miminko mi vzali. Pronásleduje mě představa, jak Tě v nemocnici hodili do koše. Jak Tě spálí s odpadem ve spalovně. To krásné, dokonalé tělíčko. To krásné očičko, které už nevidí.

Kde je Tvá dušička? Necítím ji kolem sebe tak, jako jsem si v blízkosti držela Jakoubka. Nechci, abys mě viděl, jak pláču. Chci, abys uletěl do nebíčka. Ke svému bratříčku, Jakoubkovi. Už má dva roky, víš. Ale tam v nebi není jako malé roztomilé batolátko. Je tam jako dospělý člověk. Nemá křídla, i když je anděl. Jistě Tě tam na začátku cesty čeká. Bude Ti tam mnohem líp. Jsem o dva roky starší, už to zvládnu. Prosím, andílku můj milovaný, leť tam, kde Ti bude dobře a nekoukej na mě, jak tady zoufale pláču. Pozdravuj svého bratříčka, mého milovaného Jakoubka. Bude Ti tam v nebíčku průvodcem a postará se o Tebe než i já se jednou dostanu k vám. Nemůžu se dočkat, až vás oba uvidím. I když už mi nebudete patřit. Už nebudete mí tak jako jste byli, když jste byli v bříšku. Prosím, leť… a pošlete mi brzy další miminko. Poslední, miminko, se kterým prožiju naposled nádherných devět měsíců a pak se pohodově narodí a které neumře dříve nežli já. Prosím, jedno poslední miminko. Brzy. Manžel i bratříčci si přejí, abychom měli miminko co nejdřív. Já nevím. Třeba mě to potěší. Třeba se nebudu zoufale bát každého dne. Třeba začne brzy kopat a já budu šťastná a opět se začnu těšit ze života.

A jak to bylo se mnou? Sanitka mě odvezla do Bohunic. Strašně jsem krvácela. Během pěti minut jsem měla vložku i kalhoty promočené, krev mi tekla po nohách, táhla se za mnou krvavá louže. Doktorka si jako já myslela, že ty tmavé kusy jsou placenta… ale byla to jen sražené krev. Doktorka se snažila ji vybrat, zaživa… strašně to bolelo, ale stejně to nepomohlo. Ruce jsem měla rozpíchané od infusí. Dostala jsem injekci na posílení kontrakcí a poslali mě na pokoj. Snad ani nebude revize, snad už krvácení přestane.

Jenže doktorka se mýlila. Krvácela jsem stále víc. Byla mi zima, točila se mi hlava, ruce jsem měla ledové, přidala se horečka… pak se teprve odplavil kousek placenty. Byla ošklivá, neměla barvu, na kterou  jsem zvyklá… možná proto, že v ní nebyla krev? Nevím. Byla šedivá, tuhá, chladná… nesla jsem ji sestře. Okamžitě volala doktorku. Položili mě na postel, že jedeme na sál. Chtěla jsem se oholit. Ale rychle, naléhala sestřička. Ještě mi ovázala mokré nohy. Svlékla košili a jeli jsme. Byla jsem klidná. Věděla jsem, že už nejsi v bříšku. Že tě nepotrhají žádné lékařské nástroje. Aspoň to mi dávalo útěchu.

A pak jsem se probudila. Nespala jsem celou další noc. Nemohla jsem ani plakat. Ležela jsem a koukala po pokoji, jak dvě paní spí. Četla jsem si časopisy, chtěla domů. Chtěla jsem Ti napsat a naposled se tak s Tebou rozloučit.

Celou noc jsem ještě krvácela, ale už méně, bez krevních sraženin. Ráno jsem se osprchovala a pustili mě domů. Přišla jsem zpět. Pokaždé, když jdu na záchod, tak Tě vidím, jak ležíš ve vložce na podlaze. Sny o tom, jak mě budeš kopat a jak si budeš hrát se svými brášky, jsou pryč. Jsem hrozně ráda, že jsem si udělala podle babské rady test se sodou, ale on prý má 98 % spolehlivost i podle lékařských experimentů. Šumělo to, bude to chlapeček… nevěřícně jsem na to koukala. Ale já stejně měla pocit, že jsi kluk. Pořád jsem to nechápala, protože jsem si myslela, že po dvou klucích budeme mít holčičku. Tak mi ji, prosím, brzy pošli. Přimluv se, ať mám bezproblémové těhotenství, bezproblémový porod… a ať už žádné z mých dětí neumře dříve, než já.

Sbohem, milovaný Kryštůfku. Sbohem, leť tam, kde Ti bude krásně. Leť a nekoukej sem dolů na zem, kde pláču a pláču a kde bych se Ti už vůbec nelíbila. Leť a vyřiď mé pozdravy svému bratříčku, Jakoubkovi. Snad i jemu tam teď bude líp, že mu tam budeš dělat společnost. Nikdy na vás nezapomenu, miláčkové moji. Moji krásní andílci.

Sbohem. Navždy Tě budu milovat.

Tvoje maminka

    honě sil.. brečím u toho a přeju hodně sil

    23. zář 2012

    život je nespravedlivý! přeju hodně sil, štěstí a zdraví, ať je vše v nejlepším pořádku aby se dotřetice vše povedlo! brečím tu, ale vám musí být hrozně! posílám to nejpevnější objetí!

    23. zář 2012

    Mám podobnou zkušenost. Tento příběh mi hodně pomohl, děkuji za něj. Určitě to chtělo hodně sil a odvahy k napsání! Děkuji

    23. zář 2012

    taky mě mrzí, že Vás to potkalo už podruhé... ještěže máte doma Vaše dva miláčky... ale je jasné, že to stejně bolí ☹ přeji hodně sil!!!

    23. zář 2012

    :( hodně sil...

    23. zář 2012

    ☹ proč se takové věci dějou...hodně sil a držíme pěstičky...

    23. zář 2012

    tak tohle je jeden z nejsilnějších příběhů, co jsem tu četla...bohužel...takovýhle věci by se vůbec neměly stávat....☹ moc mě to mrzí a posílám spoustu sil....

    23. zář 2012

    ☹ Krystufku a Jakoubku, davejte na maminku tam nahore pozor ☹((

    23. zář 2012

    Tak tady jsou všechny slova zbytečná ☹ Moc a moc sil vám přeju ☹

    23. zář 2012

    Veru, je to hrozně moc smutný, ani nemám sílu dočíst to do konce:(( Drž se, moc na tebe myslím!!!

    23. zář 2012

    četla jsem a zhruba v polovině jsem chtěla přestat,jelikož je to strašný,ale bohužel napsaný životem příběh ☹.Je mi moc smutno,brečím a zároveň jsem šťastná,že miminko,které čekám je v pořádku.Mám sama stejnou zkušenost 2x,loni 8.10. jsem potratila v 10.tt a 1.1.2012 podruhé v 8.tt.Vím jak se cítíte a držím Vám pěsti,aby jste všechno zvládla ☹

    23. zář 2012

    Líbám do nebe tvoje i moje andílky...
    Verunko, přeji hodně sil, stále máme pro co žít - pro naše děti tady dole, i když je nemožné to pochopit...smysl mi uniká, ale jednou, až přijde čas, se všechno dozvíme...Na dálku tě objímám a pláču s tebou...pro naše děti v nebi...

    23. zář 2012

    tohle jsem neměla číct,ale nedalo mě to☹ bolí mě u srdce,pláču......je mi líto,co jste si musela všechno prožít.posílám objetí,přeji hodně sil a to krásné zdravé miminko brzy do vašeho bříška.

    24. zář 2012

    Holky, dekuji za povzbuzeni vsem. Hrozne mi to pomaha cist, ze se mnou soucitite.

    24. zář 2012

    Veru, když to tu čtu, tak jsem ráda, že máme Adámka. Drž se jemu už je v nebi krásně.

    24. zář 2012

    život je taková KURVA MIZERNÁ, myslela jsem že už máš smůlu vybranou.... Drž se ....

    24. zář 2012

    držte se... hodně sil... a věřím, že bráškové brzo pošlou mamince na zem vysněnou holčičku..

    24. zář 2012

    je mi to moc líto :(( hodně síly a přeji brzy krásnou zdravou holčičku

    25. zář 2012

    napsáno z čisté lásky, možná jsem nic krásnějšího i když zároven horšího nečetla,je v tom tolik lásky a síly...bulím tady jako želva a posílám k Vám přání,at jst štastná,at s dalším chlapečkem,nebo s holčičkou,podle toho ,která dušička si Vás za maminku vybere.....určitě by takovou maminku chtělo strašně dětí a budou na Vás stát zástupy andělských dušiček a která ten "soubj" vyhraje,ta zvítězí úžasnou maminku...já nevím,co víc říct,jen jsem tiše s Vámi

    28. zář 2012

    Díky. Veškerá ta podpora tady na Koníku mi hrozně pomáhá. Okolí se spíš tváří, že se nic nestalo ☹

    29. zář 2012

    Panebože... to, že někdo potratí miminko, nebo plůdek, který nemá srdíčko, je hrozné... ale čím sis prošla ty... nemám slov, pláču tady jen při té představě, a přeji ti neskutečně hodně síly! ráda bych tě objala, nějak pomohla, ale není jak ☹ je mi to neskutečně líto.. ale časem se ráno trošku zahojí.. musí..

    29. zář 2012

    @veruska007 preju hodne sil, ja potratila dvakrat v počátku, ale zdaleka jsem nezažila tohle, co popisujete .. jsem cela mokra od slz a doufam, ze vam brzy poslou miminko do briska .. drzte se

    29. zář 2012

    Tak na mne vsechny na Vanoce moc myslete... jestli uz mam v brisku male miminko a aby umrelo, az bude stareckem nebo starenkou... Moc doufam, ze se dockam, kdyz na mne vsechny tolik myslite.

    29. zář 2012

    @veruska007 ve 12tt nelze zdaleka zjistit pohlaví dítěte - v tuto dobu se jim pohlaví utváří...

    3. říj 2012

    @mixxinka Ale jde 😉. V ostatnich tehotenstvich mi pohlavi kolem toho 12.tt rekli podle utz a trefili se vzdycky

    3. říj 2012

    By mě taky zajímalo co je na tomhle pravdy,pač se mi to jako fakt nezdá :(

    3. říj 2012

    a někdo tu maže příspěvky ☹

    3. říj 2012

    @patri22 a mě je to vlastně jedno, jak to bylo, nebo nebylo, ale tato forma psaní je .... nevhodná ☹

    3. říj 2012

    ano, forma je naprosto nepochopitelná a pomoc paní potřebuje. MAminky co tu komentujete nad námi, vy jste se nad tím nepozastavily?

    3. říj 2012

    No, jsem si jistá, že sem toto téma patří. Přeci MK je fórum pro těhotné a pro maminky... a ne všechna těhotenství mají šťastný konec. Kdo chce žít ve světě plném iluzí a vidět pouze šťastné konce, měl by raději sáhnout po pohádkové knížce.

    Moje rozloučení s Jakoubkem bylo určeno hlavně maminkám andílů, se kterými sdílíme podobné osudy. Ale po pár pozitivních ohlasech jsem ráda, že moje rozloučení pomohlo maminkám, které si prošly podobnou zkušeností, popsat a pochopit svoje pocity a lépe se s tím vyrovnat. Že pomohlo blízkým těchto maminek pochopit, co taková žena cítí. Že mohou varovat maminky, co se může v těhotenství stát a kdyby se to nedej bože stalo i jim, jak se zachovat. Třeba to změření miminka je dost důležité, protože napomůže lékařům odhadnout příčinu potratu a učinit opatření, aby se taková věc v příštím těhotenství neopakovala.

    Je velmi snadné odkázat bližního, který prožívá těžké chvíle, k psychologovi a chtít po něm, aby se tvářil, že se nic nestalo. Ale to je špatně a nepomůže to trpícímu ani okolí. V mnoha vyspělých zemích se i takto brzy narozené (či potracené, jak to kdo cítí) miminka pohřbívají, umožňuje se rodičům s miminkem se rozloučit, truchlit a skutečně prožitým utrpením vyrůst. Doprovázet truchlícího člověka může být i obohacením sebe sama... pokud člověk chce. Bohužel jsou mnozí dosud poznamenaní minulým režimem, nemocné, postižené, trpící by nejraději někam zavřeli, aby nemuseli tváří v tvář čelit odvrácené stránce lidského života. Ale ke skutečnému životu patří i smrt. A pozůstalí, kteří milovali, loučí se a truchlí... a okolí pochopí, podpoří... nebo zavře oči, tváří se, že nic takového neexistuje a bědě tomu, kdo prolomí tabu a o něčem takovém hovoří nebo píše...

    4. říj 2012

    však můžete psát, ale trochu jinak 🙂 Opravdu o utržené hlavě plodu se ani na fóru o miminkách snad psát nemusí !!!!!

    9. říj 2012

    @gilotek Souhlasím a jen mě to o to víc utvrdilo v názoru na MK nelézt ... Raději zajdu do Librexu a koupím nějakou knihu. Protože tohle už je opravdu příliš ...

    15. říj 2012

    nechapu,jak muze nekomu vadit to,ze jsi napsala to co citis.. Kde jinde by jsi to mela psat nez na foru o miminkach??? Naprosto souhlasim s tvym nazorem, ze ne vsechna tehotenstvi maji stastny konec a pro pohadky, je potreba zajit ho knihkupectvi.. Ja cetla oba pribehy a muzu rict,ze snad nic me tak nedojalo a zaroven rozesmutnilo jako zrovna toto. Zivot je opravdu nespravedlivy a doufam,ze oba andilci se brzy domluvi na sestricce a poslou ti ji🙂 preji hodne sil pro prekonani tak tezkeho obdobi a preji jen to dobre!!

    13. lis 2012

    @berinka1 Díky moc.

    14. lis 2012

    Nádherně (i když hodně smutně) napsané!!! Je z toho cítit ta mateřská láska a to jak ses na miminko těšila. Mám z toho husí kůži, protože je to teprv pár dní, co jsem po revizi ve 14tt ☹ tak si představuji to malé tělíčko, jak tu popisuješ! Hodně sil a neboj, oni nám zhora to voňavé miminko pošlou! Věřím tomu! A moc! Miminko tam jiné sice nemám, ale mám tam moji milovanou maminku a ta se o to postará!!!

    20. pro 2012

    @jmol Neboj, určitě ho tam na té cestě čekala, aby nemusel kráčet sám. Postará se o něj a budou Ti shora držet palce 🙂. Ve 14.tt je to blbý, to sis zrovna oddychla, že máš to nejhorší za sebou, viď? No, já mám pocit, že v těhotenství nevíš dne ani hodiny ☹. Snad se vám brzy zadaří a povede se Ti i přes to všechno aspoň malinko se radovat z nadcházejících svátků. Budu na Tebe moc myslet.

    21. pro 2012

    @veruska007 Děkuju, jsi hodná. 🙂. No...já měla od začátku divné tuchy ☹ a ono se to stalo. Prostě to tak mělo být a mamka se o něj postará! Mamka je stále i s moji dcerkou, ta si s ní pořád povídá a hlídají se navzájem. Je to zvláštní pocit, ale je to tak...!!! Ano, v těhotenství čl. nikdy neví...je to časovaná bomba! Já se jen těšila, že si to užiju do konce (velký břicho, funění) a hl. spont. porod zdravého dítka! Ale nevzdáme to a maminka mi konečně pošle to pravé miminko a Tobě ho kluci taky pošlou! Drž se a ať už je jen a jen dobře 🙂

    21. pro 2012

    @veruska007 mám z asebou 3x spont.pott na zač.7tt.,ale to s těmi tvými dvěma hodně silnýi a smutnýi příběhy nedá vůbec srovnat....opatrujte se a věřím,že vám brzy bude ze shora seslána zdravá holčička....

    21. pro 2012

    @jmol Tak to je fajn, že je babička stále s vámi! No, já u Kryštůfka taky tušila, že to nedopadne... tak nějak od začátku... moc držím palce, abyste se mohli brzo snažit a další těhotenství vám přineslo naději a pokoj. U nás to strašně pomohlo. Jen starší chlapeček to pořád těžce nese. Tak doufám, že se dočkáme vysněné třetí holčičky a zase nám to všem hrozně pomůže. Uvidíš, určitě se brzo dočkáš. Třeba na jaře 😉.

    23. pro 2012

    @petulaho Díky moc. Do Nového roku přeji krásně prožité těhotenství i Tobě!

    23. pro 2012

    @veruska007 děkuji moc

    23. pro 2012

    @veruska007 Jojo, to chápu. Já sice břicho "neměla žádné" (asi o proti tobě)...a dnes je to 14 dní a malá je pořád (od mého příjezdu z nem.) "divná, jiná"... nehne se ode mě ani na krok, v noci se hystericky budí, pořád se ptá proč bráška musel odejít....a dnes to na mě tedy tak padlo, pže to mělo být překvapení pro rodinu a ono prd ☹! Ty mi dáváš strašnou víru v dobrý konec, obdivuju tě! A třeba se za chvíli budeme radovat společně 😉 a je jedno kdo to bude...hl. zdravé a donošené miminko 🙂! A příští Vánoce už je budeme mít krásně pod stromečkem 🙂. Tak se držte a prožite to co možná nejlíp 🙂

    23. pro 2012

    @jmol No, u nás se stal zázrak, tak snad to všechno dopadne dobře. Asi před dvěma měsíci jsme s manželem seděli večer v pokoji a najednou koukáme ven - padala hvězda, ale nádherná, veliká, já si v první chvíli myslela, že to padá letadlo... no, a ten večer se nám povedlo miminko. Měla bych dnes začínat 9.tt, je mi teda hodně špatně a děti ani okolí nic neví, ale to víš, je mi aspoň psychicky o moc líp. Dva týdny, to máš ještě hodně čerstvé. Mrzí mě, že máš takové bolavé Vánoce. Nedivím se, že to malá špatně nese, naše děti také na změny vždycky reagují atypickým chováním - třeba teď jsou neskuteční tuleni, pořád chtějí nosit, chovat, hladit, pusinkovat... ale děti takové věci zase přijímají mnohem, mnohem líp. Berou to jako fakt. Spíš jsou rozhozené z našeho smutku. Tak držím palce, ať máte aspoň trošičku kouzelné Vánoce i u vás. Mně hrozně pomáhaly vůně po ztrátě Kryštůfka. Pořád jsem měla někde zapálenou svíčku. A chodila jsem do solné jeskyně, hrozně jsem si tam vyčistila hlavu. Držím palce, ať je co nejlíp!

    24. pro 2012

    @veruska007 :-* Děkuju 🙂! A Tobě přeju moc moc moc zdravíčka a ať jste oba zdraví (to špatně nevadí 😉 ) Gratulovat nebudu, to se nedělá a jen si to tajemství tutlej co nejdýl to půjde a chraň si ho!!!! Já věřím, že se na nás usměje štěstí na jaře 🙂 a krásně to stihneme do konce moji MD! TO by byl nejlepší dárek pro mě...a stačil by klidně až příští štědrý den! Manžel byl dnes s malou odpo venku (já byla za mamkou na hřbitově) a malá mu povídá :" Taťko, koukej, támhle na hoře je babička Blanička. Víš taťko, v nebíčku. Neboj, má tam brášku, hlídá ho 🙂. Manžel z toho přišel úplně hotovej. Nikdo jí to neříká, malá babi neznala...a prostě ji zná. Mluví s ní, prosila ji o brášku a za pár dní se zadařilo...a teď začala prosit o sestřičku. Víš...až ti naroste bříško, tak pak sestřička vyleze a já ji budu moc mazlit a mamince pomáhat! Ona je prostě úžasná. Strašně pomáhá a vše se otočilo. Z toho uplakaného, bolavého miminka je úžasný usměvavý človíček. Taky Ti přeju takovou princeznu a bude! Věřím tomu a snad Tě budeme brzy následovat 🙂.

    24. pro 2012

    Díky moc. No, mně by to právě teď akorát vyšlo. Mám dvouletý rodičák, který mi končí akorát v srpnu. Takže by mi to vyšlo nádherně. Ale uvidím. Mám strach se radovat. To je fajn, že má Tvá dcerka takový vztah k věcem mezi nebem a zemí. Určitě jí to v životě moc pomůže. Moc na vás všechny myslím!

    24. pro 2012

    @veruska007 Děkuju 🙂! I já na Tebe stále myslím. A naprosto chápu, že se ti nechce radovat...ten strach (kdo to nezažil) asi opravdu nepochopí! To by bylo fajn, když ti to to vyjde i s MD! Jak říkám, ještě, že mám chlapa jakého mám! On mi říká, ať vůbec neřeším nástup do práce, že to nějak uděláme a kdyžtak zůstanu do konce roku doma a pak se uvidí! Pevně věřím, že mi opět březen přinese štěstí (můj měsíc narození) a bude nám konečně hezky ve 4! Držím moc moc palečky a neboj, osud už tě nemůže pořád zkoušet!!!

    27. pro 2012

    Díky. Tak to máte super, že byste to finančně zvládli! Aspoň nebudeš ve stresu a můžete si krásně užít jarní snažení. A potom dáreček pod stromeček. Já vždycky chtěla mít vánoční miminko - říkala jsem si, že pak Ti to těšení bude připomínat každý advent a o Vánocích se budeš radovat z připomínky kouzelného narození. Tak Ti moc přeju, ať se Ti to vyplní. Teoreticky taky můžeš otěhotnět a jít na neschopenku, akorát je to dost domácí vězení. Ale já tak řešila 3 měsíce, co mi nevyšel rodičák mezi dětmi. Díky za povzbuzení!

    28. pro 2012

    @veruska007 No mě by ani PN nevadila...byla jsem s malou od 9tt (jsem zdravotní sestra)...ale bohužel už nemám pracovní smlouvu...takže by to řešil pracák ☹! Ale nebudu to řešit...člověk míní, život mění!! Nic se nedá naplánovat....tak jsem začala tím, že si pomalinku hledám práci 🙂 a vybírám letní dovolenou 🙂!

    3. led 2013

    Tak to je super, že koukáš dopředu. Mně hrozně pomáhala jakákoli aktivita, prací počínaje 😉. Uvidíš, to pak otěhotníš raz dva. Mco Ti držím palce!

    4. led 2013

    Velmi velmi smutné, ale hezky napsané ...takové věci by se nemely stávat a vůbec nechápu příspěvky ze to sem nepatří... Kam jinam nez na web kde se mají maminky podporovat????. Moc Vám držím pesticky at mate holčičku - ale i kdyby třetího chlapečka - hlavně zdravého a klidné těhotenství ... Já jdu dat pusu tem svým drobkum a poděkovat memu tatinkovi ze mi z nebe hlídá poklady v postylkach ....

    30. led 2013

    Díky... jsem vděčná za každou podporu.

    31. led 2013

    Tak smutný příspěvek .. a přitom tak plný mateřské lásky..už dlouho mě nic tak nedojalo ☹ Je mi moc líto Verusko, že jste maličkého nemohla pohřbít, tohle právo by mělo být. Protože děťátko je pro milující maminku děťátkem od samého počátku. Já to tak vždy brala. Věřím, že Váš Kryštůfek byl krásný a teď je krásným andílek. Hodně sil Verusko a moc Vám držím palce, aby jste se dočkala zdravého vytouženého miminka.

    15. únor 2013

    Díky... ty palečky budu potřebovat. Nijak jsme se nesnažili, domluvila jsem se, že se vrátím do práce... ale vypadá to, že miminko je na cestě. Jen moc doufám, abychom se ho v létě ve zdraví dočkali.

    15. únor 2013

    ted jsem si poplakala .. nedovedu si představit jaké to je ale jste strašně silná žena .. a já vám držím palečky 🙂)aby vaše další miminko bylo zdravé a silné 🙂

    22. bře 2013

    Já to tak ořvala...jsi tak statečná úžasná žena...moc na tebe myslím a přeji vše jen nejlepší...ať vás andílci opatrují.

    2. dub 2013

    Děkuju.

    2. dub 2013

    bože........přeji Vám zdravou, šťastnou holčičku a Vám přeji už jenom štěstí a radost z dětí!!

    11. dub 2013

    Necelý rok po smrti Kryštůfka jsme se dočkali nádherné, statečné holčičky Elišky. Celé těhotenství jsme o ni bojovali a je to hrozně šikovná holčička. Teď už má rok, je krásná a milá ... a dělá nám nesmírnou radost.

    25. zář 2014

    Je hrozné, když to někdo prožije, byť jen jednou a vy hned dvakrát! Ještěže už máte krásné zdravé dětičky!

    20. říj 2014

    @veruska007 tak teď zase já řvu nad tvými příběhy :/ také jsem dvakrát potratila neštěstí na 7 -8 týdnu bylo to hrozné :( ale 3 měsíce jdou dlouhá doba :/ moc mě to mrzí jsi moc silná maminka !!!!

    24. lis 2015

    @klarka25 Díky... no, už je to dávno. Ale i děti stále vzpomínají. Plánujeme jednou koupit vlastní hrob a na náhrobek dát i naše nenarozené chlapečky, abychom jim měli kde rozsvěcovat svíčky.

    24. lis 2015