Kdo jsem já

Už je to dlouho, co se chystám napsat článek s titulkem Zpověď admina. A nyní sleduji, že je na čase. Jsem žena, která se od začátku, co přišla na Koníka, běžně nezapojovala do diskuzí a neukazuji na venek moje životní kroky. Je to tím, že mám dost bohatý vnitřní svět, jdu cestou poznávání hlubin srdce a duše a snažím se nacházet vlastní smysl, proč jsem tu a odhaluji velkolepost jednoho velkého okolí s pojmenováním Vesmír. Běžně jsem zvyklá být v kontaktu mnoha lidí, kterým se snažím ukazovat cestu, jak kráčet s pevnou silou a odhodlaností a nechat se proniknout láskou. Snažím se probouzet ženskou stránku světa a ukazovat její půvab a krásu. Je nádherné, že takových lidí potkávám čím dál více a mnoho z nich je i na Koníku.

Tu jsem přijala roli adminování. Vnímám ji jako další kontakt se ženami, kdy mohu sledovat, co je to ženská duše. Jedním velkým oříškem, je pro mě prolomení ledů, odbourání propasti světa mezi technickým zařízením, které používám já a které používají další maminky. Říká se tomu virtuální svět, ale sama v tom virtualitu nevnímám, jelikož ten svět tvoříme my lidé stejně, jako když založíme město a po staletí ho udržujeme. Proto mě občas trápí, že dokážeme nasadit masku a hrát divadlo v reálné virtuální vesnici jménem internet.

Zároveň je pro mě velkým oříškem vnímat vaše skutečné postoje. Když jsem spolu s někým, můžeme se navzájem pozorovat, jak mluvíme, jakou máme intonaci hlasu, postoj těla, jak se při tom tváříme a hlavně podvědomě sledujeme, jak na nás ostatní působí. Na internetu se to teprve učíme. Osobně hledám drobné možnosti, které naznačují nebo odhalují malé třpytky osobního autentického kouzla. Těchto třpytků je málo, ale za to jsou neklamné. 

Jsem ráda, když mě vnímáte nejenom jako admina, ale jako člověka, který se rád směje a který rád dává. 

Co jsem se naučila na Koníku