Potratem naděje končí, adopcí začíná…

    Přibývá vědecky ověřených informací potvrzujících zásadní důležitost prvních let života pro emoční rozvoj osobnosti. Nemá-li z novorozence vzniknout citový deprivant, potřebuje lásku od samého začátku. Tato láska by v maximální možné míře měla být dopřána i dětem určeným k adopci.

    Přímé adopce - jde o adopce, při nichž pokrevní matky souhlasí s předáním dítěte do péče adoptivním rodičům bezprostředně po porodu. Odborníci, navzdory vší složitosti, která tuto formu adopce doprovází, nic nenamítají. Z pohledu dítěte dochází k eliminaci nežádoucího jevu, kdy odložená miminka živoří v nejcitlivější fázi svého života v kojeneckých ústavech. Díky adopcím zároveň nastává aspoň částečné zmírnění paradoxu, kdy na jedné straně zdravá těhotenství končí potratem, a na druhé jiná vznikají eticky a zdravotně sporným a ekonomicky nesmírně nákladným způsobem v rámci asistované reprodukce.

    Specifickým případem přímé adopce je i tzv. otevřená adopce, která zohledňuje možnost pro pokrevní matku zůstat s dítětem aspoň v minimálním kontaktu.Všichni zúčastnění jdou do citlivé záležitosti s tím, že nikdo nikomu nebude nic předstírat. Dítě bude vědět, kdo je jeho pokrevní matka a adoptivní rodiče je přijímají s tím, že přístup k pokrevní matce nebude dítěti zapovězen. Jde ovšem o mimořádně složitou situaci, kterou jsou schopni řešit jen silné a zdravé osobnosti. Jako jednodušší se tudíž častěji jeví "definitivní" řešení při adopci přímé, kdy pokrevní matka poté, co nabude právní platnosti adopční smlouva, do výchovy dítěte už nijak zasahovat nesmí. Pokud dítě v budoucnosti přece jen projeví zájem poznat svou pravou matku, záleží na adoptivních rodičích, zda tento kontakt zprostředkují. Psychologové se jednoznačně kloní k názoru, že adoptivní rodiče nemají před dítětem jeho původ tajit. Není nic horšího, než se pravdu dozvědět nečekaně a od cizích lidí.

    Nové výzvy pro porodní asistentky

    S přímými a otevřenými adopcemi se otevírají nové a úkoly také před porodními asistentkami. Jedním z nejdůležitějších je specifická péče o ženy, které se pro adopci rozhodnou. Tyto ženy potřebují nejen praktické rady v souvislosti s těhotenstvím a porodem, nýbrž především také výraznou duševní útěchu a podporu.

    "Ženy nabízející dítě k adopci jsou obvykle ve velmi složité sociální situaci a po psychologické stránce bývají silně zanedbané. Potřebují obrovskou péči, mají-li se nějak vypořádat s vnitřními zmatky a bolestí, které jsou s jejich rozhodnutím vzdát se dítěte spojeny. Jde vlastně o to, že k tomu, aby žena mohla dítě ´nechat odejít´, musí je nejprve ´mít´, musí je přijmout. To vyžaduje značnou osobní zralost. Příležitost vytvořit si nějakou se nabízí právě v době těhotenství za podpory porodní asistentky," shrnuje své zkušenosti Elisabeth Hormann: "I žena dávající dítě k adopci má navíc právo naplno prožít svůj porod a vnímat jej jako zásadní životní předěl, jako tomu bývá u ostatních žen. Je dokázáno, že ženy, které dají dítě k adopci, ale nikdy je nevidí a nevytvoří si k nim vztah, trpí v dalším životě daleko více depresemi a výčitkami svědomí než ženy, které projdou procesem rozhodnutí a rozloučení."

    http://www.evalabusova.cz/clanky/potratem_nadej...