...aneb jak to bylo dál.

V minulém článku jsem skončila tím, že mi vyšel krásně pozitivní těhotenský test a objednala jsem se na gynekologii.

No než jsem tam vůbec šla, tak vlastně hned pro zjištění jsem běžela pro těhotenské vitamíny Femibion 1 . Sice kyselinu listovou jsem brala už od června, tak jsem chtěla mít jistotu, že malé bude mít přísun všeho, co potřebuje
Jeden den (pro mne poslední tečka) byl, že jsem se málem až složila. S bolestmi a brekem jsem šla za kolegyní (Hanničkou) a poprosila jsem ji, jestli můžu domů s tím, že to byl první člověk, kterému jsem to v práci řekla. Ta neváhala a hned mne pustila. Tom pro mne dojel a jen jsem ležela.

Druhý den byl den D a má první kontrola na gynekologii. Strašně jsem se bála a zároveň jsem se těšila. Moc jsem si přála, aby malému už bušilo srdíčko a já se nemusela bát. Ale to jsem nečekala ještě ten šok.
Vyšetření bylo dle OVU 5+4tt. Nejdříve se mne doktor ptal, proč tam jsem, tak jsem vtipkovala že jsem nečekala, že do 4 dní u návštěvy u něho otěhotním. Zasmáli jsme se a pozval mne na kozu. Tam jsem byla v klidu, protože dokáže uvolnit a žena ani nevnímá, že se v ní hrabe. 
Tak vše v pořádku, neoblíkejte se a pojďte se posadit.
Šla jsem k lehátku a srdce mi tlouklo jak o závod. Lehla jsem si, jemne do mne strčil UZ vibrátora a koukal. Nic jsem neviděla, obrazovku měl natočenou k sobě a jen jsem se snažila číst výrazy v jeho obličeji.
A je to tu, otáčí obrazovku na mne. Silně mi tlačí na podbřišek a říká mi: TADY JE VAŠE TĚHOTENSTVÍ
Možná se tam dělo něco víc, ale to jsem vůbec nevnímala.
Utekla jsem rychle i z čekárny a hned u okna vytáhla fotku a podívala se na ni znovu... nic. Jen prázdný váček bez ničeho. Byla se mnou kamarádka, která mne utěšovala, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. 
Tady je vaše těhotenství, ne plod, embryo, miminko. Ta nejistota jen z prázného váčku. Takže místo radosti jsem přijela co nejdříve domů a začala hledat na netu. Jak můžu mít jen prázdný váček v 6tt. To je málo, co když se tam malé neukáže? Zamlklé těhotenství? To nedám, potřebuju, aby malé bylo v pořádku. Tak strašně si ho přeji.
Na různých forech se mne snaží uklidňovat, ale stále panikařím a rozdýchávám. Před Tomem dělám klidnou a spokojenou. Jo, máme tam bublinku, čekáme miminko
Den po UZ jsem očekávání sdělila zástupkyni (Íle) že jsem těhu a potřebuju kvůli bolestem sesadit z prodejny na pokladnu, abych byla v klidu. Díky bohu vše přijala s úsměvem. Ještě jsem ji poprosila, ať nikomu neříká, že čekáme. Chceme to nechat až na vánoce po tom, co se to dozví rodina. Tak jen řekla, že mám problémy se spodkem a bylo to.

V 6tt mi začali strašné nevolnosti a nechutenství, z pokladny jsem běhala pořád na wc, pořádně jsem několik dní nejedla a váha mi jde dolů. Ne že by mi to hodně vadilo, ale vše má své meze. Bolesti prsou se zvětšovaly včetně prsou a bolesti podbřišku byly časté.

7tt Bádání kolem té mé fotky. Hodně mi pomohlo zvětšení, kdy jsem viděla nějakou čmouhu uvnitř. Třeba má jen nějakej špatnej UZ a je to na prd vidět
No nezjistila jsem nic :D prostě bublinka...
V tomhle týdnu čekání mi bylo fakt zle. Až na banány jsem do sebe nedala nic a když jo, tak se mi to krutě vymstilo. Jeden den se mi udělalo lépe, tak jsem se najedla a druhý den jsem to měla i s úrokama. Sice nezvracím, ale zle mi je jak psovi. 
Ještě pár dní a bude další UZ
Během tohoto týdne se do dozvěděla z práce Zuzka, když to Colombovi všechno zapadlo a já prostě lhát moc neumím :D 

Začínám 8tt a blíží se zítra prohlídka. Nemůžu spát, klepu se jak osyka. Moc si přeji, aby vše bylo v pořádku. Pokud bude, tak prý dostanu už i průkazku 

Prosím, prosím, prosím.....

A opět mne čekal další šok :O