Můj život za poslední rok nejsou žádné obrovské průsery a tragédie. Spíš takový malý vosery, co se hromadí ve velkém množství. Někdy to dávám líp, někdy hůř. Teď zrovna hůř. Nemocnost dětí před Vánoci předčila moje očekávání, nový rok moc změn nepřinesl, jenom rýmu vystřídala korona, pak neštovice, pak nám dneska nešla elektrika, takže mi stála práce, teď k tomu sednu... a začne mě bolet osmička. Ale tak, že se nemůžu soustředit. Proč, proooč, co jsem komu?
Mám to samé 🙈 nejsi sama ❤️ Bude lip … přijde jaro a bude hej 😀 hlavně se z toho nepos… 🤗
@lv jo, no. Hlavně takový to, když si troufnu trochu zafňukat lidem, co by mohli (a měli) mít pochopení, každej to zlehčuje, protože: hlavně že jste zdraví, to zvládneš, super, že děláš z domu, co by za to jiný mámy daly, blá blá. Jako jasně, já jsem si vědoma toho, že to jsou jen takový malý a relativně nedůležitý problémečky a že až přijde něco horšího, budu si říkat, že tohle nic nebylo. Ale teď mě prostě bolí zub a mám doma dva neštovičáky a nestíhám práci, teď je můj největší problém zkrátka tohle.
@samanta0605 já si říkám, že bude hej, ale pak si vzpomenu, že bude léto = prázdniny = žádná školka a full time home office. A začne mi být trochu do pláče.😀
Tady ty serie malych stresoru jsou priserny 😥