Čtu svému Klukovi pohádky před spaním téměř pravidelně. Má už slušnou knihovnu dětských knížek, a tak máme z čeho vybírat. Čteme podle nálady – jeho i mé: od říkanek přes klasické pohádky až po encyklopedie o rytířích či dinosaurech. Jsou mezi nimi pohádky a knihy oblíbené, stejně jako ty méně, nad kterými jsem si jako Táta často kladl otázku, zda by to nedopadlo lépe, kdybych si nějakou takovou dětskou knížku nesepsal a nevydal sám. Rýmy a říkanky jsou často šroubované a nesmyslné, děj krkolomný (a to i u tradičních pohádek), slova často neznámá, která těžko řeknou něco dnešním dětem. Tak nějak vznikl nápad darovat Klukovi k čtvrtým narozeninám knížku „vlastních“ pohádek. Ne klasických, ale zato šitých na míru – takových, ve kterých je přesně to, co Kluka zajímá, baví, o čem mluví, s čím si hraje, co důvěrně zná. Tím sice riskuji, že Klukova dobrodružství budou nezajímavá zase pro jiné kluky jeho věku - vždyť každého zajímá něco jiného a každý má jiné sny. Ale třeba také ne – vždyť rytířské, kovbojské či dinosauří období má nakonec každý kluk v těchto letech. A ostatní kluci snad prominou, že toho našeho tak nějak nezajímají --- auta.

Klukova dobrodružství nemají žádná hluboká a skrytá poselství, nejsou prvoplánově výchovné, nehrají si na to. Jsou to obyčejné příhody, o kterých se může zdát čtyřletým klukům.

A aby také ne, když se na nich čtyřletý kluk podílel. Psali jsme je totiž spolu. Tedy nejen téma pohádek vychází z toho, co má náš Kluk rád, ale i při psaní jednotlivých kapitol jsme děj vymýšleli spolu. Mnoho věcí jsem s Klukem konzultoval, na mnoho věcí jsem se ho ptal. Když jsem nevěděl, jak by pohádka měla pokračovat či dopadnout, ptal jsem se ho na radu. A Kluk sám mi radil, co by mělo v té které pohádce být, na co bych tam neměl zapomenout. Klukova dobrodružství jsou tak společným dílem Táty a jeho čtyřletého Kluka. Psali jsme je spolu. Psal jsem je já pro něho, psali jsme je my oba pro další kluky. A pevně doufáme, že by mohly být zajímavé i pro holky. 

Adam Benjamin a Kristián Adam Bartošovi

Objednávejte zde:

https://www.modrykonik-pro.cz/shops/my-shop/audio-video-knihy-pro-deti/bd0q/klukova-dobrodruzstvi-7-pohadek-na-dobrou-noc/

Muj druhy domaci porod probehl opravdu jako jedna velka boure, tornado... Poslicci ten den byli castejsi, ale porad podobne jako jine dny... vecer mi tedy projelo hlavou, ze treba nechce ven 12.12.(coz by bylo fajn, kdyz prvni je 6.6. )... ve 22h jsem mela pocit, ze se mi rozskoci pupek, miminko se pretocilo z prave predni polohy jednim skokem na levou stranu. Udelalo se mi mdlo a zle od zaludku, od te doby mi bylo zle z vecere a kazdou chvilku jsemmela pocit ze to vyzvracim, coz je pro me katastrofa... Do 3 do rana obcas poslicek u ktereho jsem kvuli zaludku mela pocit, ze asi umru, jak miminko tlacilo na zaludek.A ve 3h a par minut to zaclo... ostre pichani do beder a slabin kazdych par minut.  Prestalo mi byt komplet zle...ale prisla smrst... zadny bezbolestny porod, ale pichance nozem...jeste jsem se snazila uvolnovat rty a neblokovat si otvirani. V 5h a par minut jsem usoudila, ze v leze ve vane uz dalsi stah nevydrzim a napadlo me se vnitrne vysetrit, nebyla jsem z toho vubec chytra, ale dalsi stah byl komplet tlacici...a dalsi a dalsi...takze jsem byla zavesena o vanu a rvala jak silena... mezi stahy jsem kontrolovala vnitrek a nechapala, ze po chvilince mam hlavu miminka napul cesty pochvou, protrhla jsem blany a dalsim stahem byla hlavicka u hraze, strcila jsem prsty do hraze a posledni 4 obri stahy vypudili hlavicku ven.. mohlo to trvat 10-15min az do porodu celeho miminka. 

Malicka byla naprosto klidna, ruzova... Ja v soku 😉 

Byl to planovany domaci porod, ale ja bych snad nestihla dojit ani tech 50metru... 

V poledne prijela PA, nemam zadne poraneni, miminko v poradku.... vstrebavame sok 😉

Asi nikdo z nás si nedovede představit Vánoce bez ozdobeného stromečku, cukroví, tradiční štědrovečerní večeře nebo bez bramborového salátu. Jediné, co podléhá trendům, je maso obalené v trojobalu. Ryze tradiční bývala ryba, kterou postupem času vystřídalo kuřecí maso a nyní dominují vepřové řízky.

Není divu, že vítězí právě vepřové maso – v České republice se jedná o nejoblíbenější druh masa, jehož spotřeba představuje 50 procent celkového objemu. Neplatí již ani mýtus, že jde o maso prorostlé tukem. Vybereme-li si například kýtu, nebudeme mít o moc tučnější maso, než je kuřecí. Nezapomínejme však, že tuk je nositelem chuti, a chceme-li si na řízcích pochutnat, doporučujeme sáhnout raději po krkovici, která je šťavnatější.

Aby byly řízky z vepřového masa excelentní, je třeba vařit z masa čerstvého – chlazeného – a nikoli rozmraženého. Pokud byste použili rozmražené, výsledkem by mohl být plátek obaleného tuhého masa, ze kterého se vypařila spousta vody. Proto nechte jeho nákup až na poslední chvíli, určitě nebudete litovat. Pozorně však čtěte etikety na balíčcích masa – některé řetězce prodávají maso jako čerstvé, byť bylo před prodejem rozmraženo.

Co pomůže k vynikajícím řízkům
Důležité je připravovat řízky z co možná nejčerstvějšího vepřového masa, a to buď kýty, nebo šťavnatější krkovice. Maso omyjeme, osušíme a naklepeme – ne málo, ale ani moc. Dále maso obalujeme v hladké mouce, kterou můžeme vyměnit za mouku kukuřičnou. Následně vložíme do rozšlehaného vajíčka, do kterého doporučujeme přidat lžíci zakysané smetany – řízky budou šťavnatější. A nakonec je obalíme ve strouhance. Čím čerstvější strouhanka je, tím méně tuku nasaje. Řízky smažíme buď na sádle, nebo rostlinném oleji dozlatova a po vyjmutí z pánve je položíme na papírové utěrky, které nasají přebytečný tuk, a teprve v tuto chvíli osolíme.

Pokud chcete kvalitní vepřové, vybírejte maso od českých chovatelů. To je v tuto chvíli poměrně detektivní práce, ale není nemožné dopátrat se původu masa. Možná je dobré zmínit, že se na českém trhu objevuje maso například ze sousedního Německa, kde přestali část prasat kastrovat. Při tepelné úpravě takového masa se můžete dočkat nepříjemného překvapení v podobě kančího pachu.

V případě, že sáhnete po mase z českých chovů, je tato situace vyloučena – což potvrzuje i Jan Stibal, ředitel Svazu chovatelů prasat. V tuzemsku jsou všichni kanečci, určení k porážce, kastrováni, a tudíž k tomu nemůže dojít. O důvod víc, proč na pultech obchodů vyhledávat české vepřové maso…

Dobrá zpráva pro nás všechny je, že od března příštího roku vejde v platnost nová povinnost označování vepřového masa. Na každé etiketě se tak dočteme, v jaké zemi se zvíře narodilo, kde bylo vykrmeno a následně poraženo. Nebude tak docházet ke klamání nás, spotřebitelů. Pokud vám není lhostejné, jaké maso jíte, zda zvířata nestrávila řadu hodin v kamionech, dejte přednost českému masu.

Asi nikdo z nás si nedovede představit Vánoce bez ozdobeného stromečku, cukroví, tradiční štědrovečerní večeře nebo bez bramborového salátu. Jediné, co podléhá trendům, je maso obalené v trojobalu. Ryze tradiční bývala ryba, kterou postupem času vystřídalo kuřecí maso a nyní dominují vepřové řízky.

Není divu, že vítězí právě vepřové maso – v České republice se jedná o nejoblíbenější druh masa, jehož spotřeba představuje 50 procent celkového objemu. Neplatí již ani mýtus, že jde o maso prorostlé tukem. Vybereme-li si například kýtu, nebudeme mít o moc tučnější maso, než je kuřecí. Nezapomínejme však, že tuk je nositelem chuti, a chceme-li si na řízcích pochutnat, doporučujeme sáhnout raději po krkovici, která je šťavnatější.

Aby byly řízky z vepřového masa excelentní, je třeba vařit z masa čerstvého – chlazeného – a nikoli rozmraženého. Pokud byste použili rozmražené, výsledkem by mohl být plátek obaleného tuhého masa, ze kterého se vypařila spousta vody. Proto nechte jeho nákup až na poslední chvíli, určitě nebudete litovat. Pozorně však čtěte etikety na balíčcích masa – některé řetězce prodávají maso jako čerstvé, byť bylo před prodejem rozmraženo.

Co pomůže k vynikajícím řízkům
Důležité je připravovat řízky z co možná nejčerstvějšího vepřového masa, a to buď kýty, nebo šťavnatější krkovice. Maso omyjeme, osušíme a naklepeme – ne málo, ale ani moc. Dále maso obalujeme v hladké mouce, kterou můžeme vyměnit za mouku kukuřičnou. Následně vložíme do rozšlehaného vajíčka, do kterého doporučujeme přidat lžíci zakysané smetany – řízky budou šťavnatější. A nakonec je obalíme ve strouhance. Čím čerstvější strouhanka je, tím méně tuku nasaje. Řízky smažíme buď na sádle, nebo rostlinném oleji dozlatova a po vyjmutí z pánve je položíme na papírové utěrky, které nasají přebytečný tuk, a teprve v tuto chvíli osolíme.

Pokud chcete kvalitní vepřové, vybírejte maso od českých chovatelů. To je v tuto chvíli poměrně detektivní práce, ale není nemožné dopátrat se původu masa. Možná je dobré zmínit, že se na českém trhu objevuje maso například ze sousedního Německa, kde přestali část prasat kastrovat. Při tepelné úpravě takového masa se můžete dočkat nepříjemného překvapení v podobě kančího pachu.

V případě, že sáhnete po mase z českých chovů, je tato situace vyloučena – což potvrzuje i Jan Stibal, ředitel Svazu chovatelů prasat. V tuzemsku jsou všichni kanečci, určení k porážce, kastrováni, a tudíž k tomu nemůže dojít. O důvod víc, proč na pultech obchodů vyhledávat české vepřové maso…

Dobrá zpráva pro nás všechny je, že od března příštího roku vejde v platnost nová povinnost označování vepřového masa. Na každé etiketě se tak dočteme, v jaké zemi se zvíře narodilo, kde bylo vykrmeno a následně poraženo. Nebude tak docházet ke klamání nás, spotřebitelů. Pokud vám není lhostejné, jaké maso jíte, zda zvířata nestrávila řadu hodin v kamionech, dejte přednost českému masu.