Když podzim šeptá🍁

Stébla trávy se již klaněla pod těžkými kapkami rosy, když Eliška vyšla z lesa. V rukou svírala hrst kaštanů a javorový list rudý jako úsvit. Cesta domů voněla spadaným jehličím– vůně, která jí vždy připomínala dětství.

Kousek od potoka usedla pod starou Olši na mechový koberec prošitý pavučinami třpytícími se jako rozsypané diamanty. Nad Eliškou kreslil Jeřáb popelavý do blankytné oblohy nekonečna, pod nohama jí šustily listy žluté jako med.

Elišku z rozjímání vytrhl podivný zvuk. Dva ježečci jen malý kousek od ní, si z listí a mechu stavěli ložnici na zimu. Takovou malou pevnost naděje.
Eliška se opřela o mohutný strom, zavřela oči a trochu se zasnila.

A pak to přišlo – tanec padajících listů. Jako zlaté, rudé a měděné motýly se točili ve vzduchu. Veverka nad Eliščinou hlavou cupitala s oříškem v tlamičce, vyrušený bažant vylétl ze křoví jako plamen a za vsí hejno špačků rozehrálo svou píseň podzimu.🪹🍁

Eliška otevřela oči a usmála se. Vydržela by tady sedět celé hodiny a pozorovat měnící se přírodu. Ale protože se již začalo v dáli smrákat, Eliška se zvedla a zamávala ježkům stavějící si svůj malý příbytek. Ten tajemný okamžik... kdy se příroda rozloučí barvami tak zářivými, ten jí v paměti vydržel nejen celou cestu domů, ale usmívala se při vzpomínce na něj, i když ulehla večer do postele. Za znavenými víčky se nechala unášet do říše snů, kde mávala do koruny stromu cupitající se veverce a kde příroda kouzlila tak, jak to umí jen ona sama.🍂🍄

#podzim #pohadkanadobrounoc #podzimnipohadka #milujupodzim #říjen #pohadka