Výsledky vyhledávání pro slovo “#sebevedomarodina”
Dneska ráno jsem jela k volbám, a pak potkala známé. Ptám se, kde mají děti. A oni, že holky jsou v té gymnastice. TVL! Jsem se opotila. V té, jak jsme se do ní měli nahlásit do středy a já ve čt psala učitelce omluvu, že jsem zapomněla a že tam Eveli fakt chce a jestli ji ještě vezme. Do té, na kterou jsem si po probuzení vzpomněla, ale odjela jsem z domu, aniž bych to připomněla, takže do ní Eve nešla. Jsem super máma a teď to budou vědět i učitelky ve škole!!! 😭😢😱
Kdybyste to paní učitelko četla, tak se omlouvám, jinak se vám budu pár dní vyhýbat, protože se tak trochu stydím, že jsem to zapinkala. Ale jinak jsem dobrá máma, víte!?
A pak mi ten známý říká, že si půjde dát naposledy na kolo do těla, načež mě napadlo, že já pokaždé, když jsem začla tvarovat své tělo po dětech, otěhotněla. A že to s tou gymnastikou je asi znamení, že se letos do žádného velkého sportování nemám pouštět! 😂
Jo a nemáte tip na nějaký supr rodinný kalendář s hodně okýnky, asi ho nutně potřebuju! 😛
Ta fotka! To jsme si tak navečer s Martinem pošpásovali. Však potápění bez vody není sport, ne? 😆
#sebevedomarodina #kdyztozazdite #letosuzzadnysport #mamatoprokoucovala #alebylajsemvolit
Dneska ráno jsem musela na lékařskou preventivku s Mariánkem. Dobře nemusela, kecám. Mohla jsem to ještě o týden odložit, stejně už jsme tam měli být minulý týden. Jenže jsem potřebovala vypadnout z domu, protože 5 ukašlaných, občas protivných, ale jinak strašně milovaných nonstop dětí. Však víte. Vzala jsem to nejmladší, které už nekašle, předala velení tomu nejstaršímu, které už jen soplí, naslibovala hory doly za to, že bude doma klid a po puštění pohádky jsem vyrazila s klidem sobě vlastním vstříc bezdětné půlhodince při řízení auta.
Po prohlídce mi volá Šimi:”Mami, můžeš nám koupit pizzu a Lego?” Po půlhodině relaxu, jim splním všechno na světě, zvláště, když cesta do hračkářství mi zaručí další hodinu času jen pro sebe a své myšlenky. Doma je ticho, Marián usnul. Poslouchám hudbu a mít tak kabriolet, cítím vítr ve vlasech. 🙂
Koupím lego a pizzu a jedu úplně zrelaxovaná domů. Po vypnutí motoru se probouzí prcek, stíhám cvaknout svůj nákup a už jsem zase máma. ❤️🌹🍎 PS: Na to Lego si Šimon našetřil z kapesného, jen pro úplnost.
PS2: Ještě jsem jim k tomu koupila i Colu, když už ten oběd dneska má být taková Amerika! 🤪 #mujden #sebevedomarodina #cestazdomu #chvilkabezdeti #vitrvevlasech #pizzanaobed #lego #vsepromedeti
Tahle bylinka žije v kuchyni s námi už skoro rok. Dostala jsem ji od své porodní báby před porodem Mariánka jako dárek. Po porodu mi z něj uvařila odvar na oplachy a během šestinedělí mi rozmarýn vykvetl. A pro mě to dotvářelo krásnou symboliku k ménu prvnímu poporodnímu období, ve kterém jsem se nesoustředila jen na novorozené miminko, ale také na sebe. A nechala se hýčkat.
Když se o něco dobře staráš, kvete ti to pod rukama. A tak mi nekvetlo jen mé šestinedělí, ale i tato bylinka na okně, která byla s tím silným ženským obdobím propojena a která jen tak někomu nevykvete. 🌸🌿 Když jsme byli teď o prázdninách u moře, střídavě u nás pobývala moje těhotná sestra, která se nám starala o zvířata a kytky. A víte co? Vykvetl ji pod rukama ten můj rozmarýn a mě se z toho srdce zatetelilo radostí.
Ráda si všímám v životě takových znamení a snažím se v nich číst, přináší mi to pocit souznění. A rozmarýnu už bude brzy zapotřebí, jenom se lehce připomněl, komu teď má posloužit.
#rozmaryn #silabylin #znameni #bliziseporod #poporodnihojeni #sestinedeli #sebevedomarodina
Přemýšlela jsem, proč večer Mariánek pláče, když 9 měsíců neplakal. Nemyslím si, že bychom ztratili napojení, že by to rozjel úplněk nebo zoubky.
Došlo mi, co za poslední 3 týdny dokázal: leze, sám si sedne, postaví se na nohy, říká mama. Jeho osobnost se vyvíjí a potřeby se zvyšují. Už není tak předvídatelný a na určitou situaci, je nyní více řešení. Když nabídnu nějaké liché, naštve ho to a musí se uklidnit než nabídnu to další.
Třeba večerní kojení. Vždycky jsem ho položila, lehla k němu, nabídla prso a už se usínalo. Dneska jsem přišla na to, že ho včera vytočilo to, že si jej stočím k prsu na bok a nenechám to na něm. Přestal chtít něco, co měl od narození ve zvyku. A tak jsem si dneska večer lehla a nechala to na něm. Usnul tak, že si lehnul přeze mě.
Včera mě napadlo pár tipů pro nás maminky při neklidných nocích. Když miminko nemůže spát, pláče a potřebuje se nosit. A my bychom si už tak rády lehly a zavřely oči.
1. Jsem tu pro tebe. Kdo jiný než já.
2. Vím, že mi to neděláš schválně.
3. Něco tě trápí a mě zase trápí, že nevím, co. Ale nemyslím si, že jsem kvůli tomu špatná máma.
4. Soucítím s tebou, nehněvám se, že nemám po celém dni prostor pro sebe.
5. Plač v mé náruči, nejsi na to sám. Respektuji, že to musí ven, umožním ti to.
6. Nenutím tě ležet, můžeme se procházet, je sice noc, ale pojďme se klidně v šátku projít. Doma bychom se beztak oba trápili.
7. Zkusím cokoliv, abych ti pomohla. Naslouchám ti.
8. Usneš v náruči a po odložení se hned vzbudíš. Nechám tě u sebe, pohodlně se opřu a budu si třeba číst, abych nekoukala do 4 stěn.
9. Moje pohodlí je důležité stejně jako tvoje. Večerní neplánované kakao je docela fajn.
10. Mám tě ráda. Jsi moje dítě a já jsem tvoje máma v dobrém i zlém.
11. Zítra si s tebou po obědě schrupnu, nebudu uklízet ani zevlovat na netu.
12. Dáme to spolu! Jsem klidná.
Moc pomáhá se nelitovat a přijmout to jako přítomnost, které se nevyhnete, a tak si ji co nejvíce zpříjemněte.
Třeba vás ještě něco napadne, tak mi napište. Hodně sil do probdělých nocí.
#sebevedomarodina #kdyzditenespi #probdelanoc #smiminkemvnaruci
Už mi cukaly prsty, a tak jsem zapla troubu a včera v podvečer upekla bublaninu na večeři a snídani. Broskve nestačily, tak jsem zbytek místa doplnila domácím jahodovým džemem a musím říct, že to je mňám. #bublanina #svunimore #bezlepku #kveceriasnidani #sebevedomarodina
Můj tchán je z devíti sourozenců. Žili v chaloupce s hospodou a hospodářstvím na Valašsku. ⛰Všechny děti od mala doma pracovaly. Jedno sekalo dřevo a zajišťovalo, že ho bude v kuchyni vždy dost, další páslo krávy, jiné krmilo dobytek, také práce na poli a v kuchyni. Domácí úkoly dělaly děti na dvorku mezi slepicemi a když bylo hotovo, šup do práce a po práci legrace. 🌽🐄🐂🐓
Naše děti proti tomuto žijí v blahobytu a prakticky sterilním prostředí. Krom těch pár povinností, které jsou oproti těm dávnovalašským spíše symbolické, nic nemusí. Na “všechno” jsou totiž ještě moc malé! Copak byste dnes dali pětiletému sekeru do ruky? ⛏
Jediné, v čem je to u nás doma podobné je sourozenecká láska a péče. U nich v chalupě tomu však bylo tak, že po narození nejmladšího dítěte přišla maminka k tomu předposlednímu a nehledě na věk, jej sundala ze stolu na zem a na stůl položila novorozeně. Tímto rituálem umístila to předposlední dítě do náruče sourozenců. Dodnes se ti nejstarší chovají k těm mladším s doslova rodičovskou péčí.
Možná vám to přijde kruté, ale ona to byla těžká doba. Žena porodila, chvilku si odpočinula a s miminkem v náručí naskočila do svých nelehkých povinností. Dvouleťáček se batolil s ostatními, kteři se podíleli na jeho výchově.
Když máte více dětí, vše co děláte je náročnější na čas. Už jen naškrábat brambory na oběd pro celou rodinu trvá min. 3x déle. A tak vám nezbyde nic jiného než nechat děti, aby byly spolu a staraly se o sebe. A když vidím, jak jim to jde, mám radost. I když někdy je to na špunty do uší přiznávám.
Čím více nás je, tím větší mám důvěru, že se o sebe děti jednou dobře postarají, až my tu nebudeme. A že náš láskyplný přístup k životu v nich bude žít dál. A to mě uklidňuje. ❤️#sebevedomarodina #sourozenci #sourozeneckalaska #jsoukontaktni #velkarodina #jebozi
Zrození Mariánka
Ráda bych se s vámi podělila o příběh zrození mého nejmladšího syna, jehož příchod na svět byl přirozeně krásný! Mariánek se narodil v bezpečí domova do láskyplné náruče, ve které zůstal téměř nepřetržitě celých šest neděl.
Ten příběh však začal dávno předtím. Když se mi před devíti a půl lety narodil první syn po dlouhé noci strávené v cizím prostředí plné bezmoci, vystrašení a očekávání, že ho za mě někdo porodí. I přesto, že jej rodil doktor, já jsem se stala matkou. Mateřství bylo plné chyb, pokusů a omylů, ale zároveň lásky a mého dospívání současně s tím, jak Šimonek rostl. Po dvou letech jsem ve stejné nemocnici porodila sama, bez asistence lékaře, svou krásnou dceru. Celý porod jsme strávili jen spolu s Martinem, který mi zpíval indiánské písně, a já během rození Evelínky meditovala v jeho náručí. Porodní asistentku jsme zavolali na poslední chvíli. Po porodu jsem se cítila nádherně. Opravdu znovu zrozená žena. Ještě v porodnici jsem doufala, že to nebylo naposled. Po dvou letech jsme se rozhodli, že necháme třetímu miminku volný průběh a já otěhotněla téměř okamžitě a přála si porodit doma. Z první prohlídky od gynekologa jsem však odcházela se smíšenými pocity radosti i strachu, myslela jsem, že mě jako matku dvou dětí už nic nepřekvapí a docela se mýlila, když jsem se dozvěděla, že čekáme dvojčátka. Jejich porodní příběh jsem už dávno sepsala, naleznete jej zde. Jen prozradím, že jsem porodila vaginálně v porodnici, co nejvíce přirozeně to v danou chvíli šlo.
Celé těhotenství s dvojčaty i jejich porod, pro mě byly asi největší životní zkouškou. Díky klukům se ve mně zrodilo sebevědomí (rozuměj uvědomění si sebe sama, své podstaty a pochopení mé ženské a profesní cesty). A tak jsme místo třech plánovaných dětí měli doma najednou čtyři, a ačkoliv jsme si cestu k tomu pátému úplně neuzavřeli, čím byla dvojčata samostatnější, tím více jsme byli přesvědčeni o tom, že 4 děti nám budou stačit. V náladě tohoto přesvědčení k nám nečekaně a neplánovaně připlul Mariánek.
Od první rozpačité chvíle jsme jej chtěli. A já věděla, že přišel, abych se ještě něčemu, co se mi bude v životě hodit, přiučila. A taky, že ano.
Všechny porody mě obohatily. Každý s sebou přinesl novou zkušenost, díky které byl ten následující vědomější, plynulejší a prožitější. Čtvrtý porod však navíc přinesl do mého života větší harmonii. Byl totiž na rozdíl od těch předešlých svobodný. Poprvé, ať byly mé porody pohodové jakkoliv, jsem za sebe a své dítě rozhodovala jen já sama, nesla plnou odpovědnost a pocítila důvěru v život na vlastní kůži. Mohla bych napsat, že můj poslední porod byl v porovnání s ostatními krásnější, ale to bych kolem sebe nafoukla obrovskou bublinu nepokory. Místo toho se svěřuji s tím, že jsem od prvního porodu prošla přirozeným vývojem a postupným sbíráním vlastních zkušeností dospěla k tomu, že čtvrtý porod pro mě a Mariánka bude nejbezpečnější doma.
Najde se určitě spousta skeptiků, lidí ovlivněných strachem, neznalostí a nezainteresovaností, kteří budou tiše i nahlas odsuzovat naše rozhodnutí přivést na svět dítě doma. Těm, kteří budou říkat, že jsme nezodpovědní, že jsme ohrozili život Mariánka i můj, bych chtěla vzkázat, že dokud nebudou mít vlastní zkušenost, ať nesoudí, ať si nechají své subjektivní hodnocení pro sebe, protože bez tohoto prožitku se jedná o obecné domněnky, které nejsou o nic víc cenné, než hospodské tlachy. Můj poslední porod byl tím nejbezpečnějším ze všech porodů, a to také proto, že jsem si pro něj poctivě připravila podmínky a především nalezla obrovskou důvěru v sebe sama a ve své dítě a uvědomila si, že ho za mě nikdo jiný než já neporodí, ani doktor, ani nemocniční prostředí. Tím jsem umožnila svému tělu udělat jednoduše přesně to, co je sice vtisknuto po tisíciletí do buněčné paměti ženského těla, ale poslední desítky let je uměle tlumeno nepřirozenými zásahy do porodů v nemocnicích, a to – prostě porodit dítě.
