Dobrý start: Z rodiny doletí dál
Každý rok skončí v kojeneckých ústavech a dalších zařízeních na dva tisíce těch nejmenších dětí. To číslo je obrovské, ale především to není jen číslo, ale dva tisíce konkrétních příběhů malých dětí vyrůstajících bez mámy a táty .
Chceme to změnit. Budeme moc rádi, pokud nás v tom podpoříte.
Kdo jsme?
Vznikli jsme pod názvem Dobrý start jako otevřená iniciativa lidí, kteří mají různé profese, ale společný cíl: Pomoci malým dětem z ústavů do rodin. Sdružujeme odbornou i laickou veřejnost; všechny, kterým nejsou příběhy ohrožených dětí lhostejné.
Za kampaní stojí Linda Kallistová Jablonská a Irena Hejdová (autorky filmu V nejlepším zájmu dítěte), Klára Laurenčíková Šimáčková (předsedkyně vládního Výboru pro práva dítěte) a doprovázející organizace Dobrá rodina, o. p. s.
O co se snažíme?
Naším cílem v rámci kampaně Z rodiny doletí dál je zvednout zájem veřejnosti a dát nejen politikům otevřeně najevo, že především malé děti do ústavů nepatří. Chceme, aby ještě v tomto období byl připraven a přijat zákon, který umožní postupně úplně zakázat umisťování malých dětí do kojeneckých ústavů (dnes se jmenují dětská centra) a dalších zařízení. Zákon má v červnu 2017 předložit Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.
Proč hlavně malé děti nepatří do ústavů?
To, co se naučíme v prvních měsících života, nás ovlivňuje už navždycky. Náš mozek si velmi pečlivě zapisuje naše rané zkušenosti a prožitky. Miminka možná vypadají, že potřebují jen jíst a spát, ale naprosto zásadní je pro ně i pocit bezpečí, který zažívají jen v milující náruči.
Z dlouhodobých výzkumů neurobiologického vývoje víme, že i krátký pobyt v kojeneckém ústavu může na dětech zanechat celoživotní a nenapravitelné následky . Děti z ústavů mají především tzv. poruchu attachementu (citové vazby) , která vede k jejich horšímu zařazení do společnosti, problematickému chování, zvýšeným sklonům ke kriminalitě, nezaměstnanosti a dalším problémům.
Kam děti půjdou?
Chceme, aby každé dítě, pokud se o něj jeho rodina nemůže starat, mohlo jít do milující a bezpečné náhradní rodiny – do adopce nebo do pěstounské péče .
Co je to pěstounská péče?
O některé děti se jejich rodiče nechtějí, nemohou nebo neumí starat, přesto si ale k dítěti chtějí ponechat vazbu, která by adopcí (osvojením) zanikla. Pěstounská rodina umožňuje, že tyto děti nemusí být v ústavu. Pěstouni se o dítě starají jako o vlastní a jsou zodpovědní za jeho výchovu.
A co to je pěstounská péče na přechodnou dobu?
U přechodných pěstounů pobývá dítě nejvýše jeden rok, kdy od pěstounů dostává veškerou lásku a intenzivní péči. Od přechodných pěstounů odchází zpátky do své původní rodiny, do adoptivní rodiny, nebo k dlouhodobým pěstounům.
Proč nemůže jít dítě rovnou do trvalé rodiny, ale musí být upřechodných pěstounů?
Pokud by mohly jít děti rovnou do definitivní rodiny, bylo by to samozřejmě ideální. Nepotřebovali bychom přechodné pěstouny ani ústavní zařízení. Přechodná pěstounská péče ale vznikla, protože k nalezení řešení, které bude pro dítě z dlouhodobého hlediska nejlepší, je potřeba určitý čas. Je nutné počkat, než a jestli se vyřeší situace v původní rodině, než se dítě dostane do adoptivní rodiny, než se vyberou vhodní dlouhodobí pěstouni a tak dále.
Přechodní pěstouni zajistí, že na tuto nezbytně nutnou dobu děti nemusí být v ústavech, ale mohou žít v milující rodině.
Co bude s ústavy?
Transformace ústavů umožní převést finanční prostředky potřebné na jejich nákladné fungování na prevenci a pomoc ohroženým rodinám. Samotné budovy ústavů a jejich zaměstnanci mohou sloužit právě pro tyto účely. Ústavní lobby tvrdí, že bez kojeneckých ústavů se Česko neobejde, kojenecké ústavy už ale například loni úspěšně zrušil Zlínský kraj.
Zatímco měsíční pobyt dítěte v ústavu vyjde státní pokladnu na 47 000 korun, měsíční pobyt stejného dítěte u pěstouna stojí přibližně o polovinu méně. Nemluvě o dalekosáhlých důsledcích ústavní péče na celou společnost.
A proč vlaštovky?
Když se vlaštovka dobře vyšle, doletí daleko, když ne, brzy spadne… Stejně tak i pro děti, které jsou křehké podobně jako vlaštovka z papíru, je dobrý start do života nesmírně důležitý. Chceme také ukázat, že stejně jako vlaštovky nelétají samy, ale v hejnu, i děti, které se samy bránit nemohou, mají velkou podporu veřejnosti , které na nich záleží. A konečně, „první vlaštovkou“ je také Zlínský kraj, ve kterém kojenecké ústavy vloni úplně zrušili.
Co pro změnu můžete udělat VY právě TEĎ?
Pošlete dětem vlaštovku!
Přidejte se k nám a dejte ostatním vědět, že vám příběhy ohrožených dětí nejsou lhostejné.
Sdílejte své fotky zde, na facebooku, instagramu...
https://www.facebook.com/zrodinydoletidal
Pošlete to dál!
Řekněte o tom svému okolí
Album s fotkami známých osobností, které tuto akci podporují.
@panickatlamicka diky!
Tak už, aby se opravdu něco pohlo...Náš kraj mezitím vydal prohlášení platné od roku 2016 do 2020, kde stojí:
Výňatek z prohlášení:
- Vytváření takové situace, kdy nebude rušena ani omezována ústavní péče o děti do 3 let, která je stejně důležitá jako náhradní rodinná péče
A jsme opět v dobách komunismu ☹
A je to vůbec možné zajistit tolik přechodných pěstounů?Co třeba Ústecký kraj,kde jich tolik vezme?A ne každý chce dětičky romského etnika a od narkomanů,...Spousta těch dětiček potřebuje odbornou péči,ta je také hodně důležitá pro jejich start do života.
Postup znam, jen si myslim ze se nenajde tolik pp jako vase svagrova. A ze si podam zados jeste neznamena ze bude schvalena.
@barmarks Ano, máte pravdu. Spousta těch dětí potřebuje odbornou péči, kterou jim ústav často vůbec neposkytne, protože je ty děti prostě nezajímají. My měli v péči (jsem přechodná pěstounka) holčičku s vrozenou vývojovou vadou. Kojeňák se péči o ní vůbec nenaučil, já jako laik ano. Dali nám ji opruzenou, se zhnisaným uchem, poškozenou jizvou, nedokrmenou. Potřebovala po operaci krmit často a po malých dávkách, což sestry v ústavu opravdu dělat nebudou, protože tam se krmí všechny děti ve stejný čas. Za odborníky jsme dojížděli i 250 km daleko...Předali jsme nádhernou, seběvědomou slečmu, která kdyby zůstala v ústavu, byla by tam dodnes, jako těžce postižené dítě😕
Já myslela že podobně to mají v USA a zrovna moc dobře to tam nefunguje.Neříkám že to úplně zavrhuji jen mám trochu jiný pohled.
@bookwomen Beru to z mého pohledu,určitě se na to dívá každý ze své zkušenosti.Přivezli jsme si z velkého Kú chlapečka,moc mu pomohlo že přímo tam měl rehabilitační sestru.Známá má chlapečka z menšího dětského centra,tam rehab.sestru neměli a pohybově řešili spoustu problémů.Dětská centra jsou zase oproti Kú víc rodinné,to je zase plus.Sestřičky v Kú i centrech zase nemusí prát,vařit,žehlit,....Mají sice třeba 6 dětiček ale čas jen na ně,každou chvilku jde kolem nějáká teta pochová,pomazlí,...Je jasné že to není zase jako v rodině ale snaží se.Neříkám že všichni jsou všude bezvadní ale má zkušenost je dobrá.Určitě je pro dítě nejlepší funkční rodina i když jen přechodná.Jen se mě nezdá tak jednoduché to změnit a nemyslím že všechna zařízení fungují tak špatně.
@barmarks já také obdivuji ty tety co tam pracují a věřím, že dělají vše co mohou, ale když pak třeba na noc má celé patro na starosti jedna teta i kdyby se rozkrájela všechny děti neutiší. Nevím jestli jste viděla od české televize Český žurnál (předem uznávám nějaké záběry mohou být zavádějící) ale třeba té sestřičky v kojeneckém ústavě kdy jí musí jít říct štáb, že jí tam miminko pláče bylo fakt líto! Nejde o to, že by někdo říkal, že v kojeňáku děti zanedbávají, ale prostě nemají kapacitu na to aby třeba vzali kočár a vyvezli mimčo na procházku. Můj syn má 16. měsíců a ještě sám nechodí...v kapacitě kojeňáku většinou není aby takové děti brali ven.
V Kú v Mostě jsem byla několik dnů a nocí když jsme za synem jezdili.Na pokoji měli kolem šesti dětiček,od narození do 1,5 roku.Sestřičky tři na pokoj,točili si směny.Dětičky krmili najednou jen ty stejného věku.Maličké museli krmit čatěji,každé dítko mělo svůj plán.Český žurnál jsem neviděla ale určitě kouknu.S procházkama máte pravdu,těžko může jeden člověk vzít ven najednou šest maličkých dětiček.Náš brouček byl za půl roku pouze jednou na balkoně.Mimča dali chrupkat do kombinézek a otevřeli na ně okno.☹
Kojenecké ústavy by měli zrušit a dát děti do rodin kde mají o děti zájem a umí o ně pečovat, vychovávat atd.
Vaše články a příběhy se mi líbí, krásně píšete a je zajímavé a přínosné číst osudy adoptivních rodičů a dětí. Moc by mě ale zajímalo téma dětí, které se v budoucnu rozhodnou hledat svoji pravou matku. Jak to probíhá, dopadá a jaký to má dopad na adoptivní rodinu. Kdybyste někdy takový příběh našla, bylo by to zajímavé a rozšířilo by to další obzory tohoto tématu.
@thea777 děkuju za nápad na téma k článku. Nevím jeslti jste četla tento příběh https://www.modrykonik.cz/blog/wrtulka/article/jsem-adoptovana-ehv9co/ nicméně jiný "na skladě" zatím nemám ale zkusím třeba se časem někdo kdo by mi ho dal najde..
V manzelove rodine mame jednu tetu pestounku (3deti v peci), a druha teta adoptovala 4 deti. Od tchana pritelkyne ma sestru a prave dela tuto prechodnou pestounku. Ja,kdyz jsem poprve slysela,jak to dunguje tak mi z toho treba uplne nebylo dobre. Neberu ted to,ze to dite se ma u te rodiny lepe nez v ustavu, o tom ani nebudu diskutovat. Ale predstava,ze bych se starala od narozeni o miminecko a po roce,kdy ty vazby musi byt velke, jej dala jine rodine ,ufff. Tohle neni pro kazdeho. Mam rocni dcerku a nedovedu si to predstavit, je tak na me zavisla..., porad musime byt spolu. Takove lidi proste hrozne obdivuji...
Začni psát komentář...
Švagrová dělá pěstounku na přechodnou dobu a já před ní smekám! 🙂 A lidem co říkají, že to někdo dělá jen pro peníze radím ať si to jdou zkusit a brzy změní názor! 🙂