Výsledky vyhledávání pro slovo “#bytmamou”
Zruš hledání
Londýn! 🫶🏻Pro nás milovnice Sherlocka Holmese, britského humoru a filmu Nothing Hill, to byla skoro povinnost. Těšila jsem se celý půl rok a i když nebyla cesta jednoduchá (poprvé na mezinárodním letišti sama), tak jsme si to neskutečně užily. Budu tu chvilku spamovat Londýnem, protože se mi splnil sen. Celých pět dní, ve snovém městě s nejoblíbenějšími lidmi na světě. Mými dvěma holčičkami.❤️
MŮJ IG: @mamaholciciparty
#londonbaby#londyn#cestujemesdetmi#kdyzseplnisen#maminka#maminkacz#promaminky#bytmamou#mamablogerka#mamablogger#londontrip #mamablog #mamabloger #family #mamablogerka
Na každý začátek se často zapomíná.
Na první moment, kdy jsme držely v náručí naše dítě. Jak jsme byly zaplavené nejen láskou, ale i strachem a velkou neznámou.
Na první přebalení, kdy jsme nevěděly, co s ohnutými nožičkami a jak správně plenku zapnout, aby nepadala nebo nebyla moc těsně.
Který krém dát pod plenku a jestli vůbec. A co se začervenáním? Kolikrát jsem stála nad opruzeninou a chtělo se mi plakat společně s mojí dcerkou. V tu chvíli bych se rozeběhla do všech obchodů a nakoupila všechno možné, jen aby to zabralo.
Na první koupání, jestli je voda dostatečně teplá nebo málo nebo příliš? Jestli umýt vlásky nebo jen tělíčko a jestli koupat vůbec, když miminko pláče? Koupání, které v nemocnici zabralo pod zkušenými rukami sestřiček pár minut, nám trvalo s přípravami a otázkami hodinu.
Na první krmení, kdy ještě i dlouho po něm, jsme nevěděly, zda má miminko dost mléka, nestrádá a něco mu nechybí.
Na první uspávání, převlékání, první příkrmy.
Všechno co bylo tehdy poprvé, se nám dnes zdá tak běžné a samozřejmé.
My "zkušené" mámy často na ty "nezkušené" působíme suverénně, jako by to všechno byla vlastně brnkačka.
Ale zkušené jsme tím, že jsme měly možnost dělat spoustu omylů a chyb a naučit se, dělat to lépe. 🙂
MŮJ IG: @mamaholciciparty
#blogmamy #maminkacz #bytmamou #milovatjebatse #nazacatku#maminka#maminka❤️#maminkam
#maminkám#maminkamaminkam
Být rodičem během pandemie není fakt žádná sranda. Musím říct, že během toho roku jsem o sobě zjistila hodně věcí.
🎉Nemám moc trpělivosti
🎉Potřebuju ticho, abych se mohla soustředit
🎉I když nerada chodím mezi lidi, teď vítám jakoukoliv možnost jít ven. I kdyby jenom pro oblíbenou kávu nebo vyhodit smetí. Ano, čtete dobře. Odpadky. I to považuju za jednu z možností, jak se nadechnout a uvolnit stres, protože co si budeme povídat.
Vize o tom, jak je celá rodina šťastná, když jsou doma zavření v bytě či domě o několika stěnách a nedejbože bez zahrady (tady musím fakt smeknout hodně, hodně hluboko), je úplně mimo.
Lezou si na nervy i ti, co se milují tzv. #tothemoonandback
Ale přišla jsem ještě na jednu věc.
Že vlastně nejsem zase tak špatná. Holky mají co jíst, každý den, kdy se vzájemně nepozabíjejí je vlastně úspěšný a nakonec jsem zjistila, že jako rodina fungujeme skvěle a že být mámou uprostřed pandemie fakt není sranda.
Proto chci dneska věnovat svůj post všem rodičům, kteří to každý den zvládají a tím nemyslím, že mají navařeno, naklizeno a smějí se jak měsíčci.
A nám všem chci poslat alespoň virtuální objetí <3
Jmenujte kohokoliv v komentáři, kdo si také dneska virtuální objetí zaslouží :-*
Každý den máme na výběr.
Jak prožijeme svůj den.
S jakými lidmi se potkáme, jakou náladou se necháme ovlivnit, co nás udělá šťastnými. A kde to svoje štěstí najdeme.
Například ve zmrzlinách @rawitocz z čerstvých surovin, #bezlepku #vegan #raw
Dokonalé jsou všechny příchutě, u mě ale zatím vede Arašídové máslo 😋
Každé ráno máme na výběr.
Jak si vyberete dnes Vy? 😉🌻
.
.podpořte můj blog : www.blogmamy.cz
A instagram: @theblogmamy
.
#blogerkyczsk #blogerka #dobrerano#inspirace #photo #dnesjemvegan #healthyfood #delicious#dnesjem #vegansky #veganfood #zmrzlina #bloggersre #czechmama #svoboda #bytsamasebou #bytmamou#mamabloguje
Soudila jsem...
Je to těžké přiznat nahlas, ale udělám to.
Soudila jsem.
Každou z Vás, které se dítě válelo vzteky po zemi uprostřed ulice.
Každou z Vás, která psala, že její dítě ještě v deset večer nespí.
Každou z Vás, která si stěžovala, že její dítě skoro nic nejí.
Každou z Vás, která si nevěděla rady.
Soudila jsem Vás a říkala si, že až budu máma, já takové problémy mít nebudu. Moje děti se nebudou vztekat, budou jíst vše co jim uvařím, budou dobře a pravidelně spát a všechno bude naprosto ideální. Protože to záleží na mě a každý problém, který se svými dětmi máme, je jen naší vinou a toho jací jsme rodiče.
Soudila jsem Vás a neznala jsem Vaši SITUACI, PODMÍNKY, ANI VAŠE DĚTI.
Dnes už vím, že každá lžička, která skončí úspěšně v puse Vašeho dítěte je vykoupena několika pokusy o uvaření jídla, kterého se sní sotva čtvrtina.
Dnes už vím, jaké to je mít dítě, které jí jeden druh přesnídávky rok a půl v kuse.
Dnes už vím, že záleží na tom, jestli je chleba nakrájený za kostičky nebo trojúhelníky a že to mnohdy ovlivní, zda bude snědený.
NENÍ TO VAŠE VINA.
Dnes už také vím, že spánek dítěte je vzácný a když usne samo a spí bez přerušení šest hodin, je to zázrak.
Dnes už také vím, jaké to je uspávat dceru a držet jí za ruku, aby se hned za hodinu znovu probudila a budila se celou noc, celé první čtyři roky života. Zkoušet bylinky, koupele, písničky, pohádky, hlazení, nošení, aby nakonec nepomohlo nic, jen ČAS.
Dnes už vím, že spánek dítěte není VINA RODIČE. Že každé dítě nespí celou noc, nespí ani přes den a nic s tím někdy neuděláme.
NENÍ TO VAŠE VINA.
Dnes už vím, že období vzdoru začne ze dne na den a trvá několik let, nejde s ním bojovat, jen se pokusit z něj nezbláznit.
Dnes už také vím, že vzdor není jen o vztekání a házení věcmi o zem. Je i o pláči, který přichází nekontrolovatelně kvůli naprostým nesmyslům, třeba při zapínání bot nebo během jídla. A že to nebudou jen slzy dítěte, ale mnohem častěji ty moje.
Dnes už vím, že prchající rodič se vztekajícím dítětem v náručí, který nemá žádný výraz ve tváři, jen myšlenku na to, už aby byl co nejrychleji pryč, dělá to nejlepší co v danou chvíli udělat může. A že jediný pocit, který v tu chvíli má, je stud. Za sebe, za své dítě, za to, že to vůbec dopustil.
Dnes už vím, že záchvat vzteku může skončit převracením skříně, křičením, a to vše bezdůvodně.
NENÍ TO VAŠE VINA.
Máma, která nereaguje na křičení svého dítěte a jen bez hnutí se dívá dopředu ho neignoruje, jen už prostě nemá sílu, aby mu odpověděla.
Než jsem porodila první dceru měla jsem jasné představy. O tom jak bude spát, co bude jíst a jak se bude chovat. Každá z mých dcer mě vyvedla z omylů a naučila mě spoustu věcí.Naučily mě věřit, že každý špatný den jednou skončí a druhý bude snad lepší. Byly dny, kdy bych se bez této naděje asi zbláznila. Naučily mě netrvat si vždy na svém, i když bych měla, ale nutit dítě jít spát přesně v osm, když je unavené o půl hodiny dříve, ničemu neprospěje.
Naše poslední dcera mě také naučila, že děti opravdu hlady neumřou a že snaha dostat do ní oběd není vždy korunována úspěchem.
Naučila jsem se být vděčná, když u nás proběhne týden, kdy jsou všechny zdravé, relativně spokojené a dobře spí. A také mě naučily, že i ten nejhorší den nebo týden neznamená, že jsem špatná máma.
Je to jen další špatný moment, který musím zvládnout a takových bude ještě hodně.
Naučila jsem se tak, že zvládnu víc, než jsem si kdy myslela a i vyčerpaná a na dně svých sil, dokážu ujít ještě další kilometr.
Soudila jsem každou z Vás a myslela si, že až já budu máma, budu lepší. Protože mě se nic z toho nemůže stát.
Po 12ti letech co jí vážně jsem, zjišťuji, že myslet si, neznamená vůbec nic. Myslet si můžete co chcete, ale každý den nám život ukáže svojí moc a jak nepředvídatelný doopravdy je.
Bojujete se svými démony, se svými představami, které se nenaplní a mnohdy bojujete se svými dětmi i samy se sebou.
Nemusíme tedy ještě bojovat proti sobě navzájem. Místo toho bychom se měly podpořit a pochopit.I beze slova. Stačí, když si odpustíme poznámky a vyčítavé pohledy do zad.
A přestaneme se soudit.
S Láskou, Monika
Podpořte můj blog: www.blogmamy.cz
Nebo můj instagram: https://www.instagram.com/theblogmamy/
A facebook: https://www.facebook.com/blogmamy
Protože "být perfektní" se přeceňuje.
Protože představu o tom "být perfektní" má každý úplně jinou.
A protože našim dětem nezáleží na tom, jak moc jste "perfektní" pro sebe a nebo pro okolí. Jak moc Vás ostatní chválí a jak moc zapadáte do škatulky dokonalé mámy.
Pro naše děti je perfektní každé objetí, každá zavázaná tkanička a zapletený copánek.
Pro ně, už jste PERFEKTNÍ.
Monika❤️
#budmeskutecne #bytmamou #materska
Připojte se ke mě na blogu: www.blogmamy.cz
Dnes se mi cestou domů honila v hlavě jedna myšlenka a otázka vlastně.
Všude se píše o tom, že jsou ženy silné, cílevědomé a mohou toho dokázat hodně. Vlastně všechno, co chtějí.
Malé holčičky jsou posilovány výchovou bez pohlaví jen, aby se jednou mohly rozhodnout, že se stanou třeba kosmonautkou nebo prezidentkou. Aby si mohly jen tak otevřít láhev vodky a prostě se napít, bez brčka, bez skleničky, bez ženských projevů.
A projevit tím svou sílu. Protože žena je silná jen ve chvíli, kdy stojí v čele mužů nebo vykonává vysoko hodnocenou pozici.
Podle mě je ale žena nejsilnější ve chvíli, kdy se stane matkou.
Nevěříte tomu, že ne? Jsem si jistá, že většina z Vás ne. I já občas pochybuji.
Častěji si spíše připadám slabě, bezbranně a bez náhradních plánů, když plán A nefunguje.
Je snadné být silná, sebevědomá, když nemáte zodpovědnost za bezbranného člověka, který je na Vás zcela závislý.
Rozhodujete za ně, snažíte se pro ně udělat to nejlepší a často posouváte samu sebe na druhý konec.
Ale právě tehdy jste silnější, než si myslíte.
Ne, opravdu se z Vás pár minut po porodu nestane sebevědomá a nejsilnější žena na světě, která zná všechny odpovědi a přesně ví, kdy co udělat nebo říct.
Bez nádechu bojujete, prohráváte i vítězíte.
Smějete se a pláčete.
Máte odpovědi na všechny otázky, stejně jako si se žádnou z nich nevíte rady.
Jakmile jim něco hrozí, jste statečná a nebojácná, i když uvnitř jste vystrašenější, než oni.
Když se objeví problém, jste odhodlaná ho vyřešit, i když absolutně nevíte, co máte vlastně dělat.
Jste šťastná i tak smutná, jak jen máma může být.
A na konci dne ani nevíte, jestli to všechno a nebo alespoň malou část z toho děláte správně.
Nikdy to nebudete vědět.
Ale také nikdy nebudete bojovnější, odhodlanější, zoufalejší a šťastnější.
A nikdy nebudete SILNĚJŠÍ.
Nezapomínejte na to, veškerou sílu světa máte jen v sobě. Už dávno tam je, každý den jí ukazujete, i když to sama nevidíte.
Monika❤️
Navštivte můj blog: www.blogmamy.cz
Na každý začátek se často zapomíná.
Na první moment, kdy jsme držely v náručí naše dítě. Jak jsme byly zaplavené nejen láskou, ale i strachem a panikou.
Na první přebalení, kdy jsme nevěděly, co s ohnutými nožičkami a jak správně plenku zapnout, aby nepadala nebo nebyla moc těsně.
Na první koupání, které trvalo s přípravami hodinu, i když samotná koupel sotva pár minut.
Na první krmení, kdy ještě i dlouho po něm, jsme nevěděly, zda má naše dítě dost mléka, nestrádá a něco mu nechybí.
Na první uspávání, převlékání, první příkrmy.
Všechno co bylo tehdy poprvé se nám dnes zdá tak běžné a samozřejmé.
My "zkušené" mámy často na ty "nezkušené" působíme suverénně, jako by to všechno byla vlastně brnkačka.
Ale zkušené jsme tím, že jsme měly možnost dělat spoustu omylů a chyb a naučit se, dělat to správně. 🙂
#blogmamy #maminkacz #bytmamou #milovatjeabatse #nazacatku
PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
NESOBECTVÍ.
To je jedna z důležitých vlasností, které typicky přisuzujeme k tomu "být mámou".
OBĚTOVAT SE.
Být tady ve dne v noci, odložit svoje přání a potřeby stranou pro druhého. Pocit ztráty něčeho, co jsme měly dříve.
Často máme ten pocit, že čím více se obětujeme, čím více tady budeme a čím méně se budeme starat samy o sebe, tím lepší mámy budeme. Protože mámy přeci trpí, nespí, neudělají si na sebe ani hodinku čas, jenom přežívají den ze dne a uprostřed toho všeho stojí, křičí a chtějí utéct pryč.
Ještě rok zpátky mi to přišlo naprosto nereálné, jít někam sama bez dětí, chvíli na ně nemyslet, být sama sebou. Když už jsem někde byla, rychle jsem chvátala domů a cestou poslala alespoň pět zpráv typu: "Tak co doma? Nezlobí holky? Zvládáte to?"
Měla jsem pocit, že beze mě se nezvládne nic.
Už ve dveřích se mi honily hlavou myšlenky, jestli to bude dobré, jestli nejsou moc malé, nebudu pryč až příliš dlouho?
Samozřejmě je to jiné, když máte doma miminko, které Vás potřebuje a je zvyklé na nějaký režim a systém, který jste si nastavili. Ale věřte mi, že jedno krmení opravdu bez Vás zvládne. I jedno vykoupání. Není to dlouhá doba, je to jen pár hodin, které POTŘEBUJETE.
Pochopila jsem totiž jednu věc.
Že ten vynucený pocit o sebeobětování a nesobeckosti je jen přeceňovaný pocit důležitosti.
Starat se o sebe, NENÍ SOBECKÉ.
Dělat, co si přejete, NENÍ SOBECKÉ.
Být i někým jiným, než mámou, NENÍ SOBECKÉ.
Chci Vám také ale říct jednu věc. ROZUMÍM VÁM.
Pokud si teď neumíte představit, že odejdete byť jen na hodinu od svého dítěte a děsí Vás myšlenka, že někdo jiný ho bude chovat, krmit a utěšovat, když bude plakat. Chápu Vás, že cítíte v srdci tíhu a i když se díváte z okna a přejete si mít pro sebe alespoň hodinu, nikam nejdete.
Ani já jsem nešla. První tři roky naší poslední dcery jsem nikam sama nechtěla jít. Všude jsem jí brala sebou, zvykly jsme si na sebe a když najednou přišla ta chvíle, kdy nebyla se mnou, bylo mi smutno. A věřte nebo ne, první dny ve školce byly pro mě stejně těžké, možná těžší, než pro ní.
Najednou tu nebyla a místo úlevy jsem cítila prázdno.
Ano, ano vím všude se píše, hurá ať už jdou děti do školky, do školy a často na to myslíme my všechny, protože být mámou je náročné, ale někdy také jen sedíme, pijeme KONEČNĚ HORKOU KÁVU BEZ PŘERUŠENÍ a cítíme se samy.
Proto je v pořádku, když trávíte čas bez dětí a užíváte si ho. I já už si ho užívám. Vím, že jsou v pořádku a já se vracím odpočatá a mohu být lepší mámou. Ale stejně tak je v pořádku, pokud nikam nejdete a cítíte, že na to ještě nejste připravená. Je to Vaše volba, Váš život.
S tím vším, co se po nás vlastně požaduje a co být mámou obnáší, musíme ale myslet i na sebe. Musíme.
Tolik času trávíte zajímáním se a staráním se o potřeby druhých, kromě sebe. Vaše jméno je někde na spodní straně, nekonečného papíru, na posledním řádku.
A dojde Vám to až ve chvíli, kdy zjistíte, že už prostě nemůžete dál.
Slyšíte dítě plakat z chůvičky, ale nemůžete se zvednout.
Ale co mi také od doby, kdy myslím i na sebe došlo, je vlastně legrační. Došlo mi, že nepotřebuji nutně víkend pro sebe, o kterém jsem kdysi snila. Nepotřebuji někdy ani celé odpoledne, abych se cítila dobře.
Někdy je to tak jednoduché, že nemusím ani jít ven z domu.
Naše potřeby jsou stejně důležité, jako potřeby našich dětí. Vím, je to těžké přiznat si to a nemít pocit viny, protože děti by měly přeci být na první místě. Možná by měly být, ale měla byste na něm také mít samu sebe. Naopak tím, že budeme vychovávat děti vedením k tomu, aby respektovaly druhé, v nich vybudujeme pocit, že touhy a potřeby každého člověka jsou důležité. Tedy i jejich.
Pokud je dnes nějaká možnost, jak byste pro sebe mohly něco udělat, udělejte to. Vezměte slovo "Sobecké" ze svého slovníku a zahoďte ho. Protože to, co je důležité pro Vás, je důležité i proto, abyste mohla být mámou.
TAKOVOU MÁMOU, JAKOU CHCETE BÝT.
Monika❤
#mk_academyblog #blogujeme #bytmamou #neobetovatse#rodina
PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
