DOKUD JSEM NEMĚLA DĚTI, neuměla jsem ocenit, že ...
... jsem na záchodě (obvykle) sama. Za ZAVŘENÝMI dveřmi 😨.
... kam co položím, tam to najdu.
... je ticho. (😢 Po tom se mi fakt stýská.)
... vidím film nerušeně od začátku do konce a není v něm dinosaurus ani bagr.
... nemám v bytě divné věci na divných místech (plyšová kráva na záchodě. Jasně, šla prostě čůrat.).
... můžu číst knížku.
... a když ji zrovna nečtu, nikdo mi z ní nevytahuje záložku.
... nemám počmáranou zeď.
... nemám počůranou zeď.
... nemám pozvracenou zeď.
... neříkám divné věty: "S holčičkou spát nemůžeš." "Nech si ty ponožky. Táta taky čůrá v ponožkách!"
... rozumím divným větám "My jsme dali navíc jenom prevenar."
... můžu u jídla sedět a mlčet. Prostě jen jíst a nic neutírat ...
Já si tohle všechno hrozně užívám 😂. Filmy a knížky jsem na pár let vzdala a počmáraný zdi si fotím na památku.
@korneliusa 👍
@korneliusa já je tam nechávám. 😅
Ticho, to mi chybí nejvíc 🙈 Občas mám chuť dětem zalepit puse nebo odletět minimálně na Mars 😂
@mku Pamatujete scénku ze Samoty u lesa: Rodina odjíždí a dcera hlásí, že malej nemá čepici, takže začnou couvat v tý rušný křižovatce. Pak zjistí, že si na ní malej sedí. Než jsem měla děti, tak jsem se tomu smála. Dneska si u toho trpce uvědomuji, že bychom taky couvali. Že dceru zdravím a přeji, ať se tomu nezapomene smát i s vlastními dětmi 👶👍.
Mně nejvíc chybí ticho 🙂