Začnu trochu s oklikou, ale doufám, že se dostanu k té správně popsané situaci a následně pointě, proč tento článek píši 🙂 .

     Nikdy jsem nebyla velký specialista na vymoženosti dnešní doby - zejména co se týče smartphonů a veškerých ultranotesů a nevím co ještě. Svůj první mobil jsem si pořídila ve svých 21 letech a notes před pár lety. Do té doby jsem si jako typycký ,,technický neandrtálec,, při slově notes - představovala, že dotyčná osoba mluví o bločku, do kterého si zapisuje své poznámky 🙂. Postupně jsem byla zasvěcena do tajů IT i z důvodu zaměstnání, kde se člověk setkává s počítačem den co den (záleží však také na druhu zaměstnání. Notes - noťas - notebook - laptop, jsem si nakonec pořídila z několika důvodů - přístup k emailu, nezbytnost v dnešní době, přístup k sociálním sítím a sdílet  radosti a starosti svých přátel. 

Čas plyne a já jsem během doby, co vlastním notes, prolezla něpočítaně xxxx stránek o tom nebo onom. Zapojovala jsem se do her a různých akcí a soutěží. Vždy, když jsem přišla z práce, tak jedna z prvních věcí bylo - stisknutí tlačítka ,,on,, na klávesnici od notesu. Stal se ze mne závislák. Přesto jsem se dovedla bavit i mimo virtuální svět a stále jsem na tom byla tak dobře, že jsem dokázala se odpojit od rozjeté hry, ukončila chat s kamarádkou na druhé straně internetových vln 🙂 . Absťáky jsem netrpěla. 

Netrvalo tak dlouho jak jsem se obávala a otěhotněla jsem. V té době jsem se, ale zařekla, že žádný FB ani žádné jiné sociální sítě mne nezajímají. Postupně jsem vše deaktivovala a radovala se, že si budu užívat těhotenství. Celkem se i dařilo. Bohužel net byl stále můj ,,přítel,, . Vyhledávala jsem si informace jak a co se v těhotenství děje a jak se vyvíjí ta malá fazolka co časem bude plod, podobný člověku. Mezitím mi můj čas zpříjemňovaly kamarádky návštěvami a těšily se se mnou. Těhotenství tak nakonec uteklo hodně rychle. 

Došlo k období porodu a šestinedělí a byla jsem z té situace nesvá - zda vše zvládnu, jak to všechno bude. Kamarádky se radovaly z narození naší M., ale přeci jen, ony ještě děti neměly a nebo ještě nemají a naše pouta se na nějaký čas uvolnila. Najednou jsem zjsitila, že potřebuji být nejen matkou, ale potřebuji i někoho s kým si můžu popovídat o stejných věcech nebo o problémech a občas si zanaříkat, jak ten svět je šedivý a chmurný a nic se neděje, tak jak jsem si představovala. Kde však v době, kdy jste 24 hodiny denně u dítěte a každé 2 hodiny máte dítě u prsu a skoro se nenajíte a další již ani nemusím vypisovat - každá toto období máme jinak, mnohdy, ale hodně podobné, takové lidičky najít a vyměnit si s nimi své názory, nápady a vše co kolem dětí souvisí i třeba něco navíc kolem? 

Opět jsem si aktivovala FB profil a opět žádala přátele o přijetí. Dny utíkaly a já jsem dost často narážela na příspěvky Modrého koníka a slovo - přidej se k nám. To spojení - přidej se k nám. Už to ve mne vyvolalo pocit zvědavosti a chtěla jsem jen původně nakouknout a za čas prostě si řeknu, tohle není moje kafe, tohle mi nic neříká a tradá a sbohem a šáteček. Doposud se tak nestalo.