Jako inspiraci pro dnešek jsem vybrala úryvek z knížky Nevědomé příčiny neplodnosti.
Myslím, že je hodně důležité zpracovat ztrátu miminka dřív, než se narodí další děťátko. Nechtít po něm, aby bylo "náplastí" na naši ztrátu a nahradilo svého zemřelého sourozence.
Nezpracovaná ztráta může ovlivnit průběh dalšího těhotenství, porodu, ale i život dítěte, které se narodí po ztrátě. Podle autorek zmiňované knihy se na nevědomé úrovni může přenést i do mateřských snah další generace...
"Jana se narodila poté, co její starší bratr zemřel jako pětiměsíční miminko. Od samého početí byl její život poznamenán matčinou úzkostností. Ze žalu nad ztrátou prvního dítěte ji matka velmi hýčkala, dokonce několikrát za noc vstávala, aby zkontrolovala, jestli Jana dýchá. Holčička vyrůstala v atmosféře plné strachu, obav a smutku.
Její úlohou bylo od narození vynahradit matce mrtvé miminko a utěšit ji v jejím žalu. Vytvořila si k matce velice těsný vztah, plný vzájemně dusivé a přehnaně ochranitelské atmosféry. V dospělosti pak doufala, že jí se separací od matky pomůže partnerský vztah. Příliš těsná vazba na matku, živená smrtí prvního miminka, se však projevila v plné míře, jakmile se měla sama stát matkou. Otěhotněla přirozenou cestou, všechno probíhalo v naprostém pořádku, ale v pátém měsíci najednou potratila.
Po této události upadla Jana do hluboké deprese a dodnes trpí neplodností, na kterou nezabírá žádná léčba."
@betysch beru to ze svýho pohledu a nechtěla bych se cítit jako náhradník za někoho (úplně se mi vybavila Obecná škola, jak to tam Eda vyprávěl, že je náhradník), v okruhu plném strachu a obav.. z mého pohledu se to dítě ve vztahu matka-dítě musí doslova dusit a rozhodně ho takové chování ovlivní i do budoucna, i třeba z pohledu budoucích vztahů, psychické pohody.. já neříkám, že by neměla mít další dítě, to určitě ne, ale ne jako náhradníka
@dashyyy to je nieco, co si ludia proste neuvedomuju, lebo v takychto situaciach je naozaj narocne mysliet racionalne a nepodliehat emocii, ze jedine, co "zahoji" smutok je dalsie dieta. Ja sa necudujem, musi byt hrozne prezit smrt vlastneho dietata a ano, je prirodzene, ze v tej chvili clovek mysli na seba a svoj smutok, strach, traumu. Lenze nie je riesenim urobit si druhe dieta, na ktore podvedome vsetky tieto veci prenesiem. Niekto ma smrt dietata spracovanu do miery, ze je pripraveny mat dalsie dieta po par mesiacoch, niekomu to trva roky. Bohuzial, jak pisem.. vela ludi takto uvazovat nedokaze, myslia len na to, aby ulavili svojej bolesti a ano, to je prirodzene. Smutne je ale to, ze kopa rodicov si to neuvedomi ani po rokoch a dieta traumatizuju prakticky cely zivot. Lebo jedna vec je mat dalsie dieta, ked som na neho neni pripravena a druha vec si ani pocas vychovy (po rokoch) neuvedomit, ze mam nespracovane emocie, ktore prenasam na neho prenasam.
@betysch vidím to tak, že dítě není pes, aby se měnil hned ,,kus za kus" jinak je to určitě hrozně individuální, určitě záleží i na příčině úmrtí a na matce a na spoustě dalších okolnostech.. já bych si dítě jako náplast pro staršího sourozence, nebo dokonce pro svoji náplast, teda nepořídila..
@dashyyy mne pride, ze pani vobec nepochopila, ze sa tu nikto nesnazi tvrdit, ze rodicia mrtvych deti, nemaju mat dalsie deti, lebo su vzdy "nahradou", ale ze sa komentuju pripady, kedy rodicia prenasaju svoje traumy na dalsich potomkov. Samozrejme, ze tu urcite ani ty ani ja netvrdime, ze kazdy, kto ma dalsie dieta po smrti dietata, to ma tak, ako je popisovane v prispevku.
@kevi1 ale nemusí to být ani racionálně špatné.Každý si zvolí cestu která mu přijde správná.V tom urývku mi třeba hrozně chybí otec.Ten byl kde?Proč maminku nekorigoval?Bylo by to jiné kdyby starší žil?Co když matka byla přirozeně uzkostnější už před tím?Prostě přijde mi že je to napsané strašně tendenčně a hodně zjednodušeně.
@zelenaesmolda Knížka se jmenuje Nevědomé příčiny neplodnosti, více třeba tady https://obchod.portal.cz/slevy-30-70/nevedome-p...
@betysch je to citace ze zmiňované knížky, kde autorka popisuje případy ze své psychoanalytické praxe. Odpovědi na tvoje otázky v knížce chybí. Autorka spíš poukazuje na různé souvislosti a vzorce, které se přenášejí nevědomě. A mohou ovlivňovat neplodnost. Příkladů je tam spousty, ale nikdy nevíme všechny informace. Přijde mi ale fajn, že ten úryvek rozproudil debatu a přivedl vás k zamyšlení. Díky za to
@betysch já pořád reaguju na ten úryvek na začátku na nic jinýho, ty tu debatu strháváš jiným směrem a dáváš náhledy a otázky, které jsou opravdu na delší diskuzi, to ti nikdo nerozporuje.. a ano, situaci na kterou se mě ptáš, mám za sebou... doprovázela jsem na poslední cestě, do poslední chvíle, jednu z nejbližších osob, které člověk může mít.. evidentně pořád nechápeš, jak to celé myslím a já jsem k tomu napsala asi všechno, co jsem chtěla 😉 především držím palce všem rodičům, aby nikdy nemuseli takovou situaci řešit, nikdo by neměl přežít své děti!!
@betysch a proč bych nemohla.. jasně vyplývá, že se řeší dítě vyloženě jako náhrada za to zemřelé, které vyrůstá v atmosféře plné strachu, obav a smutku a to za mě není v pořádku.. nic víc se tam nepíše.. a ano pokud se dá jakýkoliv jiný podnět, je to téma k diskuzi, samozřejmě.. ale jak píšu reaguju čistě na to, co jsem přečetla a nic dalšího si k tomu nedomýšlím 😉
@betysch jen ještě upozorním, že to není úplně lehké čtení, ty reálné příběhy párů jsou ale zajímavé. Ta paní psychoanalytička spolupracovala s centrem asistované reprodukce a své služby tam nabízela párům, které se primárně zajímali o pomoc s početím. Pro mě je tahle rovina hodně zajímavá, možná i proto, že jsem asi před rokem dospěla k tomu, že cesta asistované reprodukce není pro mě.

Co je to za knizku?