Výsledky vyhledávání pro slovo “#psani”
Krásné ráno všem <3
Lidé mě často zastavují a vyjadřují svůj obdiv k tomu, že jsem se rozhodla mít pět dětí. Doslova říkají, že jsem statečná a odvážná a také že jsem "dobrá".
Mýlí se. Vůbec nejsem tak dobrá, abych tvrdila, že to zvládám s přehledem.
Někdy se bojím, panikařím a jsem zoufalá.
Ale mezi mnou a jimi nebo VÁMI není žádný rozdíl.
Já všechno co cítím, i když to není jak to říct, společensky přijatelné-říkám nahlas a I vy můžete.
Zkuste si to. Napište nebo řekněte to první, na co dneska myslíte, i když nebudete zrovna v dobré náladě, zkuste to a pak mi napište, jestli se Vám ulevilo. Mě tedy rozhodně vždycky 😉
Monika❤
PŘIPOJTE SE KE MĚ NA BLOGU: www.monikakray.cz
I NA INSTAGRAMU: https://www.instagram.com/madamepreppy/
Krásný večer 🙂
Nedávno mě oslovil v directu nějaký pán, který napsal knihu, jestli bych mu ji nezpropagovala na svém profilu, že mi jí pošle zdarma výměnou právě za propagaci. Což o to, lidi, kteří něco vytvořili a dali do toho energii a leckdy i dost peněz opravdu obdivuji a ráda jim pomůžu a podpořím je. Problém ale je, že ten dotyčný napsal knihu ve sci-fi, což je žánr, který jednak nemusím a druhý problém je ten, že jsem po něm knihu nechtěla a už vůbec bych ji nechtěla zdarma v rámci nějakého obchodování.
Teď se asi ptáte proč jsem to nevzala. Odpovědí by na to mohlo být jen stories od ženy, které si celkem vážím a obdivuji ji a v něm ona mluví tak od srdce a otevřeně o tom, že vše co doporučuje a má ráda je skutečné a nedělá to kvůli blogování, kterým se mimochodem stejně neživí. Věřím jí to, opravdu je to člověk, který nemá zapotřebí lhát a něco si vynucovat..otázkou ale je, jestli se čtenáři a fanoušci tohohle vůbec mají bát? Toho, že jejich oblíbené blogerky nejsou transparentní a jeden týden zbožňují tenhle krém xy a druhý týden zase jiný a kdo se v tom má pak vyznat.
Řekněme si to narovinu, takoví blogeři někteří prostě jsou a berou jednu spolupráci za druhou. A to je přesně důvod proč jsem tu "chtěnou" spolupráci s knihou nevzala. Protože já takové spolupráce nechci a nedělám. Všechno, co jsem kdy doporučila někomu bylo jednoduše to, čemu jsem věřiila a věřím a mám ráda.
Ano, teď se určitě objeví komentáře typu, že vlastně závidím těm ostatním, kterým se účty spolupracemi jen hemží. Ještě že tu máme starou, dobrou, českou závist, že? Na co bychom to pak svalovali?
Upřímně? Některé spolupráce svým kolegyním opravdu závidím, ale v dobrém, protože vím, co to obnáší a že si to opravdu vydřely a tvrdě na sobě pracují. A ano, byla by to nádhera dostat sérum od Estée Lauder se svým jménem, protože ho používám už léta a naprosto ho miluju. Stejně jako spolupráce s Kiehls, Lancome nebo Anabelle Minerals by mě potěšila tak, že bych jásala hodně nahlas. Jste překvapení, že to říkám? Všechny do jedné sníme o nějaké spolupráci a byla by pro nás splněný sen, proč to nepřiznat?
Ale pokud vidím blogerku, která je nadšenkyní do kosmetiky s takovou spoluprací, přeju jí to. Pokud ta samá blogerka propaguje běžecké boty, zatímco jediný běh, který propaguje se odehrává k lednici a zpátky k počítači, je to přinejmenším k zamyšlení. A pak se není čemu divit, že se Vy bojíte a ztrácíte důvěru.
Důvěra je křehká věc a měli bychom s ní nakládat velmi opatrně a proto Vám všem, kteří jste ji vložili sem ke mě, ze srdce děkuji.
Na obrázku báječná tvářenka Lily Glow od anabell minerals, kterou miluju a opravdu používám. Dodá kouzelný lesk a zdravou barvu. Můžete ji dát jako topper na tvářenku nebo použít jako oční stíny.👍
PŘIDEJTE SE KE MĚ NA BLOGU: www.monikakray.cz
NEBO NA INSTAGRAMU: @madamepreppy
Tři roky blogerkou a přesto nováčkem
Včera večer jsem měla psát článek. Myslela jsem na něj už od pátku. A místo toho jsem viděla čtyři díly desáté řady Přátel. Taky ten seriál milujete, i když už je vlastně tak starý? A víte co? Nic.
Článek napsaný nemám, za to jsem se nasmála, jako už dlouho ne. Ne nebojte, tohle nebude další z těch článků, které kritizují naší závislost napříč sociálními sítěmi s doporučením, že sebeláska je to nej, co pro sebe můžete udělat, stejně jako najít si čas na to, co máte opravdu rádi.
No, možná trochu bude…ale pěkně od začátku….
Na začátek by se slušilo, abych se představila. Tak se to totiž prý má a dělá a hlavně, chtěla bych, abychom se znali o trochu lépe. Jmenuji se Monika a možná Vás to překvapí, ale nejsem na blogerském poli nováčkem. Bloguji už třetím rokem, ach ano, letos můj blog oslavil třetí narozeniny. Tedy můj bývalý blog, tedy ten, který jsem kdysi psala. Ještě ho vítr času úplně nezavál a řekla bych, že měl i maličký, ješitný úspěch a opravdu jsem ho milovala. Ale také byl mým bičem. Ano, správně čekáte teď tu část, kdy zdůrazním, jak mě blogování vlastně nutilo být stále on-line a jak mě honba za počtem liků, postupně místo motivovala, naprosto demotivovala. A to natolik, že jsem se na rok ze psaní úplně stáhla a měla pocit, že už nikdy nezačnu.
Ano a bez debat, pokud trávíte celé dny sjížděním instagramu a pinterestu a na konci dne máte chuť depresí začít psát si své vlastní parte, přestaňte s tím. Možná nesledujete ty správné lidi. Překvapeni?
Ono totiž hrozně záleží, koho sledujete. Pokud já se svými 164 cm, polovlnitými vlasy(to jsou ty vlasy, které nejsou rozkošně vlnité, ale jen Vás prudí tím, jak se cuchají)budu sledovat účty topmodelek s „nohama někam sem, zatímco já je mám jenom sem“(jak by řekla Bridget Jones), opravdu mi to štěstí nepřinese. Přinese to maximálně jen impuls začít hledat na googlu zázračnou pilulku jak podpořit růst a prodloužit nohy třeba zavěšováním se do rámů od dveří.
