V podpůrném programu pro ženy po ztrátě miminka jsem se mimo jiné zabývaly REAKCEMI OKOLÍ NA NAŠI ZTRÁTU. To mě přivedlo k zamyšlení.

Když někdo zemře, je zvykem vyjádřit upřímnou soustrast, lítost a účast.
Někdo může namítnout, že je to klišé, že se to tak prostě říká, ale nemá to hloubku, opravdovost. Pro mě osobně to je důležitá norma chování ve společnosti, která dává určitý rámec, jak se k pozůstalým zachovat. Tato slova, i kdyby vyslovená jen proto, že se to tak dělává, totiž NEJSOU ZRAŇUJÍCÍ.

Nerozumím tomu, proč když zemře miminko, místo vyjádření účasti, porozumění a podpory, často slýcháme:
❌asi to tak mělo být
❌jsi ještě mladá, budeš mít další děti
❌hlavně, že máš už jedno zdravý dítě
❌je lepší, že to dopadlo takhle, co kdyby to dítě bylo ... (příklad něčeho horšího, třeba postižení)
❌buď ráda, to já se dvěma dětma ... / aspoň si bez dětí ještě užiješ ... (nevýhoda toho, mít víc dětí nebo vůbec mít děti)
❌nebo naopak žádná reakce, jako kdyby se nic nestalo a miminko neexistovalo

Žádná z těchto vět ženu po ztrátě miminka nepodpoří. ŽENA PO ZTRÁTĚ NEJVÍC OCENÍ, když
✔️upřímně vyjádříte lítost nad její ztrátou
✔️uznáte její pocity, ať už budou jakékoliv
✔️budete připraveni naslouchat
✔️nabídnete konkrétní praktickou pomoc (nákup, úklid, hlídání starších dětí)

Děkuju za sdílení, pokud vám moje zamyšlení a návrhy dávají smysl. Nikdy nevíme, kdy se s ženou po ztrátě setkáme. Říct jí ta správná slova nás nic nestojí a jí to může hodně pomoct 💗