Existuje universální recept, jak skloubit povinnosti na mateřské?

Na počátku bylo Slovo. To Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.

Na počátku něčeho skromějšího byla otázka. Její zodpovězení byla taková věda, že z toho vznikla celá akademie. Akademie zvládání rodičovkých povinností.

Na počátku byla otázka. Vlastně dvě.

Jak skloubit povinnosti na mateřské?

Existuje nějaký universální recept?

Takové otázky klade sám život a učitelkami v této akademii jste VY, ženy a matky, které každý den bojujete, jako byste tu odpověď už dávno znaly.

Nejkrásnější povolání

Svátek matek, který jsme v květnu oslavili, je jedním z těch dnů, kdy na nás může dojemně dolehnout všechno to jedinečné, co nám skrze naše děti mateřská role přináší. Vvůně dětských vlásků a teplo jejich tělíček, zvonivý smích, bezmezná důvěra, všechna ta jejich poprvé, od prvního úsměvu a krůčku, přes první slova až po první darované mokré pusinky a neuměle dokonalé dětské kresbičky. To jsou chvíle, kdy naprosto jistě víme, že mateřství je tou nejkrásnější životní rolí a povoláním, ne-li posláním.

Nejtěžší povolání

A pak jsou tu dny všední. Dny nekonečně dlouhé, náročné, nebo nudné, kdy nás míjí jeden stereotypní "úkon" za druhým. Změna, osvěžení, spánek či trocha povyražení v nedohlednu. A k tomu ta spousta nekonečné a často vlastně neviditelné práce, která je vidět až tehdy, když vlastně není hotová. To je pak jisté, že rodičovství, neoddělitelně spojené s prací v domácnosti a péčí o naše drahé polovičky, je jedním z nejnáročnějších povolání na světě.

A tak se stovky, ne-li tisíce rodičů pod haldami nevyžehlených košil, hromadami neumytých talířů, po spoustě probdělých nocí, v osamocení čtyř umatlaných stěn a za vydatného zvuku sirén plačících nebo vztekajících se dětí zoufale ptá: "Jak mám tohle všechno zvládnout?"

Existuje universální recept?

Universální recept či návod jak skloubit péče o děti, domácnost, partnery i sebe samé považuji vedle kulatého čtverce a stroje typu perpetuum mobile za další položku "prázdné skupiny". Prostě neexistuje. Každá z nás vychází z rozdílných poměrů, má jiný počet jinak starých dětí, jiné priority a nároky a jiné osobní dispozice.

Nic na tom nemění ani fakt, že naše touhy, naše skromné potřeby, se v podstatě zase až tak neliší. Vlastně toho ani nechceme moc. Hračky by mohly chvíli zůstat na svém místě, podlaha by mohla chvíli vydržet prosta nánosu drobků a lepivých fleků, miminka by se mohla chvíli usmívat ze svých postýlek a starší sourozenci by si spolu mohli chvíli nerušeně hrát.

Jenže to bychom zřejmě museli žít ve vzduchoprázdné "virtualitě" a ne v realitě, kdy naše požadavky a potřeby jsou konfrontovány s řadou těžko ovlivnitelných faktorů, do kterých náramně zapadají i nároky a potřeby našich nejbližších, což v součtu dělá z našeho života tragikomické romantické drama s prvky hororu. A neptejte se mě, kdo je tu oběť a kdo vrah, protože já umím během jedné minuty vystřídat právě tyhle dvě role rychleji než aprílové nebe počasí.

Naděje ve sdílení

Hlavní role v této fantasmagorii s absurdním přízviskem "dovolená" nám - ženám a matkám - ovšem v žádném případě nebrání v tom, abychom hledaly způsoby, jak si čas na mateřské, případně rodičovské dovolené zpříjemnit a zjednodušit. Přemoudřelý jedinec by mohl namítnout, že nejlepší by bylo zvednout se od tabletů, počítačů a chytrých telefonů, zanechat hledání tohoto svatého grálu (- rozuměj - nedosažitelné myšlenky, jejímž objevením by měl člověk dosáhnout zásadního pokroku) a místo toho raději jít něco dělat.

Diskuze na toto téma jsou ovšem velmi užitečné a to tak moc, že hned třikrát! Jednak můžeme sdílet své starosti (a sdílená starost je poloviční starost.) V radách a tipech jiných uživatelek můžeme najít mnoho podnětných inspirací. A pokud jsme již samy našly nějakou vychytávku, můžeme se o ní podělit a udělat tak radost nejen sobě ale i druhým (a sdílená radost je přeci dvojnásobná radost, že)

Na Modrém koníku najdeme řadu diskuzí, které začínají takovými nebo podobnými úvahami:

"Již delší dobu řeším "problém", chcete-li "otázku", jaký by měl být správný harmonogram dne pro mou rodinu, mé děti a mne. Přijde mi, že si za celý den nesednu. Mám v sobě zafixované povinnosti, které bych během dne chtěla zvládnout a někdy je bohužel nezvládám, pak jsem podrážděná a mám ze sebe zvláštní pocit, jestli jsem dobrá máma a manželka. Mám ráda když je doma uklizeno, uvařeno. Každý den musíme jít na procházku, do lesa nebo na hřiště. Snažím se syny učit písničky, básničky. Starší chodí do sboru a na angličtinu.

Je to rok, co jsme se přestěhovali z bytu do domu a co se mi narodil druhý syn. A najednou se vše změnilo. Už tolik nečteme a nevyrábíme... prostě a jednoduše nestíhám. Musela bych vstávat snad ve čtyři ráno, abych se pak celý den mohla věnovat jen dětem. Máte někdo podobný problém? Co je vlastně správné a pro děti nejlepší a jak si zároveň najít trochu času pro sebe?" ptá se jedna z uživatelek.

"Potřebovala bych doma zavést pomalu pravidelnější režim, abych kromě péče o dítě začala víc zvládat i domácnost, manželský život a i tak trošku si ukrást čas i na sebe. Jak na to? Skoro nic nezvládám. Malá mi nevydrží sama na sedačce, v postýlce, na houpačce, v ohrádce... Prý ji moc chovám a moc se jí věnuji. Mně se naopak zdá, že skoro vůbec. Nemám to srdce ji nechat vyřvat. Když ji vidím uplakanou, tak se ve mě něco hne, co mě zlomí. A pak mám výčitky a připadám si neschopná a nemožná... a jak malá spí (konečně), tak se jí omlouvám. Před rodinou ji hájím (rostou jí zoubky, bla, bla...), přes den ji chovám. Manžel mi to dosud toleroval, ale už cítím, že mu to taky začíná vadit, protože doma to jde od desíti k pěti, i když mi v rámci možností pomáhá. A to děláme jenom to nejnutnější, ani nežehlím, už skoro ani nevařím. Já jsem uštvaná a nikde to není vidět a to mně štve asi nejvíc. Jak si to zařídit, aby se mi toho začalo víc dařit? Pozdě usíná, takže to ani v noci nedoženu. Přes den mi spí jenom v kočárku, jenže když s ní jsem venku, doma opět všechno stojí. Jsem moc měkká, málo tvrdá, nedůrazná? Samo se to asi nepoddá, že? Ale nějakou pravidelnost už potřebujeme jinak už fakt zešílím. Jak to děláte vy, ráda se poučím..." rozehrála jinou diskuzi na velmi podobné téma další uživatelka Modrého koníka.

Rozcestník pro Akademii zvládání rodičovských povinností

(a radostí)

Pravidelný režim, pevný harmonogram. To je jedna ze základních potřeb našich dětí. To je luxus, který do mé soukromé fantasmagorie ještě nezavítal. Děti i dospělí je ale vyžadují. Proto jsem se ponořila do koníkovských diskuzí s názvy např.: Jak skloubit péči o dítě a domácnost nebo Jak přežít MD a nezbláznit se a nalovila mnoho tipů a rad, jak si poradit s vařením, nákupy a úklidem, kde najít čas pro partnera (a jak "zrelaxovat" sebe), aby nás povinnosti v domácnosti zcela nepřeválcovaly.