Akademie rodičovských povinností III: Úklid

Jak si ale málokdo možná uvědomuje, pro ženu na mateřské, případně rodičovské dovolené, jsou kuchyň, obývací pokoj a dětské pokojíčky vlastně "kanceláří", prostředím, ve kterém vykonávají velkou část dne své povolání. Proto si každou konkrétní radu, která by nám úklid zpříjemnil či zjednodušila, zasloužíme!

Ráda během prázdnin, kdy odpočíváme od spěchu všedních školních a školkových dní, a já osobně také od úklidu, pročítám na nejrůznějších webech články slibující právě rady a tipy pro úklid domácnosti, obzvláště pokud je ta domácnost obohacena o několik potomků. Z většiny článků se však místo konkrétních rad dozvídám, že mám trochu toho nepořádku a nedokonalosti brát jako nepatrnou daň za takové štěstí, jakého se mi v mých potomcích dostalo. Věřím, že o toleranci všudypřítomných drobků, ulepených ploch a kostiček lega nastražených přímo pod našimi bosými ploskami nohou by nejedna z nás mohla psát romány.

Jak si ale málokdo možná uvědomuje, pro ženu na mateřské, případně rodičovské dovolené, jsou kuchyň, obývací pokoj a dětské pokojíčky vlastně "kanceláří", prostředím, ve kterém vykonávají velkou část dne své povolání. Málokdo by mohl bez újmy na svém psychickém (a možná i fyzickém) zdraví efektivně a tvořivě na svém pracovním místě fungovat, kdyby v něm byl brajgl jak po prohnání tornáda. Proto si každou konkrétní radu, která by nám úklid zpříjemnil či zjednodušila, zasloužíme!

Ale jak říkám. Jsou prázdniny. Méně se stresujme, méně uklízejme, více relaxujme. Jdu příkladem. Přes den se ovládám, abych se nepředřela a po večerech ovládá naši domácnost Manhattan. Ve sklence i na obrazovce.

via GIPHY

Carrie Bradshawová ze Sexu ve městě randí s chlapy, navštěvuje více i méně bizarní společenské akce, každou sobotu snídá se svými třemi kamarádkami a tento zábavný "sběr dat" pak zužitkovává v článcích svého novinového sloupku. Občas jí trochu závidím. Ne to randění a vymetání večírků. Ale ten stále naklizený byt. To, že nemusí vařit (i kdyby musela, našla by jistě způsob, jak to nedělat a neumřít hlady).

via GIPHY

Hledá svatý grál v podobě ideálního partnera a tahle jediná položka na seznamu "co mi ještě chybí ke štěstí" jí často zakrývá výhled na to, co všechno má a čeho si může užívat.

My, které jsme toužily po mužích a dětech a máme jedno nebo druhé (ty šťastnější z nás obojí), jsme často bez domácnosti, která by se dala udržet alespoň půl dne čistá, nešťastné jako Carrie bez chlapa. Smutek po dlouhém vyspávání, udržitelném pořádku a večeřích v restauracích nám může zakrývat pohled na to, z čeho bychom se tak rády radovaly, kdyby na to zbývaly síly.

Zahrála jsem si na Carrie Bradshawovou. Místo kamarádek jsem několik snídaní trávila na diskuzích ve společnosti jiných maminek a místo randění a účasti na nejroztodivnějších společenských akcí jsem po uložení dětí proplouvala naším neuklizeným bytem a meditovala nad tím, odkud se ty věci berou, co dělají tam, kde nemají být, proč na člověka nepořádek tak mocně působí a co boj s ním znesnadňuje nebo naopak ulehčuje. Tomuto domácímu "průzkumu" jsem věnovala několik dní svého života a snad nikdy jsme doma neměli větší binec.

Carrie Bradshawová ví hodně o sexu a nebojí se zeptat.

Zyzyna ví prd o pořádku, ale nebojí se o něm psát.

Tři, dva, jedna... do boje!

Boj byl zahájen strategicky - poradou. Pod hromadou hraček a oblečení jsem našla ovladač, pustila dětem pohádku a v kuchyni jsem se usadila s hrnkem kávy nad diskuzemi na téma Dítě, domácnost, studium/práce nebo Dítě, domácnost a brzy další dítě – jak vše zkloubit? Bez povšimnutí jsem nenechala ani téma Jak skloubit péči o dítě a domácnost v prvním roce dítěte, kdy – jak všichni víme – je péče o dítě zvláště záživná a péče o domácnost značně okrajová záležitost. Diskuze Jak přežít mateřskou a nezbláznit se, to už byla jen taková třešnička na dortu.

Jsou ženy – matky, které nás (věčné neúspěšné bojovnice s nepořádkem v domácnosti) nepotěší. V tomto boji prý lze průběžně stát na straně vítězů. Tak dosvědčuje například uživatelka @drzticka81: "Dvě děti, další na ceste a domácnost zvládám. Vše je o organizaci - každý den udělám jinou věc - neuklízím třeba dvě hodiny v kuse. Jeden den uklidím během pěti minut koupelnu. Když se mi nezdá záchod, během pěti minut uklidím ten. Vysaju, když vidím plno drobků, linku se snažím mít uklizenou pořád. Mám kamarádky - pračku, myčku, sušičku ... nemám skoro žadný nábytek - takže nemusím utírat prach. Hlavně jsem prišla na to, že nejlepší je uklízet při dětech - pomáhají a já nemusím obětovat svůj čas🙂 Děti umí zapnout pračku, sušičku, věšet prádlo, umývat chodbu apod. ... "

Disciplína

Zásada číslo jedna vyplývající z úspěchu této ženy je dle mého jednoznačně disciplína. Nevím, zda-li si pamatujete, ale konkrétně tato uživatelka s tak roztomilým nickem byla citována již v článku Akademie rodičovských povinností – vaření: "Vařím polévku na dva dny a k tomu každý den druhé jídlo - to znamená, že hned jak se probudím, než vyjdeme do školky, mám navařeno." Na koníkovských diskuzích se pohybuje více žen, které jsou schopné mít navařeno hodinu od probuzení a pro režim celého dne je to velká výhra. Nemohu se ovšem rozepsat o tom, na jakém principu to funguje, neboť já jsem za hodinu od probuzení schopná s dětmi sotva posnídat. Každopádně krom velkého umu v oblasti vaření vidím hlavní původ v již zmíněné disciplíně. Ve schopnosti načrtnout si večer režim či plán druhého dne, ráno vstát a dodržet ho. Nebo si možná ani nemuset nic plánovat a dodržovat jednotný režim každý den.

Pátrala jsem, jak bych ze sebe mohla vyždímat alespoň slzu nějaké disciplíny a využít jí k efektivnější tvorbě nebo udržení pořádku. Zkusila jsem tedy po probuzení vstát a ihned alespoň ustlat postel, k čemuž jsem se běžně dostávala až během dne (a někdy vůbec). Nádobí po snídani jsem nedala ledabyle do dřezu, že se umyje, až na to bude chvilka, ale jak jsem ho měla v ruce, tak jsem ho ihned opláchla a začala vést děti k tomu, aby to své nádobí do toho dřezu alespoň dopravily. 

Oblečení dětí i většinu toho svého po vyprání už léta místo žehlení rovnou skládám. Komínky složeného prádla ale odkládám v obýváku na odkladnou skříňku místo abych ho rovnou odnesla do skříně, kam patří, a přitom je to do vedlejší místnosti několik kroků. Jsem porostě královna nedisciplinovanosti, což doma tvoří nepořádek a mě při jeho likvidaci tyto zdánlivé maličkosti přidělávají práci a ubírají čas. Tedy ubíraly, než jsem přišla na to, že je třeba nelenivět, nepouštět rozdělanou práci z ruky a dokončit ji.

Zapojit děti

Je pravda, že se spoustou věcí mohou vypomoci i děti. Roztřídit vyprané spodní prádlo, srolovat ponožky, dát nádobí do myčky... při troše fantazie nebo googlení lze najít spoustu seznamů domácích prací, které děti v určitém věku zvládají nebo by již měly zvládnout. Úspěšně ke spolupráci zve své potomky také @berenika39: "Zapojuji dítě. A to velmi aktivně. S vysvětlením, že čím dřív uděláme, co musíme, tím dřív můžeme dělat to, co chceme. Fungujeme! "

Nežehlit

Pokud máte děti malé tak, že sice skoro nikde neudělají nepořádek, ale také s ničím nepomůžou, můžete to vyřešit tak, že nějakou činnost prostě vyškrtnete. Třeba žehlení. Nebo jídlo. Nebo spánek. Jak popisuje @jarkalada: "Já jsem se s dvojčaty už od začátku snažila o vyluxování, utření prachu, koupelny atd. Ještě jsem nekojila, takže věčné odsávání, dělání flašek, navíc cvičení vojtovky...no kolotoč. Samozřejmě jsem to dělala na úkor jídla nebo spánku, takže absolutně vyřízená. Postupně jsem eliminovala žehlení. A to jako fakt. Dětem nežehlím nic, nám jen vyjímečně nějaký "lepší" kus."

Kdysi dávno jsem četla rozhovor s Petrou Černockou, ve kterém říkala, že dceři oblečení nežehlí. Já z toho byla tenkrát div ne pohoršená, neuměla jsem si to představit. Přes triko, po kterém neprojela horká žehlička, u mě prostě nejel vlak. Aniž bych tedy chápala proč. Bylo to prostě v hlavě. Někde mezi prvním a druhým dítětem, když jsem zjisila, že oblečení už nebereme ze skříní, ale jen z koše na prádlo, a nepozorujeme v tom (až a manželovy košile) žádný rozdíl, rezignovala jsem na žehlení také. A přišla jsem o jedinou oblíbenou domácí práci, na jejímž konci se můžete hmatatelným výsledkem kochat déle než půl hodiny a ještě se v průběhu této práce můžete dívat na televizi. Jaká jiná domácí práce vám toto poskytne!

Delegovat

Pokud neplánujete žádnou z domácích prací ani činností, které naplní vaše základní potřeby, škrtat, je nutné delegovat: "Úklid jsme vyřešili tak, že máme myčku, sušičku (nemusím žehlit), robotický vysavač (pouštíme ho každý den v noci), 1x týdně přijde paní na úklid," píše uživatelka @westie. "Vařím denně rychlá a zdravá jídla, nákupy řešíme většinou on-line (včetně ovoce, zeleniny i pečiva). Snažíme se mít ve všem systém, abychom se mohli oba věnovat synovi, práci a širší rodině."

Přemýšlela jsm o tom, zda by ta paní na úklid nešla občas objednat i k nám. Kolik práce by mi asi ušetřila a kolik času. Pak jsem se rozhlédla po našem bytečku "nula plus nula" a došlo mi, že za dvacet minut by tu neměla co dělat. Všudypřítomné oblečení, papíry a věci odložené jinde než na svém místě, které u nás dělají nejvíce nepořádku a jejichž přesuny při úklidu zabírají nejvíce času, si stejně musím zařídit sama. 

Vytřídit a uložit

"Základ pro úklid, to jsou správně vyřešené úložné prostory, aby každá věc měla své místo, dobře přístupné. A zbavit se zbytečností." Uživatelka @maii se velice přesně trefila do citlivého místa tisíců domácností po celém světě, vzhledem k tomu, že kniha Zázračný úklid japonské koučky přes úklid Marie Kondo stavějící na podobném principu, se stala světovým bestsellerem. Podle rad této knihy se vypořádáme s nepořádkem tím, že si v rámci systematického třídění ponecháme jen věci, které opravdu milujeme, a ty pak náležitě uspořádáme (dáme jim své pevné místo). Proto úklid v našem bytě stále nebere konce. Věcí, se kterými ještě nemám to srdce se rozloučit, je hanebně mnoho. A mé tři děti mají svá srdíčka podobně široká.

Při propolouvání naším bytem jsem si všimla, že věci, které dělají nejvíce nepořádku jsou ty, které

• přetékají z místa pro ně určené
• čekají, až s nimi zrealizuji svůj záměr (třeba nafotím a vystavím k prodeji)
• čekají, až jim najdu jejich trvalé místo
• čekají, až se rozhodu, co s nimi - založím? vyhodím?

Dle jedné recenze knihy Zázračný úklid je jeho autorka přesvědčena o tom, že nepořádek a hromadění věcí je do značné míry "výrazem toho, že se buď moc rýpáme v minulosti nebo se bojíme budoucnosti, případně obojí." Kniha není v knihkupectvích zařazena v sekci "hobby" ani "domácnost" nýbrž v sekci "psychologie", což - stejně jako věci, které hromadím s ohledem na minulost nebo budoucnost, jistě o něčem svědčí. Možná je načase knihu opravdu otevřít.

Prostě jen přežít

Brouzdajíce v diskuzích na téma Jak efektivně zvládat domácnost jsem našla i tyto příspěvky užiavtelek @citun a @ustarana:

"Domácnost v prvních měsících, co to je? Já byla ráda, že jsem se najedla a umyla🙂 Náš malý se neustále dožadoval mojí blízkosti, takže se u nás uklízelo opravdu sporadicky."

"K tvojej otázke, ako som zvládala domácnosť ti poviem, že nezvládala. Nemohla som kojiť, tak som mlieko odsávala a dávala ho malému z flašky. Takže to bol večný kolotoč - prebaliť, nakrmiť, nechať odgrgnúť, odsať mlieko, občas sa najesť a znova od začiatku. Syn toho veľa nenaspal a vyžadoval pozornosť. Bola som rada, že som stihla umyť riad a tak nejak to udžiavať v poriadku, aby to tu nebolo ako v chlieve... Naviac je manžel tiež toho názoru, že na upratovanie mám ešte celý život, ale dieťa si už takto nikdy neužijem." 

Příspěvky sice nepřinesly konkrétní rady, zato dodaly útěchu: člověk v tom všem není sám. Jedna ze zakladatelek fóra, ze kterých čerpám, přidala po několika týdnech od založení své diskuze tento příspěvek:

"Když jsem založila tuto diskuzi, tak -  jak napovídal nadpis  - jsem domácí práce ještě tolik nestíhala. Nyní je vše naopak, jak syn nemá koliky, nerostou mu zrovna zuby, tak vůbec nebrečí, je moc usměvaný, veselý, hraje si i sám na dece, tak musím říct, že stíhám vše, uvařit, uklidit, vyžehlit a to v pohodě! Prostě se nemusí chovat a umí se zabavit na chvíli sám, stačí když jsem ve stejné místnosti a mluvím na něj, zpívám, ale třeba při tom můžu vytírat, vařit. A jak spí už celou noc, tak se vyspím i já."

Spolu se dvěm předešlými příspěvky mi poslední citovaný otevřel oči v jedné zásadní věci. Jsou rodičovská období, kdy bychom se mohly rozkrájet a na ucho stavět, ale vcelku objektivní příčiny nám nedovolí, abychom naši domácnost zvládly tak, jak bychom si představovaly: novorozené miminko, náročné dítě vyžadující naši neustálou pozornost, nemocné dítě, ale třeba i momentálně náročná osobní situace, fyzická či psychická indispozice nebo dokonce "pouhé" dlouhé zimní období bez dostatku sluníčka – to jsou faktory, které zvládání domácnosti značně ztěžují, ne-li znemožňují.

Některé události jsou přirozené, některým nelze předejít... dobrou zprávou ovšem je, že (ve většině případech) tato náročná období "odezní" a jde jen o to je bez úhony přečkat. Zdá se vám to samozřejmé? Gratuluji! Bylo období, kdy jsem myslela, že jsem ta nejhroší manželka, matka a hospodyně na světě a že "takto šílené" to u nás doma bude již navždy. A ony ty prdíky jednou přešly, zoubky se vyklubaly, rýmy a kašle izolující nás od ostatních ustaly, zase vyšlo slunce, začalo jaro a najednou jakoby vše šlo od ruky lépe.

Cíl nebo jen cesta?

Měla jsem období, kdy se na mne nepořádek valil ze všech stran. Měla jsem špatnou náladu a nevěděla jsem, zda je stav domácnosti příčinou té nálady nebo jejím důsledkem. V domění, že jde o příčinu, jsem se ponořila do "dělání pořádku" a rozhodla se, že si náladu vylepším úklidem. Z dokonale naklizeného bytu se mi stala modla, které jsem obětovala své pohodlí i domácí pohodu. Dokonale naklizený byt je však při třech malých dětech (a nijak zvlášť diciplinované matce) zřejmě chiméra, která má moc člověka spíše zničit, než mu spravit náladu, už proto, že nebylo v mé moci ji "chytit".

Pak se stala jiná věc. Měla jsem možnost zapojit se do projektu, který mne úplně pohltil. Díky účasti na této tvořivé a pro mne velice obohacující a zábavně aktivitě mi hladina všech možných hormonů štěstí stoupala do závratných výšin. V té době mne běžná i zvýšená hladina nepořádku u nás doma nechávala naprosto klidnou. Když mi už šly chuchvalce prachu naproti, tančila jsem po bytě s vysavačem a prachovkou lehká jako víla. Co jindy trvalo dlouhé hodiny, bylo nyní během chvíle hotovo. Co bylo jindy zdrojem úmorné nudy, se teď stávalo jen nijak zábavnou, ale lehce zvládnutelnou činností.

Hledala jsem, v čem tkví příčina této změny a zjistila jsem zásadní věc. Úklid, respektivě naklizený byt, mi přestal být cílem. Stal se pouhým prostředkem toho, aby se doma můj muž cítil dobře, abych objevila všechny dobře zaklizené věci, které jsem zrovna potřebovala, a aby děti žily v příjemném, zdravém prostředí.

Už jsem ovšem nebazírovala na tom, abych měla v jednu chvíli v dokonalém pořádku naprosto všechny části svého bytu současně. Projekt naplňoval mou potřebu seberealizace a já se tak nemusela realizovat bojem s větrnými mlýny. Přestala jsem brát pořádek jako zdroj mé dobré nálady. Získala jsem k úklidu zdravější, vyvážený vztah a bylo mi dobře. Byl to velmi povznášející pocit, který si připomínám pokaždé, když bych chtěla pořádek v bytě opět učinit "smyslem svého žití".

S radostí

V současné době se tak zajímavého projektu neúčastním, hormony štěstí poněkud klesly. Bylo fajn uklízet s radostí. Jak si čas, který je potřeba věnovat nezáživnému úklidu, zpestřit?

• dávat si reálné cíle, večer naplánovat, ve které části bytu je třeba druhý den zasáhnout, ale s plány to nepřehánět
• večer po ulehnutí dětí připravit byt odklizením nánosů odložených věcí, aby bylo možné pustit se hned ráno do vysávání a vytírání a výsledky úklidu tak byly vidět dříve
• zpříjemnit si úklid koupí nového prostředku či pomocníka na úklid, sklenkou vína nebo hrnkem dobré kávy či nějakým mlsáním
• naplánovat si v blízké budoucnosti něco velmi příjemného a celou dobu úklidu se na to těšit
• pravidelně odpočívat od domácích povinností při nějakém koníčku
• zažít úspěch v čemkoliv, co na dlouho "nabudí" a dodá energii i na stereotypní činnosti
• uklízet bez dětí, pokud se toho stihne víc a jde to bez nich lépe od ruky
• uklízet s dětmi, pokud to jde s nimi rychleji a vyšetřený čas využít třeba pro sebe
• vědět, čím se po úklidu odměnit, i kdyby to byla jen chvilka u knížky, horká vana nebo další díl oblíbeného seriálu
• ctít neděli a co se týká úklidu, NIC nedělat

Méně je více

Když mám na úklid příliš mnoho času, když mám v jedné ruce mobil a v druhé vysavač, když mám před sebou jen vyhlídku na nezáživné odpoledne plné povinností, úklid nikdy nejde tak dobře od ruky. To už jsem zjistila mnohokrát. Proto – pokud to lze, nejvíce uklízím v den, který mám již nějak časově rozvržený. Pokud vím, že mám na velký úklid pouze hodinku či dvě, stihnu toho leckdy mnohem více, než když je přede mnou celé, k úklidu určené odpoledne, kdy se několik hodin nutím do toho začít a nejefektivnější jsem stejně tu hodinu před tím, než má rodina (nebo třeba návštěva) dorazit. Telefon odložený hodně vysoko, vypnutý počítač a vypnutá televize mi leckdy také zvýší výkon a ušetří spoustu času. Plán na jakoukoliv příjemnou záležitost, ať už s dětmi nebo bez nich, je také příjemným hnacím motorem.

Svůj recept na zvládní domácnosti shrnula výstižně uživatelka @andulkaavetrelec:

"Zapojit manžela,
začít tolerovat bordel,
nedělat příliš to, co manžel neocení,
nechtít mít vše dokonalé,
radovat se ze sebe a oceňovat se za to, co dokážeš."

Trvalo mi mnoho let, než jsem pro sebe všechny zmíněné položky seznamu také objevila. Více myšlenek se do tohot článku již nevejde. Tak snad jen stručně závěrem...

 "Čistota a klid uvádějí do pořádku všechno pod nebem," řekl čínský filozof Lao-c'.

Ale jak říká můj muž (inspirovaný humoristou Jiřím R. Pickem) 

" Mám rád pořádek, čisté prostředí a klid... ale doma je doma."

fotografie: pixabay.com

gify: giphy.com

#materstvi  #domacnost