Pšššt on je adoptovanej!

#navrh @isoldaeva

coooo teď jsem to dopsala? Děkuju!

Mela jsem zpoluzacku ktera byla adoptovana , a tak milujici rodice jako mela ona jsne ji mohli jenom zavidet🙂

znam tady v dědině par,moc toužili po dedátku,adoptovali si krasneho chlapečka,než mu to stihly vysvetlit a řict tak mu to jedna pani tady v peti letech řekla že je smrad s děcáku

@tatiana37 to je mi moc lito.Co to s tou dusickou muselo udelat? Nase mala to vi od te doby co to vnima ale tohle by ji taky mrzelo ☹

@wrtulka
@wrtulka byl stoho dost spatnej,ikdyž mu to hned vysvetlily,ale tohle se nedela,klobouk dole pred tema co si berou deti i ja nad timto uvazuji

@tatiana37 takže uvažješ že adoptuješ?

Jsem adoptovaná, ale dozvěděla jsem se to až v dospělosti (omylem). Často jsem o tom přemýšlela, jestli jsem to měla vědět už jako dítě, a došla jsem k závěru, že jsem ráda, že jsem o tom neměla ponětí, a to z nejrlznější důvodů.

Na druhou stranu ale moc dobře vím, že jsem měla celej život kliku, že jsem nepotkala lidi, kteří by mi to vmetli do očí. Moje máma to neřekla nikomu, komu nemusela, dokonce ani část rodiny, se kterou se pravidelně nestýkala, to netušila. Věděl to jen úzký okruh lidí, jen ti, kterým stoprocentně důvěřovala a svou důvěru vložila do správných rukou, protože jsem nikdy neměla tušení ani v náznaku.

Slyšela jsem, že adoptivní rodiče dnes mají "oznamovací povinnost". Je to pravda? A co si o tom myslíte?

@blecha94 ano tahle povinost je v zakone.Prijde mi to lehce znytecne a bezzube neni to vymahatelne a pokutovatelne.Kdo nechce nerekne to stejne coz povazuju za moc spatne.

@wrtulka Řekla bych, že tahle volba by měla být na adoptivním rodiči.

Ono je to sporné, na jedné straně stojí právo znát své kořeny, na té druhé komplikace s tím spojené. V mém případě jsem ji jistá, že by mi tahle informace komplikovala už tak dost složité dětství a hlavně dospívání a upřímně mohu říct, že bych se celkově bez této informace klidně obešla a to, že to vím, vnímám neutrálně, spíš až trochu negativně. Proto mi přijde na hlavu postavené, aby o něčem takovém rozhodoval zákon, jelikož co dítě, to jiná osobnost a jen rodič ví, kdy a jestli vůbec je dítě zralé tuhle informaci vstřebat, aby neublížila.

@blecha94 no asi takhle neznam tvuj pribeh a duvod proc veris ze u tebe bylo lepsi o tom ze si adoptovana nevedet..Ale vseobecne verim a rikaji to psychologove na pripravkach zadatelu o svojeni ze vzdy rikat pravdu!Jako uprimne me by se ve lzi tak blbe a tezko zilo!Ten strach ze to nekdo nejak odhali..A kdyz se to povede utajit neverim ze je dobre nechat dite stavet si vlastni identitu na lzi

Já s tím nesouhlasím, že adopce je normální proces vzniku rodiny, nicméně tady jde spíš o pojmy, kdo tomu jak rozumí.
Jinak moje blízká kamarádka má adoptované dítě... znám ho celý jeho život a docházíme do stavu, že se třeba říkám kamarádce: No jo, ty a tvůj muž máte dioptrie, tak to je bude mít váš syn také." 😀 ha ha, prd 😀 Normální počátek to asi není, ale rozhodně to má zcela normální průběh, upravila bych tu větu. Osobně na to často zcela zapomenu, že je adoptovaný...
Vím od kamarádky, že dnešní přístup je jiný (dětem to říkat), slaví se přineseniny, prostě za mě nechápu absolutně kdo s tím může mít jaký problém. A to má kamarádka druhé biologické 🙂

krasne...mas absolutni pravdu. A ja ti pridam jeste jednu milou malickost, kterou jsem kdysi cetla o adoptovanych detech: byt adoptovany znamena, ze jsi nevyrostl mamince v brisku, ale v srdci ❤️

@regresa znam znam moc dekuju 🙂)) jednou sem tohle dcerce vysvetlovala 😀 moc se ji to libilo 🙂)

... až teď koukám, nevím, zda článek vznikl na základě Vaší zkušenosti nebo "jen" Vaší odbornosti, ale jestli je to případ Vás a Vaší dcery, tak to podle oka nikdo nepozná, resp. já to nevidím 🙂. A u zmíněné kamarádky mám proboha dojem, že nejenom, že je jim ten klub podobný, ale že je podobný i tomu svému sourozenci. Jo to my takové štěstí s vlastními biodětmi nemáme 😀. Ani jedno se nepodobá zatím ani jednomu z nás 😀 a to jedno je ještě světlovlasé, druhé tmavé... no bordel 😀.

Pěkný článek ;) nicméně se chci vyjádřit k té 'oznamovací povinnosti'. Nikdy jsem o tom nic moc nečetla, jen mě napadá, že je to třeba kvůli rodinné anamnéze a taky si myslím, že je dobré, aby dítě, až na to bude psychicky připravené vědělo alespoň z části o svém původu. Určitě lepší se to dozvědět doma než od nějaké necitlivé cizí osoby. Mj taky si myslím, že adopce je dnes již někde jinde co se společnosti týká a určitě si nemyslím, že všechny děti mají bio rodiče nějaké alkoholiky apod. Třeba jen maminka byla moc mladá, tatínek neměl o dítě zájem a neměla oporu v rodině a pak může dát k adopci miminko a určitě se o něj nová milující rodina krásně postará a bude na něj připravená.

@acacia asi spis zkusenosti 😉
Dekuju🙂 pokazde vzdy a moc me potesi kdyz ma nekdo pocit ze je mi dcera podobna🙂 Jinak adoptovane deti se dost casto "podobaji" lide co v NRP pracuji a paruji deti a rodice sou fakt sikovni co znam deti tak fakt zapadly 🙂

@wrtulka je to krasny! Ja myslim, ze by to rodice svym detem meli rict - nejak hezky, taky aby o tom vedely, aby to nebraly jako neco spatnyho, aby je neprekvapilo, kdyz o tom nekdy nekdo nehezky zacne. To, ze bude vedet, ze je adoptovana, prece nijak nesnizuje miru, kterou je milovana...
ted kapku odjinud: my mame v rodine malinko podobnou zalezitost. Mamka vychovava holcicku moje sestry (ta ze reka po autonehode pred osmi lety, kdyz maly bylo asi 21 mesicu). Vsichni jsme ji rikali, ze musi Kaje rict, jak to je, nez pujde do skoly, rikali to i psychologove, ona sama se dusovala, ze to rekne...a dopadlo to velmi nehezky: zmenila ji prijmeni, aby se nepidila po tom, proc se jmenuje jinak ☹ a byla jsem hodne moc nastvana, protoze to prijmeni bylo to posledni, co maly po jeji mame zbylo! A mamka mela jedinecnou sanci ji rict pravdu v jednu osklivou chvili ve skolce, kdy Kaje nekdo vmetl, ze ji umrela mama a ona z toho byla desne spatna, nez si pro ni mamka dosla. Podle me ji tehdy mohla uklidnit a pak ji vysvetlit, ze ona je jeji druha maminka (nerika ji babicko uz svetelny roky, prestoze dedovi dedo rika), ze ta prvni opravdu umrela... ale tak bych to resila ja. Moje mamka si pocka, az to nekdo udela za ni a jeste bude cekat potlesk (bohuzel)

@fialka1122 mate pravdu anamneza je jeden z dulezitych duvodu proc rict informace o puvodu.No nelakujme si to na ruzovo mame zazadano o druhatko a bylo nam receno ze pokud dame do toleranci alkohol a drogy ne nedockame se..Ale i tady a prave v tehle pripadech je dulezite nesoudit!Ale tezke to chapu

@regresa spatne spatne ☹ ale tusim duvody proc to nechce rict ono vetsinou je to o rodicich ne o detech.Drzim palce aby to dobre dopadlo!

@regresa jeste k tomu jak to rict hezky mam v blogu krasnou pohadku zrovna dneska ji dcera chtela cist..

@wrtulka mrknu se, dekuju 🙂 ale pro mou mamku to nebude. Ona se celkove chova, jakoby segra nikdy neexistovala - je to takovy rodinny tabu

@fialka1122 Kvůli rodinné anamnéze v jakém smyslu? Já mám v rodinné anamenéze od devatenácti let /, čili nic. Dřív jsem tam měla, že babička měla cukrovku a děda zemřel rakovinu, což víceméně neznamenalo pro lékaře taky nic.

@wrtulka Já věřím tomu, že se "kope" za pravdu, a že pro adoptivní rodiče je určitě jednodušší i psychicky příjemněší nežít ve lži, ale jak říkám, já, jako to adoptované dítě, vím, že kdybych mohla volit, nechtěla bych to vědět. A moje máma, která mě dokonale zná, moc dobře věděla, že já nejsem ten případ, který by to přijal a během dospívání s tím neměl problém. Proto si myslím, že by oznamovací povinnost neměla existovat a vše by mělo být v rukou adoptivního rodiče. Koneckonců, valná většina to určitě dítěti poví, protože pokud o adopci ví široké okolí, je jasné, že riziko je příliš veliké.

Krásně nepsané ! Hned po přečtení jsem o ejmula svou dcerku ..

Obejmula

@booobinkaaa děkuju a sem moc ráda že článek vyvolává takové reakce 🙂

@blecha94 Ona ta rodiná anamnéza je u doktorů důležitá nebo co jsem měla zkušenost žádaná..ptali se mě na to třeba i na očním 😀 Myslím že pokud nejsou žádné velké problémy se zdravím tak asi zase tak důležitá nebude ale jak se něco ukáže..třeba u tvých dětí..víš jak kolikrát bývají třeba přenosné vrozené nemoce a tak dál..Navíc třeba já si nedovedu představit, že bych dceru vždycky když se mě doktor ptá na anamnézu vystrčila před dveře ordinace?Nebo jak bych to dělala? 😀
Ještě asi takhle, pro adoptivní rodiče je jednodušší říkat pravdu..no ono to tak jednoduché není co jsem poznala na vlastní kůži..ale pro všechny je prostě lepší žít v pravdě je ten vztah rovnější, upřímnější..narovinu vztah založený na lži..nevěřím že to může být ok a je fajn že to u vás dopadlo dobře..Znám příběh ženy která zjistila že je adoptovaná od matky až v dospěolosti. Nedovedeš si představit co to s ní udělalo. Zpřetrhala vztahy, matku doslova za ty lži nenávidí ☹ Přitom adoptivní matka jí pravděpodobně chtěla jen chránit.
Jenže o tom to právě je. Věřím z vlatní zkušenosti že děti podceňujeme. Dokáží pobrat a porozumět více věcem než jsme ochotní připustit. Jak píšu moje dcera ví že je z domečku od začátku říkala jsem jí to prostě od miminka. Jako jasně asi příjde období kdy to bude řešit víc ..ale vím že jí to nikdo nevpálí a nebude opařená a překvapená..

moc pekne napsane. nikdy nepochopim jak muze nekdo odsuzovat nebo osklive mluvit o tech kteri daji dite k adopci, vzdyt nekomu dali ten nejkrasnejsi dar. svet neni cernobily a tim ze daji dite k adopci mu daji sanci na lepsi zivot.

Můj manžel je adoptovaný a věděl to od malička. Dozvěděl se to v době, kdy byl schopný to přijmout jako fakt, třeba jako že sluníčko je žluté. A tak s tím i přirozeně vyrostl. Když se nám nedařilo otěhotnět, zažádali jsme si taky o adopci a prošli jsme přípravným kurzem. Učili nás, že se to dětem má říct a taky jakou formou to udělat. A nám to tak přišlo správné. Pak se nám miminko povedlo a žádost o adopci jsme pozastavili. Plánujeme se k ní za 2 - 3 roky vrátit.

@tulikiss Asi takhle, odsuzování biorodičů kteří dají dítě k adopci je řekla bych záležitost která přežívá z z dřívějška nositelem jsou spíš starší generace. Prostě dřív se celkově na adopci pohlíželo skrz prsty, na ty kdo dali dítě k adopci jako na vyvrhely společnosti. No upřímně mrkni třeba tady na MK občas je tu diskuse kterou založí nějaká zoufalá maminka uvažující že dá dítě k adopci. A co se na ni snese! Někdo chápe a poradí, jiní a není jich málo odsuzují.."Co to svému dítěti provedeš to já bych nikdy.." A pak jsou tu názory "co to musí být za dítě jehož rodiče byli.."doplň co tě napadne. Je pravda, že mladí lidé už s adopcí takový problém nemají..protože "adotovat dítě je dobrá věc"..je fajn že se tohle mění. Ale pořád je to o tom, že být dítě z děcáku je stigma menší nebo větší..Vzhledem k tomu že se mě to přímo týká, tím že dcera bude v tomhle světě vyrůstat tak doufám se názory na tohle téma budou dál měnit..možná i díky mému článku..

@radkamorrisova a o pěstounské péči jste neuvažovali? Ono jak máte jedno vlastní budete dlouho čekat..tak či tak držím pěsti! Děti potřebují domov..a rodinu!

@wrtulka doufam ze moje deti uz budou vyrustat ve spolecnosti ktera tohle resit nebude. nejde to teda srovnavat ale syn je z IVF a bohuzel sem se setkala i s nazorem ze je proti prirode ze je to nemoralni a spatne... poprve sem z toho byla v soku, protoze ja nikdy netajila ze je z IVF a vzdy o tom otevrene mluvila a tak me prekvapilo ze i nekteri mladi lide dokazou tohle rict o malem miminku. nastesti rodina ma jiny nazor dokonce i moje 78leta babicka ho zboznuje a dela si srandu ze sme se u neho aspon nemuseli drit 😀 a to je pritom silne verici. snad nase deti budou vyrustat ve spolecnosti ktera nebude resit jestli je dite adoptovane, z IVF nebo jine sexualni orientace, to bych si moc prala.

@tulikiss Jo tak to by se mi taky líbilo. Ono přečti si nedávno jsem napsala článek Adopčátka z vlastního lůna..je to o IVF ale o darovaných embriích. Když si přečteš reakce tak lidi vůbec nechápo proč že by se to dětem mělo říkat? A to je ten problém ..proč to říkat nechtějí? No protože se bojí aby se jim kvůli tomu někdo neposmíval..apod. Takže ne naše společnost ještě tak daleko není, ale netvrdím že nemá našlápnuto..no musíme na tom zapracovat! Moc by se mi líbilo, aby dcera už s těmihle různými předsudky nemusela bojovat nebo aspoň minimálně 🙂

@wrtulka O pěstounské péči jsme taky uvažovali. Ale manžel není Čech, takže možná budeme jednou žít v cizině a nevím, co bychom dělali, kdyby biologičtí rodiče dítěti nedovolili s námi odjet. Tak jsme to zamítli a vrhli se na adopci.

@radkamorrisova hm rozumím to je fakt že by to bylo asi komplikované..No tak pak je otázka jak jste otevření 🙂 Znám rodinu kde mají dvě adopčátka, chtějí 4 a věřím že je budou mít..ale je fakt že sou otevření jinému etniku a tak dál..(mají krásné zdravé děti 🙂 a ti dlouho nečekali 🙂 Hele držím pěsti!

@wrtulka Děkujeme. Třeba na to nakonec ani nedojde. Teď, když jsem se konečně rozrodila 🙂 jak říká můj gynekolog. Uvidíme tak za 2 roky...

@radkamorrisova Jak mi řekl někdo moc chytrý.. " Kdo chce pomoct cestu si vždy najde" 🙂 držím pěsti 🙂

Článek dávám do Vybrali Jsme. Jsem ráda, že otevíráte téma adopce, které je stále brané rozpačitě. Každý k tomu přistupuje svým způsobem. Nevím, zda dostanu souhlas od autorky, ale ráda bych článek dala i na facebook Modrého koníka. 🙂

@wrtulka Doktoři se na RA ptají, páč musí. A ano, ptají se na ní na kardiologii, na diabetologii, v porodnici, na očním, všude... ale to proto, že takové jsou "směrnice". RA je taková malá nápověda pro lékaře, vodítko, co by s člověkem mohlo být, pokud odpovídají příznaky. Nebo, když například babička trpěla rakovinou prsu, má vnučka právo na dřívější bezplatnou prevenci. Ovšem není to nic, bez čeho by se lékaři neobešli...

Máma, a později já sama, do RA vždycky hlásila nemoci mojí nebio. rodiny, nikdo mě za dveře nestrkal. 😀 Vlastně, což je trochu úsměvné, by pro mě bylo lepší mít nadále v anamnéze ty lživé informace o cukrovce a rakovině, než proškrtnuté políčko, protože bych v budoucnosti mohla mít nárok na prevenci.

Já si myslím, že je skvělé, že jste to dceři dokázala říct a řekla jí to citlivě. Vím, že sdělit pravdu, je obecně ta nejlepší volba. Jen jsem chtěla nakousnot problematiku zákona o oznamovací povinnosti, protože sama na sobě jsem zjistila, že ne vždy je moudré to lámat přes koleno a rozhodovat by měl rodič, který ví, jak moc je jeho dítě citlivé a jestli je připravené znát pravdu. Rozhodně neříkám, že je dobré (nebo lepší) lhát, to ne! 🙂 Jen co případ, to individuální přístup, takže přikazovat, že do tolika a tolika let do dítě musí vědět, mi přijde přes čáru.

Jinak, řekla bych, že ta žena, která adoptivní rodinu zavrhla, zkrátka nebyla připravená tuhle informaci přijmout. Anebo se jí už v minulosti děly křivdy a v rodině to neklapalo. Mě třeba ani na vteřinu nenapadlo to mámě a ostatním zazlívat, protože vím, že ta lež byla milosrdná a tajili to pro mé dobro.

@blecha94 Jsem za tuhle diskusi moc ráda 🙂 Hlavně vždycky ráda slyším o někom kdo je adoptovaný a o tom jak to v dospělosti nese. Přece jen dcera je ještě malá vše ví a zatím neřeší i když už jsem několik otázek nepřipravená a na tělo měla 😀 vždycky jsem se snažila hlavně poctivě, citlivě a pravdivě odpovědět a tak to budu dělat i dál.. S tou oznamovací povinností je to tak, že za mě je to v tom zákoně fakt zbytečné. Ale možná to někoho dostrčí k tomu aby pravdu nezatajoval a dítě se pak o adopci nedozvědělo nešetrně nebo ve špatném věku a že takových případů je mnoho se špatným koncem dost blbě se pak ty vztahy lepí .. Ale jak píšeš možná právě tvůj příběh potvrzuje tu vyjímku z pravidla..myslím že je to taky hodně o té důvěře a vztazích..ty chápeš proč to maminka udělala a dozvěděla jsi se to jako rozumná a dospělá takže je dobře že to dopadlo takhle skvěle...🙂

@isoldaeva Zdravím, moc děkuji že jsi článek dala do Vybrali jsme. Asi takhle včera jsem ho napsala narychlo nadvakrát 😀 mrknutím oka byl ve VYbrali jsme, takže jsem neměla čas nechat ho zkontrolovat na gramatické chyby - poprosila jsem o to a dneska odpoledne by měl být zkontrolován. Tak jeslti ho na facebook přidáš až pak ..děkuji

No je to skvělé téme a tak se připojím a napíši trochu toho mého štěstí.také jsme nemohli mít s manzelem děti a tak jsme si před 14 lety adoptovali nejprve Lukáše byl mu rok a byl odebrán ze zanedbání péče, v ustavu byl pouze 14 dní a následky má dodnes.když jsme si za dva roky šli pro Páju tak jsme jej vzali sebou a co se dělo tomu kdžbych to neprožila dodnes nevěřím.Lukáš se začal po vyložení z auta mlatit na zemi.řvát jak zvířátko a my ho museli odnést do místnosti,kde byla jedna sestříčka a ta nám řekla" Jé a není to ten Lukáš /jeho staré příjmení tedy rodné/ který tady byl?" V tu chvíli by se v nás krve nedořezal a to byl již u nás v rodine 2 roky.No pak tedy přišla Pája. Ta měla více štěstí, byla 5 díte jedné mamky a ta ji dala rovnou do ústavu , čili řeklo by se pohoda,ale v roce a půl,když jsme si ji dovezli pila pouze z flašky,neuměla chodit ani mluvit.No nechápu jak sjem to mohla zvládnout mít najednou do týdne doma 2 malé děti a v podstatě dvojmo oblékat,krmit atd,ale musím přiznat , že když se ohlednu zpět nidky bych to neměnila .byli to nádherné roky a jak děti rostly říkali jsme jim o adopci formou pohádky,děti to prijaly a jak rostly občas se zeptaly a já upřímně odpověděla vždy pravdu.Nicméně jak rostou dnes jsou v pubertě.tak mi říkají, že to že jsou adoptovaní a lidé to o nich ví, tak je jim to nepříjemné,protože lidé je porovnávají a stále je srovnávají a koukají na ně jako na něco jiného,třeba Pája se ptali děti ze třídy,kterou mámu by si vybrala zda bio nebo tu co má současnou,kdyby si musela vybrat.? To je pro ně dost flustrující.Nicméně pro mně to byla příležitost ji podat info o své bio mamce a říci, že prostě měla hodně holek dětí a ,že se o ně neuměla a nemohla starat a tak že si ji vážím za to, že ji umožnila byt naším sluníčkem a v postatě pro Páju udělala to nejlepší rozhodnutí co mohla,poskytla ji možnost vzdělání,sourozence,atd.A tak před ní smekám.Někdy to rozhodnítí bio rodíčů je mnohem tězší než to ,rozhodnou se pro adopci.Nicméně jak to u nás pokračuje.Po 20 letech manžel odešel,zůstali jsem sami,bylo to fatk dost zlé,neměla jsem práci , bydleli na vesnici,děti byli relativně malé.a tak jsem se rozhodla skusit být pěstounem na přechodnou dobu a to bylo to nejlepší rozhodnutí nás všech.Děti mi řekly, že jsou štastné, že již žádné détě nebude v ústavu jako oni,že nebude mít vymazanou minulost.a že konečně je budo mít rádi od mala.A fakt mi v té práci velice pomáhají,malé miloujou a rozmazlují a možná i tím, že ví svou minulost tak jsou skvělý náhradní sourozenci.Také nám to usnadnuje přijmout a vyrovnat se s procesem předávání dětí do adopcí.A jelikož znám v podstatě všechny strany mince. tak bych chtěla na závěr napsat, že říkat dětem vždy jen pravdu,ale dbát na to jak citlivě dětem pravdu zdělovat,pomoci jim v dospělosti třea i pátrat pro bio rod.to nás čeká ted.určitě to hodně pomůže v hledání osobnosti dětí a usadit se,pochopit proč jsem takový ,taková jaká jsem.Myslím si, že není čeho se bát, že by mě zavrhly a chtěly být s bio rodiči,jde s píš jen aby opravdu pochopili proč jsou takový jací jsou.No a jelikož nyní vidím i druhou stránku, jak jsem psala jsem pěstoun na přechodku ,tudíž si jezdím pro děti do porodnice a jsou to děti o které se mamky nestarají, tak jedna byla vysokoškolačka , bylo jí 21 let ,nejprve, že díte jde do adopce a po 3 týdnes stála u nás za dveřma a své dítko si vezla domu. poté dvě děti byly od matek co měli již 3 děti doma, samozřejmě každé s někým jiným,ale starali se co mohli a hodl to 4 na to už nebyli kapacity a tak byly odebrány a dány do adopce a další je , že mama 20let a kvůli chlapoci co díte nechce neví co má dělat díte je u nás a co bude to se neví? Nikdy bych neodsuzovala ty matky co dítě odloží,naopak smekám před nima,je to těžké rozhodnutí ,ale je lépe dítě dát k adopci,než jej zamordovat,nebo je někde vláčet a pak je dítě zanedbané,neumí v 5 letech mluvit a to už se fakt spravit nedá... I to jsem vyděla v mé pracovní praxi.Takové dítě již z ústavu se nikdy nedostane.Také se stává, že matka se starat nechce,ale širší rodina ano,jenže platí dluhy za matku a tak dítě prostě nemůže vychovávat po nějaký čas,proto děti pak jsou do pěstounek,stále lepší než ústat, tak proč odsuzovat,když nevíme co za tím je.Není lepší toto neřešit co bylo ,ale koukat do předu a řešit co je a bude. a pomoci všem jak dětem v adopcích a pěstounkách a i jejich rodičům a vychovatelům? NO nevím zda je srozumytelné co jsem chtěla říci.Ale jedno vím nic bych v mém životě neměnila. jen bych si přála,říkejte dětem s láskou pravdu,nechte je v čas poznat svou identitu a dospět v osobnot.,ale adoptovaní nemohou dospět v osobnost pokud nepoznají o sobě celou prvdu.to si myslím já a mám to odžité? sona

dekuji za clanek, mam take kamaradku, nemohou mit vlastni deti ze zdravotnich duvodu, adoptovali chlapecka, v dedine taky kolem toho byl humbuk, ze nemela bricho a najednou vozi kocar... nastesti to v okoli pochopili brzy a snad se tomuto iritovani ditete pravdou cela rodina vyhnou... ted si podavali dalsi zadost, tak cekaji, zda budou mit dalsi stesticko doma...

@sonaskokanova Moc děkuji za názor a zkušenost. Přece jen já jsem ještě pořád na začátku a učím se..takže si ráda přečtu že to co razím a věřím tomu že fakt funguje 🙂 Pěstouny na přechodnou dobu moc moc uznávám a obdivuji ani nevíte jak bych bývala byla ráda kdyby těch pár dní než jsme si pro malou mohli přijet bývala byla u takové hodné tety jako jste vy! A ne v KU. Takže opravdu krásná a záslužná a moc těžká práce!

@wrtulka Díky za souhlas. 🙂 Až bude zkontrolovaný, tak mi napiš. 🙂

@acacia Také máme dceru adoptovanou,už je velká, už je máma, já babička, manžel děda.Stále slavíme přineseniny. Dětem to chce říct co nejdříve, že jsou adoptované. Nejdříve samozřejmě formou pohádky. Lidi jsou zlí. Dcera byla ve školce 3,5r., přišla ze školky, a povídá, maminko teta ve školce říkala, že nejsi moje maminka.A to si řeknete učitelka ve školce, řekla jí to dětská lékařka dcery.Jinak dceři jsme řekli ještě v pubertě, pokud bude chtít poznat svoji matku .(otec neznámý) a nebo své sourozence, že jí je pomůžeme hledat.Oznámila nám, že nechce, že my jsme její rodiče.

@isoldaeva článek je zkontrolovaný takže jeslti ho tedy chcete dát na FCB tak můžete..

@wrtulka Super díky. 🙂
Ještě se raději zeptám, jednou jsme měli nedorozumění, tak aby se to neopakovalo: Když článek zveřejníme, jeho odkaz povede sem na tvůj blog. Je to v pořádku nebo ho mám zveřejnit přímo na FB?

@isoldaeva já to vím. Už jsme to jednou řešily..u jiného článku co jsem nechtěla to jsem si v blogu zamkla (před neregistrovanými uživateli a těmi co nejsou přáteli) tak to snad bude ok

@isoldaeva takže klidně s odkazem na můj blog se snažím říct.

@wrtulka Díky moc, ještě mám takovou drobnost, mohla bys článek zveřejnit pro všechny? Nyní je jen pro registrované. Po této drobnosti už to dáme na FB. 🙂 Díky.

@isoldaeva ok zrovna u tohohle clanku no problemo

@isoldaeva hotovo

moc hezký článek, mám holčičku v pěstousnké péči a ,,naše" téma jsme řešili velmi brzy, aby právě věděla, čím jsou děti starší, tím tyto informace hůř snáší.
A můj osobní názor je, že Ti lidé, kteří dají dítě k adopci jsou úžasní, neboť dokáží svou velmi nelehkou situaci řešit a vést ji tím směrem, aby se dítě mělo dobře. A bohužel já, jako pěstounka musím ,,skákat" jak si biologická matka píská a čekat jak dlouho nám bude zasahovat do života a kdy opětovně skončí na drogách ...

@michaelasvo děkuju. Já vím pěsnouství je poselství to už je od rodičovství o notný kus jinde a přece jsi prostě tak pravá máma co v noci tulí, při nemoci opečovává, když má bebíčko je tu..no asi tak.. http://adopce-donaha.infoblog.cz/clanek/prava-m...

@wrtulka já vždy říkám: pravá máma není ta, která porodila, ale ta která se stará. Pere, vaří, uklízí, dává lásku, zajišťuje vše co dítko potřebuje od objetí, lásky až po umytí bot když jsou špinavé

@michaelasvo ale zase jsme rády že nám je porodily 🙂

@wrtulka kdyby to bylo tak,že Natálku porodila a pak skončila v ústavu tak bych i ráda byla, ale vzhledem k tomu, co vše si Natálka díky ní musela zažít a že bude mít následky na celý život tak jsem v tomto směu dost radikální

@michaelasvo tomu rozumím ☹

@wrtulka teď se jen děsím toho, aby jí malou nevrátili

@michaelasvo no tak to chápu taky a snad se to nestane!

@wrtulka já doufám, velmi mě podporuje naše psycholožka a radí mi, jak to skoulet tak, aby na soud nedošlo. Ptž. pokud by jsme narazili na špatnou soudkyni (která by hodnotila jen materiální věci), tak Natálka putuje nazpátek a to vím, že bych se z toho zhroutila

co to je prosím ta "oznamovací povinnost?
znám jeden pár, bydlí mimo čr, dlouho se tam čeká na adopci, oni řekli, že jim na etniku nezáleží, chtějí dítě hlavně rychle a obratem ho taky dostali... černouška...
Proč se vůbec při adopcích a děti tak dlouho čeká?